„Protipožární zeď“ proti AfD se drolí. Krajní pravice v Německu nebývale posiluje

Pár vět pronesených v televizi vyvolalo v Německu bouři. Lídr tamních křesťanských demokratů (CDU) Friedrich Merz vůbec poprvé připustil, že by jeho konzervativci mohli spolupracovat s ultrapravicovou Alternativou pro Německo (Alternative für Deutschland; AfD). Byť „pouze“ na lokální úrovni.

„Pokud je zvolen zemský rada nebo starosta, který patří k AfD, potom musíte v tomhle městě hledat cesty, jak společně fungovat,“ řekl v rozhovoru pro ZDF předseda nejsilnější strany ve Spolkové republice.

Merz tak prolomil letitou zásadu německé politiky – tedy, že strany nebudou spolupracovat s krajní pravicí. Okamžitě se proti němu postavili nejen političtí rivalové z vládnoucí koalice, ale i členové jeho vlastní strany.

„Reakce řady Merzových spolustraníků byla rychlá a velmi kritická. Jasně se proti jakékoli spolupráci s AfD vyslovili například berlínský starosta za CDU Kai Wegner, šéf bavorské CSU Markus Söder a ministerský předseda spolkové země Hesensko Boris Rhein,“ komentovala pro Voxpot aktuální dění u našeho západního souseda Zuzana Lizcová, expertka Institutu mezinárodních studií FSV UK.

Od pádu nacistického režimu přetrvává v Německu politický konsenzus o izolaci krajně pravicových poslanců a aktivistů na všech úrovních.

Například poslanec Norbert Röttgen, který na podzim 2021 neuspěl v boji s Merzem o vedení CDU, se nechal slyšet, že není přijatelné, aby CDU s krajní pravicí spolupracovala na „jakékoli úrovni“. „AfD mezi své členy vědomě přibírá extremistické síly,“ poznamenal k tomu.

Sám Merz nečekal, že jeho slova vyvolají tak silné reakce. Ani ne 24 hodin po zmíněném rozhovoru je musel vzít zpět a pokusil se svá vyjádření zmírnit. „Aby bylo jasno, nikdy jsem to neřekl jinak: závazek CDU trvá. Na lokální úrovni CDU nikdy nebude spolupracovat s AFD,“ napsal předseda konzervativců na Twitter.

Původní výrok přesto podryl Merzovu pozici ve straně. „Zesílily pochybnosti, jestli by měl být jejich kancléřským kandidátem ve volbách, které jsou v řádném termínu plánovány na rok 2025,“ upozornila Lizcová.

Protiimigrační a euroskeptická AfD, která nedávno oslavila deset let od svého založení, se stále více radikalizuje. Její představitelé opakovaně zlehčují nacistickou minulost, pronáší xenofobní a rasistické výroky nebo šíří konspirační teorie.

Někteří členové strany, včetně někdejší poslankyně Birgit Malsack-Winkemann, měli vazby na radikální hnutí Říšští občané (Reichsbürger), které loni plánovalo puč a útok na německý parlament. Voxpot se této události podrobně věnoval a přinesl i méně známé bizarní okolnosti.

Čtěte také: Pučisté v Německu: „zmatený“ princ, vzhlížení k Rusku i zrada armádních elit. A česká paralela?

Německá civilní kontrarozvědka (Spolkový úřad pro ochranu ústavy) formálně označila AfD už v březnu 2021 za „podezřelou z pravicového extremismu“ a začala sledovat její aktivity.

Brandmauer má trhliny

Od roku 2013, kdy AfD vznikla, panuje mezi německými politickými stranami nepsané pravidlo, že s ní nebudou spolupracovat. „Je to stále tabu. Od pádu nacistického režimu přetrvává v Německu politický a celospolečenský konsenzus o izolaci krajně pravicových zákonodárců a aktivistů na všech úrovních. To je ještě umocněno sílící radikalizací AfD,“ vysvětluje historické souvislosti politolog Mannheimského centra pro evropský sociální výzkum Denis Cohen, kterého Voxpot oslovil.

Hlavní politické strany tak vybudovaly proti krajní pravici takzvanou Brandmauer, tedy protipožární zeď. „Ta především vylučuje, aby se ostatní spoléhali na AfD při volbě kandidátů na různé posty. Znamená to, že nemohou vytvořit žádnou koalici s AfD, ani žádné menšinové vlády, které by se opíraly o její podporu,“ vyjmenovává Cohen s tím, že tato zeď zakazuje spolupráci s ultrapravicovou stranou i v Bundestagu.

„Členové dalších politických uskupení by tak neměli hlasovat pro návrhy AfD, ani by se neměli jakkoliv spoléhat na její hlasy při prosazování svých zákonů,“ doplňuje politolog.

Ještě před rokem by AfD volilo zhruba 12 % Němců, nyní je to 21 %. Stala se z ní už druhá nejsilnější strana v zemi.

Protipožární zeď ale v posledních měsících pozvolna dostává nové a nové trhliny. „Zdá se, že pevné stanovisko – že se s AfD nebude spolupracovat – je stále křehčí ve světle volebních úspěchů krajní pravice v lokálních, zemských a celoněmeckých volbách. U CDU/CSU a všeobecně v německé společnosti je to ale nadále kontroverzní,“ upozorňuje Cohen.

Někteří členové CDU postupně připouštějí, že v dlouhodobém horizontu bude čím dál těžší podobný odpor vůči spolupráci s krajní pravicí udržet. „Jisté tabu Merz – minimálně verbálně – prolomil. Není jasné, jaký postoj do budoucna k celé věci zaujme,“ dodává k tomu Lizcová.

Zlomový moment

Na konci června AfD zaznamenala první velký úspěch – poprvé se jí podařilo zvítězit v regionálních volbách. V okrese Sonneberg ve spolkové zemi Durynsko získala křeslo zemského rady. Kandidát AfD Robert Sesselmann obdržel 52,8 % hlasů, zatímco jeho rival a dosavadní zemský rada z CDU Jürgen Köpper „jen“ 47,2 %.

Představitelé dalších stran nijak nezastírali šok. Sociálnědemokratický Ministr vnitra Durynska Georg Maier to popsal jako „budíček pro všechny demokratické strany“. Podobně mluví i další. „Je to zlomový moment,“ myslí si Josef Schuster, předseda Ústřední rady Židů v Německu.

V okrese Sonneberg žije zhruba 57 tisíc lidí a patří tak mezi ty nejmenší v Německu. Výsledek voleb je přesto obrovský průlom pro stranu, která stojí na okraji politické scény. Na svém oficiálním twitterovém účtu AfD označila svůj nečekaný triumf za „modrý zázrak“ – s odkazem na dominantní barvu ve svém stranickém logu.

#Sonneberg hat sein blaues Wunder erlebt: Robert #Sesselmann ist der erste #AfD-Landrat Deutschlands. Wir gratulieren herzlich und bedanken uns bei allen Unterstützern und Wählern – sie alle haben heute Geschichte geschrieben! pic.twitter.com/ue5j5gf6u1

— AfD (@AfD) June 25, 2023

Jen o týden později, 2. července, AfD slavila podruhé. Získala vůbec prvního starostu. Dvaačtyřicetiletý Hannes Loth zvítězil ve volbách ve zhruba devítitisícovém Raguhn-Jessnitzu v Sasku-Anhaltsku. Získal přes 51 % hlasů.

I v tomto případě se jedná o malé město, přesto to má symbolický dopad. „Krok po kroku zavádíme změnu k lepšímu a zavádíme naši politiku v zájmu občanů,“ řekl k tomu Tino Chrupalla, který je s Alicí Weidel spolupředsedou AfD.

Nesnesitelná politika německé vlády

Oba volební úspěchy potvrzují vzestup krajně pravicové strany. Ta v posledních měsících a týdnech zažívá nebývalý nárůst popularity. Ještě před rokem by ji volilo zhruba 12 % Němců, nyní je to 21 %. Z AfD je už druhá nejsilnější strana v Německu.

Předstihla vládní sociální demokraty (SPD), kterým server Politico přisuzuje 18 %. Dokonce se dotahuje na Merzovu CDU, jež by nyní získala 27 %. „Současná vysoká čísla podpory AfD jsou znepokojivá, odborníci nicméně její voličský potenciál odhadují na maximálně 25 %,“ upřesňuje Lizcová.

Čtěte také: Ruská „pátá kolona“ v Německu šlape jako dobře promazaný stroj

Za vzestupem strany je hned několik důvodů. Nový zemský rada Robert Sesselmann z durynského Sonnebergu prohlásil, že za jeho triumfem v okresních volbách stojí „nesnesitelná politika německé vlády“. Na podobná slova část tamních voličů slyší. Mnoho z nich je zklamáno z práce kabinetu, který vedle Scholzovy SPD tvoří ještě Zelení a probyznysová liberální FDP. Aktuálně je s ním spokojeno jen zhruba 25 % Němců.

Krajní pravici se v Německu daří hlavně na území bývalé NDR, kde je vyšší nezaměstnanost a pomalejší hospodářský rozvoj než v západní části.

Vládnoucí koalici sužují časté spory. Její představitelé se nemohou shodnout na zásadních otázkách – od budoucnosti jaderné energetiky přes vládní úspory po rozpočet na další rok. Rozdílné názory si často vyměňují na veřejnosti, média jsou plná vzájemného osočování a ostrých slov. To vše přispívá k všeobecné deziluzi.

Pod stále silnějším tlakem je také kancléř Olaf Scholz. Opoziční strany ho obviňují, že právě on a spory v jeho koalici jsou jedním z důvodů, proč se Němci přiklání ke krajní pravici. „Silná nespokojenost s vládnoucí koalicí stejně jako pocit východních Němců, že se s nimi zachází coby s občany druhé kategorie, dávají AfD nebezpečnou vzpruhu. Koalice není schopná splnit své sliby,“ řekl k tomu šéf Levicové strany Martin Schirdewan.

Těží z nejistoty a obav

AfD sbírá hlasy zklamaných voličů i z dalších důvodů. „Také těží z obecné nejistoty a obav spojených s migrací a bezpečnostní a ekonomickou situací v Evropě. Váže na sebe i proruské voliče a část občanů, kteří si přejí brzký konec války na Ukrajině bez ohledu na podmínky příměří,“ upozorňuje Lizcová z Institutu mezinárodních studií FSV UK.

Lépe na tom ale podle odborníků není ani opoziční CDU. Byl to přitom Merz, kdo v roce 2018 – když se poprvé ucházel o post stranického lídra – slíbil, že srazí preference AfD o polovinu. To se mu ale nepodařilo, podpora krajní pravice naopak vzrostla.

„Jedním z důvodů posilování AfD je i momentální slabost CDU/CSU, která nedokáže voličům nabídnout čitelný a jasný program, který by byl protiváhou vládní politiky. Pro řadu voličů je tak deklarovaná podpora AfD cestou jak vyjádřit svoji frustraci z tradičních politických stran,“ říká Lizcová.

Čtěte také: Německá politička vyzývá k míru. Místo toho ale aktivizuje oba okraje politického spektra

Krajní pravici se daří zejména ve spolkových zemích, které leží na území bývalé Německé demokratické republiky (NDR). Navzdory znovusjednocení se dlouhodobě potýkají s vyšší nezaměstnaností a pomalejším hospodářským rozvojem než západní část.

Ve východních spolkových zemích, jako jsou Braniborsko, Sasko a Durynsko, AfD rovnou vede. V poslední jmenované spolkové zemi by mohla získat téměř 33 %. „Připravíme se na volby na východě, kde můžeme opravdu způsobit politické zemětřesení,“ věří Björn Höcke, stranický lídr AfD v Durynsku.

Německé politické strany, ať už z vlády nebo z opozice, zatím marně hledají recept, jak na sílící krajní pravici. Ta mezitím vyhlíží volební triumfy v bývalém východním Německu. Merze a další představitele postaví před test, který naplno odhalí, zda udrží protipožární zeď i v budoucnu.