Dohořívající řecké požáry se zapíšou do dějin jako jedna z nejhorších přírodních katastrof na evropském území. Oheň se podařilo dostat pod kontrolu až po dvou týdnech díky dešti a pomoci hasičů ze zahraničí včetně Česka. Za nevídaný rozsah plamenné apokalypsy přitom nemůže jen klimatická krize, ale i dlouhodobé škrty v rozpočtech tamních lesníků a požárníků.
Pokud by se dneška dožil Ferdinand Lasalle, zhrozil by se nad tím, jak realita překonává jeho nejhorší obavy. Německý socialistický politik už v roce 1862 varoval před teorií a praxí „státu jako nočního hlídače“. Podle tohoto konceptu stát převede většinu svých funkcí na soukromý sektor a ponechá si v gesci jen několik málo klíčových funkcí k zajištění bezpečnosti a sociální stability.
Poslední týdny ale ukázaly, že i tato (pro Lasalla dystopická) představa je pro Řeky nedosažitelným luxusem. Řecký stát nedokázal splnit ani tu jedinou povinnost „nočního hlídače“, který by zabránil nejhoršímu.
V posledních letech přišlo o práci okolo pěti tisíc hasičů, zatímco vláda po stovkách zvyšovala počty policistů.
V době, kdy píšu tyto řádky, lehlo popelem přes sto tisíc hektarů, přičemž více než polovina se nachází na Evii, druhém největším ostrově po Krétě. Počet zasažených obyvatel se pohybuje také okolo sta tisíc.
Série požárů zasáhla během dvou týdnů rozsáhlé oblasti v Aténách, na Peloponéském poloostrově a v dalších částech země. Bylo zničeno čtyřicet komunit či měst a tisíce obyvatel musely během pár hodin opustit svoje domovy.
Na několika požárních frontách chyběly hasičské vozy a posádky. Hašení ze vzduchu probíhalo v omezené míře nebo vůbec. Na pomoc tak musely přispěchat státy Evropské unie, které dodaly i letadla. Šlo přitom o ty stejné státy, které před pár lety donutily Řecko přijmout drastické škrty ve veřejných rozpočtech.
On behalf of the Greek people, I would like to express our heartfelt gratitude to all the countries that have sent assistance and resources to help fight the wildfires. We thank you for standing by Greece during these trying times. pic.twitter.com/POrWlIVJsU
— Prime Minister GR (@PrimeministerGR) August 8, 2021
Na lesní správu nemáme, nakupujeme stíhačky
Nejhorší ekologická katastrofa v dějinách Řecka – a jedna z nejhorších na poměry Evropy – přišla na vrcholu vlny extrémních veder, jež trvala téměř tři týdny. Vysoké teploty vysušily borové lesy, které jsou bez vlhkosti mnohem náchylnější k požárům. Jde tak o další z řady příznaků toho, že klimatický kolaps už začal.
Ve vzduchu se vznáší jednoduchá otázka: Dalo se některým důsledkům zabránit? Jsou požáry přímým výsledkem klimatické krize, nebo je to celé trochu komplikovanější?
Když v listopadu připravovala řecká vláda rozpočet na rok 2021, lesní správa oficiálně zažádala o 17,7 milionů eur. Vláda jim vyhradila necelou desetinu. Přitom nešlo o žádné překvapení, poslední roky se nesly ve znamení úspor a škrtů.
Mezi lety 2016 a 2020 dávala vláda na lesní správu v průměru 1,72 milionu eur za rok, což znamenalo strukturální podfinancování a nedostatek zaměstnanců navzdory tomu, že lesy pokrývají třetinu řeckého území. Kromě toho přišlo o práci okolo pěti tisíc hasičů, zatímco vláda po stovkách zvyšovala počty policistů.
Ačkoliv neoliberální ekonomové kážou o návratu k „hospodářské normalitě“, politika úspor je v Řecku nadále silně přítomná. Požáry na Evii tak ukazují, že stát není schopný sladit svoje priority se zájmy svých občanů. V posledních měsících vláda vyhradila 1,9 miliardy eur na nákup armádních letadel, které byly ospravedlňovány konfliktem mezi Řeckem a Tureckem, byť jsou obě země členy NATO. K tomu 6,6 miliard eur putovalo samotné Severoatlantické alianci.
Dalších třicet milionů eur bylo věnováno na vznik speciální policejní jednotky, která bude operovat na řeckých veřejných univerzitách. To jasně ilustruje rozpor státu, jenž sice ve velkém utrácí za represivní mechanismy, ale nedokáže zajistit bezpečnost obyvatel.
Tady už nejde o krizový management pro ty, kteří se octli na okraji společnosti, jak to známe třeba z uprchlických táborů.
Solidarita a klimatičtí uprchlíci
Vládní strategie boje s požáry spočívala především v posílání obyvatelům postižených oblastí SMS zprávy o tom, že se mají evakuovat. Premiér Kyriakos Mitsotakis z pravicové strany Nová demokracie se snažil především minimalizovat lidské oběti, ale ani tohle mu úplně nevyšlo. Na malých městech a vesnicích, kde úplně chyběly hasičské sbory, se obyvatelé rozhodli vzít situaci do vlastních rukou.
K tomu využili vše, co se namanulo – od hadic a zemědělských strojů přes cisterny až po lopaty a rýče. Místní přitom spolu s turisty, kteří v oblastech zrovna pobývali, bojovali proti ohni s pozoruhodnými úspěchy. V důsledku stavu nouze a neschopnosti státu poskytnout potřebnou podporu tak převzaly inciativu solidární sítě. Ty teď ve spolupráci s neziskovými organizacemi v podstatě řídí pomoc v postižených oblastech. Zástupci těchto iniciativ začali budovat vlastní struktury k zajištění základních potřeb, zakládat sociální kuchyně, dovážet generátory elektřiny a v neposlední řadě poskytovat potřebnou psychologickou pomoc.
Čtěte také: Čekání ve tmě: Libanonské elity berou lidem elektřinu, léky, benzín, peníze… Ale i naději
Nový svět doslova povstal z popela a dal lidem možnost reflektovat nejen to, co se stalo, ale také to, co teprve přijde. Oheň je už sice pod kontrolu, ale úplný rozsah škod ještě není znám. Tisíce lidí čelí hrozbě dlouhodobé evakuace a ztrátě domovů, farem, obchodů i infrastruktury.
Pro místní komunity je to otázka přežití. Tady už nejde o krizový management pro ty, kteří se octli na okraji společnosti, jak to známe třeba z uprchlických táborů. Ve světě procházejícím klimatickou krizí můžeme totiž v podobné situaci skončit všichni. Obrazy lidí prchajících ze svých domovů k člunům na pobřeží nám ukazují, jak můžou vypadat klimatičtí uprchlíci.
Pokud odhlédneme z lokální perspektivy do té globální, uvidíme, že světový neoliberální řád rozhodně není „v pořádku“. Pakliže nás čekají boje o holé přežití našich komunit, měli bychom zvážit, co je potřeba k tomu, abychom měli vůbec nějakou šanci. Přerozdělování bohatství a zásadní změna v prioritách našich států jsou nutnou podmínkou. Stejně tak bychom měli přemýšlet nad tím, co přijde dál: prohlubování nerovností, boje o zbývající zdroje a geopolitická nestabilita.
Události posledních týdnů v Řecku mohou být pouhou předehrou těchto budoucností. Když nezačnou adekvátně reagovat ti, kteří mají na globální klimatické krizi největší podíl, budeme muset začít jednat my sami.
***
Z anglického originálu How Austerity Helped to Ignite Greece’s Historic Wildfires publikovaného na webu magazínu Tribune přeložil David Scharf.
Sledujte také naši reportáž z hořící Amazonie:
