Příběh o tom, jak sociologové přiměli Rusy, aby si oblíbili Putina a válku na Ukrajině

Kdo je nejmilejší muž na světě?

Putin se například obával, aby se mu v popularitě nevyrovnal Dmitrij Medveděv či gubernátoři. Z tohoto důvodu začal Kreml dávat sociologům pokyny, které údaje mohou být zveřejněny, a které ne.

Již na počátku roku 2000 si kremelští úředníci často kladli otázku: „Jak mám tato čísla ukázat Vladimiru Vladimiroviči?“ To ukazuje, že Putin, který se dostal k moci po éře notorického alkoholika Borise Jelcina, si rychle zvykl na obrovskou podporu obyvatelstva – v lednu 2000 schvalovalo jeho prezidentství 84 % obyvatel.

Pokud něco nebylo při ,politickém plánování‘ u Putina v pořádku, plány se změnily. Ještě snadnější však bylo změnit samotnou sociologii.

Jakékoli výkyvy v hodnocení mladý prezident kategoricky odmítl jako něco nenormálního a coby pouhé nedopatření svého štábu. „Chtěl se koupat v lásce lidí,“ říká jeden z představitelů prezidentské administrativy z počátku roku 2000. Sociologie byla zrcadlo, které říkalo: „Jsi ta nejsladší věc na světě.“ Pravda, čas od času láska lidí opadla a pohled do zrcadla se stal nepříjemným.

V roce 2003 se stala další nepříjemná věc. V průběhu roku, v předvečer voleb do Dumy, zveřejnil státní VCIOM data, která naznačovala, že Jednotné Rusko může prohrát s Komunistickou stranou Ruské federace. Průzkumy tehdy silně rozzuřily vlivnějšího činitele Vladislava Surkova, zástupce šéfa kremelské administrativy, odpovědného za vnitřní politiku a za volby.

Na další schůzce, kterou redaktoři Projektu nazvali „politickým plánováním“ a kde se sešli úředníci a experti z vedení prezidentské kanceláře, chtěli šéfové Kremlu od VCIOM vysvětlení. Jurij Levada, tehdejší šéf centra, se však návštěvám Kremlu vyhýbal a své zástupce tam posílal jen zřídka.

Čtěte také: Ochrana před genocidou a boj s nacisty. Jak píšou o válce ruská média?

Alexander Oslon, šéf Federálního centra pro výzkum veřejného mínění, se musel zodpovídat sám za sebe i za své kolegy – ukázalo se, že sociologové vymysleli takzvaný korekční faktor. To je v sociologii známý nástroj – v předchozích volbách dostali komunisté více, než ukazovaly průzkumy, a Putin méně, takže odborníci začali ve svých prognózách snižovat čísla pro vládu. Kreml požadoval, aby novela již nebyla uplatňována, a o VCIOM jeden z úředníků přítomných na jednání podrážděně prohlásil: „Musíme se s nimi vypořádat.“

Jak korekční faktor nezafungoval

V lednu a únoru roku 2000 VCIOM předpovídal, že Putin získá v prezidentských volbách 57–62 % a kandidát komunistů (KPRF) Gennadij Zjuganov 15–19 %. Ve volbách však Putin získal 52,9 % a Zjuganov 29,2 %. Rozdíl 10 % je pro sociology závažnou chybou. FOM měl stejný problém. Sociologové si uvědomili, že jim chybí příznivci komunistů – a pokusili se to napravit pomocí korekčního koeficientu založeného na výsledcích posledních voleb. To nepomohlo: před ratingovým skandálem v srpnu roku 2003 VCIOM předpovídal, že Jednotné Rusko obdrží 23 % a KRRF 28 %. Podle agentury FOM mělo Jednotné Rusko získat 22 % a komunisté jen 20 %. Prosincové volby ukázaly zcela jiné výsledky. Pro Jednotné Rusko hlasovalo 37,5 % voličů a pro komunisty 12,6 %.

Kdo prováděl „politické plánování“?

Až do své rezignace v roce 2003 jej vedl vedoucí prezidentské administrativy Alexandr Vološin. Na pravidelných zasedáních se hovořilo o prezidentových plánech, aktuální politické agendě a o tom, jak budou média informovat o práci hlavy státu. Po Vološinově rezignaci se uskutečnila jednání o politické agendě, která vedl nejprve Vladislav Surkov a poté jeho nástupci v čele vnitropolitické sekce Vjačeslav Volodin a Sergej Kirijenko.

Správná otázka je správná odpověď

Sociologové chtěli od respondentů odpovědi, které chtěl slyšet Kreml, a začali proto občanům klást otázky s nápovědou.

V roce 2018, kdy Putinův do té doby kolosální rating klesl o 20 %, Kreml nepřišel jen s nápadem skrýt staré údaje o důvěře v hlavu státu. Pracovníci VCIOM a FOM začali dostávat od svých šéfů velmi podivné formulace otázek a podezřele návodné volby odpovědí.

Především byly respondentům často kladeny takzvané formativní otázky, u nichž byli okamžitě upozorněni na správnou odpověď.

Typickým příkladem je průzkum VCIOM před volbami do Moskevské městské dumy v roce 2019, kterých se nesměli zúčastnit opoziční kandidáti. V úvodu otázky sociologové přímo uvedli, že volební komise zjistila neplatnost podpisů Gennadije a Dmitrije Gudkovových, Ilji Jašina a Ljubov Sobolové. A pak se zeptali:

„Někteří lidé se domnívají, že volební komise by v této situaci měla postupovat v souladu se zákonem a odmítnout registraci kandidátů, kteří se dopustili porušení práva při sběru podpisů. Jiní se domnívají, že i přes zjištěná porušení měla volební komise zaregistrovat všechny kandidáty. S jakým názorem spíše souhlasíte?“

Podobně vypadaly i otázky týkající se účasti na shromážděních – i zde lidé dostali okamžitě správnou odpověď:

Dne 27. července se v Moskvě konalo nepovolené protestní shromáždění. Souhlasíte, nebo nesouhlasíte s názorem, že v takových situacích by úřady měly jednat v souladu se zákonem, byť si to vyžádá tvrdá opatření?

Není překvapením, že když sociologové lidem napověděli, co je v souladu se zákonem, a co ne, dosáhli výsledků, které Kreml požadoval: více než polovina respondentů souhlasila s tím, že členové opozice by neměli být registrováni, zatímco 61 % Moskvanů podporovalo tvrdé zásahy úřadů na shromážděních.

Takové průzkumy se v poslední době staly normou.

V předvečer války se ptal VCIOM občanů, zda podporují uznání nezávislosti LNR a DNR, a to opět se zajímavou formulací:

Řekněte mi prosím, zda podporujete, nebo nepodporujete rozhodnutí prezidenta uznat nezávislost DLR a LLR (Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky). 

To znamená, že nejde o problém Donbasu, ale o prezidentův souhlas, vysvětluje Alexej Titkov, docent moskevské Vysoké školy sociálních a ekonomických věd. Kreml opět dosáhl požadovaného výsledku – 73 % dotázaných podpořilo Putinovo rozhodnutí.

Sociologové formulovali otázku postoje Rusů k uzavření dohody s LNR a DNR, která byla základem agrese proti Ukrajině, ještě ostřeji. VCIOM se ptal takto:

Prezident a hlavy DLR a LLR včera podepsali smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci. Podporujete, nebo nepodporujete rozhodnutí Vladimira Putina podepsat tyto smlouvy?

78 % respondentů se vyslovilo pro „přátelství“.

Život podle vlastních pravidel

Letos v květnu VCIOM zveřejnil tiskovou zprávu s titulkem „Život podle vlastních pravidel“. Hlavní závěr: „Celkem 89 % Rusů se domnívá, že Rusko by dnes mělo žít podle vlastních pravidel, aniž by se ohlíželo na západní země.

„Vymysleli si nějaký Západ, přisoudili mu nějaká pravidla, postavili ho do kontrastu s nějakým Ruskem,“ řekl rozhořčeně bývalý spolupracovník agentury VCIOM. Co je Rusko – prezident? Jaká jsou pravidla – pokračovat ve válce? Zeptejte se, zda by Německo mělo žít podle čínských pravidel, a dostanete stejné výsledky. Buď bylo sociologům řečeno, aby se ptali právě na to, nebo jsou velmi hloupí.“

Odpovědi ze strachu a pro jídlo

Rusové stejně tak jako obyvatelé dobytých oblastí Ukrajiny se začali sociologů bát a často ze strachu uvádí „správné“ odpovědi.

V poslední době lze na sociálních sítích najít mnoho zpráv uživatelů, že se zúčastnili průzkumů veřejného mínění, ale báli se upřímně odpovědět. Atmosféra strachu v zemi je tak silná, že ovlivňuje údaje z průzkumů veřejného mínění, a proto je nyní obtížné brát data sociologů vážně, prozradil politický technolog spolupracující s prezidentskou administrativou pod podmínkou zachování anonymity.

Ukázky twitterových statusů. Jejich autoři v nich popisují, jak je telefonicky kontaktovala agentura VCIOM s několika otázkami. Oni nyní – po odpovědi, že neschvalují politiku Vladimira Putina –, čekají, zda rozhovor bude mít nějaké následky.

Po vypuknutí války provedl VCIOM pro Kreml dva průzkumy veřejného mínění ve městech a vesnicích v Doněcké oblasti, kterou nově obsadilo Rusko. Lidé byli dotazováni na to, co si myslí o „speciální operaci“, Vladimiru Putinovi a Volodymyru Zelenském. Zda si přejí, aby se jejich město stalo součástí Ruska či DNR, zůstalo součástí Ukrajiny nebo se osamostatnilo. Výsledky zatím nebyly nikde zveřejněny, ale podle organizátora průzkumu se většina lidí vyslovila pro Rusko.

Pokud průzkum veřejného mínění naznačí rostoucí nespokojenost Putinových příznivců, není zveřejněn, ale Kreml na něj může reagovat.

Není se čemu divit – v doněckých městech Volnovaše, Manguše, Volodarsku a Bezimensku sbírali tazatelé data v dočasných ubytovacích střediscích pro uprchlíky. V Mariupolu probíhaly průzkumy koncem dubna pouze v místech distribuce humanitární pomoci strany Jednotné Rusko. Teprve v květnu se začalo mluvit s lidmi více na ulici, tedy tam, kde se necítili tak závislí na okupačních orgánech.

Proč se to takhle nesmí dělat?

Na okupovaných územích by se neměly provádět průzkumy veřejného mínění, tvrdí nezávislá socioložka Elena Koněvová:

„Kombinace demonstrativní humanitární akce a brutální represe vytváří pocit naprosté nepředvídatelnosti. Zastrašení občané budou dávat ,bezpečné‘ odpovědi, stejně tak jako odpůrci války, kteří pak budou v noci kreslit graffiti proti okupantům.“

Odpovědi nemusejí odrážet realitu, ale jak si je Koněvová jistá, ruské úřady to nezajímá: výsledky využijí především pro zprávy do Moskvy a pro propagandistické účely: „Jsme zde vítáni.“

Jak sociologie „předpověděla“ výsledky voleb

Podobnou techniku použil v roce 1999 politický stratég Gleb Pavlovskij – přímo v den voleb do Dumy zveřejnil na svých webových stránkách údaje z exit pollů. Tehdy se pravidlo mlčení vztahovalo pouze na média – a Pavlovskij toho využil, když řekl, že internet není médium.

Průzkumy ukázaly, že na prvním místě se umístil blok Jednota (později přejmenovaný na Jednotné Rusko), který byl založen na podporu Putina v příštích prezidentských volbách, a na třetím místě se skončila spřátelená strana Svaz pravicových sil. Tyto výsledky byly dokonce čteny v přímém přenosu televize Vesti, a to ještě před ukončením hlasování ve všech regionech. Strany se samozřejmě dostaly do parlamentu.

Ukázat lepší obraz ruské vlády aktivně pomáhají zpracovatelům průzkumů i Kremlu loajální média. V roce 2021 uvedla agentura RIA Novosti: „Polovina Rusů zažila pozitivní emoce při sledování přímé linky s Putinem.“ Ve zprávě se neuvádí, jak byla studie provedena. Na stránkách VCIOM, z jejichž údajů novináři při psaní textů vycházeli, se bez obalu uvádí, že nešlo o celoruský průzkum, ale o ohniskovou skupinu 123 lidí. Z 66 lidí se tak stala polovina Rusů.

Není překvapením, že takto důležité služby pro úřady jsou drahé. A je tu někdo, kdo na tom vydělá.