Státy jsou hlavními aktéry globálních záležitostí již téměř 400 let. To se však začíná měnit, protože o geopolitický vliv s nimi soupeří hrstka velkých technologických společností. Do hry vstupuje i rivalita a politické odlišnosti hlavních světových mocností. Existují tři scénáře dalšího vývoje v digitálním prostoru planety.
Poté, co výtržníci 6. ledna vtrhli do amerického Kapitolu, se některé z nejmocnějších institucí Spojených států rozhodly potrestat vůdce neúspěšného povstání. Nebyly to však ty, které byste očekávali. Společnosti Facebook a Twitter pozastavily účty prezidenta Donalda Trumpa za příspěvky chválící výtržníky. Společnosti Amazon, Apple a Google eliminovaly Parler, alternativu Twitteru, kterou Trumpovi příznivci používali k výzvám k útoku a k jeho koordinaci. Zablokovaly jí totiž přístup k webhostingovým službám a obchodům s aplikacemi. Hlavní aplikace finančních služeb, jako jsou PayPal a Stripe, přestaly zpracovávat platby pro Trumpovu kampaň a pro účty, z nichž byly financovány cestovní výdaje prezidentových příznivců do Washingtonu.
Rychlost reakce těchto technologických společností je v ostrém kontrastu s chabou odezvou vládních institucí Spojených států. Kongres stále neodsoudil Trumpa za jeho roli při útoku na Kapitol. Snaha o zřízení dvoustranné komise ve stylu 11. září ztroskotala na odporu republikánů. Orgánům činným v trestním řízení se podařilo zatknout některé jednotlivé výtržníky – ale v mnoha případech pouze díky stopám, které o své účasti na fiasku zanechali na sociálních sítích.
Státy jsou hlavními aktéry globálních záležitostí již téměř 400 let. To se však začíná měnit, protože o geopolitický vliv s nimi soupeří hrstka velkých technologických společností. Následky nepokojů z 6. ledna slouží jako nejnovější důkaz toho, že Amazon, Apple, Facebook, Google a Twitter už nejsou jen velké korporace. Převzaly kontrolu nad důležitými aspekty společnosti, ekonomiky a národní bezpečnosti, které byly dlouho výhradní doménou státu. Totéž platí pro čínské technologické společnosti, jako jsou Alibaba, ByteDance a Tencent. Nestátní aktéři v čele s technologickými koncerny stále více utvářejí geopolitiku. A přestože jim chce Evropa konkurovat, její společnosti nemají takovou velikost ani geopolitický vliv jako jejich americké a čínské protějšky.
Většina analýz technologické konkurence mezi USA a Čínou však zůstává v etatistickém paradigmatu. Představuje technologické společnosti jako pěšáky v konfliktu mezi znepřátelenými zeměmi. Tyto korporace však nejsou pouhými nástroji v rukou vlád. Například žádná z jejich akcí bezprostředně po povstání v Kapitolu nebyla na příkaz vlády nebo orgánů činných v trestním řízení. Jednalo se o soukromá rozhodnutí učiněná ziskovými společnostmi, které uplatňovaly moc nad přístupovým kódem, servery a předpisy, jež měly pod kontrolou. Zmíněné subjekty stále více utvářejí globální prostředí, v němž vlády působí. Mají obrovský vliv na technologie a služby, které budou hnacím motorem příští průmyslové revoluce, určují, jak budou země projektovat svou ekonomickou a vojenskou sílu, utvářejí budoucnost práce a nově definují společenské smlouvy.
Je načase začít o největších technologických korporacích uvažovat podobně jako o státech. Tyto společnosti uplatňují určitou formu suverenity nad rychle se rozšiřující oblastí, která se nachází mimo dosah regulačních orgánů: digitálním prostorem. Do geopolitické soutěže přinášejí zdroje, ale jejich moc jednat je omezena. Udržují zahraniční vztahy a zodpovídají se voličům, včetně akcionářů, zaměstnanců, uživatelů a inzerentů.
Lidé stále častěji žijí své životy v digitálním prostoru, který vlády nemohou plně kontrolovat.
Politologové používají pro klasifikaci vlád širokou škálu termínů: existují „demokracie“, „autokracie“ a „hybridní režimy“, které kombinují prvky obou. Pro pochopení velkých technologií však takové výrazy nemají. Je načase, aby je začali vymýšlet, protože ne všechny technologické společnosti fungují stejně. Přestože se podobně jako státy brání úhledným klasifikacím, existují tři široké proudy, které určují jejich geopolitické postoje a světonázory: globalismus, nacionalismus a techno-utopismus.
Tyto kategorie přibližují i možnosti technologických firem při utváření globálních záležitostí. Budeme žít ve světě, kde je internet stále více roztříštěný a technologické společnosti slouží zájmům a cílům států, v nichž sídlí? Nebo tito giganti rozhodným způsobem vyrvou vládám kontrolu nad digitálním prostorem, osvobodí se od národních hranic a stanou se skutečně globální silou? Případně může éra státní nadvlády konečně skončit a nahradí ji technologická elita, která převezme odpovědnost za nabídku veřejných statků, jež kdysi poskytovaly vlády? Analytici, tvůrci politik a veřejnost by měli dobře porozumět odlišným, soupeřícím přístupům, které určují, jak tito noví geopolitičtí aktéři uplatňují svou moc. Jejich vzájemné působení totiž bude určovat hospodářský, sociální a politický život jednadvacátého století.
Velké technologie vás sledují
Abychom pochopili, jak bude probíhat boj o geopolitický vliv mezi technologickými firmami a vládami, je důležité porozumět podstatě moci těchto firem. Nástroje, které mají k dispozici, jsou v globálních záležitostech jedinečné, a proto je pro vlády tak těžké je zkrotit. Ačkoli to není poprvé, co soukromé společnosti hrají významnou roli v geopolitice – vzpomeňme například na Východoindickou společnost nebo Velkou ropnou šestku –, dřívější giganti se nikdy nemohli rovnat všudypřítomné globální přítomnosti dnešních technologických firem. Jedna věc je mít moc v zakouřených místnostech politických makléřů, druhá věc je přímo ovlivňovat živobytí, vztahy, bezpečnost, a dokonce i myšlenkové vzorce miliard lidí po celém světě.
Největší technologické firmy současnosti mají dvě zásadní výhody, které jim umožnily vydobýt si nezávislý geopolitický vliv. Zaprvé, nepůsobí a nemají moc výhradně ve fyzickém prostoru. Vytvořily novou dimenzi geopolitiky – digitální prostor – nad nímž mají hlavní vliv. Lidé stále častěji žijí své životy na tomto „rozsáhlém území“, které vlády nedrží a ani jej nemohou plně kontrolovat.
Důsledky této skutečnosti se týkají prakticky všech aspektů občanského, hospodářského a soukromého života. V mnoha demokratických zemích dnes schopnost politiků získat příznivce na Facebooku a Twitteru umožňuje sehnat peníze a politickou podporu potřebnou k ovládnutí úřadu. Proto byly akce technologických společností, které se po výtržnostech v Kapitolu snažily Trumpa deplatformovat, tak silné. Pro novou generaci podnikatelů se tržiště a webhostingové služby Amazonu, obchod s aplikacemi Applu, nástroje Facebooku pro cílení reklamy a vyhledávač Googlu staly nepostradatelnými pro rozjezd úspěšného byznysu. Velké technologie dokonce mění i mezilidské vztahy. V soukromém životě se lidé stále častěji spojují prostřednictvím algoritmů.
Papírové figuríny Marka Zuckerberga před kongresem v protestu proti tomu, že sociální síť pomáhá šířit dezinformace. Zdroj: Joe Floyd (BY-NC-SA)
Technologické společnosti nemají pouze určitou moc nad tím, jak se občané chovají na digitálních platformách, ale formují i chování a interakce. Malá červená upozornění na Facebooku dodávají vašemu mozku dopaminové dávky, algoritmy umělé inteligence (AI) společnosti Google doplňují věty, zatímco vy píšete, a metody společnosti Amazon, jež vybírají, které produkty se objeví v horní části obrazovky vyhledávání, ovlivňují, co si koupíte. Technologické firmy se těmito způsoby snaží řídit volný čas lidí, jakým profesním a společenským příležitostem se mají věnovat, a nakonec i co si mají myslet. Tato moc poroste s tím, jak se sociální, ekonomické a politické instituce budou nadále přesouvat z fyzického světa do digitálního prostoru.
Čtěte také: Nezdolný Jeff Bezos: Kdo je muž, který vybudoval Amazon a nyní chce kolonizovat vesmír?
Druhý rozdíl mezi těmito technologickými společnostmi a jejich impozantními předchůdci spočívá v tom, že stále častěji nabízejí celé spektrum digitálních i reálných produktů, které jsou nezbytné pro chod moderní společnosti. Ačkoli soukromé firmy již dlouho hrají nemalou roli při zajišťování základních potřeb, od léků po energii, dnešní rychle se digitalizující ekonomika závisí na komplexnější škále zboží, služeb a informačních toků. V současné době pouze čtyři společnosti – Alibaba, Amazon, Google a Microsoft – uspokojují většinu světové poptávky po cloudových službách, základní IT infrastruktuře, která během pandemie COVID-19 umožnila lidem pracovat a dětem se učit. Konkurenceschopnost tradičních průmyslových odvětví bude záviset na tom, jak efektivně využijí nové příležitosti vytvořené sítěmi 5G, umělou inteligencí a masivním nasazením internetu věcí. Internetové společnosti a poskytovatelé finančních služeb jsou již nyní do značné míry závislí na infrastruktuře vytvořené a spravované těmito cloudovými lídry. Brzy to bude i rostoucí počet automobilů, montážních linek a měst.
Mateřská společnost Googlu, Alphabet, vlastní nejen přední světový vyhledávač a nejoblíbenější operační systém pro chytré telefony, ale zabývá se také zdravotní péčí, vývojem léků a autonomních vozidel. Rozsáhlá síť elektronického obchodu a logistiky společnosti Amazon zásobuje miliony lidí základním spotřebním zbožím. V Číně dominují společnosti Alibaba a Tencent platebním systémům, sociálním médiím, streamování videí, elektronickému obchodu a logistice. Investují také do projektů důležitých pro čínskou vládu, jako je Digitální hedvábná stezka, jejímž cílem je přivést na rozvíjející se trhy podmořské kabely, telekomunikační sítě, cloudové kapacity a aplikace potřebné pro provoz digitální společnosti.
Technologické firmy ze soukromého sektoru také zajišťují národní bezpečnost, což je role, která byla tradičně vyhrazena vládám a jimi najatým dodavatelům obranných služeb. Když loni ruští hackeři pronikli do amerických vládních agentur a soukromých společností, byl to Microsoft, nikoliv Národní bezpečnostní agentura nebo kybernetické velení USA, kdo jako první narušitele odhalil a odřízl. Privátní korporace samozřejmě dlouhodobě podporují cíle národní bezpečnosti. Než se největší banky staly „příliš velkými na to, aby padly“, používala se tato fráze během studené války na americkou obrannou společnost Lockheed Corporation (nyní Lockheed Martin). Ale Lockheed pouze vyráběl stíhačky a rakety pro americkou vládu. Neprovozovala letectvo ani nehlídala oblohu. Největší technologické společnosti budují páteř digitálního světa a zároveň tento svět hlídají.
Zatmění národního státu velkými technologiemi není nevyhnutelné. Vlády již totiž podnikají kroky ke zkrocení neukázněné digitální sféry. Čína například nedávno zasáhla proti společnostem Alibaba a Ant Group a zmařila tak jednu z největších primárních nabídek akcií na světě. Zmínit můžeme i pokusy EU regulovat osobní údaje, umělou inteligenci a velké technologické společnosti, které definuje jako digitální „strážce“, ale i četné antimonopolní zákony předložené v USA Sněmovně reprezentantů. V Indii zas jde o pokračující snahu státu usměrňovat zahraniční společnosti působící v oblasti sociálních médií. Technologický průmysl tedy čelí politickému a regulačnímu tlaku na mnoha frontách.
Technologické firmy se navíc nemohou oddělit od fyzického prostoru, kde zůstávají v područí států. Přístupový kód virtuálních světů, které tyto společnosti vytvořily, je umístěn v datových centrech nacházejících se na území kontrolovaném vládami. Společnosti podléhají vnitrostátním zákonům. Mohou jim být uloženy pokuty nebo jiné sankce, jejich webové stránky mohou být zablokovány a jejich vedoucí pracovníci mohou být zatčeni, pokud poruší pravidla.
Cloud, umělá inteligence a další technologie budou mít stále větší význam pro živobytí lidí i pro schopnost států zajistit občanům základní potřeby.
S rostoucím rozvojem technologií jsou však státy a regulační orgány stále více omezovány zastaralými zákony a omezenými kapacitami. Digitální prostor se neustále rozrůstá. Facebook nyní čítá téměř tři miliardy aktivních uživatelů měsíčně. Společnost Google uvádí, že na její video platformě YouTube je každý den zkonzumována více než miliarda hodin obsahu. V roce 2020 bylo vytvořeno a uloženo více než 64 miliard terabajtů digitálních informací, což by stačilo na zaplnění přibližně 500 miliard chytrých telefonů.
V další fázi této „datové sféry“ budou automobily, továrny a celá města propojena senzory připojenými k internetu, které si budou vyměňovat data. Jak tato sféra poroste, schopnost ji ovládat se bude stále více vymykat možnostem států. A protože technologické firmy poskytují důležité digitální i reálné zboží a služby, státy, které je nemohou poskytovat, riskují, že se střelí do vlastní nohy, pokud jejich drakonická opatření povedou k zastavení činnosti těchto společností.
Vlády již dlouho nasazují sofistikované systémy pro monitorování digitálního prostoru: Čína vytvořila takzvaný Velký firewall, aby kontrolovala informace, které vidí její občané, špionážní agentury USA zas přišly se sledovacím systémem Echelon k monitorování globální komunikace. Tyto systémy však nemohou sledovat všechno. Pokuty za neodstranění nelegálního obsahu jsou pro podniky nepříjemností, nikoliv existenční hrozbou. A vlády si uvědomují, že pokud zajdou příliš daleko, mohou ohrozit svou vlastní legitimitu. Potenciál lidového odporu je jedním z důvodů, proč ani ruský prezident Vladimir Putin pravděpodobně nikdy nezajde v omezování přístupu občanů ke globálnímu internetu tak daleko jako Peking.
To neznamená, že by se Big Tech těšil velké oblibě. Ještě před pandemií ukazovaly v USA průzkumy veřejného mínění, že kdysi nejobdivovanější odvětví v zemi ztrácí na popularitě. Průzkum agentury Gallup z února 2021 potvrdil, že většina Američanů je pro přísnější regulaci velkých technologických společností. Podle Barometru důvěry, který každoročně zveřejňuje poradenská společnost Edelman zabývající se vztahy s veřejností, byla během pandemie silně zasažena i celosvětová důvěra v tyto společnosti – zejména ve firmy působící v oblasti sociálních médií.
Ale i když je tvrdý postup proti velkým technologickým koncernům jednou z mála věcí, na kterých se demokraté i republikáni shodnou, skutečnost, že dosud nedošlo k žádnému zásadnímu zásahu, je výmluvná. Ve Spojených státech bude kombinace nefunkčnosti Kongresu a silné lobbistické síly Silicon Valley pravděpodobně i nadále bránit novým rozsáhlým regulacím, které by mohly digitální giganty vážně ohrozit. Jinak je tomu v Evropě, kde absence domácích cloudových, vyhledávacích a sociálně mediálních konglomerátů usnadňuje přijímání ambiciózních právních předpisů. A zcela jistě je tomu jinak v Číně, kde nedávné kolo regulačních zásahů způsobilo, že se akcie tamních technologických velmocí propadly.
Jak v Bruselu, tak v Pekingu se politici snaží využít sílu největších technologických společností k prosazování národních priorit. Ale vzhledem k tomu, že cloud, umělá inteligence a další nové technologie budou mít ještě větší význam pro živobytí lidí – a pro schopnost států zajistit základní potřeby svých občanů – není zdaleka jisté, zda politici uspějí.
Čtěte také: Influenceři bez práce, globální Jih bez spojení a digitální apokalypsa. Co ukázal výpadek Facebooku?
Stát vrací úder
Nejdůležitější otázkou dnešní geopolitiky by mohlo být: Budou země, které rozbíjejí nebo omezují své největší technologické firmy, také schopny využít příležitostí další fáze digitální revoluce? Nebo se jejich úsilí obrátí proti nim? Zdá se, že EU, která je znepokojena tím, že nedala vzniknout digitálním gigantům tak jako Spojené státy a Čína, to hodlá zjistit. Stojí v čele demokratických společností, které usilují o větší suverenitu nad digitálním prostorem. V roce 2018 přijala EU rozsáhlý zákon o ochraně osobních údajů, který omezuje předávání osobních údajů mimo 27členný blok a hrozí vysokými pokutami společnostem, které citlivé informace občanů EU nechrání.
Nový regulační balíček, na kterém se v Bruselu pracuje, by Evropské komisi dal nové pravomoci pokutovat internetové platformy za nelegální obsah. Mohla by také kontrolovat rizikové aplikace umělé inteligence a případně rozbít technologické společnosti, které byrokraté EU považují za příliš silné. EU a vlivné členské státy, jako je Francie, rovněž vyzývají k průmyslové politice zaměřené na technologie – včetně miliard eur z vládních fondů – a na podporu nových přístupů ke sdružování dat a výpočetních zdrojů. Cílem je vyvinout alternativy k největším cloudovým platformám, které budou založeny na „evropských hodnotách“.
Jedná se o obrovský hazard. Evropa, která jedná ze slabé pozice, sází na to, že dokáže ovládnout technologické giganty a spustit novou vlnu evropských inovací. Pokud se místo toho ukáže, že pouze největší technologické platformy jsou schopny shromáždit kapitál, talenty a infrastrukturu potřebnou k vývoji a provozu digitálních systémů, na které firmy spoléhají, Evropa jen urychlí svůj geopolitický úpadek. Výsledek závisí na tom, zda může být hybnou silou inovací i nadále hrstka velkých cloudových platforem, nebo zda může skupina firem fungujících pod větším dohledem vlády vytvářet špičkovou digitální infrastrukturu, která bude konkurenceschopná v celosvětovém měřítku.
V příští dekádě se ukáže, co se stane, až se sblíží digitální a fyzický prostor. Vlády a technologické firmy budou soupeřit o vliv na oba světy.
Vytvoření a udržování digitálního prostoru v masovém měřítku je nákladné. Společnosti Alphabet, Amazon, Apple, Facebook a Microsoft vložily v roce 2019 do výzkumu a vývoje dohromady 109 miliard dolarů. To se zhruba rovná celkovým veřejným a soukromým výdajům Německa na výzkum a vývoj ve stejném období a je to více než dvojnásobek částky, kterou v tomto roce vynaložily vláda a soukromý sektor Velké Británie dohromady.
Pokud chtějí mít evropské státy větší kontrolu nad technologickým sektorem, budou muset investovat mnohem více peněz. Ale i kdyby vlády byly ochotny financovat tyto digitální schopnosti samy, peníze jsou jen jednou z nutných podmínek. Pravděpodobně by měly problém dát dohromady inženýrské a další talenty potřebné k návrhu, údržbě, provozu a rozvoji složité cloudové infrastruktury, aplikací umělé inteligence a dalších systémů umožňujících fungování těchto technologií ve velkém měřítku.
Dosažení a udržení celosvětového prvenství v oborech, jako je cloud computing nebo polovodiče, vyžaduje obrovské a trvalé investice finančního a lidského kapitálu. Neobejde se ani bez úzkých vztahů se zákazníky a dalšími partnery v rámci složitých globálních dodavatelských řetězců. Dnešní moderní závody na výrobu polovodičů mohou stát více než 15 miliard dolarů a jejich zřízení a provoz zajišťuje obrovské množství vysoce kvalifikovaných inženýrů.
Přední světoví poskytovatelé cloudových služeb mohou každoročně investovat miliardy dolarů do výzkumu a vývoje, protože neustále zdokonalují své produkty v reakci na potřeby zákazníků a vracejí své zisky zpět do výzkumu. Vlády i skupiny spolupracujících menších firem by jen těžko shromáždily zdroje potřebné k poskytování těchto technologií v takovém rozsahu, jaký je nutný k pohonu globální ekonomiky. Dokonce i v Číně, kde se vláda nebojí rozhazovat peníze, počítá vládnoucí komunistická strana s tím, že největší soukromé technologické firmy se postarají o těžkou práci při budování bohaté a digitálně vyspělé společnosti.
V příštím desetiletí se ukáže, co se stane, až se sblíží politika digitálního a fyzického prostoru. Vlády a technologické společnosti jsou připraveny soupeřit o vliv na oba světy – proto je třeba lépe pochopit, jaké jsou cíle těchto firem a jak jejich moc interaguje s mocí vlád v obou oblastech.
Boj uvnitř velkých technologických firem
Orientace technologických společností není o nic méně rozmanitá než u států, s nimiž soutěží. V rámci jedné korporace často koexistují směry globalismu, nacionalismu a techno-utopismu. To, který pohled převládne, bude pak důležité pro globální politiku a společnost.
Začněme u globalistů – firem, které vybudovaly svá impéria díky působení ve skutečně mezinárodním měřítku. Tyto společnosti, včetně Applu, Facebooku a Googlu, vytvářejí a osidlují digitální prostor, čímž umožňují, aby jejich obchodní přítomnost a zdroje příjmů nebyly vázány na fyzické území. Každá z nich se stala mocnou díky nápadu, který jí umožnil ovládnout ekonomicky cennou mezeru, a poté rozšířila své podnikání po celém světě.
Společnosti jako Alibaba, ByteDance a Tencent se dostaly na vrchol obrovského čínského trhu a poté se zaměřily na globální růst. Myšlenka však byla stejná: rozjet byznys v co největším počtu zemí, v případě potřeby respektovat místní pravidla a předpisy a tvrdě konkurovat. Jistě, těšily se také z politické a finanční podpory Pekingu, ale stále je to hrdlořezský přístup ke globální expanzi, zaměřený na zisk, který je hnací silou inovací v těchto firmách.
Další skupinu tvoří národní šampioni, kteří jsou ochotnější se přizpůsobit prioritám svých vlád. Tyto firmy spolupracují s vládami v různých důležitých oblastech, včetně cloudu, umělé inteligence a kybernetické bezpečnosti. Prodejem svých produktů vládám si zajišťují obrovské příjmy a využívají svých odborných znalostí k tomu, aby pomohly řídit kroky týchž vlád. Nejblíže k modelu národního šampiona mají společnosti v Číně, kde jsou firmy dlouhodobě nuceny podporovat národní cíle.
Čtěte také: Zkrotíme Facebook i Twitter? Evropská unie přichází s novými recepty na digitální platformy
Huawei a SMIC jsou hlavními čínskými národními šampiony v oblasti 5G a polovodičů. A v roce 2017 čínský prezident Si Ťin-pching jmenoval společnosti Alibaba a Tencent spolu s vyhledávačem Baidu a firmou iFlytek zabývající se rozpoznáváním hlasu do čínského „národního týmu pro umělou inteligenci“. Každé z nich tak svěřil v tom kterém segmentu vedoucí úlohu při budování čínské společnosti založené na umělé inteligenci.
Čína během pandemie více než kterákoli jiná země zapojila své technologické giganty a ve velké míře se opírala o digitální služby – včetně videokonferencí a telemedicíny. Dokonce je využívala k vynucování uzavírek a dalších cestovních omezení, když se pandemie rozšířila. Čínské technologické firmy se rovněž zapojily do řízení obnovení provozu poskytováním digitálních zdravotních pasů a do „rouškové diplomacie“ tím, že do potřebných zemí zasílají zdravotnický materiál, aby posílily „měkkou sílu“ Číny.
Dnes dokonce i historicky globalistické americké společnosti pociťují přitažlivost modelu národního šampiona. Vede je k tomu rostoucí úloha firmy Microsoft při hlídání digitálního prostoru jménem Spojených států a spřátelených demokracií. Dalším důvodem je pak obrana před dezinformacemi šířenými státními aktéry (zejména Čínou a Ruskem) a mezinárodními zločineckými syndikáty.
Amazon a Microsoft také soutěží o poskytování infrastruktury pro cloud computing vládě USA. Nový generální ředitel společnosti Amazon Andy Jassy, který dříve vedl její cloudovou divizi, byl členem Národní bezpečnostní komise pro umělou inteligenci, poradního panelu s modrým pruhem. Ten počátkem letošního roku zveřejnil důležitou zprávu, jež má velký vliv na vývoj národní strategie Spojených států v oblasti umělé inteligence.
Síly globalismu a nacionalismu se někdy střetávají s třetím táborem: techno-utopisty. V čele některých nejmocnějších technologických firem světa stojí charismatičtí vizionáři, kteří v technologii vidí nejen globální obchodní příležitost, ale i potenciálně revoluční sílu v rozvoji lidstva. Na rozdíl od ostatních dvou skupin se tento tábor soustřeďuje spíše na osobnosti a ambice technologických ředitelů než na fungování samotných společností. Zatímco globalisté chtějí, aby je stát nechal na pokoji a udržoval příznivé podmínky pro globální obchod, a národní šampioni vidí příležitost zbohatnout na státu, techno-utopisté hledí do budoucnosti, v níž paradigma národního státu, které dominuje geopolitice od 17. století, nahradí něco zcela jiného.
Washington i Peking poskytují technologickým firmám prostředky, aby je přizpůsobily svým národním cílům.
Nejznámějším příkladem je Elon Musk, generální ředitel společností Tesla a SpaceX, který má otevřenou ambici znovuobjevit dopravu, propojit počítače s lidskými mozky a kolonizací Marsu učinit z lidstva „multiplanetární druh“. Ano, poskytuje také vesmírné výtahy americké vládě, ale soustředí se především na ovládnutí oběžné dráhy v blízkém vesmíru a na vytvoření budoucnosti, v níž technologické firmy pomáhají společnosti rozvíjet se mimo koncept národních států.
Mark Zuckerberg, generální ředitel Facebooku, má podobné tendence, i když se stal otevřenějším vůči vládní regulaci online obsahu. Diem, digitální měna podporovaná Facebookem, musela být dramaticky omezena poté, co finanční regulátoři vyjádřili obavy. Díky dominanci amerického dolaru si vlády udržují mnohem silnější kontrolu nad financemi než nad jinými oblastmi v digitálním prostoru.
Šef Tesly a Space X, technologický vizionář a dnes nejbohatší člověk světa, Elon Musk. Zdroj: Daniel Oberhaus/Flickr
To nemusí platit dlouho, pokud Vitalik Buterin a podnikatelé, kteří staví na jeho ekosystému Ethereum, dosáhnou svého. Ethereum, po Bitcoinu druhý nejpopulárnější blockchain na světě, se rychle stává základní infrastrukturou pohánějící novou generaci decentralizovaných internetových aplikací. Pro vládní moc může představovat ještě větší výzvu než Diem. Konstrukce Etherea zahrnuje inteligentní smlouvy, které umožňují stranám transakce vložit podmínky obchodování do těžko změnitelného počítačového kódu. Podnikatelé se chopili této technologie a využili boomu, který vyvolala. Připravili nové podniky, včetně sázkových trhů, finančních derivátů a platebních systémů, které je po jejich spuštění téměř nemožné změnit nebo zrušit.
Ačkoli se většina těchto inovací doposud týkala finanční sféry, někteří zastánci věří, že technologie blockchain a decentralizované aplikace budou pro web klíčem k dalšímu skoku. Půjde o takzvaná metaverza, místa, kde rozšířená a virtuální realita, datové sítě nové generace a decentralizované finanční a platební systémy přispívají k realističtějšímu a pohlcujícímu digitálnímu světu. Lidé se v nich mohou stýkat, pracovat a obchodovat s digitálním zbožím.
Čtěte také: Pod bičem algoritmu: Jak Amazon řídí své zaměstnance
Čína má stále své globalisty a národní šampiony, i když s větším etatistickým směřováním než ti ve Spojených státech. Ale už nemá své vlastní techno-utopisty. Čínská komunistická strana kdysi vyzdvihovala Jacka Ma, spoluzakladatele společnosti Alibaba a nejvýznamnějšího podnikatele v zemi. Způsobil revoluci v nákupu a prodeji zboží, snažil se vytvořit novou verzi Světové obchodní organizace, která by usnadnila elektronický obchod a podpořila přímý globální obchod. Strana ho však usměrnila poté, co v říjnu 2020 vystoupil s projevem, v němž kritizoval její finanční regulátory za to, že dusí inovace. Peking nyní drží Ma a Alibabu na mnohem pevnějším vodítku, což je varovný příběh pro všechny budoucí techno-utopisty v Číně, kteří by mohli uvažovat o tom, že se postaví státu.
Přesto je čínský stát na digitální infrastruktuře, kterou poskytují lidé jako Ma, závislý. Musí totiž zvyšovat produktivitu a životní úroveň, aby zajistil dlouhodobé přežití komunistického systému. Autoritářství Číny umožňuje důraznější regulaci digitálního prostoru a společností, které jej budují a udržují. Peking ale nakonec čelí stejným kompromisům jako Washington a Brusel. Pokud příliš přitvrdí, riskuje, že zadušením inovací poškodí samotnou zemi.
Naše digitální budoucnost
Vzhledem k tomu, že technologické společnosti a vlády soupeří o kontrolu nad digitálním prostorem, budou američtí a čínští technologičtí giganti působit v jednom ze tří geopolitických prostředí. V tom prvním stát vládne a odměňuje národní šampiony, ve druhém korporace získávají od státu kontrolu nad digitálním prostorem a posilují pozici globalistů, ve třetím prostředí stát zaniká a vyzdvihuje techno-utopisty.
V prvním případě vítězí národní šampioni a stát zůstává dominantním poskytovatelem bezpečnosti, regulace a veřejných statků. Systémové šoky, jako je pandemie COVID-19, a dlouhodobé hrozby, jako je změna klimatu, spolu s odporem veřejnosti proti moci technologických firem upevňují autoritu státu coby jediné síly, která může řešit globální výzvy. Dvoustranný tlak na regulaci v USA odměňuje „vlastenecké“ společnosti, které nasazují své zdroje na podporu národních cílů. Vláda doufá, že nová generace služeb pro vzdělávání, zdravotní péči a další součásti společenské smlouvy, které jsou podporovány technologiemi, zvýší její legitimitu v očích voličů ze střední třídy.
Čtěte také: Hrozí obchodní válka nad Atlantikem. Důvodem je digitální daň
Peking a další autoritářské vlády zdvojnásobují úsilí o pěstování vlastních národních šampionů, tvrdě prosazují soběstačnost a zároveň soupeří o vliv na důležitých globálních trzích, jako jsou Brazílie, Indie a jihovýchodní Asie. Čínský soukromý technologický sektor se stává méně nezávislým a jeho technologické firmy již nevstupují na mezinárodní burzy.
Pro spojence a partnery USA je mnohem těžší najít rovnováhu mezi vztahy s Washingtonem a Pekingem. Evropa je v tomto případě velkým poraženým, protože jí chybí technologické společnosti s finanční kapacitou nebo technologickými prostředky, které by se mohly postavit společnostem obou velmocí. Jelikož snaha EU o digitální suverenitu vázne a studená válka mezi USA a Čínou činí z národní bezpečnosti v technologickém prostoru dominantní prioritu, nemá evropský technologický sektor jinou možnost než následovat agendu Washingtonu.
Vzhledem k tomu, že Spojené státy a Čína se vůči sobě silně vyhraňují, jsou odměňovány společnosti, které se dokážou přetvořit v národní šampiony. Washington i Peking poskytují technologickým firmám prostředky, aby je přizpůsobily svým národním cílům. Čím dál roztříštěnější povaha internetu mezitím stále více ztěžuje fungování ve skutečně globálním měřítku. Když se data, software a pokročilá polovodičová technologie nemohou pohybovat přes hranice kvůli právním a politickým překážkám nebo když spolu počítače a mobily vyrobené americkými a čínskými firmami nemohou komunikovat, zvyšuje to náklady a regulační rizika.
Pro společnosti Amazon a Microsoft by nemuselo být těžké se tomuto novému řádu přizpůsobit, protože už nyní reagují na rostoucí tlak na podporu požadavků národní bezpečnosti. Obě společnosti již soutěží o poskytování cloudových služeb americké vládě a zpravodajským agenturám. Pro společnosti Apple a Google by však spolupráce s americkou vládou mohla být nepříjemnější. První z nich se ohradila proti vládním požadavkům na prolomení šifrovaných chytrých telefonů a druhá se stáhla z projektu s Pentagonem, který byl zaměřen na rozpoznávání obrazu. Facebook by se mohl nejhůře orientovat v prostředí s preferencí národních šampionů, pokud by byl považován za poskytovatele platformy pro zahraniční dezinformace, aniž by vládě nabídl i užitečná aktiva – cloud computing či vojenské aplikace umělé inteligence.
To by byl geopoliticky nestabilnější svět s větším rizikem strategické a technologické bifurkace. Tchaj-wan by byl velkým problémem, protože americké a čínské společnosti se nadále spoléhají na Taiwan Semiconductor Manufacturing Company jako na hlavního dodavatele špičkových čipů. Washington již podniká kroky k odříznutí předních čínských technologických firem od Tchaj-wanu a TSMC, což v Pekingu podněcuje dojem, že Tchaj-wan je stále více vtahován na oběžnou dráhu USA. Ačkoli je nepravděpodobné, že by se ho Čína rozhodla napadnout jen kvůli polovodičům – potenciál případného vojenského konfliktu s USA by byl příliš velký a poškození mezinárodního postavení Číny a jejího obchodního prostředí by bylo příliš vážné – zůstává silným rizikem.
Čtěte také: Tchaj-wan v hledáčku Číny: Před invazí ho zatím chrání „křemíkový štít“
Svět národních šampionů by také bránil mezinárodní spolupráci potřebné k řešení globálních krizí – ať už jde o pandemii nemoci, která je smrtelnější než COVID-19, nebo o vlnu globální migrace vyvolanou změnou klimatu. Bylo by ironické, kdyby technologický nacionalismus ztěžoval vládám řešení těchto problémů, vzhledem k tomu, jakou roli hrají takové krize při upevňování pozice státu jako poskytovatele poslední instance.
V druhém případě se stát udrží, ale v oslabeném stavu – a otevře tak cestu k nástupu globalistů. Regulační orgány, které nejsou schopny držet krok s technologickými inovacemi, akceptují, že se vlády budou dělit o moc nad digitálním prostorem s technologickými společnostmi. Velké technologické firmy odmítají omezení, jež by se dotkla jejich zahraničních operací, s argumentem, že ztráta tržních příležitostí poškodí inovace a v konečném důsledku i schopnost vlád vytvářet pracovní místa a řešit globální výzvy. Než aby se smířily s technologickou studenou válkou, tlačí společnosti na vlády, aby se dohodly na souboru společných pravidel, která zachovají globální trh s hardwarem, softwarem a daty.
Nejvíce by z tohoto výsledku pravděpodobně profitovaly společnosti Apple a Google. Místo toho, aby byl Apple nucen volit mezi internetem ovládaným USA a Čínou, mohl by nadále nabízet svůj vlastní jedinečný technologický ekosystém, který by uspokojoval elitu jak v San Francisku, tak v Šanghaji. Model příjmů Googlu, opírající se o reklamu, by vzkvétal, protože lidé v demokratických i autoritářských zemích by konzumovali produkty a služby, které komodifikují každý kousek osobních údajů.
Techno-utopisté využijí rozčarování z vlád, které nedokázaly vytvořit prosperitu. Vtáhnou občany do digitální ekonomiky, která stát vyřadí.
Triumf globalismu by pomohl také společnosti Alibaba, která provozuje největší webové stránky elektronického obchodu na světě. Společnost ByteDance, jejíž aplikace pro sdílení videí TikTok jí pomohla dosáhnout ocenění na 140 miliard dolarů, by mohla volně servírovat virální videa globálnímu publiku. To by zvýšilo její algoritmy umělé inteligence a globální příjmy. Tencent je také globalista, ale spolupracuje s čínským vnitřním bezpečnostním aparátem mnohem hlouběji než Alibaba. Pro tento holding by tedy bylo snazší směřovat k národnímu šampionovi, protože ideologické soupeření mezi Washingtonem a Pekingem zesílilo.
Globalisté potřebují k úspěchu v nadcházejícím desetiletí stabilitu. Nejvíce se obávají toho, že Spojené státy a Čína si budou čím dál vzdálenější, což je donutí vybrat si jen jednu stranu v této ekonomické válce. To pak s sebou nese i větší překážky na jejich cestě za globalizací podnikání. Naopak by je potěšilo, kdyby Washington a Peking usoudily, že nadměrnou regulací mohou ohrozit inovace, které jsou hnacím motorem jejich ekonomik. V případě Washingtonu to představuje ustoupení od průmyslové politiky, jejímž cílem je přesvědčit podniky, že mohou prosperovat jako národní šampioni. Pro Peking to znamená zachovat nezávislost a samostatnost soukromého sektoru.
Svět, v němž vládnou globalisté, by dal Evropě šanci znovu se prosadit jako chytrý byrokratický hráč schopný navrhnout pravidla, která technologickým společnostem a vládám umožní sdílet suverenitu v digitálním prostoru. Washington a Peking by nadále zůstaly dominantními globálními velmocemi, ale neúspěch průmyslové politiky prvního z nich a snaha druhého vyzdvihnout národní šampiony by uvolnily kontrolu obou mocností nad geopolitikou. Zvýšily by poptávku po globální správě a vytvořily by více příležitostí pro stanovení globálních pravidel. Jedná se o svět s poněkud slabšími americkými a čínskými vládami, který však oběma zemím nabízí nejlepší příležitost ke spolupráci na naléhavých globálních výzvách.
V posledním scénáři nakonec dojde k často předpovídané erozi státu. Techno-utopisté využijí všeobecného rozčarování z vlád, které nedokázaly vytvořit prosperitu a stabilitu. Vtáhnou tedy občany do digitální ekonomiky, která stát vyřadí. Důvěra v dolar jako globální rezervní měnu klesá – nebo se zhroutí. Kryptoměny se ukážou jako příliš silné na to, aby je regulátoři mohli kontrolovat, a lidé je budou ve velké míře akceptovat, čímž podkopou vliv vlád na finanční svět.
Čtěte také: Konec samovlády internetových gigantů? Vlády se chystají regulovat digitální platformy
Rozpad centralizované autority způsobí, že svět bude podstatně méně schopný řešit nadnárodní výzvy. Pro technologické vizionáře s obrovskými ambicemi a odpovídajícími zdroji se otázka vlastenectví stává spornou. Musk hraje stále větší roli při rozhodování o dalším zkoumání vesmíru. Facebook nahrazuje veřejný prostor, občanskou společnost i sociální záchrannou síť. Vytváří také měnu založenou na blockchainu, která získává široké uplatnění.
Odhalit důsledky světa, v němž rozhodují techno-utopisté, je vůbec nejtěžší. Částečně i proto, že lidé jsou zvyklí považovat stát za hlavního aktéra při řešení problémů. Vlády by se nevzdaly bez boje. A oslabení autority pouze americké vlády by techno-utopistům nedalo zcela volnou ruku, neboť důvěryhodnost by zároveň u svých občanů musel ztratit i čínský režim. Čím méně budou techno-utopistům stát vlády v cestě, tím více budou schopni utvářet nový světový řád, ať už v dobrém či zlém.
Nový odvážný digitální svět
Před jednou generací bylo základním předpokladem internetu, že urychlí globalizaci, která v 90. letech změnila ekonomiku i politiku. Mnozí doufali, že digitální věk podpoří neomezený tok informací a zpochybní sevření autoritářských vládců, kteří si mysleli, že uniknou takzvanému konci dějin. Dnes je situace jiná: koncentrace moci v rukou několika velmi velkých technologických firem a konkurenční střety mocenských bloků pod vedením USA, Číny a EU vedly k mnohem větší roztříštěnosti digitálního prostředí.
Důsledky pro nadcházející světový řád budou neméně závažné. Největší světové technologické firmy právě teď vyhodnocují, jak maximálně profitovat ze situace, kdy se Washington a Peking připravují na vleklé soupeření. Spojené státy se domnívají, že jejich hlavním geopolitickým imperativem je zabránit svému vytlačení technologicko-autoritářským rivalem. Hlavní prioritou Číny je zajistit, aby se dokázala ekonomicky a technologicky postavit na vlastní nohy dříve, než koalice vyspělých průmyslových demokracií zadusí její další expanzi. Big Tech bude prozatím postupovat opatrně, aby se ujistil, že ještě více nezhorší nejistotu vlády při ztrácení své autority.
S rostoucí konkurencí mezi USA a Čínou však budou tyto firmy aktivněji využívat svůj vliv. Vydobydou-li si postavení „nepostradatelné společnosti“ – podobně jako se Spojené státy považují za „nepostradatelný národ“ – budou národní šampioni prosazovat větší státní dotace a preferenční přístup oproti svým konkurentům. Budou také usilovat o to, aby se distance mezi oběma velmocemi zvětšovala, a budou tvrdit, že jejich životně důležitá práce potřebuje maximální ochranu před hackerskými útoky protivníka.
Globalisté zas přijdou s názorem, že vlády nemohou dlouhodobě udržet hospodářskou a technologickou konkurenceschopnost, pokud se uzavřou do sebe a přijmou mentalitu bunkru. Američtí globalisté poznamenají, že velké asijské a evropské společnosti z Číny zdaleka neodcházejí, ale naopak tam posilují svou přítomnost. A že Washington tím, že bude americké společnosti vytlačovat z největšího spotřebitelského trhu na světě, ublíží pouze sám sobě. Aby předešli obvinění vlády, že upřednostňují své zisky před národní bezpečností, budou argumentovat tím, že hlubší míra „oddělení zemí“ bude bránit americko-čínské spolupráci při řešení naléhavých nadnárodních problémů. Jako příklad uvedou smrtící pandemii a změnu klimatu. Čínští globalisté budou tvrdit, že schopnost komunistické strany udržet silný růst – a tedy i domácí legitimitu – bude záviset na tom, zda se Čína dokáže prosadit jako centrum globálních inovací.
A techno-utopisté? Ti budou rádi pracovat v tichosti a vyčkávat, zatímco se národní šampioni a globalisté budou přetahovat o to, kdo začne utvářet vládní politiku. Techno-utopisté budou využívat tradiční společnosti a decentralizované projekty, jako je Ethereum, k prozkoumávání nových hranic v digitálním prostoru, mimo jiné na bázi metaverza. S tím souvisí objevování nových možností při poskytování základních služeb. Budou nasazovat chápavý výraz, když je americká vláda bude čas od času vláčet před Kongres, aby demonstrovala svou moc. Podniknou však minimální kroky k uklidnění tvůrců politiky. Naopak začnou usilovně lobbovat, aby podkopali jakékoli snahy Washingtonu dostat je na lopatky.
To neznamená, že společnosti směřují k budoucnosti, v níž zaniknou národní státy, vlády a zruší se hranice. Neexistuje žádný důvod si myslet, že pravděpodobnost naplnění dnešních předpovědí je větší než v 90. letech 20. století. Ale mluvit o velkých technologických společnostech jako o pěšácích, kterými jejich „vládní páni“ mohou pohybovat na geopolitické šachovnici, už prostě není únosné. Stále více se stávají geopolitickými aktéry samy o sobě. A protože americko-čínská konkurence hraje v globálních záležitostech stále větší roli, poroste i jejich vliv na to, jak se budou Washington a Peking chovat. Pouze aktualizací našeho chápání jejich geopolitické moci můžeme lépe porozumět tomuto novému odvážnému digitálnímu světu.
Z anglického originálu The Technopolar Moment – How Digital Powers Will Reshape the Global Order publikovaného na webu magazínu Foreign Affairs přeložila Barbora Paštiková.
