V Johannesburgu se sejdou lídři skupiny BRICS. Čtyři osobně a jeden online – je na něj totiž uvalen mezinárodní zatykač. Hlavním smyslem této party je být protiváhou seskupení G7 a systému ovládanému dolarem. O co jde a na co se těšit?
Myšlenka na tuto rodinu vznikla ve stejném roce jako legendární mp3 přehrávač iPod. Rozhodně ale u lidí nedosáhla jeho věhlasu. Nepředstavil ji Steve Jobs, nýbrž ekonom Jim O‘Neill. Ve svém článku, ve kterém psal o ekonomickém potenciálu Brazílie, Ruska, Indie a Číny, jí dal zkratku BRIC.
Poprvé se členové setkali v roce 2009. O rok později už přizvali Jihoafrickou republiku (JAR). Do názvu se tedy přidalo písmeno „S“. Celé uskupení bylo zamýšleno jako optimistická alternativa uprostřed tržního pesimismu, který panoval po teroristických útocích v USA 11. září. Zakládající státy spojoval rychlý růst, jenž znamenal stejné zájmy a výzvy.
Invaze změnila vztahy Ruska s institucemi BRICS. Nová rozvojová banka zmrazila ruské projekty.
Už předtím tyto země spolupracovaly na mezinárodních fórech, cítily však, že světový řád je ovládaný Spojenými státy. BRICS měl tedy oponovat skupině G7, která sdružuje velké ekonomicky vyspělé státy: Francii, Itálii, Japonsko, Kanadu, Německo, Spojené království, USA a jako nadnárodní organizaci také EU.
A přestože nadšení rychle upadlo, jelikož neasijské ekonomiky BRICS v roce 2010 stagnovaly, uskupení stále žije. A již dnes začíná program jejich 15. summitu, který tentokrát hostí jihoafrické hlavní město Johannesburg. Nejprve se budou setkávat obchodní partneři i zástupci států a následně se 22. srpna sejdou lídři všech pěti zemí.
Jeden z nich se ale připojí pouze online. Ruský prezident Vladimir Putin se nakonec po debatách ohledně možného zatčení do Jihoafrické republiky osobně nevydá. Mezinárodní trestní soud na něj totiž loni v březnu vydal zatykač. Předsednictví akce dodalo, že je tomu tak po „vzájemné dohodě“.
Zástupci zemí proberou, jak blok změnila ruská invaze na Ukrajinu a rostoucí napětí mezi Západem a Čínou. Členové v čele s Pekingem zvažují, zda skupinu rozšířit a prohloubit její činnost. Hodně se spekulovalo také o společné měně BRICS, jež by měla zasadit ránu americkému dolaru. Ta ale nakonec na programu nebude. Přesto se na tomto summitu bude rozhodovat o budoucnosti uskupení, a je proto dobré vědět, o co jde.
Hlavní úděl v nedohlednu
Přejdeme-li k hodnocení úspěchů a neúspěchů, je bilance smíšená. Za úspěšná se dají považovat zejména některá finanční ujednání.
Země se například dohodly, že shromáždí 100 miliard dolarů v cizí měně, kterou si budou moct půjčit při mimořádných událostech. To začalo pořádně fungovat v roce 2016, kdy BRICS založil Novou rozvojovou banku – inspirovanou Světovou bankou. O ní tvrdí, že je to „nová“ multilaterální banka a její správa je spravedlivější než řízení její větší sestry – všech pět jejích původních členů má totiž stejné rozhodovací právo.
Jenže ve skutečnosti je tato banka méně transparentní a nezodpovědnější než její jiné multiraterální kolegyně. Nicméně již poskytla 32,8 miliard dolarů na 96 projektů v původní pětce a pokukuje po rozšíření svých operací. Od roku 2021 schválila členství pro Bangladéš, Egypt, Spojené arabské emiráty a Uruguay.
Druhým pomyslným úspěchem byla dohoda o podmíněných rezervách. To umožňuje každé centrální bance, jejíž země čelí krizi platební bilance, vyměnit svou domácí měnu za tvrdé měny jako americký dolar. K dnešnímu dni toto však žádná banka BRICS nevyužila.
Nepodařilo se jim ani reformovat stávající instituce a uspořádání globální správy ekonomických záležitostí, jako je Mezinárodní měnový fond (MMF). Jedním z důvodů tohoto neúspěchu je silný odpor vůči reformě ze strany států, především těch v Evropě, které mají v MMF dominantní hlasy.
Svou roli hraje i nejednotnost států BRICS ve svých požadavcích. Například Brazílie, Indie a JAR podporují reformu Rady bezpečnosti OSN o zahrnutí více stálých členů a eliminaci práva veta, úřadující členové Čína s Ruskem jsou proti. Ne všichni také podpořili výzvu JAR k třetímu africkému křeslu v MMF.
A nejedná se o jediné příklady, kde se uskupení nedomluví. Čína má dvakrát tak větší hrubý domácí produkt než všichni zbylí členové dohromady a teoreticky by proto měla mít největší vliv. V praxi je ale její protiváhou Indie – ta nedávno předčila Čínu v počtu obyvatel.
Získají západní země mocnějšího rivala nebo bude BRICS i nadále přirovnáván k mrtvole?
Příkladem toho může být fakt, že BRICS formálně nepodpořil velký čínský rozvojový plán Pás a stezka. Jednu z příčin je třeba hledat v Indii, jež nesouhlasí s infrastrukturními projekty na sporném území drženém Pákistánem – úhlavním rivalem Indie.
Velký otazník rovněž visel nad postoji k válce v Ukrajině. Země se na ni dívají spíše jako na regionální problém a zaujaly obecně neutrální stanovisko. Invaze ale změnila vztahy Ruska s institucemi BRICS. Nová rozvojová banka zmrazila ruské projekty a Moskva nemohla získat přístup ke sdílené cizí měně. Ostatní členové tak upřednostnili přístup k finančnímu systému založenému na dolaru.
Kamarádi do deště?
Od založení se ovšem ekonomická situace změnila a vytvořily se pro BRICS nové příležitosti. Jednou z nich je, že asi 19 zemí globálního Jihu, včetně Argentiny, Kuby, Íránu a Saudské Arábie, se chce do uskupení přidat. Právě to se bude probírat na srpnovém summitu.
Členství v BRICS je totiž také zdrojem prestiže, zejména pro doma strádající členy. Přestože průměrné HDP Brazílie, Ruska a JAR rostlo od roku 2013 o méně než 1 % ročně, být jedinou latinskoamerickou a africkou zemí ve skupině umožňuje uplatňovat kontinentální vliv.
Klub potom nabízí také podporu v izolovaných časech. Jair Bolsonaro, bývalý brazilský prezident, se obrátil na BRICS poté, co jeho spojenec Donald Trump opustil Bílý dům. V těchto dnech zase potřebuje BRICS více než kdy jindy Rusko.
Čtěte také: Summit Rusko-Afrika: Obilné eso v Putinově rukávu, sliby chyby i správná verze příběhu
Jde tedy o hledání přátel a pokud Čína prosadí své, bude jich v BRICS mnohem více. Při pohledu z Pekingu totiž neexistuje žádný jiný blok, který by mohl představovat protiváhu G7. Šanghajská organizace pro spolupráci je příliš „euroasijská,“ píše The Economist, a G20 je ovládána západními členy.
Analytici vidí také příležitost v rostoucím zájmu o dedolarizaci, který je patrný po celém světě. Jenže ohledně toho, že to dokáže BRICS, panuje skepse. A mohou za to i nastíněné ekonomické a politické vztahy mezi členskými zeměmi.
Mimoto samozřejmě summit provází spousta dalších dílčích akcí. S blížícím se sjezdem papalášů států přibývají také schůzky akademiků, firem a think-tanků. Minulý měsíc hostila JAR „summit mládeže BRICS“ a Rusko chce před olympiádou v Paříži hostit „hry BRICS“.
Ten je pro a ten zas proti
Za pár dní se tedy bude rozhodovat, zda bloky států ovládané západními zeměmi získají mocnějšího rivala, nebo bude BRICS i nadále přirovnáván k mrtvole. Velký souboj potom bude vidět mezi Indií a Čínou.
Dillí si totiž myslelo, že díky uskupení bude lépe kontrolovat Peking. Jenže v současné době je Číně velmi zavázáno Rusko. Indie se pak bojí, že přijetím nových členů by se její vliv v BRICS snížil. Ostře protiameričtí kandidáti jako Írán by totiž zvýšili moc říše středu. Putin pak rozšíření vidí jako možnost, jak kompenzovat západní alianci proti Kremlu. Brazílie a Indie ale nechtějí, aby byl BRICS více zaměřen na Čínu, a ani nechtějí být otevřeně proti Západu.
Summit v Johannesburgu bude pro BRICS zlomovým okamžikem. Kterou cestou se vydá?
