Ukrajinci poprvé zasáhli americkými balistickými raketami vojenský cíl na ruském území. Přinese povolení prezidenta Bidena útočit americkými střelami do hloubi Ruska eskalaci války a promění její průběh ve prospěch Kyjeva? Na otázky Voxpotu odpovídal analytik Vojtěch Bahenský.
Ani ne čtyřicet osm hodin uplynulo od amerického povolení Kyjevu útočit raketami ATACMS do hloubi ruského území po první „úspěšný“ zásah. V úterý 19. listopadu oznámil ukrajinský generální štáb zdařilý útok na muniční sklad u města Karačev v Brjanské oblasti na západě Ruska.
Zatímco Rusové hasí první požáry způsobené americkou raketou, svět si klade otázku, jak moc Bidenovo rozhodnutí ovlivní průběh války na Ukrajině – a jaká reakce přijde z Moskvy. Odborné hlasy však mírní očekávání i obavy.
Střely ATACMS mají třísetkilometrový dolet, což zahrnuje především pohraniční oblasti. Většina ruské vojenské infrastruktury se však nachází daleko hlouběji.
Nakolik tedy Bidenovo povolení odlehčí tíživou situaci Ukrajinců? O tom si Voxpot povídal s bezpečnostním analytikem z Asociace pro mezinárodní otázky Vojtěchem Bahenským.
Článek necháváme otevřený, aby se k němu dostali úplně všichni. Vznikl díky podpoře členstva našeho Voxpot Klubu.
Co přesně bude patřit mezi hlavní cíle střel ATACMS?
Spektrum jejich cílů je poměrně široké. Pravděpodobně se bude jednat útoky na logistické cíle, sklady munice, letiště, mosty, potenciálně železniční stanice. V úvahu připadají i průmyslové základny… Zkrátka všechna místa, kde se koncentruje více vojenské síly.
Lze odhadnout, jakou odpověď Moskva zvažuje?
Neočekával bych nějakou tvrdou reakci – žádné údery proti NATO. Ze strany Joea Bidena a Západu jde spíše o nějakou symbolickou reakci na nasazení severokorejských vojáků. Je to určitý signál vůči Ukrajině, že za ní Západ stále stojí. A také snaha západních spojenců o vylepšení ukrajinské pozice před návratem Donalda Trumpa.
Má ještě Rusko prostor, kam situaci eskalovat, aniž by se uchýlilo k použití jaderných zbraní?
Prostor na další eskalaci tady rozhodně je. Možností je hrozně moc. Rozhodně bych se neupínal na to, že k eskalaci musí dojít jen na území Ukrajiny. Stačí si jen vzpomenout, jak se nám tady Ruskem zaplacený agent pokoušel zapálit autobusové depo.
Snahy o podobné sabotáže na Západě jsou jistou formou eskalace. Rovněž se může Moskva uchýlit k větší podpoře režimů v Íránu a KLDR. Záleží, jaký pohled se v Moskvě zformuje na Donalda Trumpa a na to, do jak vyhrocených vztahů by měl nastoupit.
Čtěte také: Konec války za 24 hodin? Co bude s Ukrajinou za Trumpa
Vnímáte tedy Bidenovo rozhodnutí jako symbolický krok, nebo skutečně Kyjevu rozváže ruce?
Ukrajině to samozřejmě do nějaké míry pomůže, není to ale věc, která by kompletně změnila trajektorii války. Už i tím, že Kyjev disponuje jen omezeným počtem těchto střel. Jedná se totiž o poměrně technologicky náročné systémy.
Může ale mít psychologický efekt jak na Ukrajince, tak i na Rusy. Přece jen je pro Kreml poněkud ponižující, že jeho území zasahují americké rakety, i když jen v příhraničních oblastech.
Dalo by se říct, jaký krok by trajektorii války zvrátil?
Neexistuje jeden jediný. Musela by proběhnout celá řada změn. Největší problém ukrajinské armády v tuto chvíli představuje nedostatek lidí na frontě. To ovšem není schopen Západ vyřešit, aniž by se do války zapojil napřímo, což není na stole. Vedle vyřešení personální tísně by pak Ukrajina potřebovala změnu taktiky i dlouhodobě větší západní zbrojní podporu.
Když tedy americké střely nejsou „game changer“, proč se z Moskvy ozývá tak vyhrocená rétorika?
Kdykoliv má Rusko příležitost, uchýlí se k výhružkám. Ví, že tím vzbuzuje na Západě strach. Hraje na něj s cílem jakkoliv zvrátit americkou pomoc Ukrajině. Navíc střely ATACMS mohou Moskvě zhoršit vyjednávací pozici. Údery na pohraničí, zejména na Kurskou oblast, pomůžou Ukrajině se v její části déle udržet. Koupí to Ukrajincům čas.
V souvislosti s Kurskou oblastí se často hovoří o tamním angažmá severokorejských vojáků. Jsou zaznamenány nějaké věrohodné signály, že Pchjongjang hodlá ke Kursku poslat více mužů?
Momentálně se hovoří o deseti až dvanácti tisících Severokorejců v Kurské oblasti, což je opravdu zanedbatelné číslo. Větší problém by byl, kdyby se například Pchjongjang rozhodl dlouhodobě nahrazovat tamní ztráty novými vojáky.
V médiích jsem nedávno viděl informaci, že se na frontu údajně chystá na 100 tisíc Severokorejců. Jednalo se ale pouze o maximální síly, které by země mohla potenciálně vyslat. Zatím nezaznamenávám, že by něco takového bylo na pořadu dne.
