Příměří s Izraelem má v Libanonu různé podoby. Zatímco Bejrút opatrně slaví, jih zažívá pokračující boje. Jak vypadá situace v zemi i její další vyhlídky?
Je konec ledna, devět hodin ráno, a já se vracím z Prahy zpět do Bejrútu. Letiště Rafíka Harírího je rušné a plné lidí. Let nebyl poloprázdný, jako tomu bývalo v posledním roce – na palubě nezbylo jediné volné místo a letadlo bylo plné radostných tváří vracejících se domů.
Taxikář, který mě vyzvedává, si také neodpustí komentář: „Je tu dnes ale lidí, úplné zácpy. Alhamdulillah a salémi, vítej zpět.“
S radostí pak dodává, že „Libanon to potřebuje.“ Jen souhlasně přikyvuji.
Opouštíme letiště a vyrážíme po cestě, která ještě před pár měsíci patřila k nejnebezpečnějším trasám v Bejrútu. Nachází se v oblasti kontrolované Hizballáhem a plakáty lemující silnici nám připomínají jeho přítomnost.
„Čas porážek je u konce, přišlo vítězství Nasralláha,“ hlásají obrovské billboardy s podobiznou bývalého lídra Hizballáhu. Žlutozelené pozadí, na kterém je Hassan Nasralláh vyobrazen, odkazuje k vlajce celého hnutí.
Když se blížíme k centru Bejrútu, podobizny „božského lídra“ mizí a nahrazují je plakáty nově zvoleného prezidenta Josepha Aúna. Na nich se skví velký nápis: „Make Lebanon great again!“
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
