Hodiny přesčasů, denně nachozené desítky kilometrů, nečekané srážky z výplat. I tak může vypadat všední realita pracovníků velkoskladu internetového supermarketu Rohlík. O tom, proč Ukrajinci pracují v horších podmínkách než Češi a jak se pro ně poměry ve skladu ještě více po vypuknutí války zhoršily, si povídala redakce Voxpotu s jedním z bývalých pracovníků.
Dmytro Papušoj je 26letý mladý muž žijící ve městě Kropyvnyckyj na Ukrajině. V roce 2021 se na radu svých přátel rozhodl odjet do České republiky, aby vydělal peníze pro svou rodinu. Prostřednictvím pracovní agentury získal práci ve velkoobchodním skladu s potravinami Rohlík v pražské Liboci.
Pro společnost pracoval celkem třikrát, vždy po dobu tří měsíců. Naposledy o vánočních svátcích a domů se vrátil krátce před vypuknutím války. Po ruském napadení Ukrajiny utekla do Česka část jeho rodiny – přítelkyně, matka a teta. I ony začaly pracovat ve skladech Rohlíku. Velmi obtížné pracovní podmínky je nakonec přiměly k tomu, že po měsíci a půl společnost opustily.
Často na konci měsíce obdržíte úplně jinou částku, než jaká byla sjednána.
Redakce Voxpotu oslovila Dmytra, aby zjistila, jakým podmínkám jsou Ukrajinci ve skladech společnosti Rohlík nuceni čelit, zvláště nyní, kdy v jejich vlasti zuří válečný konflikt. Pravdivost zveřejněné výpovědi jsme následně potvrdili u dalšího ukrajinského pracovníka, který si nepřál zveřejnit jméno, ale redakce jeho identitu zná.
Dmytro, co vás v roce 2021 přivedlo do České republiky a proč jste se rozhodl pracovat pro velkoobchod Rohlík?
Je to velmi jednoduché. Můj kamarád už v České republice pracoval. Tehdy bylo na Ukrajině poměrně obtížné najít nějaké slušné zaměstnání, navrhnul mi tedy, abych přijel do Česka. Souhlasil jsem. Třikrát jsem odjel na tříměsíční pracovní vízum a ve všech případech jsem spolupracoval se stejnou pracovní agenturou. Zprostředkovali mi práci v Rohlíku. Zpočátku to šlo, práce byla sice náročná, ale podmínky se s postupem času zhoršovaly a nároky na pracovníky z Ukrajiny byly stále vyšší.
Proč jste se rozhodl využít služeb pracovní agentury?
Slíbili mi, že pomohou s vyřízením všech formalit, a já neznal všechna pravidla, požadavky a jazyk. Zdálo se logické využít služeb těchto lidí.
Jaké dokumenty jste pro svou práci potřeboval?
Před válkou agentura pomáhala připravit celý balík dokumentů: vízum, pojištění, pracovní povolení, smlouvu, propustku do skladu a tak dále. Pokud si však pozorně přečtete smlouvu, kterou jsme tehdy dostali, je v ní uvedena minimální zaručená mzda a osmihodinová pracovní doba. Je ale prakticky nemožné prokázat, že jste pracovali víc či déle nebo dostávali méně, než zaručuje smlouva, protože Ukrajinci v podstatě pracují na základě ústních dohod se zprostředkovateli.
Kdo pak pracovníky vyplácí a jakou formou?
Zástupci agentury – v hotovosti v obálkách. Vybírají i pokuty a strhávají si peníze také za agenturní služby, pojištění, ubytování a další věci. Často na konci měsíce obdržíte úplně jinou částku, než jaká byla sjednána.
Legrační bylo, když jsem se dal jednou do řeči s Čechem, který také pracoval pro Rohlík, a on se mě zeptal, jaký máme plat. Řekl jsem mu 130 korun za hodinu, on se usmál, napsal na papírek „250“ a podal mi ho. Obecně jsem viděl, že Češi v Rohlíku pracovali v pohodlnějších podmínkách, neměli normy, přesčasy, měli pevnou přestávku na oběd, mohli telefonovat a podobně.
Povězte nám něco o pracovních podmínkách ve skladech Rohlík před válkou.
Práce byla fyzicky obtížná, ale snesitelná. Působilo tam hodně Ukrajinců. Směny byly oficiálně dvanáctihodinové, avšak často jsme pracovali i 15–16 hodin, protože zakázek bylo hodně. Přestávky byly dvě denně po 30 minutách, zaměstnanec ale nikdy nevěděl, kdy přesně budou. Vše záleželo na počtu zakázek a na rozdělení vedoucího. Stejné to bylo s volnými dny. Teoreticky jsem měl mít jeden den volna v týdnu, ale v praxi nás často volali do práce, protože měli spoustu zakázek, takže jsem někdy neměl ani ten jeden den oddychu. Mnohdy to vypadalo tak, jako by pracovníci Rohlíku ani nebyli lidé, ale spíš bioroboti.
Čtěte také: „Do 40 let, bezdětná, odolná, na 12 hodin denně.“ Ukrajinky v osidlech pracovních agentur
Zástupce Rohlíku rozděluje pracovníky do jednotlivých sektorů a vedoucí z jeho agentury stojí v každém sektoru coby dozor. Aby všichni plnili normu, nevyhýbali se práci a nepoužívali telefony ani sluchátka.
Je velmi obtížné dodržet rychlost vyřízení zadaných objednávek, protože skladovací plocha je obrovská. Jednoho dne mi například náramkový tracker ukázal, že jsem ušel více než 51 tisíc kroků. Během Vánoc nebo jiných svátků, kdy se zvýšila pracovní zátěž, lidé často omdlévali únavou přímo na pracovišti.
Foto: Dmytro Papušoj
Ještě před válkou však – pokud se podmínky staly neúnosnými a normy příliš vysokými –, mohli dělníci hromadně přerušit práci. A pak vedení Rohlíku udělalo ústupky a ty normy snížilo na přijatelnou úroveň.
Co se týče kontrol ve skladu, tak na ty byli pracovníci vždy předem upozorněni. A než inspektoři dorazili, museli jsme sklad uklidit do téměř sterilního stavu. Všichni ukrajinští pracovníci byli zároveň upozorněni, že pokud se jich inspektoři na něco zeptají, nemají odpovídat přímo, ale pouze prostřednictvím koordinátora z agentury.
Když se ti něco nelíbí, řekni sbohem. Ve frontě na tvoje místo už čekají čtyři lidé.
Když pak Putin rozpoutal válku, ty pracovní podmínky ve skladech Rohlíku se nějak proměnily?
Obecně lze říci, že zprostředkovatelé zaznamenali velký příliv Ukrajinců, v nichž viděli aktivní pracovní sílu. Ze zkušenosti o nich věděli, že jsou ochotni tvrdě pracovat, a to zejména v situaci, kdy jde o obživu v jiné zemi. Navíc většina nově příchozích byly ženy, které jsou zranitelnější a často podlehnou tlaku agentur.
Například když přijely mé příbuzné, zástupci agentury přesvědčovali mou matku a mou přítelkyni, že jim pomohou vyřídit všechny potřebné dokumenty a že to bude stát tisíc korun na osobu. Pomoc těchto agentů však spočívala pouze v tom, že ženy přivedli do registračního centra na Vyšehradě, odvedli je na konec fronty a to bylo vše. Peníze jim byly strhávány z platu. Přestože jsou tyto dokumenty zcela zdarma.
[infobox id=”2″]
Takže i ženy z vaší rodiny se rozhodly využít služeb agentury?
Ano, na začátku března, když odjely, byl všude chaos. Nebylo vůbec jasné, kam jít, co dělat, a pak agentura, se kterou už moje přítelkyně spolupracovala nabízela pomoc s dokumenty, koordinaci na místě a tak dále. Ale, jak už jsem zmínil, ve výsledku si prostě účtovali peníze za služby, které byly zdarma.
A jak to tehdy probíhalo přímo ve skladech Rohlíku?
Od začátku války začal Rohlík zpřísňovat pracovní podmínky. Místo obvyklých 12 hodin měl už pracovní den pořád 15 hodin. Normy, které musely být denně splněny, se oproti těm předválečným dohromady zvýšily o 35–40 %, a měnily se každý týden. Požadovaná procenta efektivity plnění normy pak vzrostla z 80 % na současných 90 %. A pokud je dělník nesplní, je buď pokutován, nebo za danou hodinu či den nedostane zaplaceno vůbec.
Pro běžného pracovníka je obtížné pochopit, jak se to všechno počítá. Manažeři navíc mění pracovníky v sektorech, zcela nahodile, což zpomaluje kompletaci výrobků a negativně ovlivňuje efektivitu. Obvykle si totiž na svůj sektor zvyknete až během týdne a můžete pak pracovat rychleji.
Čtěte také: Pod bičem algoritmu: Jak Amazon řídí své zaměstnance
Vedoucí provozu rovněž začali častěji zařazovat ženy do sektorů, v nichž musejí zvedat těžké balíky s lahvemi nebo obilovinami. Právě při takové činnosti si moje přítelkyně poranila rameno.
Pokud se někdo snaží bojovat za svá práva nebo si stěžuje na tvrdou práci, pracovní agentura a Rohlík mají vždy stejnou odpověď: „Když se ti něco nelíbí, řekni sbohem. Ve frontě na tvoje místo už čekají čtyři lidé.“ Cítí se naprosto beztrestní, nejsme pro ně lidé, ale jen levná námezdní síla. Mnoho Ukrajinců proto kvůli náročné práci a nervovému vypětí skončí.
A jak to vůbec dopadlo s vaší přítelkyní?
Po úrazu se za pomoci mé matky a tety rozhodla požádat o vyrovnání. Výsledkem bylo, že od zástupce agentury obdržely výplatu se srážkami. Celkem si každá z nich za jeden a půl měsíce vydělala čistého 14 000, 20 000 a 24 000 korun.
