Do Spojených států se razantně a s násilím vrátila otázka: jak vyřešit tragédii amerického zdravotnictví? Systém se prohýbá pod vnitřními rozpory, Američanům rostou náklady, ale na řešení neexistuje shoda.
Desítky milionů lidí bez pojištění a narůstající pojistné pro desítky milionů dalších, kteří přesto trpí kvůli vysokým cenám léků, doplatkům za péči, i jejímu vyloženému odepření.
To vše pak vede k dluhům a bankrotům. Dekádu a půl poté, co si Američané schválili zdravotní reformu, která měla mnohé neduhy tamního zdravotního systému napravit, jsou Spojené státy v neudržitelné situaci.
Nemalá část tamní veřejnosti tak dnes vyjadřuje sympatie s vrahem, který údajně právě kvůli nenávisti k celému systému zastřelil šéfa největší americké zdravotní pojišťovny.
Čtěte také: Když Amerika oslavuje vraha. Co v zemi probudil newyorský střelec?
O zlepšení zdravotního pojištění v USA přitom sní především demokratičtí politici skoro sto let – snil o něm už Franklin D. Roosevelt i jeho nástupce Harry Truman. Neúspěšně.
John F. Kennedy si na začátku 60. let stěžoval, že v otázce zdravotní péče Spojené státy pokulhávají takřka za každou evropskou zemí. Po jeho smrti zvládl Kennedyho nástupce Lyndon B. Johnson přetavit masivní volební úspěch v určitý pokrok.
Zavedl především dodnes oblíbený systém Medicare, který zařídil státem hrazené pojištění pro americké seniory. I ten byl však výrazem politické neprůchodnosti širších zdravotních reforem.
„Co kdybychom se postarali jen o seniory, protože ti jsou v očích veřejnosti mimořádně sympatičtí a pojišťovny je vlastně ani nechtějí pojišťovat, protože jsou pro ně velkým rizikem. Takže zahrneme jen populaci starší šedesáti pěti let,“ vysvětluje novinář Jonathan Cohn v podcastu Lever Time.
K žádnému výraznému pokroku nedošlo v několik dekádách. Bill Clinton si na zdravotních reformách opět vylámal zuby: jeho plány zhatila republikánská vlna výher voleb do Kongresu a zdravotní krize tak kvasila dál až do příchodu Baracka Obamy.
Obama se inspiroval převážně republikánským programem ze státu Massachusetts. Masivní a komplikovaná reforma si vysloužila lidovou přezdívku Obamacare.
„Obamacare, neboli Affordable Care Act (zkráceně ACA, pozn. red.), chtěl řešit problémy s pojištěním – během velké recese nebylo pojištěno okolo sedmnáct procent populace, což byl skutečně krizový bod,“ vysvětluje pro Voxpot aktivista za zdravotní reformu Timothy Faust.
Faust v roce 2019 vydal knihu Health Justice Now. V ní popisuje, jak se nechal zaměstnat ve zdravotní pojišťovně aby se o fungování celého systému dozvěděl víc. A taky jak rychle se rozplynulo jeho přesvědčení, že Obamacare může fungovat, pokud by se do ní nalil dostatek peněz.
„Ponižujícím způsobem jsem se mýlil a kniha je mým pokusem o pokání,“ přiznává Faust.
„Obama v podstatě zprostředkoval dohodu se soukromými pojišťovnami: my vám dáme hromadu peněz daňových poplatníků a vy za to přijmete nařízení, které vás donutí pojistit více lidí,“ vysvětluje Faust pro Voxpot.
Množství lidí bez pojištění se tak snížil, ale nový systém přinesl nové problémy a umocnil některé staré.
Dříve například pojišťovny mnohdy ani nenabízely své služby lidem, kteří trpěli určitými zdravotními potížemi. Této praxi učinila Obamacare přítrž. Pojišťovny se ale naučily stlačovat své náklady jinými způsoby i u nově pojištěných lidí.
Z množiny dříve nepojištěných se stala ještě větší množina trpící pojištěním nedostatečným. A čím dál dražším.
„Může to znít jako přílišné zjednodušení – vaše pojišťovna přichází o peníze pokaždé, když jdete k lékaři –, ale je to do značné míry příčinou, proč se cítíte tak skřípnuti v soukolí amerického zdravotního pojištění,“ píše Faust ve své knize.
Pojišťovna, kterou stojíte peníze, totiž zkouší všechny možné triky, aby výdaje snížily. Výsledkem je tak dekády se proměňující systém, který jako celek nedává příliš smysl.
„Je to jako dům nebo kuchyň v domě, kde si v průběhu let majitel udělal vlastní elektroinstalaci,“ říká moderátor podcastu Lever Time, Arjun Singh. „Vzal to na vlastní pěst a propojil dráty od kuchyňského vypínače světla s tím v obývacím pokoji a těmi, co vedou k televizi,“ rozvíjí svou metaforu.
Kdybyste do takového domu přivedli elektrikáře, aby opravil všechny nedostatky, podle Singha by vám řek, že to bude lepší všechno vyrvat a udělat od základu znova. Stejně to má být s americkým systémem zdravotnictví, respektive zdravotního pojištění.
Jenže jakkoliv Američané vyjadřují v uplynulých letech – a dnech obzvláště – nespokojenost se současným postupně splácaným systémem, s nadějí na reformu je to těžší.
„Když se dostanete k diskusi o nápravě, že je prostě potřeba něco udělat, nadšení pro změnu mizí a shoda, co dělat, se rozpadne,“ říká novinář Jonathan Cohn z Huffington Post.
Vyhovět i vydělat
Problémy poslepovaného systému mezitím narůstají. Některá nařízení v zákoně ACA pomohla nastartovat nový problém v americkém zdravotnictví: masivní vertikální integraci.
„Pojišťovny si kupují poskytovatele, poskytovatelé si kupují pojišťovny a výsledkem nepřekvapivě není zlepšení kvality péče nebo dostupnosti, ale obrovský meziroční nárůst cen,“ uvádí Faust pro Voxpot.
Spojování jednotlivých zdravotnických společností do obřích celků pak způsobuje nové kuriózní úkazy.
Dominantní postavení zdravotnických konglomerátů umožňuje šponovat ceny.
„Inovativní vertikální integrace dokonce způsobuje, že velké zdravotnické společnosti jako UnitedHealth Group (mateřská skupina UnitedHealthcare zavražděného Briana Thompsona, pozn. red.) si vyplácejí nadsazené náklady, aby vyhověly předpisům, kolik peněz musí vynaložit na zdravotní péči a i tak stále zvyšují zisk,“ vysvětluje Faust.
Konsolidace na trhu se zdravotní péči přitom neprobíhá jenom na straně pojišťoven, ale i poskytovatelů péče – mnohdy v podobě čím dál větších korporátních konglomerátů zaštiťujících například nemocnice. Jejich dominantní postavení jim pak umožňuje šponovat ceny.
Pro běžného Američana je tak jeho zdravotní pojišťovna pochopitelným zdrojem hněvu: jejím cílem je snížit si náklady a hradit méně péče. V některých případech je pak v zájmu pojišťoven tlačit i na poskytovatele a výrobce léků.
„Pokud jde v našem aktuálním systému o nátlak na lékaře a nemocnice a výrobce léků kvůli vysokým cenám, to pojišťovny trochu dělají. Snaží se dostat ceny dolů. Možná ne způsobem, který se nám líbí, možná by mohly být lepší, ale o tom se můžeme bavit,“ uvádí Cohn pro Lever News.
Trumpova ozvěna
Na vrcholu americké politiky ale v uplynulých letech debata o zlepšení zdravotního systému do značné míry vymizela. Státem hrazené jednotné pojistné bylo tématem demokratických prezidentských primárek jak v roce 2016 tak 2020, ale po pandemickém roce na něj Washington po nástupu Joea Bidena do úřadu takřka zcela zapomněl.
Teď se do Bílého domu vrací Donald Trump, pod jehož vedením se republikáni během Trumpova prvního volebního období pokusili zrušit i nedokonalou Obamacare.
„Jakkoliv ACA pohrdám, tak kdybychom o tuhle reformu přišli, situace by se zhoršila,“ zdůrazňuje Faust, který sám podporuje koncept státem hrazeného pojištění. Příliš naděje do budoucna ale nevidí.
Trump si dává pozor, aby o Obamacare v těchto dnech mluvil vždy tak, že ji chce nejen zrušit, ale nahradit. Podrobnosti se z něj však nedaří vylomit.
Faust upomíná na protesty, které proběhly v roce 2018 ve Washingtonu, když hrozilo, že republikáni Obamacare zruší. Přímo do budovy Kongresu se vydali protestovat aktivisté z ADAPT, americké organizace pro práva osob se zdravotním postižením.
„Na videích jste mohli vidět jak lidi rvou z invalidních vozíků a tahají je z budovy do policejní dodávky. Myslím, že důrazná organizační strategie nemusí vždy eskalovat do takové úrovně provokací, ale šlo o ukázku důsledného hnutí, které budeme potřebovat,“ říká Faust.
„Téměř každý, s kým jsem kdy mluvil o zdravotnictví, si na zdravotní pojištění stěžoval. Lidové nálady tu jsou, bude je někdo schopen zmobilizovat? Nejsem optimistický, ale co mi zbývá než doufat?“ uzavírá Faust pro Voxpot.
