Více než dvě stě lidí přišlo na pražské Václavské náměstí s vlajkami Palestiny podpořit demonstraci vymezující se proti odvetným krokům Izraele v Pásmu Gazy. Na místo dorazila i skupinka několika desítek lidí s izraelskými vlajkami. Po celou dobu konání akce nechyběli na místě ani reportéři Voxpotu.
„Měla jsem strach sem dneska přijít. Všude je teď tolik nenávisti a narážek na Palestince, že člověk vážně neví, s čím se setká, ale nakonec jsem se odhodlala,“ svěřuje se mi tichým nejistým hláskem mladá dívka v krátké černé bundě. Jméno mi sdělit odmítá, o fotce ani nemluvě. Dozvídám se od ní pouze to, že je Palestinka, co se už narodila v Česku a nyní tady studuje vysokou školu. Bezpečně se tu ale necítí.
Je chladný nedělní podvečer a právě stojím pod sochou v horní části Václavského náměstí. Spolu se mnou se zde za slabého mrholení tísní už hodinu zhruba 150 lidí, kteří přišli podpořit Palestince.
Moji rodiče utekli z Palestiny. Nedalo se tam žít.
Demonstraci nazvanou „Zastavte kolotoč násilí“ – End the Cycle of Violence narychlo zorganizovala občanská iniciativa „Ne naším jménem! – za spravedlivý mír na Blízkém východě“.
Cíl je oficiálně stanoven jasně: uctít památku všech obětí v Izraeli a Palestině, které si v posledním týdnu vyžádala eskalace napětí mezi Izraelci a hnutím Hamás. Zvláště se pak se vymezit proti kolektivnímu trestání Palestinců v Gaze.
„Z čeho pramení váš strach?“ pokračuji dále v rozhovoru s mladou Palestinkou. „Vláda i média tady šíří jeden pohled. Tohle by se mělo konečně změnit,“ vysvětluje a naráží třeba na to, že se česká vláda nijak nevyjadřuje k palestinským obětem. „My si tady vůbec nedovedeme představit, jak se v Gaze žije,“ pokračuje a dostává se také k sobotnímu masakru Hamásu „Ta situace už byla natolik neúnosná, že se dalo očekávat, že něco takového přijde,“ vysvětluje mi, zatímco jí její kamarádky souhlasně přitakávají.
Neviditelný útlak
Řečníci, kteří se skládají převážně z palestinských vysokoškolaček či aktivistů dlouhodobě žijících v Česku, se hned na úvod od nedávného masakru Hamásu distancují a vyzývají k pietě za všechny zavražděné civilisty. Mezi účastníky ale otázky na činy teroristické skupiny vyvolávají spíše podrážděnost.
„Bylo to hloupé násilí, ale proč se mě na to vlastně ptáte,“ reaguje zvýšeným hlasem na otázku novináře mladý tmavovlasý muž stojící asi metr ode mě. Za jeho zády mezitím hlouček postarších mužů nadává v arabštině. Zjevně se jim otázky reportéra týkající se Hamásu příliš nezamlouvají. Mladík se k nim ale rychle otáčí a zdvihá ruku, načež se obrací zpět k mikrofonu: „Je ale potřeba taky zdůraznit, že ze strany Izraele probíhá soustavná systémová genocida palestinského obyvatelstva v rozporu s mezinárodním právem,“ pronáší s pečlivým důrazem na každou slabiku.
Čtěte také: Bomby i vojáci v Gaze způsobí obrovské civilní ztráty. Hamás to ví a kalkuluje s tím, říká expert
Soudě dle jeho zasvěcených odpovědí hádám, že bude původem z Palestiny. Počkám si pár minut, než se reportér s mikrofonem přesune k někomu jinému a zastavuji ho. „Jsem poloviční Palestinec. Tam se žít nedalo,“ říká a hned na to se mi představuje jako Albert. Bavíme se zejména o postoji k Hamásu, o němž má jasno. Palestinci jsou podle něho dlouhodobě utlačovaní a je nemorální po nich chtít omluvu a stejně tak distancování se od činů nějaké skupiny ozbrojenců, s nimiž ani nemají nic společného.
Tradiční palestinské červeno-bílo-zelené vlajky však nejsou jediné, které tu dnes člověk vidí. Kousek opodál vlaje pro změnu židovská Davidova hvězda.
Přívrženců Izraele se ale dorazilo podstatně méně, zhruba do tří desítek. Zato mezi nimi nechybí známá tvář. V modro-bílém hloučku ochotně pózuje fotografům a dává rozhovory na všechny strany ministryně obrany Jana Černochová.
Všímám si, že prostranství pod sochou svatého Václava náhle ztichlo. Prý se drží dvě minuty ticha za muže, který právě přišel o část své rodiny.
Oba tábory odděluje kordon policistů, z nichž má člověk dojem, že jich je tu chvílemi stejně jako samotných demonstrantů. Nijak zvlášť zasahovat každopádně nemusí. Na místě panuje po celou dobu konání akce relativní klid.
„Jestli něco dělají izraelské ozbrojené složky fakt dobře, tak je to snaha vyvarovat se civilním obětem,“ je přesvědčen odhadem třicátník Martin zabalený v khaki bundě. „Shazují jim letáky, mapy, posílají jim esemesky,“ vyjmenovává muž a dodává, že vysokému počtu obětí příliš nevěří, protože je uvádí jen Hamás.
Ministryně obrany Jana Černochová (úplně vpravo) právě přichází na proizraelské setkání / Foto: Eva Čeplová
Jasno má i v okamžiku, kdy se ptám na prokazatelně nerovné podmínky k životu a existující apartheid: „Asi by se konečně režimu Hamásu mohli postavit a podpořit Fatah. Stát, který je řízen teroristy asi moc funkční být nemůže,“ uzavírá svou myšlenku. Jen co domlouváme, všímám si, že prostranství pod sochou svatého Václava náhle ztichlo. Jdu výš a poptávám se muže s palestinskou vlajkou, o co jde. Prý se drží dvě minuty ticha za muže, který právě přišel o část své rodiny. Později se dozvídám, že se jedná o Palestince, jenž vlastní obchod na Žižkově. Před hodinou měl zjistit, že mu po pádu izraelské rakety v Gazy zemřelo několik členů rodiny.
Za všechno může Izrael
Mrholení mírně ustává, tábor s palestinskými vlajkami se naopak trochu rozrostl. Hádám, že tu k půl šesté postává více jak dvě stě účastníků. Mou pozornost upoutává mladý muž v jarmulce a veselých žlutých brýlích, jenž na rozdíl od ostatních drží symboly obou národů propojené do jedné vlajky. Jmenuje se Vítek a hlásí se k mírové iniciativě Židovský hlas solidarity. „Věděl jsem, že to tu bude hodně vyostřené, proto jsem přišel podpořit civilisty na obou stranách.
Vítek přišel na demonstraci podpořit obě strany konfliktu / Foto: Eva Čeplová
Ztotožňuji se s prohlášením organizátorů této demonstrace,“ vysvětluje své pohnutky, proč sem dorazil. Přestože je samotná židovská komunita v otázce přístupu k Palestincům rozdělená, iniciativa si získává stále více fanoušků. „Uvědomuji si problémy na palestinské straně včetně korupce ozbrojených skupin a podobně. Otěže k řešení této války ale drží v rukou Izrael,“ je přesvědčen Vítek.
O jaká řešení by mělo jít? „Stáhnout se ze Západního břehu i Gazy a ponechat jim nezávislost,“ vyslovuje bez dlouhého přemýšlení. Další účastníci propalestinského protestu však takový optimismus skrývající se pod jedním východiskem zdaleka nesdílejí.
„Řešení to nemá. Zodpovědnost leží hlavně na Izraeli,“ opakují nejčastěji. S Vítkem se ale shodnou na tom, že odpovědnost leží hlavně na Izraeli. To, co však už v odpovědích neslyším, je alespoň částečné uznání, že se na současném stavu také podepsala zkorumpovaná palestinská samospráva a ještě více teroristé z Hamásu. Na střízlivý pohled je však zatím zřejmě otevřeno příliš mnoho ran.
