Říjnový telefonát ruského ministra obrany čtyřem protějškům z NATO dosud působil jako nepovedená výhrůžka nebo zbytečné vypuštění testovacího balónku. I když to může působit šíleně, Rusové zřejmě globální jadernou hysterii vyvolali z docela přízemního důvodu: aby přinutili civilisty k útěku a usnadnili si tím zásobování vojáků.
Když dlouhodobě a s trochu zvrácenou vášní sledujete a snažíte se pochopit tak komplexní téma, jako je ruská invaze na Ukrajinu, vyvstane vám v hlavě plno otázek a hypotéz, pro jejichž zodpovězení vám chybí spolehlivé informace.
Druhý den invaze jste se takto mohli ptát, zda ukrajinští stíhači opravdu sestřelili na jih od Kyjeva dvě ruská transportní letadla plná výsadkářů. Pár dní nato jsme spekulovali, co se stalo s ruským zásobovacím konvojem, který se zasekl před Kyjevem. Tuto hádanku vystřídala otázka, jestli ruská armáda opravdu cíleně bombarduje civilní obyvatelstvo.
Někdy se vzápětí objeví spolehlivá informace, někdy nad záhadou mávnete rukou jako nad nepodstatnou pro analýzu vývoje celého konfliktu. Pak tu ale zůstává několik významnějších událostí, u kterých vám stále chybí vysvětlení zapadající do to vašeho chápání racionality obou válčících stran. Zůstává ve vás drásavý pocit, že dokud hádanku nerozpletete, ohrožuje vaši schopnost správně číst a interpretovat dění i předvídat jeho další vývoj.
Tento článek vznikl jako newsletter pravidelným dárcům Voxpotu. Chcete-li dostávat i ostatní speciální newslettery, staňte se našimi pravidelnými dárci na této stránce.
Ve výsledku v hlavě nosíte šuplík s celou kategorii hypotéz a témat k dalšímu zkoumání. Hladově čekáte na každou novou indicii, která by vás posunula dál. Zatímco skládáte puzzle dílek po dílku, veřejnost už často žije úplně jinými tématy a to, co se nestihlo dořešit, zůstává stále hlouběji v zapomnění pod každodenními informačními nánosy.
Sám v sobě nosím dvě taková hádanky. U obou se na jedné straně peru s nedostatkem informací a na druhé straně s tím, že je jejich vyluštění naprosto zásadní pro schopnost orientovat se v povaze války a tedy v možnosti odhadovat budoucí vývoj.
Prvním z nich jsou exploze na plynovodu Nord Stream. Zde jsem si stvořil dvě hlavní dočasné pracovní hypotézy, z nichž jedna mi přijde pravděpodobnější. Připouštím si ale, že nejspíš bude trvat roky, než zjistíme, co se doopravdy stalo, kdo za to byl zodpovědný a jakou měl motivaci. K explozím na plynovodech bych se ostatně rád vrátil v některém z dalších newsletterů.
Špinavá bomba
Druhá zásadní a stále nevysvětlitelná událost přišla v druhé polovině října. Od chaotického stažení ruské armády od Izjumu v Charkovské oblasti uběhl teprve měsíc a už čelila dalšímu tlaku směrem k jedinému dosud obsazenému oblastnímu centru – Chersonu.
Ukrajinská armáda právě osvobodila stovky čtverečních kilometrů, když 23. října ruský ministr obrany Sergej Šojgu zatelefonoval svým čtyřem protějškům ze zemí NATO s urgentní zprávou. Ukrajina se údajně chystá použít na svém území špinavou bombu – tedy silnou konvenční výbušninu, která zamoří území rozmetáním radioaktivního materiálu – a následně z toho obvinit Rusko.
„O plánech kyjevského režimu použít takovou zbraň na území Ukrajiny dnes ráno psala agentura RIA Novosti s odkazem na důvěryhodné zdroje v několika různých zemích včetně samotné Ukrajiny,“ otevřel hlasatel ruského Prvního kanálu večerní zprávy osmiminutovou reportáží na téma ukrajinské špinavé bomby. Ostatní televize následovaly.
Čtěte také: Hovory o Armageddonu: Kolik kroků zbývá k jaderné variantě války na Ukrajině?
U podobně naléhavého sdělení je na místě se ptát, na koho vlastně mířilo a proč. Na první pohled se nabízelo domácí publikum v Rusku – konkrétně jeho příprava na to, že ruská armáda použije menší jadernou zbraň a propaganda čin vzápětí svede na Ukrajinu.
Dalším publikem mohli být západní představitelé. Ty měla výhrůžka odradit od podpory Ukrajiny.
Poslední zjevnou možností pak byla samotná Ukrajina – aby raději nechala Cherson být.
Sekundárním publikem mohli být ruští spojenci. Kreml mohl zkoušet z jejich reakce vyčíst, nakolik by pro ně byla jaderná eskalace v Ukrajině přípustná.
Žádné vysvětlení nedává smysl
Ihned se vyrojilo obrovské množství teorií, co takové prohlášení může znamenat. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj obratem odpověděl, že jediná země, která má možnost v této válce použít jaderné zbraně, je Rusko. V médiích se vyrojily debaty o tom, zda si Vladimir Putin v těžké chvíli opravdu připravuje půdu pro to, aby sám použil jadernou zbraň.
Rusko v té době nicméně zdaleka nevyčerpalo všechny konvenční nástroje eskalace konfliktu a tlaku na země NATO. Západní experti v tomto duchu přesvědčovali, že Rusko teď nemá žádný důvod použít jaderné zbraně.
Do toho zapadal i podivný telefonát ruského ministra obrany pouhým čtyřem vybraným zemím NATO. Kdyby mělo jít opravdu o zabalenou výhrůžku zásadní eskalací, dalo by se očekávat, že by ji stejně jako kdykoli dříve vytáhl přímo Vladimir Putin. A to ne při telefonátu jeden na jednoho, ale veřejně.
Že by tedy Rusko takto sdělovalo Západu důrazný požadavek, ať omezí nebo ukončí podporu Ukrajiny, není moc pravděpodobné.
Velký smysl nedává ani možnost, že by šlo o výhrůžku Ukrajině. Přímo v Ukrajině sice rezonovala tímto způsobem, jenže Šojguova slova původně ani nebyla určená jí. Nezformuloval je tak, že pokud ukrajinská vojska neupustí od snah o Cherson, je Rusko ochotné překročit červenou čáru.
Pokud bylo sdělení adresované ruským spojencům ve snaze vysondovat jejich postoje, pak Šojgu dostal, co chtěl. Jak Čína, tak Indie jasně potvrdily, že je užití jaderných zbraní neakceptovatelné. Obě země nicméně svůj postoj k této otázce jasně deklarovaly už dříve a nebyl důvod očekávat jakoukoli změnu jejich názoru.
Představte si, že vám všechno vypnou, nic nevíte a najednou všichni sousedi říkají, že sem teď Ukrajina nebo Putin shodí špinavou bombu.
Po zvážení všech těchto možností mi přišlo jako nejpravděpodobnější, že šlo o signál domácímu publiku. Někdy na konci října mnou začalo zmítat přesvědčení, že je ruský jaderný útok reálně ve hře.
Na jednu stranu mi sice bylo jasné, že podobná eskalace zatím není v ruském zájmu a zřejmě by s sebou nesla nedozírné následky pro ruské politické vedení. S poměrně velkou jistotou by šlo o skok do naprostého eskalačního chaosu, s rizikem ztráty klíčových spojenců a přímého zatažení Západu do války. Nedávalo to velký smysl. Na druhou stanu smysl nedávala ani žádná jiná varianta.
Zatímco Ukrajinci na konci října hlásili stále nová vítězství v Chersonské oblasti, mně se nedařilo přemýšlet o ničem jiném než o tom, co se Rusko snaží sdělit, komu a co to znamená pro další vývoj konfliktu.
V té době nicméně Vladimir Putin prohlásil, že Rusko rozhodně jadernou bombu nepoužije. Po osvobození Chersonu ukrajinskými vojáky dodal, že riziko eskalace sice stoupá, ale Rusko se přece nezbláznilo, aby nasadilo atomovku. Poté, co se strach z bomby stal na chvíli téměř hmatatelným, se stejně rychle zase rozplynul.
Zůstala jen otázka, proč tedy Šojgu vůbec vytáčel telefon. Ta zase brzy zapadla s vysvětlením, že se Rusko prostě chová zmateně a iracionálně, případně že zchladilo hlavy po ostré reakci mezinárodního společenství. Žádná z těchto odpovědí mě úplně neuspokojila.
Cherson opustila během loňského roku většina jeho obyvatel. Dnes jsou ulice prakticky prázdné. Foto: Majda Slámová/Voxpot
Nové důkazy
Mé zkoumání se pohnulo teprve v půlce ledna, když jsme přijeli sbírat příběhy lidí, kteří přečkali ruskou okupaci Chersonu. Objevil jsem totiž nového adresáta varování, že se ukrajinská strana chystá použít špinavou bombu.
Od začátku ruské okupace opustila dříve třísettisícový Cherson podle různých odhadů až polovina obyvatel. Jeho masivní bombardování ale začalo teprve ve chvíli, kdy se z něj ruští vojáci stáhli a pustili se do ostřelování kritické infrastruktury. Pokud člověk dříve nesloužil v armádě či teritoriální obraně nebo nebyl silně a viditelně proukrajinský, mohl ve městě žít bez většího rizika až do poloviny listopadu.
V horší situaci se však postupně začala ocitat ruská armáda, která byla do této oblasti zásobována prakticky výhradně přes jediné dva mosty, které Rusové drželi. Prvním byl Antonivský most přímo v Chersonu a druhým most přes přehradní hráz v Nové Kachovce dvacet kilometrů na sever. Spolu s ruskou armádou byly takto zásobovány i statisíce civilistů žijících na okupovaných územích na pravém břehu Dněpru, včetně těch v Chersonu.
Ukrajinská armáda začala oba mosty bombardovat krátce poté, co na přelomu června a července získala dalekonosné systémy HIMARS. Už od konce léta byly oba mosty pro přepravu zásob prakticky nepoužitelné. Pod palbu se dostaly i trajekty, které po poškození mostů sloužily jako náhradní prostředek přepravy vojenských i civilních zásob přes řeku. Jejich kapacity nicméně stejně nestačily a už na konci léta začalo být jasné, že hlavním problémem bude pro ruskou armádu už zase logistika.
Zhruba tou dobou se začaly objevovat první organizovanější snahy ruské vojenské správy o vysídlení lidí z Chersonu a jejich přesun na druhý břeh Dněpru. První důvod byl propagandistický: ruské televize ukazovaly záběry lidí, kteří z Chersonu údajně dobrovolně prchali před příchodem pomstychtivých „ukrajinských nacistů“. Hlavní důvod vysidlování města byl nicméně poměrně pragmatický. Zásoby jídla i munice se tenčily a scházela kapacita na to dodávat vše potřebné zároveň civilnímu obyvatelstvu i armádě. Kromě toho se v říjnu mluvilo o možnosti udělat z města nedobytnou vojenskou pevnost, která by chránila přechod přes řeku.
Čtěte také: „Obsluhoval jsem vládce Kremlu.“ Cesta nadwagnerovce Prigožina od hromad párků k hromadám mrtvol
Podle lidí, se kterými jsme v Chersonu mluvili, se vojenská správa v říjnu snažila donutit obyvatele opustit město a stáhnout se na levý břeh řeky. Město bylo v tu dobu připojeno jen k ruskému cenzurovanému internetu a ruským informačním zdrojům. Všude neustále znělo, že se Ukrajina pokusí vyhodit do vzduchu přehradní hráz v Nové Kachovce a zaplaví město, nebo že plánuje masivní bombardování civilních objektů.
Podle bývalého člena chersonské městské rady Vitalije Bogdana, se kterým jsme se setkali v polovině ledna, tyto výhrůžky na některé lidi platily. Přesto jich ale neodešlo tolik, aby s tím byla okupační správa spokojená. Důležitý zvrat nastal teprve po 20. říjnu.
Do osvobození města zbývaly tři týdny a problémy se zásobováním byly stále naléhavější. Ukrajinská armáda postupovala směrem k městu a okupační správa dala civilistům rozkaz přeplavit se na lodích na druhý břeh řeky. Vojáci tou dobou zastavovali lidi v ulicích a nabádali je, ať se okamžitě evakuují, protože se očekávají teroristické útoky. O masivním nárůstu počtu lidí, kteří se z města evakuují, začala informovat světová média.
Vrchol kampaně vyzývající k opuštění města přišel podle Bogdana 23. října. Toho dne se ve všech médiích i na telegramových kanálech roznesla nová informace: ministr obrany Sergej Šojgu oznámil, že ukrajinské vedení plánuje použít proti svým lidem špinavou bombu a čin svést na Rusko.
Krátce po zveřejnění této informace přišlo podle Bogdana i dalších lidí, se kterými jsme se v Chersonu bavili, úplné odpojení města od proudu i internetu. Následoval zmatek.
„Představte si, že vám všechno vypnou, nic nevíte a najednou všichni sousedi říkají, že sem teď Ukrajina nebo Putin shodí špinavou bombu a je po nás,“ vysvětluje Bogdan, jak se i mezi lidmi dosud rozhodnutými zůstat zvedla vlna nervozity. Obyvatelé začali hromadně opouštět město.
Hoďte se do klidu
I další vývoj událostí naznačuje, že adresátem zprávy o špinavé bombě nebyl Západ, ukrajinská vláda ani ruští spojenci.
„Trajekty jsou prázdné! Práce na organizovaném odjezdu obyvatel Chersonu do bezpečných oblastí na levém břehu řeky je za námi. Jsem rád, že mohli všichni obyvatelé rychle a bezpečně opustit území, které je dnes bombardované ukrajinskou armádou,“ napsal 27. října na svůj telegramový kanál předseda okupační krymské vlády Sergej Aksjonov, který byl právě na návštěvě Chersonu.
Ve stejnou chvíli prohlásil Vladimir Putin na konferenci v Moskvě, že Rusko nemá v žádném případě v plánu použít jadernou zbraň.
„K ničemu by nám to nebylo. Není pro to žádný politický ani vojenský důvod,“ ohlásil Putin. Následně dodal, že jeho dřívější prohlášení o ochotě použít k ochraně Ruska všechny dostupné prostředky nezahrnovalo jaderné zbraně. Pozorovatelé událostí si vzpomenou, jak zásadně v tuto chvíli opadlo napětí a už jen dál klesalo. Po necelém měsíci ruský prezident dokonce oznámil, že i když riziko další eskalace konfliktu stoupá, Rusko se nezbláznilo a jaderné zbraně nepoužije.
Tento článek vznikl jako newsletter pravidelným dárcům Voxpotu. Chcete-li dostávat i ostatní speciální newslettery, staňte se našimi pravidelnými dárci na této stránce.
Během týdenní evakuace podpořené strašením teroristickými útoky i špinavou bombou se mělo podle ruské okupační správy podařit přesvědčit 50 až 60 tisíc lidí k tomu, aby Cherson opustili. Výhrůžky se už neopakovaly ani poté, co se o dva týdny později Rusové z města stáhli a zpět pod svoji kontrolu jej získala Ukrajina.
Nikdy nepůjde úplně vyloučit, že mohlo mít ruské vedení k šíření zprávy o ukrajinské špinavé bombě víc důvodů. Nejpravděpodobnější se mi teď ale jeví, že globální paniku z jaderné války skutečně rozpoutalo kvůli tomu, aby dostalo pár desítek tisíc lidí na druhý břeh řeky.
