Praví Finové chtějí zachránit Finsko. Před švédštinou i odstupující premiérkou Sannou Marin

„Řekněte svým příbuzným, že Praví Finové mají nyní větší šanci než kdykoli předtím. Ještě nikdy jsme nebyli tak blízko vítězství ve volbách jako teď,“ zahajuje předsedkyně Riikka Purra svůj proslov na jednom z předvolebních meetingů. Vedle prospektů se zde rozdává občerstvení v podobě klobás s hořčicí, vládne dobrá nálada. Kandidáti i voliči jsou optimističtí, přestože průzkumy těsně favorizují Národní koalici.

Sesterskou stranu přijel ze Švédska podpořit i Jimmie Åkesson, předseda Švédských demokratů, kteří mají k Pravým Finům (označují se též Strana Finů) názorově blízko. „Těšíme se na stejně úspěšné volby, jako zažili na podzim Švédští demokraté,“ okomentovala letos v březnu sebevědomě návštěvu sousedního partnera Purra.

Ruotsidemokraattien puheenjohtaja Jimmie Åkesson tulee perussuomalaisten vieraaksi 🇸🇪🇫🇮

Järjestämme muun muassa yleisötilaisuuden Helsingissä.

Ensi viikolla tulossa tarkempia aikatauluja.

Yhtä iloisia vaalivalvojaisia odotellen kuin SD:llä syksyllä! 💪🥳#PS2023 #persut pic.twitter.com/FhdsgvBv15

— Riikka Purra (@ir_rkp) March 3, 2023

S volebním heslem „Zachraňte Finsko“ si v těsném souboji Praví Finové zkraje dubna odnesli a v parlamentu posílili o sedm křesel. Jejich kampaň stála na kritice státních výdajů, boji s energetickou krizí, ale i na protiimigrační a euroskeptické rétorice. Už ve volbách v roce 2019 skončili velmi těsně za vítěznou sociální demokracií. Během stávek zaměstnanců pošt, které tehdy vypukly krátce po sestavení vlády a stály premiérský post Anttiho Rinnea, průzkumům díky protivládní rétorice dokonce chvíli vládli.

Praví Finové si tedy rozhodně věřili na vítězství. Přesto pro ně nemusí být druhé místo zklamáním – proti předchozímu funkčnímu období do parlamentu vstupují s více mandáty. „Stále usilujeme o prvenství, ale dalších sedm křesel je vynikající výsledek,“ prohlásila sebevědomě jejich předsedkyně Riikka Purra po sečtení výsledků.

Po neúspěšných volbách v roce 2007 ovšem příležitost pro Pravé Finy číhala za rohem. Následný rok zasáhla Evropu ekonomická krize.

Kde se vzala popularita strany a proč Pravé Finy někteří politologové a komentátoři považují za kontroverzní?

Jejich původ je méně problematický než třeba u Švédských demokratů, kteří se vyvinuli z nacistického hnutí Bevare Sverige svenskt (Zachovejme Švédsko švédské). Za předchůdkyni lze považovat Stranu finského venkova, kterou v 60. letech založil poslanec a později prezidentský kandidát Veikko Vennamo.

Z venkova do parlamentu

Vennamo dlouhodobě dával za vinu levicovému establishmentu špatné podmínky farmářů a rolníků. I samotná Strana finského venkova (SMP) se vyvinula z Agrární strany s tím rozdílem, že měla mnohem silnější populistický akcent. Agrární strana totiž v důsledku postupné urbanizace postupně měnila svůj program, což SMP vyhodnotila jako pokles zájmu o jejich původní voliče. Kampaň pak proto vedla hlavně na otázce zlepšení životní úrovně drobných zemědělců. Tradiční zavedené strany osočovala z korupce a přílišné byrokracie.

Během 70. a 80. let se projektu Veikkoa Vennamoa poměrně dařilo, v 90. letech ale strana těžce narazila, když s volebním ziskem 1,30 % získala pouze jednoho poslance. To jí způsobilo i četné finanční potíže (strana se nakonec v březnu roku 1995 rozpadla). Voliči ji dávali za vinu i nesplněné sliby v otázkách nezaměstnanosti během jejich vládního angažmá. Svou roli sehrála také urbanizace, kdy se v důsledku rozvoje městské infrastruktury lidé stěhovali do měst za pracovními příležitostmi, a ubylo tak venkovského voličstva, na které SMP cílila.

Čtěte také: Na jejich mítincích už nacistické uniformy nepotkáte, i tak se Švédští demokraté vrací k extremismu

Téměř mrtvá strana potřebovala reformu. A právě v tento moment přichází na scénu Timo Soini, jedno z největších jmen v historii strany a následně zakladatel Pravých Finů (květen 1995) v podobě, v jaké je známe dnes. Vystudovaný politolog, jenž se ve své diplomové práci věnoval populismu, byl i odpůrci často vyzdvihován pro své charisma a rétorické schopnosti. I díky tomu se transformované uskupení zařadilo mezi nejsilnější politické síly v zemi.

Soiniho euroskeptický evergreen

Úspěch ale nepřišel hned. V roce 2003 se stal sice Soini poslancem, straně se ale stále nepodařilo najít její ztracenou velikost. Po volbách v roce 2007 měli jen pět poslanců, což se za úspěch považovat nedalo. Příležitost ovšem číhala za rohem. Přišel rok 2008 a Evropu zasáhla ekonomická krize.

Soini začal opakovaně kritizovat vládu z toho, že pomáhá Řecku a Irsku na úkor vlastních občanů, a rovněž dávat víc najevo euroskeptické postoje. „Kde je EU, tam je problém,“ zaznívalo tehdy z jeho úst tak často, až tuto myšlenku označil za svůj evergreen i samotný Soini.

Finsko přijalo společnou evropskou měnu euro už v roce 2002, podle Soiniho to ale nebyl dobrý nápad. „Jak to, že nevidí, že euro nefunguje?“ ptal se během volební kampaně a otázku doplňoval přirovnáním, že meloun a jablko nemůžou nosit stejnou čepici. Dalším bodem jeho kampaně bylo vetování dalších záchranných balíčků pro Irsko a Řecko.

V minulosti měl ve straně její nový lídr Halla-aho pozastavené členství, když vyzýval k vyřešení dluhových problémů Řecka pomocí vojenské junty.

Kritika vlády a EU se Pravým Finům pod vedení Soiniho vyplatila. Volby 2011 pro ně byli obzvláště vydařené, získali 34 křesel a úspěch je katapultoval mezi nejsilnější finské strany, kde se drží dodnes. Tehdy, ač výrazně posílena, skončila strana ještě v opozici. Na Evropu ale mířila uprchlická vlna, což se pro populisty stalo vedle kritiky EU dalším tématem.

Silný důraz na nacionalismus se u Pravých Finů neprojevuje pouze v otázkách Unie či migrace, ale například i v boji proti dvojjazyčnému Finsku. V něm je totiž považována za úřední jazyk také švédština – součástí tamní politiky je například i Švédská lidová strana zastupující zájmy menšiny pocházející z této sousední země. Mezi švédsky mluvící Finy patřila i autorka Mumínků Tove Jansson. Praví Finové vyvíjeli iniciativu, aby švédština nebyla ve školách povinným jazykem, nicméně jejich snaha byla parlamentem zamítnuta.

Místo vlády rozdělení

Dnešní podoba Pravých Finů má za sebou už i účast ve vládě. Té se dočkali právě po volbách v roce 2015, kdy už byli ve finské politice silnou etablovanou stranou, i díky zmíněné kritice finanční pomoci Řecku. Přestože ztratili jeden mandát, bylo těžké je v povolebním vyjednávání přehlížet. Vítězem se stala Strana středu pod vedením Juhy Sipilä. Bývalý podnikatel v oblasti telekomunikačních služeb, v němž viděli jeho stoupenci schopného technokrata, který zachrání Finsko před ekonomickou recesí, si voliče rovněž získal euroskeptickým přístupem.

Po sečtení výsledků tak bylo pravděpodobné, že Praví Finové budou pro centristy koaličními partnery. Krátce na to nastávající premiér Sipilä oznámil, že bude usilovat o koalici tří nejsilnějších pravicových stran, zaručující většinu v parlamentě, tedy s Pravými Finy a Národní koalicí.

Čtěte také: Turecké mezinárodní námluvy. Proč se Ankara tak dlouho rozmýšlí nad vstupem Finska a Švédska do NATO?

„Věřím, že pokud vstoupíme do vlády, politika Finska vůči Řecku se změní. K lepšímu, protože horší už to být nemůže,“ glosoval tehdy Timo Soini možný povolební scénář. Jako předsedovi druhé nejsilnější vládní strany mu podle tradice náleželo ministerstvo financí, Soini se však ujal postu šéfa diplomacie.

Následující čtyři roky byly divoké nejen pro Finsko, ale i pro Pravé Finy. Kabinet postihlo několik kontroverzí, v čele s aférou #Sipilägate, při níž tři novináři odešli z veřejnoprávní televize Yle poté, co se neshodli se šéfredaktorem na informování o premiérových kauzách. Bouře se strhla však i uvnitř Pravých Finů a měla dopad na celou stabilitu vlády. Když v roce 2017 vystřídal Tima Soiniho na postu předsedy strany Jussi Halla-aho, 19 poslanců, včetně Soiniho, na protest odešlo a založilo hnutí Modrá reforma.

Podobný názor na zvolení Halla-ahoa měli i koaliční partneři, kteří s jeho Pravými Finy odmítli spolupracovat. Na rozdíl od charismatického a vcelku umírněného Soiniho byl Jussi Halla-aho kontroverzní i pro své spolustraníky. V minulosti měl na popud Soiniho pozastavené členství, když vyzýval k vyřešení dluhových problémů Řecka pomocí vojenské junty. Zkušenost měl i s trestním stíháním na základě rasistických výroků.

Lídryně Pravých Finů Riikka Purra inklinuje k protiimigrační rétorice prý i kvůli svým zážitkům z mládí, kdy ji měli sexuálně obtěžovat přistěhovalci.

Kvůli těmto kontroverzím Pravé Finy ve vládě nahradila právě nově vzniklá Modrá reforma. Následující volby ale vládním stranám připravily nehezké překvapení. Centristé výrazně oslabili a jejich pád trvá dodnes. Modré reformě se ani nepodařilo získat poslanecká křesla. Naopak Praví Finové pod vedením Jussiho Halla-ahoa skončili druzí za sociální demokracií, které se díky nepopulární pravicové vládě podařilo vyhrát volby. Rozruch kolem poštovních stávek, kdy se díky protivládní rétorice dostali v průzkumech do vedení, jim dodal sebevědomí.

I přes úspěch v posledních volbách se už Jussi Halla-aho znovu o post předsedy neucházel a vystřídala ho nynější lídryně Riikka Purra. Přestože díky kladným bodům sociálně demokratické premiérky Sanny Marin během pandemie covidu popularita i vedení Pravých Finů lehce pominula, Purra rozhodně nechtěla na vidinu vítězství ve volbách rezignovat.

S TikTokem do kabinetu

První žena v čele strany inklinuje k protiimigrační rétorice prý i kvůli svým zážitkům z mládí. Před vstupem do politiky byla voličkou Zelených, názor nakonec změnila právě kvůli jejich liberálnímu přístupu k migraci. To ovlivnilo právě její dospívání v Tampere (odkud pochází mimo jiné i Sanna Marin), kde se často setkávala s nevhodnými sexuálními narážkami a obtěžováním ze strany přistěhovalců.

Nejčastěji Pravým Finům házeli své hlasy prvovoliči – volil je každý třetí z této skupiny. To je zřejmě i výsledek zapojení sítě TikTok do kampaně.

Časem se seznámila s Jussi Halla-ahem, jenž v té době psal blog o imigračních otázkách, a ten ji přivedl k Pravým Finům. Členkou se stala v době největšího neklidu, kdy strana usedala ve vládním kabinetu a část členů odcházela k Modré reformě. Jak v této souvislosti poznamenala, nebyla to sice ideální chvíle na vstup, má ale ráda výzvy. S tímto přístupem se také ujala funkce předsedkyně.

Do letošních voleb šli Praví Finové rozhodně s ambicemi vyhrát. Není divu, spolu s Národní koalicí a sociální demokracií patřili k favoritům. Aby toho nebylo málo, nejčastěji jim házeli své hlasy prvovoliči – podle průzkumu je volil každý třetí z této skupiny. To bude zřejmě výsledek zapojení mladých kandidátů a sociální sítě TikTok.

Podle politologa Ainoha Tiihonena z Univerzity v Tampere to ale neznamená, že generace Z bude silnou základnou podporovatelů Pravých Finů. Mladí voliči, mnohdy ještě středoškoláci, jsou ve formativním období a jejich hodnoty se mění v čase. Strana pouze dokázala pracovat s kanály, které jsou jim blízké, a zaujmout je.

Nejviditelnější v tomto případě byl třeba nově zvolený poslanec Miko Bergbom – s téměř 53 tisíci sledujícími na TikToku. Na videích často kritizuje Sannu Marin a ostatní vládní političky s tím, že pustí úryvek jejich proslovu a vzápětí na něj reaguje. Díky krátké stopáži je možné lehce předat srozumitelnou myšlenku a přilákat tak voliče na svou stranu.

@mikobergbomOnko meillä ilmastovelkaa? Minusta tuo kuulostaa uudelta keinolta, joilla huijata suomalaisia… Aito reilu siirtymä ottaisi jokaisen suomalaisen huomioon. Nyt niin ei todellakaan tapahdu.♬ Ambient-style emotional piano – MoppySound

Za kontroverzní a rasistickou potom byla označena kampaň kandidátky Laury Jokely. Polovinu tváře doprovázela na billboardu věta „Víte proč“, tu druhou, zahalenou v burce, zas nápis „Východní Helsinky. Jako cesta do zahraničí?“ Politička později na kritiku reagovala slovy: „Pokud někomu přišla má kampaň rasistická, měl by se ptát sám sebe, proč to tak vidí.“

Ve vyrovnaném souboji, který nakonec vyhrála Národní koalice, skončili Praví Finové těsně druzí. I když si věřili na vítězství, nebyl u nich důvod k smutku. Porazili všechny vládní strany, včetně sociální demokracie Sanny Marin, kterou během kampaně nešetřili. Národní koalice pak po vyhraných volbách avizovala, že je otevřená jednání se všemi stranami.

Pro nás jsou nejdůležitější ty otázky, pro které jsme byli zvoleni. To znamená životní náklady, přistěhovalci a nakládání s veřejnými penězi.

Povolební vyjednávání se naplno rozjelo po Velikonocích, budoucí premiér Petteri Orpo nyní předběžně jednal s představiteli všech stran a tvrdil, že výsledek povolebních vyjednávání bude brzy znám.

Purra setkání okomentovala slovy, že Praví Finové sice chtějí být součástí další vlády, ale dohoda s Orpem je zatím nejistá. „Do vlády vstoupíme, pokud v ní budeme moci prosadit své vlastní cíle. Jsme připraveni i na kompromisy. Očekává se, že jednání budou obtížná,“ dodala s tím, že otázka migrace je jedním z hlavních rozporů v rozhovorech.

Do Midsommaru bude vláda

Dosud největší krok k sestavení vlády se odehrál koncem dubna, kdy Petteri Orpo přizval k jednání nad programovým prohlášením Pravé Finy, křesťanské demokraty a Švédskou lidovou stranu (poslední zmíněná strana byla součástí kabinetu Sanny Marin). Podle Orpa existují mezi stranami názorové rozdíly, primárně v hospodářských otázkách, ale dohodnout se není nemožné.

Aby mohl Orpo dát dohromady většinu, musel si vybrat mezi sociální demokracií a Pravými Finy. První jmenovaná strana podle něj má jiný pohled na situaci, proto se jednání neúčastnila. U Pravých Finů byli vůči budoucímu premiérovi smířlivější. Purra připustila, že mezi stranami jsou velké rozdíly, ale nejde v zásadě o nic, o čem by se nedalo jednat.

Vše se tak nepřekvapivě prodloužilo, a ani začátkem června, tedy téměř dva měsíce od voleb, není o složení nového kabinetu jasno. Podle nastupujícího premiéra Orpa byly dle očekávání nejpalčivějšími body společného programu migrace, ale i sociální a zdravotní péče. „Pro nás jsou nejdůležitější ty otázky, pro které jsme byli zvoleni. To znamená životní náklady, přistěhovalci a nakládání s veřejnými penězi,“ okomentoval Jussi Halla-aho v půlce května jednání o programovém prohlášení.

Čtěte také: EU se Švédskem v čele směřuje do neznámých vod. Na obzoru je zelená Evropa i řešení migrace

Předsedkyně Švédské lidové strany Anna-Maja Henriksson stanovisko k migraci, na kterém se zbývající partaje shodly, naopak neschvaluje. Orpo věří, že Finsko bude mít novou vládu do oslav letního slunovratu, tedy skandinávského Midsommaru. Ten letos připadá na 24. června.