Rusko se kromě dodávek dělostřelecké munice a střel pro klasické salvové raketomety chystá zakoupit v KLDR také výkonnější raketové zbraně. Během zimy, kdy zřejmě vyvrcholí přísun západní pomoci, mohou tyto zbraně útočit nejen na pozice na frontě, ale také na ukrajinská města a infrastrukturu.
Loňskou zimu si Ukrajinci pamatují jako noční můru. Masové ruské útoky raketami a střelami s plochou dráhou letu dopadaly nejen na obytné zóny nebo železnici, ale také na elektrárny a rozvodovou síť, což miliony lidí připravilo o dodávky elektřiny či tepla. Kreml plánuje během nadcházející zimy tohle všechno zopakovat. Vyčerpané zásoby ruských raket má totiž pomoci doplnit také nový spojenec – Severní Korea. Na co přesně by se měl Kyjev připravit?
Čtěte také: Začátek nádherného přátelství Ruska a KLDR. Proč Putin potřebuje severokorejské zbraně?
Z hlediska obrany proti útokům na civilní infrastrukturu lze Ruskem využívané zbraně rozdělit na tři hlavní stupně obtížnosti. První představují íránské „létající mopedy“ Šáhid, které je poměrně snadné zničit, jakmile jsou zpozorovány. K jejich sestřelování poslouží i mírně upravené kulomety.
Druhý stupeň se týká pokročilých střel s plochou dráhou letu. Ty si můžeme představit jako určitou formu bezpilotního letounu, který na rozdíl od vrtulových Šáhidů disponuje výkonným proudovým či náporovým motorem a dokáže se pohybovat rychlostí přes 1 000 km/h. Tyto střely se ve finální části letu drží v nízké výšce a vzhledem k rychlosti i celkové robustnosti konstrukce je mnohem těžší je zničit než levné íránské „drony“. Proti nim tak běžně zasahují ukrajinské stíhačky.
V případě nasazení severokorejských raket z Běloruska jimi lze zasáhnout celé území Ukrajiny.
Nejvyšší stupeň obtížnosti z hlediska obrany pak zastupují ruské pseudo-balistické střely Iskander-M. Tyto rakety se pohybují nadzvukovou rychlostí a manévrují během letu. Jejich zničení tak vyžaduje pokročilé systémy protivzdušné a protiraketové obrany jako například ex-sovětské S-300, americké Patrioty nebo francouzsko-italské SAMP/T.
Pro systémy S-300 ale Ukrajině pomalu dochází munice. Odpalovacích zařízení Patriot a SAMP/T zase dostal Kyjev od Západu pouze několik kusů. A právě nejobávanější ruský Iskander-M má v KLDR dvojče – raketu označovanou jako KN-23.
Dvojník s dostřelem na celou Ukrajinu
V odborných kruzích se již dlouho diskutuje o tom, zda Rusové s vývojem této zbraně pomáhali – podobně, jako patrně pomáhají se severokorejskými mezikontinentálními raketami. Definitivní závěr ovšem nebyl vyřčen, protože nikdo z expertů neměl možnost KN-23 blíže prozkoumat.
Čtěte také: Kachovka Evropě otevírá oči: Jaderná bomba není jediný důvod k obavám
Ať už je to s ruským podílem na vývoji zmíněné rakety jakkoliv, měla by mít velmi podobné parametry jako její nedostatkový ruský vzor. Odhaduje se, že v základní variantě dokáže dopravit bojovou hlavici o hmotnosti 500 kg na vzdálenost až 450 km, zatímco s redukovaným nákladem zvládne zasáhnout cíl až na vzdálenost 700 km. Pro srovnání – z Kyjeva do Charkova, který se nachází v zásadě na frontové linii, je to vzdušnou čarou 410 km. V případě nasazení raket z Běloruska tak jimi lze zasáhnout celé území Ukrajiny.
Přesnost zásahu u KN-23 je oproti údajům udávaným u Iskanderů o něco nižší. Průměrná kruhová odchylka u Iskanderu-M dosahuje podle Moskvy 5–7 metrů, zatímco u korejského protějšku by měla činit 35 m. Rozdíl je dán především nemožností využívat u severokorejské střely systém satelitní navigace, takže je odkázána jen na pokročilý inerciální navigační systém (využívající gyroskopy). S ohledem na velikost bojové hlavice jde ale pořád o dosti přesnou zbraň. Rusové ji navíc mohou modifikovat, aby dosáhli vyšší přesnosti.
Naopak z hlediska odolnosti vůči protiraketové obraně jsou na tom obě zbraně podobně. Dokážou během letu měnit dráhu a odchýlit se od klasické balistické trajektorie – a tím velmi zkomplikovat snahy obránce o zničení přilétající střely.
Trable s náhražkou HIMARSu?
Útoky na energetickou infrastrukturu ale nejsou jedinou oblastí, kde Moskva potřebuje severokorejskou pomoc. Během západních dodávek na Ukrajinu se hojně diskutovaly Američany poskytnuté systémy HIMARS a jejich evropské obdoby jako MARS II, které mají účinný dostřel až 150 kilometrů. Jejich ruským ekvivalentem by teoreticky měl být sovětský/ruský systém BM-30 Směrč.
Čtěte také: Den s průzkumníky na okraji Bachmutu: Teď tu budeme hledat cíle pro HIMARSy
Ve skutečnosti ale panuje zoufalý nedostatek naváděné munice dlouhého doletu pro tento raketový systém. V praxi jej tak ruští vojáci nabíjí obyčejnou municí a funguje de facto jako salvový raketomet s dostřelem do pouhých 90 kilometrů. To v praxi znamená, že HIMARSy mohou ostřelovat Směrče a přitom zůstat mimo jejich dostřel. Směrč je tak jako zbraň proti HIMARSu (s běžnou municí) v zásadě nefunkční.
Na to zřejmě měly reagovat dodávky modernějšího severokorejského raketometu KN-09, který podle některých zpráv konstrukčně vyšel právě z ruského Směrče. Při prováděných testech této zbraně bylo dosaženo dostřelu zhruba 155 kilometrů. Údajný maximální dostřel činí až 200 kilometrů.
První zprávy o nasazení severokorejských granátů a raket vyvolaly mezi ruskými vojenskými blogery řadu stížností.
Odpalovací zařízení severokorejského systému KN-09 nese osm střel, zatímco americký HIMARS šest přesně naváděných střel GMRLS a evropský MARS II dvanáct. Předpokládá se, že Severokorejci pro svůj nový systém vyvinuli naváděnou munici podobnou americkým raketám GMRLS, ale nic bližšího o ní zatím nevíme. Stejně tak panují pochyby o tom, jaké přesnosti se jim podařilo dosáhnout, pokud nemají přístup k ruskému systému satelitní navigace GLONASS nebo čínskému Pej-tou.
O tom, zda se KN-09 stane účinným opatřením proti západním dělostřeleckým systémům, tak lze v současnosti pouze spekulovat.
Drsná zima v každém případě
Jediným vodítkem tak zůstávají zbraně, které Pchjongjang na frontu již dodal. První zprávy o nasazení severokorejských dělostřeleckých granátů a raket ráže 122 milimetrů přitom mezi ruskými vojenskými blogery vyvolaly řadu stížností. Objevily se masivní problémy se spolehlivostí, části raket selhala pohonná jednotka a poměrně velký podíl projektilů po dopadu na cíl neexploduje kvůli selhání zapalovače. Podobné zkušenosti s ukořistěnou municí hlásí i ukrajinská strana.
Čtěte také: Získali jsme deník ruského velitele. Popisuje začátek invaze od překročení hranice až do své smrti
Severokorejci nejčastěji dodávají do zemí třetího světa ruční zbraně a starší těžké zbraně sovětských vzorů, případně některé modernizační balíky pro původně sovětskou výzbroj. Kvalita novějších a komplexnějších zbraňových systémů vyráběných v KLDR tedy zůstává na bojišti neprověřena a sotva někdo dokáže přesněji odhadnout, co lze vlastně očekávat.
Nejlepší naději obránců Ukrajiny tak představuje, že by severokorejské armádní testy dělostřelecké a raketové výzbroje mohly být podobně nerealistické, jako americké testování systémů protiraketové obrany. Jinak řečeno, při reálném nasazení by část z toho, co Rusko od Pchjongjangu nakoupí, mohla výrazně selhávat. Pokud ovšem raketa úspěšně odstartuje a začne se blížit k cíli v ukrajinském zázemí, nikdo nebude moct spoléhat na případná technická selhání.
