Německá policie provedla ve středu 7. prosince jeden ze svých největších zásahů v historii. Míří proti lidem plánujícím státní převrat a nastolení nové vlády v čele s princem Heinrichem Reussem. Zveřejněné informace napovídají, že skupina se od předchozích případů zatýkání v pravicových kruzích liší svým zázemím. V něm se zároveň sešlo více spodních proudů německé politiky.
Policie zatýkala v deseti z celkových šestnácti spolkových zemí a ve spolupráci se zahraničními kolegy i v rakouském Kitzbühelu a italské Perugii. Skoro 3000 příslušníků bezpečnostního aparátu provedlo domovní prohlídky ve 130 nemovitostech ve vlastnictví 52 osob, z nichž minimálně 25 policie údajně obvinila a zatkla.
Na rozdíl od případů, kdy podobné zásahy proti tu lépe, tu hůře zakonspirovaným kruhům plánujícím v Německu převraty nebo teroristické útoky se tento, krom svého rozsahu, odlučuje složením hlavních protagonistů. A to jak po stránce zapojení vyšších společenských vrstev, tak i tím, že se tito lidé snažili vytvořit organizaci napříč minimálně třemi vlivovými skupinami, přičemž dokázali po dobu minimálně půldruhého roku spolupracovat.
Po úspěšném převratu se měl stát princ Heinrich německým císařem. Konspirační schůzky se konaly na jeho loveckém zámečku.
Pro uvažování o současných pučistech je podstatná i informace o jejich snaze kontaktovat ruské diplomaty v Německu prostřednicím Vitalie B., manželky udaného šéfa pučistů prince Heinricha. Skrze ni údajně usilovali o potvrzení, že by převratem nastolená vláda byla Ruskem uznána. Německá spolková prokuratura však uvádí, že nic nenasvědčuje tomu, že by ruské kontakty „na jeho žádost reagovaly pozitivně“. Ruské velvyslanectví v Berlíně ve středu také v této souvislosti oznámilo, že „neudržuje žádné kontakty s teroristickými skupinami“.
Princ, konspirace a Reichsbürger
Hlavou spiknutí měl být durynský princ Heinrich XIII. Reuss. Tento byznysmen z 800 let starého šlechtického rodu na sebe už v minulosti opakovaně upozornil několika veřejnými prohlášeními, která ho zařadily do okruhu takzvaných Říšských občanů (Reichsbürger). Jde o politicko-ideologický konstrukt, jehož stoupenci odmítají legitimitu současného ústavního pořádku. Cítí se být občany německé říše v podobě, v jaké byla vytvořena železným kancléřem Ottem von Bismarckem v roce 1871.
Po úspěšném převratu se měl stát princ Heinrich německým císařem. Konspirační schůzky se konaly na jeho loveckém zámečku a na nich si měli jejich účastníci probírat i posty v budoucím kabinetu.
Čtěte také: Trump, nebo smrt. Claremont Institute je líhní mladých protrumpovských kádrů
Veřejná prohlášení a aktivity Heinricha XIII. nicméně už v minulosti přiměly zbytek jeho rodu, aby se od něj veřejně distancoval. Prohlášení ho charakterizovalo jako „zmateného“ a uvádělo, že se více než deset let v prostředí svého rodu nepohybuje.
Mimochodem, na české politické scéně existuje paralela s podstatně méně úspěšnými konspirátory, kteří se podobně jako Reichsbürger prolínají s antivax scénou. Považují se za občany ČSFR, zaniklé federace koncem roku 1992. Podle nich je současná Česká republika ve skutečnosti společností s ručením omezeným, zřízená dle britského práva. V tomto duchu také zahlcují naše úřady korespondencí s nejrůznějšími požadavky, které z tohoto přesvědčení údajně plynou.
Soudkyně a exposlankyně AfD s klíčem do Bundestagu
Podle uniklých informací byla do spiknutí zapojena i Birgit Malsack-Winkemann, soudkyně berlínského soudu a do nedávna i poslankyně Spolkového sněmu za Alternativu pro Německo (AfD). Opakovaně na sebe upozorňovala rasistickými výroky, zejména takovými, co dávaly do souvislostí šíření nakažlivých nemocí s uprchlíky a konspiracemi kolem epidemie koronaviru.
Letos se justice pokusila Malsack-Winkemann poslat do předčasného důchodu. Na své pozici ale nakonec zůstala a v říjnu byla jako soudkyně berlínského soudu znovu potvrzena. Odůvodnění stálo na tom, že politické postoje a aktivity, které nepřekračují hrany zákona, nemohou být diskvalifikující pro výkon funkce. V té době už byla nicméně Malsack-Winkemann několik měsíců vyšetřována coby součást kruhů plánujících státní převrat.
Vojenským velitelem puče a budoucím šéfem ozbrojených sil se měl stát plukovník Rüdiger von P., bývalý velitel 251. pluku horských myslivců v Calwu.
Mezi členy AfD není údajně jediná, kdo byl do spiknutí zapojen, ale identita dalších zatím zveřejněna nebyla. Její role prý měla být v plánech zásadní. I jako exposlankyně stále disponuje dle německé tradice širokým přístupem do prostor Spolkového sněmu. Budova Bundestagu byla nepřekvapivě jednou z těch, na kterou plánovali pučisté zaútočit. A mapováním terénu i možnostmi dostat se dovnitř jim měla pomáhat právě Malsack-Winkemann.
Vojenské křídlo pučistů podle zveřejněných informací řešilo techniky odpojení strategických objektů od komunikace a elektrického proudu. Údajně aktivně monitorovalo i situaci kolem několika armádních objektů, plánovalo logistiku a ubytování příslušníků silových složek, kteří budou puč po jeho vypuknutí podporovat.
Prohnilé elity silových složek
Další významnou součástí spiknutí byly osoby se zázemím původně v elitách německých silových složek. Krom úniku informace o údajném zapojení bývalého vrchního policejního komisaře z Hannoveru se jedná o bývalé i současné příslušníky speciálních sil Bundeswehru.
Vojenským velitelem puče a budoucím šéfem ozbrojených sil se měl stát plukovník Rüdiger von P., bývalý velitel 251. pluku horských myslivců v Calwu. V roce 1996 byl po případu s krádežemi zbraní a munice propuštěn, 251. pluk reorganizován a začleněn do Kommando Spezialkräfte (KSK).
KSK jsou nejelitnější i nejlépe vybavenou a vycvičenou složkou německých ozbrojených sil. A také ale strukturou, kde už propuklo několik skandálů spojených s mizením vybavení a vytvářením paralelních struktur s ultrapravicovým pozadím.
Známým se stal případ, kdy jeden z velitelů KSK vyhlásil bez vědomí většiny velení armády zbraňovou amnestii a umožnil, aby ti, kteří část vybavení, zbraní a munice rozkradli, je beztrestně vrátili. K překvapení se odevzdaného materiálu sešlo víc, než velení postrádalo.
V roce 2017 se provalilo, že ve skupině ultrapravicových prepperů připravujících na konec roku 2018 vojenský převrat a atentáty na přední členy německé vlády bylo i několik příslušníků KSK v aktivní službě. Údajný šéf takzvané Hannibalovy sítě byl příslušník KSK Andre S., v jednotce zodpovědný za styk s vojenskou kontrarozvědkou.
Pro Českou republiku je současná německá kauza zajímavá i tím, že podobná společnost se schází i kolem osoby Ladislava Vrabela.
Při vyšetřování případu, který odstartoval na přelomu let 2019 a 2020 záznam opileckého hajlování a objednávání si prostitutek, byl jako vedlejší „produkt“ odhalen i člen KSK Philipp Sch., v jehož domě se kromě neonacistických materiálů našel i velký počet kradených zbraní a munice.
Případy, jejichž výčet v tomto článku není zdaleka kompletní, vedly k tomu, že v roce 2020 byla jednotka reorganizována. Velení provedlo rozsáhlou sebekritiku a jedna ze čtyř jeho rot byla zcela rozpuštěna. Zjevně neúspěšně.
V současné kauze opět figurují lidé spojení s KSK. Kromě bývalého velitele Rüdigera von P., již do zálohy převeleného plukovníka Maxmiliana E. a několika dalších bývalých příslušníků jednotky je mezi nimi i Andreas M., důstojník štábu KSK v aktivní službě, zodpovědný za logistiku.
Unikátní případ a možná česká paralela
Úsilí o kontakt s Ruskem a společné zapojení Reichsbürgera, členů parlamentní pravicové strany AfD, koronavirových konspirátorů a osob spojených s dlouhodobě problematickým elitním útvarem Bundeswehru jsou na celém případu tím nejpodstatnějším.
Jak reálné byly plány a jak daleko se konspirátoři dostali při jejich osnování, ukážou až detailnější výstupy z vyšetřování. Nedá se ani vyloučit, že od samého počátku byl celý průběh pod sledováním německé kontrarozvědky. Pro úvahy v tomto směru existuje precedens z roku 2003.
Čtěte také: Ochránit národ, tradiční rodinu a životní prostředí. Jak populistická pravice vzala na milost ekologii
Tehdy ústavní soud nezakázal německou ultrapravicovou stranu NPD s odůvodněním, že strana je natolik prolezlá agenty policie a kontrarozvědky, že není možné odlišit vlastní aktivitu strany od působení polupracovníků bezpečnostních složek.
Pro Českou republiku je současná německá kauza zajímavá i tím, že podobná společnost se schází i kolem osoby Ladislava Vrabela. Koronavirus, orientace na Rusko, konspirační teorie, poslanci z SPD i schůzky, jejichž účastníci si už rozdělují křesla v popřevratové vládě nebo se domlouvají na společném postupu s policejním exprezidentem Stanislavem Novotným a jeho spolkem „Karlova legie“ se zdají být až příliš průhlednou paralelou. A navíc tyto kruhy české konspirační scény snící o převratu, zjevně narozdíl od německých, nedokážou fungovat déle než dva měsíce, aniž by se mezi sebou začla veřejně hádat.
Na rozdíl od německého prostředí se ale v Česku nikdy neprovalily závažné případy organizovaných paralelních struktur kolem armády. Aktivity jejích bývalých členů typu podplukovníka Marka Obrtela vzbuzují spíš pocity trapnosti. Českoslovenští vojáci v záloze ještě více.
Ani odhalený případ z roku 2009, týkající se zapojení profesionálního vojáka, výsadkáře Lukáše Sedláčka, v neonacistické organizaci White Justice, kde se měl snažit o výcvik dalších neonacistů, nelze vůbec kvantitou ani kvalitou s případy v Bundeswehru srovnávat. Navíc podle všech náznaků je minimálně od té doby česká armádní kontrarozvědka značně bdělá.
