Vrcholné představitele ropných společností si vzal na kobereček americký Kongres. Obvinil je ze šíření dezinformací, které zpochybňují pravé důvody globálního oteplování. Vycházel z mnoha odhalení novinářů i vědeckých prací. Není to první podobná kauza v USA, ale svým dosahem ovlivňuje celý svět.
Na sklonku října se v hlavním městě Spojených států odehrálo historické slyšení. Před Výborem pro dohled a reformu stanuli představitelé největších ropných společností: ExxonMobil, Chevron, Shell a BP. Předsedkyně výboru, demokratka Carolyn Maloney, měla na přítomné několik otázek. Jedna z nich například byla, zda mohou slíbit, že přestanou lobbovat proti snahám o snížení emisí. Odpovědi se nedočkala.
Místo toho lídři ropných a plynárenských společností vychvalovali to, jak podporují přechod k čisté energii. Ke kampaním diskreditujícím globální oteplování a vliv emisí na změnu klimatu poznamenali, že se do nich nikdy nezapojili.
Slyšení, které deník The New York Times označil „grilováním“, bylo i názorovým střetem mezi republikány a demokraty. Mnoho členů Republikánské strany totiž předvolané společnosti podpořilo. Ti, kteří zasedají ve výboru, slyšení zpochybnili a označili ho za odvádění pozornosti od důležitějších problémů. „Řeknu vám, co je frustrující. Je to člen Kongresu, který americkým ropným a plynárenským společnostem říká, aby snížily produkci,“ řekl poslanec za republikány Jim Jordan. Podle něj by měly být spíš pochváleny. „Bůh žehnej Chevronu,“ dodal. Demokrati měli názor opačný.
https://www.instagram.com/p/CVnlQIJowU5/?utm_source=ig_web_copy_link
Slyšení bylo prvním případem, kdy byli manažeři veřejně vyzváni, aby pod přísahou odpověděli na otázky týkající se změny klimatu. Přesněji na jejich aktivity v podrývání vědeckých závěrů a ovlivňování nálady ve společnosti. Jak se tedy vedoucí pracovníci – Darren Woods z ExxonMobil, Michael Wirth z Chevronu, David Lawler z BP America a Gretchen Watkins ze Shell Oil – dostali až do tohoto bodu?
Zapírat, zapírat, zapírat
Pro pochopení celého příběhu se musíme přesunout do druhé poloviny minulého století. Již v roce 1959 známý vědec Edward Teller varoval před dopady spalování fosilních paliv. „Pokaždé, když spálíte konvenční palivo, vytvoříte oxid uhličitý,“ vysvětloval. „Jeho přítomnost v atmosféře způsobuje skleníkový efekt,“ upozorňoval.
Později se objevily další studie a také jiní vědci docházeli k podobnému zjištění. Je opravdu šokující si uvědomit, že lidstvo o negativních dopadech spalování fosilních paliv vědělo již před více než 60 lety. Dávno před přistáním na Měsíci. Už tehdy to ale začalo zajímat zmiňované firmy.
Důvěrná zpráva uvádí, že oteplování způsobené fosilními palivy vyvolá změny, které budou největší v dosavadní historii, včetně ničivých záplav a migrace.
Na konci 70. let 20. století vytvořil Americký ropný institut (API), který zastupuje zájmy petrochemického průmyslu v USA, tajný výbor nazvaný „CO2 and Climate Task Force“. Ten si v roce 1980 pozval vědce ze Stanfordské univerzity Johna Laurmanna, aby je o stavu klimatu informoval. Vznikla tak Laurmannova prezentace, o které se veřejnost dozvěděla až v roce 2015 díky práci investigativních novinářů z InsideClimate News.
Vědec v prezentaci varoval, že nepřestanou-li se fosilní paliva využívat, globální oteplování bude do roku 2005 „stěží postřehnutelné“, ale v 60. letech 21. století již zaznamenáme „globální katastrofické účinky“. Paradoxem je, že následně vyzval API vládu, aby byla ztrojnásobena produkce uhlí, a trval na tom, že to nebude mít negativní účinky. Je tedy očividné, že informace od Laurmanna drželi členové tohoto institutu v tajnosti.
Další varovný signál obdržel ropný průmysl v roce 1981. Tým, který se považoval za skupinu geeků, odhalil pod vedením Martina Hofferta alarmující skutečnost. Pomocí počítačového modelu předpověděli možné zničující dopady lidské aktivity na klima. Hoffert tehdy pracoval u ropné společnosti Exxon, která se později sloučila s firmou Mobil, a podělil se o zjištění se svými manažery.
Čtěte také: Blíží se doba těžby ve vesmíru. Může pomoci vyřešit i problémy na naší planetě
„Reagovali na to výroky, které byly v rozporu s jejich vlastními výzkumy,“ řekl BBC. Opustil tedy Exxon a stal se významným akademikem v této oblasti. „To, co udělali, bylo nemorální. Šířili pochybnosti o nebezpečích klimatických změn, přestože jejich vlastní badatelé potvrzovali, jak vážná to byla hrozba.“
Podobné kroky podnikaly i ostatní společnosti. V roce 1986 dokončila nizozemská ropná společnost Shell téměř stostránkovou interní zprávu. Ta předpovídala, že globální oteplování způsobené fosilními palivy vyvolá změny, které budou „největší v historii“, a to včetně „ničivých záplav“ a „nucené migrace po celém světě“. Zpráva byla označena jako důvěrná a veřejnost se o ní dozvěděla pouze díky nizozemskému novináři až o 32 let později.
V roce 1989 bylo velmi horké léto a pozornost veřejnosti byla upřena na obsáhlou zprávu NASA o tom, že „byl zjištěn skleníkový efekt a ten nyní mění naše klima“. Následně Margaret Thatcher označila klimatickou změnu za velkou hrozbu. „Globální klimatická změna je něco, co ovlivní nás všechny,“ přednesla tehdy na půdě OSN.
A stejně jako Thatcherová reagoval i ropný a plynárenský průmysl. Šéf strategie Exxonu Duane Levine vypracoval plán, který představil vedení společnosti. „Začínáme naslouchat výzvě po nevyhnutelné akci,“ komentoval situaci, přičemž navrhl provést „nákladné a nevratné drakonické kroky“. Jasně také vymezil další směřování společnosti: „Racionálnější reakce budou vyžadovat zajímat se o vědecké závěry a klást větší důraz na politické skutky.“
Harvardští výzkumníci Naomi Oreskes a Geoffrey Supran tvrdí, že to byl jen začátek desítky let trvající kampaně za utváření veřejného mínění a šíření pochybností o změně klimatu. „Spíše než přijmout vědecké poznatky se rozhodli bojovat proti faktům,“ připomíná Oreskes.
V důsledku toho například orgán zastupující dodavatele elektřiny v USA Edison Electric Institute vytvořil kampaň, která měla z faktu globálního oteplování udělat teorii. O jejich plánu se dozvěděla média, ale diskreditující reklamy se rozjely i tak. Zároveň společnosti závislé na fosilních palivech založily Globální klimatickou koalici, která lobbovala mezi politiky a médii.
Pochybnosti jsou náš produkt, protože je to nejlepší způsob, jak konkurovat tvrdým faktům, které jsou v povědomí široké veřejnosti.
Plánovali kupříkladu „vytipovat, naverbovat a vycvičit tým pěti nezávislých vědců, kteří by se zapojili do mediálního obsahu“. Debaty v televizi, kde se hádají vědci o složitých věcech, by totiž mátly společnost. Jak je jistě zřejmé, „nezávislí“ výzkumníci byli placeni od společností fosilního průmyslu.
Tím se zabýval profesor na Drexlerově univerzitě Robert Brulle. Zjistil, že ExxonMobil dal hnutím popírajícím změnu klimatu v letech 2003–2007 asi 7,2 miliony dolarů a API na stejný účel vynaložil v období 2008–2010 necelé čtyři miliony. Dále se dozvěděl, že většina těchto organizací byly pravicové think-tanky, které se pro ropný průmysl staly dobrými spojenci.
Podle všech těchto důkazů se zdá, že v úvodu zmínění představitelé ropných společností, kteří minulý týden stanuli před předsedkyní Výboru pro dohled a reformu, by dnes díky zveřejněným faktům neměli mít šanci. Opak je pravdou. Mohli se totiž poučit od svých předchůdců, především z toho, jak vedli své úspěšné reklamní kampaně.
Tobacco playbook
Popisujeme příběh, který je velice podobný dění kolem tabákového průmyslu. Cigaretové firmy v 50. letech minulého století používaly stejné techniky, aby zpochybnily objevující se vědecké práce, které odhalovaly souvislosti mezi kouřením a rakovinou plic.
Z toho důvodu se o Vánocích v roce 1953 uskutečnila schůzka v luxusním newyorském hotelu Plaza, na níž se probíral nový byznysový model. Guru práce s veřejností John Hill na ní navrhl kroky, které vedle vyvracení škodlivosti kouření pomohly později i ropným společnostem. Hill doporučoval „bojovat s vědou vědou“. Později shrnula tento přístup tabáková společnost Brown and Williamson: „Pochybnosti jsou náš produkt, protože je to nejlepší způsob, jak konkurovat tvrdým faktům, které jsou v povědomí široké veřejnosti.“
Čtěte také: „Čechy neobsluhujeme,“ objevuje se na hospodách v Polsku. Důl Turów má nepříjemnou dohru
Harvardská badatelka Oreskes tvrdí, že pochopení síly pochybností je ve strategii bossů tabákového průmyslu životně důležité. „Uvědomili si, že tuto bitvu nemohou vyhrát lží, která by dříve nebo později vyšla najevo. Pokud by dokázali vyvolat pochybnosti, bude to dostačující, protože když jsou lidé zmateni, je velká šance, že budou kouřit dál.“
John Hill také doporučoval zakládání různých výborů a podobně. Navíc stejně jako o dekády později se objevil „projekt bílé pláště“. V praxi jsme jej mohli vidět i ve známém pořadu Edwarda Murrowa „See It Now“ v roce 1955.
Pochybnosti, které byly produktem kampaně tabákového průmyslu, slavily úspěch. Po celá desetiletí žádná z právních výzev neuspěla. Tlak ale nadále stoupal. Například v roce 1997 musely cigaretové firmy zaplatit letuškám, které je zažalovaly za rozvinutí rakoviny plic, 350 milionů dolarů. Nakonec v roce 2006 soudkyně Gladys Kessler uznala americké tabákové společnosti vinnými z podvodného zkreslování zdravotních rizik spojených s kouřením.
I přes vítězství nad skrýváním účinků kouření ale semínko nedůvěry zůstalo v mysli lidí zaseto. Strategický plán od Johna Hilla se ukázal jako velice účinný. Podobné schéma pak použilo více průmyslových odvětví – například plastikářský a cukrovarnický průmysl. Takové dezinformační kampani a prvotnímu návodu „jak na to“ se začalo říkat „tabáková příručka“.
Ropný průmysl má prsty všude
Minulý týden se tedy předsedkyni Výboru pro dohled a reformu Carolyn Maloney postavili lídři, kteří věděli jak odpovídat, protože si vzali příklad i od kolegů z tabákového průmyslu. Woods z ExxonMobil například tvrdil, že zmiňované postoje jsou „zcela v souladu s vědeckým konsensem doby“. Obhajoval tak například prohlášení ředitele Exxonu Leeho Raymonda z roku 1997, že „v současné době jsou vědecké důkazy o roli lidí při oteplování neprůkazné“. Jenže dva roky předtím vydal Mezinárodní panel pro klimatickou změnu OSN report, ve kterém vrcholní vědci vliv člověka potvrzují.
Ropní obři tedy popřeli šíření dezinformací. Výbor zas vydal memorandum o tom, že je šířili.
Také bylo dokola omíláno, že „neexistují žádné snadné odpovědi“. Lídři taktéž citovali plány svých firem. Postoj, jaký společnosti ke slyšení zaujaly, se dá ilustrovat na jimi doložených dokumentech. Jedna ze společností dokonce vytiskla 1500 listů, které byly pouhými skeny oficiálních webových stránek.
Co se týče získání garance, že se firmy odklonění od zvyšování emisí, dočkal se výbor pouze jediného slibu: „Zavazuji se, že budu nadále aktivním členem API,“ pronesla Watkins z koncernu Shell. Právě institut API ale v posledním roce utratil téměř půl milionu dolarů na šíření reklam proti demokratickým členům Kongresu.
K dispozici tedy byly i zcela aktuální důkazy o pokusech podkopat snahy o zmírnění klimatické krize. V červnu tohoto roku pořídila dechberoucí záběry vyšetřovací skupina britské pobočky Greenpeace. Předala je televizi Channel 4 News, která je odvysílala.
Aktivisté z Greenpeace se na nahrávkách vydávají za personalisty, kteří hledají schopného zaměstnance pro klienta ve Washingtonu. Kontaktovali proto seniorního lobbistu ExxonMobil Keitha McCoye, který posledních osm let zastupuje společnost ve spojení s Kongresem USA.
Keith McCoy, another top Exxon lobbyist, revealed the firm’s work to undermine President @JoeBiden’s infrastructure plan, taking out the “negative stuff” on climate change.
And he dropped some interesting names… pic.twitter.com/RyNENTDwWh
— Greenpeace UK (@GreenpeaceUK) June 30, 2021
McCoy tvrdí, že společnost tajně bojovala proti legislativním opatřením v oblasti změny klimatu pomocí třetích stran. Také dosvědčuje, že lobboval u klíčových senátorů, aby snížili rozpočet prezidenta USA Joea Bidena na opatření v oblasti klimatu. Navíc potvrzuje, že ExxonMobil agresivně bojoval proti vědě, aby maximalizoval zisk. V rozhovoru popisuje proces „namotávání“ senátorů. „Vědí, že vás potřebují. A já potřebuji je.“ Načež označil jedenáct senátorů, které bere jako „zásadní“.
Bidenovy „sliby chyby“
Zpočátku úřadování nového prezidenta Spojených států se mohlo zdát, že podobným praktikám odzvonilo. Biden totiž prosazoval velké změny v přístupu ke klimatu a fosilním palivům. Jevil se jako člověk, který dokáže spasit lidstvo. Hned první den opět připojil USA k Pařížské dohodě, od které jeho předchůdce Donald Trump odstoupil. Dočasně zakázal pronajímání ropy a plynu na federální půdě a zrušil povolení pro kontroverzní ropovod Keystone XL. V dubnu uspořádal virtuální klimatickou konferenci, kde se zavazoval k obrovskému snižování emisí skleníkových plynů.
Pak ale onu image ztratil. Jeho administrativa schválila nový projekt Willow v Národní ropné rezervaci na Aljašce. Ten má těžit až 160 000 barelů ropy denně. Přestože jeho administrativa Keystone XL zrušila, zároveň byla proti uzavření ropovodu Dakota Acces. Ten vadí zejména kmenu Sioxů, který ho považuje za hrozbu pro své zásoby vody. Krátce poté hájilo Bidenovo ministerstvo spravedlnosti více než 400 pronájmů lokalit pro těžbu ropy a zemního plynu na veřejných pozemcích ve Wyomingu.
Tento střet mezi sliby a reálnými rozhodnutími ilustruje politické, technické a právní potíže s odtržením země od ropy, plynu a uhlí. Přece jenom jsou základem ekonomiky již více než století. Jak moc k těmto potížím přispěla kampaň a strategie společností závislých na fosilních palivech, můžeme pouze spekulovat.
Jak tedy dopadlo čtvrteční slyšení z minulého týdne? Místy připomínalo grotesku, místy se tajil dech. Například když klíčový republikánský svědek Neal Crabtree, který pracoval na Keystone XL, popisoval, jak přišel o práci a živobytí. „Zdá se, že se na stovky tisíc pracovníků v tomto odvětví vůbec nemyslí,“ řekl. Později však vyšlo najevo, že si bez větších problémů našel práci jinou.
Ropní obři tedy popřeli šíření dezinformací. Výbor zas vydal memorandum o tom, že je šířili. Důležité ale je, že se o této propagandě začalo mluvit na nejvyšších místech. Možná právě to potřebuje nejen americká společnost k uvědomění si, že klimatická změna nebude procházka růžovým sadem. A právě tato kauza může lidi přimět ověřovat si informace a nevěřit každému, kdo se vydává za odborníka v bílém plášti.
