Klíčoví spojenci Kyjev a Varšava jsou v posledních dnech na ostří nože. Kyjev komunikuje vůči svým spojencům ostře už delší dobu. Může tato strategie výhledově ohrozit spojenectví se Západem? O tom se Voxpot bavil s experty a diplomaty.
„Je alarmující vidět, že někteří naši přátelé v Evropě hrají solidaritu v politickém divadle – dělají z obilí thriller. Můžou vypadat, že hrají svou roli, ale ve skutečnosti pomáhají připravit scénu moskevskému herci,“ pronesl ve středu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na Valném shromáždění OSN v New Yorku.
Ostré vyjádření adresoval nepřímo Maďarsku, Polsku a Slovensku, tedy zemím, které navzdory vypršení embarga Evropské komise dál prodloužily zákaz dovozu ukrajinského obilí.
Prostřednictvím západní veřejnosti tlačí Kyjev na jejich státníky, aby v pomoci Ukrajině nepolevovali.
Rozhořčená reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Obvinění z přetvářky, falešné solidarity a ještě k tomu z napomáhání Kremlu nadzvedla Varšavu – dosud hlavního spojence Ukrajiny – ze židle.
Nestalo se tak přitom poprvé, co se Kyjev uchýlil k veřejné kritice svých partnerů. Stačí si jen vzpomenout, jak před deseti dny šéf ukrajinského rezortu zahraničí Dmytro Kuleba sebevědomě usadil svůj německý protějšek Annalenu Baerbock. Prohlásil před ní, že navzdory jejímu „ne“ Berlín stejně nakonec požadované rakety Taurus Kyjevu dodá.
Kuleba wipes his feet on Annalena Baerbock. When asked if she gave him any hope that Germany will supply Ukraine with Taurus missiles:
"No, she didn't go beyond the official position of the German government… but you'll do it anyway, it's just a matter of time"
Embarrassing. pic.twitter.com/9oSChwxJ1e
— Olga Bazova (@OlgaBazova) September 11, 2023
Jak moc si Ukrajina chvílemi vyhrocenou rétorikou škodí? Není volba takového způsobu komunikace, na který představitelé napadené země najeli již od počátku ruské agrese, už trochu přes čáru? O svůj pohled se s námi podělili experti a diplomati.
Vojtěch Bahenský
výzkumný pracovník v oblasti bezpečnostních studií
Kontroverze okolo ukrajinské rétoriky nejsou novou záležitostí. Už před zhruba půl rokem řekl americký prezident Biden Zelenskému, že by měl Kyjev projevovat více vděčnosti.
Je ale třeba si uvědomit, že Ukrajina má různé obecenstvo. Na jedné straně jím jsou západní političtí představitelé, na té druhé pak stojí západní veřejnost. A na tu má podle mě ukrajinská emotivní rétorika v první řadě působit. Právě prostřednictvím veřejnosti na Západě tlačí Kyjev na jejich státníky, aby v pomoci Ukrajině nepolevovali. Vrcholní politici totiž jen stěží uslyší na nějaké vyhrocené projevy.
Čtěte také: V Polsku je válka mnohem blíž: Jak naši sousedi budují armádu k obraně Evropy
Nabízí se však otázka, nakolik je tento přístup funkční, zda v konečném důsledku není kontraproduktivní a běžné občany spíše od podpory napadené země neodrazuje. Je ale třeba si uvědomit, že Ukrajinci v tuto chvíli stále potřebují, aby jim Západ nadále dodával munici, zbraně, systémy apod. Vděk a ujišťování, jak jdou věci podle plánu, jim v tomto ohledu další dodávky nepřinesou.
Kyjev se nachází v tomto ohledu skutečně v kleštích. Konflikt už trvá dlouho, vyžaduje stále více financí a pro napadenou stranu začíná být těžké si vydupat pozornost. Osobně si tedy myslím, že tento způsob komunikace bude čím dál častěji narážet na odpor.
Lubomír Zaorálek
bývalý ministr zahraničí
Formulace Zelenského, které vyslovil na Valném shromáždění OSN, považuji za velmi nevhodná, a to nejen i vůči nejen představitelům středoevropských zemí, ale i vůči obyčejným lidem. Podívejme se třeba na příklad Polska, které projevilo neskutečnou solidaritu, jež vycházela od běžných obyvatel. Vzkázat jim nyní, že to celé byla přetvářka, se naprosto nehodí.
Nejedná se navíc o Zelenského ojedinělé prohlášení vůči západním zemím. Četl jsem s ním nedávno rozhovor pro server The Economist, v němž prohlásil, že nepříznivá situace na Ukrajině související se sníženou podporou se rovněž podepíše i na Západě. Tam totiž v současnosti žije hodně ukrajinských uprchlíků, kteří se sice nyní chovají dobře a jsou vděční, ale jestliže budou zahnáni do kouta, nemůže za ně ručit. To mně osobně přijde jako hodně zvláštní slovník.
Na druhou stranu nešťastné komentáře padají nyní i z Varšavy. Konec podpory ukrajinským uprchlíkům, žádné zbraně, Ukrajina jakožto tonoucí člověk, který se snaží držet všeho, čeho může… Tato slova nás prostě vhánějí do nepříjemné situace. V době, kdy musíme být jednotní, se takto rozdělujeme. Rozkol ve vlastních řadách si přitom nemůžeme dovolit, zvláště v této době. Podobná vyjádření by proto zkrátka zaznívat neměla. Výsledkem je akorát to, že se celé situaci směje v Moskvě Putin.
Rudolf Jindrák
český diplomat a současný velvyslanec ČR na Slovensku
Mohu zde zmínit akorát reflexi ze Slovenska, kde Ukrajina a přístup k ní představují velké předvolební téma, k němuž se dlouhodobě vyjadřují bývalí koaliční i opoziční politici. Na druhou stranu nevidím, že by tu posledního komentáře Volodymyra Zelenského vzbudily takové reakce jako v Polsku. Je to mimo jiné ovlivněné úřednickou vládou, jež je na Slovensku aktuálně u moci.
V rétorice, která se ozývá z Kyjeva, se samozřejmě vlivem války hodně promítají emoce. S tím musíme počítat. Všichni víme, že je Ukrajině třeba pomáhat, avšak někdy se ta pomoc může do jisté míry – jako v případě dovozu obilí – třít s národními zájmy. Tyto dva faktory se zkrátka navzájem trochu bijí.
Wojciech Przybylski
polský šéfredaktor časopisu Visegrad Insight a politický analytik
Obecně bych řekl, že je ukrajinský narativ z hlediska emocí velmi blízký tomu polskému. Ukrajina je považována za zemi blízkou našemu kulturnímu kódu a identitě. Existují však mezi námi třecí plochy, jež jsou v Polsku přijímány se značnou přecitlivělostí.
Nemyslím si, že by Zelenskému po jeho posledních slovech hrozila ztráta podpory v polské společnosti. A to z jednoho prostého důvodu: většina lidí se u nás bojí ruského vměšování a velká část společnosti se už nyní staví kriticky k postojům vládnoucí strany Právo a spravedlnost.
S podporou Ukrajiny, nehledě na Zelenského vyjádření nesouhlasí jen malá část Poláků. Ta se koncentruje zejména mezi voliči nacionalistické strany Konfederace, jejíž podpora se pohybuje okolo 6 až 10 procent.
Zelenského komentáře vzbudily větší rozruch spíš v mezinárodních médiích než uvnitř Polska – stejně tak i Morawieckého výroky o neposílání zbraní na Ukrajinu, které BBC zkreslila. O toto téma nebyl v Polsku takový zájem jako o jiná témata kampaně.
