Z jejího příběhu se vaří krev. Američanka, která neměla naději na zdárný porod, musela kvůli konzervativním zákonům útrpně čekat, až umírající plod ohrozí její vlastní život. To se stalo – a následovalo další peklo.
Dokumentární snímek Zurawski proti státu Texas, který byl u nás uveden v rámci festivalu Jeden svět, ukazuje děsivou realitu Spojených států po radikálním zpřísnění interrupčních zákonů v mnoha státech.
Voxpot měl možnost mluvit s protagonistkou filmu Amandou Zurawski. Čím si musela projít a odkud dnes bere naději, že se ženám v USA vrátí jejich práva rozhodovat o svých tělech?
Film o vašem případu je promítán po celém světě a vykresluje obraz velmi odolné skupiny lidí bojujících za svá práva. Vychází ale z vaší mimořádně traumatické zkušenosti. Jak se po uvedení dokumentu a reakcích na něj cítíte?
Cením si, že se na to ptáte. Je opravdu ohromující vidět, kolik pozornosti film získává, kolik lidí ho chce vidět. Je to pro mě velmi inspirující a motivující a ukazuje to, že lidem na problému stále záleží – obzvlášť ve Spojených státech po náročných výsledcích voleb v loňském roce.
Skutečnost, že ho lidé stále chtějí vidět, mi naznačuje, že jim na problému stále záleží a že je pro ně stále aktuální. To tiší moje obavy, protože ve chvíli, kdy lidé přestanou dávat pozor, se situace vždy zhorší. Jsem tedy velmi vděčná za pozornost a čas, který diváci filmu věnují.
Z odezvy na festivalu Jeden svět mohu potvrdit, že nejde jen o reakci publika ve Spojených státech. Mohla byste pro čtenáře, kteří film neviděli, stručně vysvětlit, co se vám stalo?
Začalo to v roce 2022. Žiju v Austinu v Texasu, kde platí téměř úplný zákaz interrupcí. V osmnáctém týdnu těhotenství jsem zjistila, že dítě, které jsme s manželem opravdu moc chtěli, nemám šanci donosit a potrat je nevyhnutelný. Byla mi však odepřena péče a možnost vyvolat porod, protože zásah do plodu s rozpoznatelným tepem by podle zákona znamenal nelegální interrupci.
Musela jsem tedy čekat, dokud jsem nenaplnila podmínky texaské zákonné výjimky, což je ohrožení života matky. V důsledku infekce jsem upadla do septického šoku a téměř zemřela. Kvůli újmám způsobeným mému tělu jsem nakonec zažalovala stát Texas spolu s jedenadvaceti dalšími žalobkyněmi, kterým bylo také ublíženo.
Jedním z problémů vašeho případu bylo, že zákony v Texasu jsou napsány takovým způsobem, že pro poskytovatele péče nejsou dost jasné.
Ano, přesně tak. Zákon je velmi matoucí a neposkytuje vyjasnění ani podrobnosti, kdy lékaři mohou poskytovat péči, v jakých případech ji mohou poskytovat a jak taková péče vypadá.
Takže jste zažalovaly stát. Jak vše dopadlo?
Bohužel špatně. Zažalovaly jsme stát pouze s požadavkem na vyjasnění zákona, nešlo o nic radikálního. Nežádaly jsme zrušení zákona ani nic podobného – jen vyjasnění.
Při prvním slyšení nám soudkyně dala za pravdu, ale stát se během několika hodin po rozsudku odvolal a případ se dostal k texaskému Nejvyššímu soudu. Ten rozhodl v náš neprospěch. Uvedl, že jsme nebyly poškozeny, nemáme na žalobu právo a tím případ skončil.
Vzhledem ke způsobu, jakým byla žaloba podána, nemůže ve Spojených státech případ pokračovat k federálnímu Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud státu byl nejvyšší možnou instancí, takže je to bohužel konec.
Film o případu tedy nemá příliš šťastný konec. Nenechává ale diváky s pocitem bezmoci. Myslím, že s publikem rezonuje tak silně i proto, že ukazuje, jak si všichni navzájem poskytujete emocionální podporu a sílu. Co jste v tomto ohledu za poslední dva roky shledala nejužitečnějším a co byste doporučila lidem v podobných situacích?
Komunita, kterou jsme jako skupina žalobců vybudovali, zejména od uzavření případu, je opravdu výjimečná. Když soud probíhal, nevěděli jsme, jak vzájemně komunikovat, protože jsme nevěděli, zda by to mohlo být napadnuto – zda bychom neudělali něco, co by případu uškodilo. Od uzavření případu jsme se však stali velmi, velmi blízkými.
Pro každého, kdo prochází těžkým obdobím, je důležité najít podporu, najít komunitu, aby se necítil izolovaný a osamělý. Moje rada lidem, kteří konkrétněji zvažují právní kroky, je vedle zajištění komunity také dobře si promyslet, jak následné dění ovlivní jejich život. Je to závazek nejen pro vás samotné, ale i pro vaše přátele a rodinu, což bylo něco, co mě docela překvapilo.
Jednou z nejpůsobivějších částí filmu je, když o svém případu mluvíte se svými rodiči v Indianě. Oba jsou celoživotní republikáni, ale bez obalu říkají, že to, co se vám stalo, ovlivní jejich budoucí hlasování. Probíhají podobné rozhovory po celých Spojených státech?
Ano, věřím tomu. Myslím, že se to děje každý den. Filmy jsou nápomocné, ale nejdůležitější konverzace jsou takové, jako jsem vedla s mou rodinou. Když to přichází od někoho, koho znáte, od někoho z vaší komunity, když něco takového slyšíte od lidí, které znáte a máte rádi, kterým důvěřujete – to je nejdůležitější. A vidím to napříč celou zemí, což je velmi inspirující.
Bojuji, protože můžu
Film se dotýká i skutečnosti, že ne každý má možnost za svá práva bojovat – nemůže si vzít volno v práci, schází peníze na právní zastoupení…
Ano, pro mnoho lidí je to extrémně složité. Měla jsem velké štěstí, protože mé zaměstnání mi umožnilo si volno vzít. I manžel se mohl ze své práce uvolnit a hned mě odvézt do nemocnice. Navíc žijeme ve velkém městě s přístupem k velkým zdravotnickým zařízením, máme skvělé zdravotní pojištění, nemáme děti, pro které bychom potřebovali zajistit hlídání, a tak dále.
Čtěte také: Interrupce jen pro bohaté. Zbytek Ameriky ať rodí, nebo porušuje zákony
Všechny tyto věci hrály roli, a kdyby jedna scházela, nevím, zda bych přežila. Ještě větší problémy to přináší marginalizovaným, především ženám jiné barvy pleti. Víme, že tyto zákazy neúměrně dopadají na ně, a že je pro ně obtížnější bojovat kvůli diskriminaci, které často čelí, když se ozvou. Nad tímhle neustále přemýšlím a beru to jako motivací, abych pokračovala v boji za všechny, kdo bojovat nemohou.
Podíval jsem se na průzkumy v Texasu ohledně interrupcí. Samozřejmě to je velmi polarizující téma, ale pokud jde o případy jako ten váš, drtivá většina Texasanů říká, že legální interrupce chtějí. Dokonce i v jiných případech, jako jsou ekonomické důvody, jde často o většinový názor. Proč existuje takový rozdíl mezi postojem veřejnosti a zákony?
To je skvělá otázka. Přesně tohle se vlastně snažíme zjistit. Jsem přesvědčena, že politici jsou sobečtí a neposlouchají své voliče. Cílí na svou voličskou základnu, která je sice velmi hlasitá, ale je v menšině. Politický systém Spojených států je velmi komplikovaný, ale myslím, že to dělají pro moc a své vlastní zájmy.
Mám za to, že jedním z hlavních padouchů vašeho filmu je texaský generální prokurátor Ken Paxton…
(smích) To jsme dva!
…a nedávno jsem narazil na zprávy, že zvažuje kandidaturu v primárkách proti texaskému senátorovi Johnu Cornynovi, kterého považuje za příliš umírněného. Podle všeho má k dispozici docela dost peněz. Je skutečně možné, že takový člověk bude za dva roky sedět v Senátu?
To je zvěst, která tady v Texasu koluje, že Paxton vyzve Cornyna. Lidé jsou celkem přesvědčeni, že k jejich souboji dojde. Uvidíme jestli Cornyn vůbec bude obhajovat post. Leckdo se domnívá, že by mohl odstoupit nebo odejít do důchodu, protože nechce prohrát. Mnoho lidí předpokládá, že by ho Paxton porazil.
Je velmi pravděpodobné, že by Paxton senátní křeslo vyhrál, což řadu z nás znepokojuje. Jako Texasané musíme zajistit, aby proti Paxtonovi stanul kandidát, který osloví váhající a mobilizuje zdejší demokratickou voličskou základnu, aby Paxtonově vítězství zabránili.
Dobbs v. Jackson Women’s Health Organization
Rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2022 zvrátilo starší rozhodnutí z případu Roe v. Wade a téměř půlstoletí trvající interrupční práva v USA. Výklad federálních zákonů do té doby garantoval minimální právo na interrupci přibližně do 24. týdne těhotenství. Po dekádách nahlodávání ze strany konzervativního hnutí tak rozhodnutí v případě Dobbs umožnilo státům jako Texas interrupce radikálně zpřísnit či téměř zakázat.
Demokratická strana se v posledních několika volebních cyklech snažila vyhrát senátní volby v Texasu neúspěšně. Strana je navíc aktuálně v krizi a čelí tvrdé kritice. Věříte, že demokraté najdou vůli a sílu nejen na boj za interrupce, ale také proti agendě MAGA?
Doufám, že ano. Nejde jen o texaské demokraty, ale o Demokratickou stranu jako celek. Nakonec se musí dát do kupy a najít jasné sdělení, aby mohla bojovat proti tomu, co se děje ve Washingtonu.
Na druhou stranu od rozhodnutí v případě Dobbs proběhla v mnoha státech referenda, a dokonce i v některých velmi konzervativních státech vyhrála širší interrupční práva. Nebude boj pokračovat spíše na lokální a státní úrovni?
Ano, určitě. Sleduji to napříč státy. Lidé bojují ve svých státních sněmech, bojují na svých městských radách. Myslím, že tam odpor poběží nejméně příští dva až čtyři roky, protože přímo ve Washingtonu jsme teď v oslabení a víme, že nemůžeme dosáhnout velkého pokroku na nejvyšší úrovni.
Příběhy bojů za svobodu přinášíme jako nezávislé médium jen díky podpoře členstva našeho Voxpot Klubu. Děkujeme, že nám umožňujete pokračovat v naší práci!
Lidé se snaží zabránit co největším škodám a dosáhnout všech menších výher, na které stačí. Vše, co můžeme dělat, jsou tyto jakési malé krůčky na cestě ke zlepšení situace.
Kde brát naději
Jste ve spojení s lidmi z jiných států, kde probíhají referenda a další boje?
Loni jsem se hodně účastnila kampaně v několika státech, kde probíhala interrupční referenda. Bylo strhující sledovat, kde všude se nám podařilo vyhrát. Snažím se vyrazit v podstatě kamkoliv, kde je s reprodukční svobodou problémem, a pomáhám jak nejlépe umím.
Zrovna minulý týden jsem byla ve Wisconsinu, kde probíhá volba soudce tamního Nejvyššího soudu. Jeden kandidát je velmi pro interrupční práva, jeden velmi proti. Tak jsem tam dorazila pomáhat s kampaní a vypadá to docela dobře. Tyhle menší boje na mnoha místech vyhráváme. Velmi mě to motivuje a povzbuzuje, abych vytrvala.
Nevložil se do těchto voleb Elon Musk se spoustou peněz? Můžete ve Wisconsinu i tak vyhrát?
Myslím, že ano. Musíme aktivizovat demokratickou základnu, což se už děje. Podle posledních čísel, která jsem viděla, Musk do wisconsinských voleb narval asi dvanáct milionů dolarů, což je šílené. Už to ukazuje, jak důležité jsou.
Ale zůstávám optimistická. Během své návštěvy jsem se v úterý večer zastavila na volební akci na univerzitním kampusu a sál, kde se konala, byl plný studentů, což je v daný čas dost neobvyklé. Naplňuje mě to nadějí.
Kromě těchto nadějí… Každý z mého okolí, kdo váš film viděl, měl velkou starost o to, jak vám je. Je teď před vámi něco pozitivnějšího?
Konečně máme s manželem čas na nějaké příjemnější věci. Dlouho jsme byli zaneprázdnění kampaní, takže vlastně poprvé od naší svatební cesty jedeme do zahraničí – do Austrálie a na Nový Zéland. Dalších pár skvělých cest máme naplánovaných na duben a květen, takže se těšíme na chvilku odpočinku.
Rozhovor vznikl v rámci mediálního partnerství s festivalem Jeden svět, jehož letošní ročník probíhá od 12. března do 27. dubna.
