Čínské zájmy a občané čelí v zahraničí stále větším hrozbám. Jako řešení se nabízí soukromé bezpečnostní společnosti. Země však s jejich podporou váhá.
V polovině srpna došlo u pákistánského města Gwadar k útoku balúčské osvobozenecké armády na konvoj čínských inženýrů. Při útoku podle informací pákistánské strany nikdo nepřišel o život a místní vojáci několik militantů zneškodnili.
Nešlo přitom o první podobný incident. V roce 2021 si bombový útok v severozápadním Pákistánu na autobus vezoucí dělníky vyžádal životy 13 lidí, z toho 9 byli Číňané.
Že jsou terčem útoků čínští občané, není náhoda – v zemi na stavbě takzvaného Čínsko-pákistánského ekonomického koridoru pracují tisíce dělníků a inženýrů z Číny. Tuto klíčovou geografickou oblast propojují díky iniciativě Nová hedvábná stezka přísta Gwadar na pobřeží Arabského moře sítí železnic, dálnic a energetické infrastruktury se západní Čínou.
Pro Peking je tato zkratka přes Karákóram jedním ze způsobů, jak omezit závislost na námořních komunikacích ve východní Asii.
Nebezpečí však Číňanům nehrozí pouze v Pákistánu. Pod značkou Nové hedvábné stezky se čínské státní a soukromé společnosti angažují v těžbě surovin a stavbě infrastruktury či fabrik po celém světě, především pak v Africe či jižní a jihovýchodní Asii. Země, kam Čína nalévá nejvíc kapitálu, přitom často trpí politickou nestabilitou, vnitřními konflikty či terorismem. Samotná její přítomnost a domnělé nebo skutečné negativní dopady na místní komunity z Číny dělají oblíbený terč.
Vedení země proto přemýšlí, jak své projekty a občany v zahraničí ochránit. Navzdory své rostoucí moci se totiž musí často spoléhat na místní ozbrojené složky. A to už možná nestačí. Někteří si proto kladou otázku – mohly by odpověď poskytnout soukromé vojenské společnosti à la wagnerovci?
„Když jde skutečně do tuhého, přijde na pomoc čínská armáda – v létě čínské námořnictvo zorganizovalo evakuaci více než 1 300 Číňanů z válkou zmítaného Súdánu.“
Čínský bezpečnostní byznys
Na rozdíl od Ruska nebo Spojených států v Číně soukromé vojenské společnosti nefungují, v zemi operují pouze firmy poskytující bezpečnostní služby. Soukromé aktivity byly legalizovány v roce 2009, ale pouze na vnitrostátní úrovni. Činnost mimo Čínu je tak v šedé zóně, podle tamějšího práva je nutné, aby byly aspoň z poloviny vlastněny státem – mluvit tedy o soukromých aktérech není přesné.
Podle odhadu z roku 2018 v zemi každopádně operovalo až 7 tisíc soukromých bezpečnostních společností. Zahraniční aktivity však vykonával pouze zlomek z nich – odhaduje se, že něco mezi 20 a 40. Tou první byla společnost založená pro převoz zaměstnanců pobočky Bank of China v kambodžském Phnom Penhu. Většina zaměstnanců těchto firem jsou bývalí členové speciálních jednotek armády či ozbrojené policie.
Aktivity soukromých vojenských společností se ve velké většině neliší od běžných úkonů bezpečnostních služeb zajištujících ostrahu objektů. V zahraničí pak jejich role tkví především ve výcviku, budování kapacit a poskytování konzultací.
Na rozdíl od plnohodnotných vojenských skupin nemohou kvůli striktním zákonům čínští kontraktoři držet zbraně – i když se zdá, že v některých případech poskytují ozbrojenou ochranu, například při námořním doprovodu. Jsou známé i případy, kdy došlo k incidentům za použití (nejspíše nelegálně získaných) střelných zbraní, například když v roce 2017 postřelili dva čínští kontraktoři syna místního politika v Zimbabwe.
Takové situace jsou nicméně spíše výjimkou. Většinou se kvůli zajištění bezpečnosti čínské firmy v zahraničí musí stále spoléhat na místní ozbrojené složky nebo služby zahraničních kontraktorů – příkladem může být červencová záchrana a evakuace čínských horníků wagnerovci ve Středoafrické republice.
Když jde skutečně do tuhého, přijde na pomoc čínská armáda – v létě čínské námořnictvo zorganizovalo evakuaci více než 1300 Číňanů a občanů jiných zemí z válkou zmítaného Súdánu.
Pod kontrolou
Proč se Peking tak zdráhá dát svým soukromým bezpečnostním společnostem volnou ruku? Nemusí se to vždy líbit zemi, kde mají působit.
Ve zmíněném Pákistánu byly místní vládou vytvořeny dvě speciální divize na ochranu čínských projektů, které dohromady čítají až 30 tisíc mužů. Jak ukazují ztráty na životech, ochrana poskytovaná pákistánskou stranou nebyla vždy dostatečná. Čínské ministerstvo státní bezpečnosti proto kvůli neutěšené situaci minulý rok požádalo pákistánskou stranu o povolení jedné čínské bezpečnostní společnosti, která by na jejím území operovala.
Pákistán to odmítl s tím, že se dokáže o bezpečnost postarat sám, a navíc to není v souladu se zdejším právem. „Jsme suverénní země,“ řekl ředitel jedné z místních kontraktorských společností. Pákistán je také jedním z nejbližších spojenců Číny na mezinárodním poli – v jiných zemích by tak výhrady vůči fungování těchto subjektů mohly být ještě výraznější.
Čtěte také: Nenahraditelný kormidelník Si Ťin-pching sjezdem propluje. Ztroskotat může až po něm
Čína také dlouhodobě prohlašuje, že se nijak nevměšuje do vnitřních záležitostí jiných zemí. Malý incident vyvolaný kontraktory může velmi lehce přerůst do diplomatické roztržky.
Jak upozorňuje expert na čínskou bezpečnostní politiku Paul Nantulya, navzdory schopnosti Pekingu ovládat společenské a ekonomické aktéry, v praxi nedokáže uhlídat všechny jejich aktivity v zahraničí.
Hlavní důvod, proč v Číně nemůžeme očekávat vznik něčeho podobného, jako jsou ruští wagnerovci, je však jiný. Čínská komunistická strana si svůj monopol na ozbrojenou sílu pečlivě hlídá – nelze než opakovat slavné Maovo rčení, že politická moc vychází z hlavně zbraně.
Ani Čínská lidová osvobozenecká armáda není řízena státem, ale stranou, jejíž zájmy má chránit především. Pochybení ve věrnosti straně se trestá – jak dokázaly nedávné Si Ťin-pchingovy čistky.
Mezi čínskými odborníky se přitom často objevují hlasy na podporu rozvoje soukromého vojenského sektoru, včetně právní základny jeho fungování. To by mělo pomoci čínským společnostem konkurovat zavedeným hráčům ze západních zemí nebo Ruska. Jiní zase volají po tom, aby se bezpečnostní společnosti staly de facto další složkou čínských ozbrojených sil, určenou na ochranu zahraničních zájmů Číny.
Tyto snahy ale zatím nevedly nikam – Peking zkrátka o žoldáky nemá zájem.
Článek vznikl ve spolupráci s týmem čínských projektů Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).
