Ostře sledovaný proces s bývalým rakouským kancléřem, který nedávno začal ve Vídni, zvedl ze židle jak jeho bývalé podporovatele, tak odpůrce. Příběh zázračného dítěte politické scény našich jižních sousedů byl dokonce třikrát zfilmován.
I když aktuální vliv Sebastiana Kurze na současnou rakouskou politiku je mizivý, stopu jeho desetiletého působení na špici domácí politiky hned tak smazat nelze.
Kurzova politická „alma mater“ – Rakouská strana lidová (ÖVP; Österreichische Volkspartei) – sice stále pokračuje ve vládní koalici se Zelenými (Die Grünen), je však jen odleskem své dřívější slávy. Na její vrchol tradiční rakouskou stranu vystřelil právě charismatický mladý politik.
„Darling“ evropských konzervativců. Hlavní postava. Star. Takovými přízvisky jej častovala nejen rakouská, ale i německá a jiná západní média. Přirovnávala ho silou osobnosti k Donaldu Trumpovi. Od prosince 2021 už ale Sebastian Kurz v politice nepůsobí.
Neexistuje žádný jiný dokument, který by tak precizně a minutu po minutě mapoval něčí plán na převzetí moci.
Ačkoliv jako nejmladší ministr zahraničí a nejmladší kancléř Evropy Kurz vstoupil nezapomenutelně do historie rakouské politiky, rok 2021 zase vstoupil do tamních dějin jako rok pádu tohoto „zázračného dítěte“. Dostaly se totiž na povrch jeho skandály.
Když o deset let dříve nastoupil na pozici státního sekretáře pro migraci mladý Sebastian Kurz, bylo mu pouhých 25 let. Ve 27 byl pak jmenován vůbec nejmladším ministrem zahraničí této země. „Mesiáš“ a „spasitel“ poté v roce 2017 přebral předsednictví skomírajících lidovců a ÖVP hned začal měnit k obrazu svému.
Čtěte také: Neutralita je jedním ze základních mýtů, na nichž Rakušané staví svoji identitu, říká vídeňský historik
První kancléřství trvalo dva roky a bylo přerušeno takzvanou Ibiza aférou. Z ní ale Kurz a strana lidová vyšly ještě silnější, a v roce 2020 tak následovalo druhé kancléřování tohoto ambiciózního muže. Na podzim roku 2021 však Sebastian Kurz na svůj post rezignoval. Vzápětí opouští celou politiku kvůli vyšetřování pro podezření z úplatkářství a zneužití důvěry. V důsledku toho nyní stojí před soudem.
Za Sebastianem Kurzem je ale vidět i velmi diskutabilní migrační politika a hlavně bezprecedentní příběh velmi rychlého převzetí moci v demokratické republice uprostřed Evropy.
Plán, který vyšel
Takzvaný „Projekt Ballhausplatz“ byl předložený plán užšího okruhu spolupracovníků uvnitř lidové strany. Vypočítával nutné kroky k dosažení kancléřského křesla, a tedy i jeho prominentní vídeňské adresy „am Ballhausplatz“. Interní dokumenty ukazují, jak pečlivě Sebastian Kurz a jeho souvěrci plánovali převzetí moci v zemi.
Nutno dodat, že legální cestou. Shromažďovali informace o politických oponentech, získávali na svou stranu sponzory a celebrity a připravovali kompromitující materiály. A to celé bylo zaznamenáno na 457 stranách.
Ve filmu, který celé toto období mapuje a nese stejný název „Projekt Ballhausplatz“, říká novinářka Barbara Tóth: „Neexistuje žádný jiný dokument, který by tak precizně a minutu po minutě mapoval něčí plán na převzetí moci.“
To, co se zpočátku zdálo být čistě skandálem pravicově populistické FPÖ, se brzy rozšířilo i na vysoké úředníky a hodnostáře lidovců.
Jenže to byla jen kapka v moři. Ukázalo se, že k tomu, aby Kurz získal potřebnou podporu a předehnal coby kancléřský kandidát v roce 2017 svého stranického konkurenta, nepoužil jen svůj vlastní šarm a nepopiratelnou řečnickou a politickou šikovnost. Do mocenské hry nasadil i průzkumy veřejného mínění a inzeráty v novinách financované z peněz ministerstva financí.
Právě tyto metody odhalilo vyšetřování několika nejvyšších vládních představitelů z ÖVP a zabavené důkazní materiály při policejní razii na ministerstvu financí i v sídle Kurzovy strany lidové. A především pak pracovní konverzace na mobilních telefonech. Uniklé obsahy chatů vyznívají velice nelichotivě a slouží jako důkazní materiál k takzvanému systému Kurz.
Osudná Ibiza
Nutno dodat, že rakouská prokuratura se dostala k podezřelým chatům vlastně náhodou, a to v souvislosti s kauzou Ibiza, která položila Kurzovu první vládu s Rakouskou stranou svobodných (FPÖ).
Skandál spustila v roce 2019 videonahrávka tajně natočená v roce 2017 na španělském ostrově Ibiza ve vile tehdejšího vicekancléře Heinze-Christiana Stracheho – bývalého předsedy pravicově populistických Svobodných (FPÖ). Ti s Kurzovými lidovci tvořili vládní koalici. Strache na záznamu otevřeně hovořil o svém korupčním jednání. To, co se zpočátku zdálo být čistě skandálem FPÖ, se brzy rozšířilo i na vysoké úředníky a hodnostáře ÖVP.
Kauzu doprovázely takové skurilní akce, jako když mladý spolupracovník Kurzovy partaje, zodpovědný za jeho výstupy na sociálních sítích, šel zničit pět paměťových disků pár dní po vypuknutí aféry Ibiza, a to vše pod falešným jménem. Za svoji tajnou akci zapomněl ale zaplatit, a tak se dostala na veřejnost.
Čtěte také: Pivo, punk a populismus. Rakušané si ale zřejmě zvolí prezidenta stability
Ale to není zdaleka vše. Připomenout lze třeba dnes již legendární obsah soukromého chatu mezi kancléřem Kurzem a Thomasem Schmidem, manažerem úzce napojeným na stranu lidovou a jediným členem představenstva rakouského státního holdingu ÖBAG. Ten má významné podíly v největších rakouských firmách, jako jsou pošta, OMV, Casinos Austria či Telekom Austria.
„Du kriegst eh alles, was du willst.“ „Ich bin so glücklich, ich liebe meinen Kanzler.“ V překladu: „Ty stejně dostaneš všechno, co chceš,“ píše Kurz dosazenému Schmidovi na nejvyšší post obrovské investiční firmy, která operuje s rozpočtem 26 miliard eur. A ten mu na oplátku odepisuje: „Jsem tak šťastný, miluji svého kancléře!“
K vyšetření skandálu a možné korupce v době první Kurzovy vlády zřídil rakouský parlament vyšetřovací výbor. A právě před tímto orgánem měl Sebastian Kurz v roce 2020 třikrát říct nepravdu. Odmítal přiznat jakoukoli snahu ovlivnit obsazování těchto postů.
Já jsem ty smsky sice napsal, ale když si je přečtete pozorně, tak jsem v nich vždycky jen na něco reagoval.
Rakouské státní zastupitelství pro hospodářskou korupci nyní 37letého bývalého kancléře obvinilo z vypovídání nepravdy ve třech konkrétních případech. Komentátoři se podivují nad tím, proč se Kurz vystavil takovému riziku a nepřiznal zájem na personálním obsazení nejvyšších hospodářských postů v zemi. Tím, že to zcela popřel, přičemž chaty ho v tomto bodě usvědčují, se vystavil nebezpečí odnětí svobody až na tři roky.
Mr. „Message control“ před soudem
U vídeňského zemského soudu tedy začal minulý týden proces, v němž je bývalý kancléř obžalovaný z křivé výpovědi. Bude se zkoumat, jestli to, že Kurz neříkal úplnou pravdu, bylo úmyslné, či nikoli, a jestli za tím mohl být politický motiv. Podle reportáží z místa Kurz podstatnou část času věnoval pozornost spíše svému mobilnímu telefonu.
Strategií obhajoby by mohla ale být takzvaná výpověď v nouzi (Aussagenotstand). Podle zákona může totiž osoba před parlamentní vyšetřovací komisí vypovídat nepravdivě, pokud tak činí s úmyslem vyhnout se trestnímu stíhání. Poukázáním na tento bod by se ale Kurz sám vystavil podezření, že věděl, že to, co dělal a vědomě zatajil, bylo nezákonné.
Stejného prohřešku se měl dopustit i šéf Kurzovy kanceláře Bernhard Bonelli, který je podezřelý z toho, že vypovídal před parlamentní vyšetřovací komisí nepravdivě dokonce čtyřikrát. Ale například třetí obviněná ve stejné věci, bývalá generální ředitelka Casinos Austria Bettina Glatz-Kremsner, připustila své chyby ve výpovědi, zaplatí přes 100 tisíc eur pokuty a soudní jednání pro ni už skončilo.
Případ Kurz je však již dlouho mnohem více než jen právním sporem.
Zfilmování „éry Kurz“ na dva způsoby
Ilustrují to i dva filmy, které přišly do kin krátce před startem soudního procesu. Oba začínají shodnou scénou, a sice prvními politickými krůčky mladého Sebastiana, který před vídeňský klub nechá přistavit obrovský černý Hummer.
Takzvaný Geilomobil je pojem z Kurzových dob v mládežnické organizaci ÖVP. Pomocí spoře oděných hostesek a drahého auta se snažili v nočních klubech nalákat mladé lidi na to, že politika může být také „geil“ (hustá). To, co z doby, kdy se Kurz coby předseda mládežnické organizace ÖVP učil vést politickou kampaň, ve Vídni zůstalo, je ale třeba komfortní fungování metra po celou noc.
Čtěte také: Německá politička vyzývá k míru. Místo toho ale aktivizuje oba okraje politického spektra
Každopádně se snímek „Kurz. Der Film“ v režii Sashi Kölnreitnera a v produkci Pongofilms poté vydává směrem, jenž by se dal označit za vyloženě Sebastianu Kurzovi „po srsti“. Hlavní protagonista a bývalý kancléř v jednom na kameru postupně vypovídá, co všechno se mu podařilo.
Vzpomíná například na akci v největší vídeňské sportovní hale, jež byla v rámci Kurzova volebního boje naplněná k prasknutí. Z nějakého důvodu je jedním z respondentů i Arnold Schwarzenegger – v zámoří asi nejznámější žijící rakouský rodák.
Film se svým vyzněním snaží Sebastiana Kurze i jeho blízké spolupracovníky „polidštit“, jak to jen jde. Po celou dobu jsou to právě oni, kteří vyprávění dominují. Kritickým tématům Kurzovy vlády se snímek sice nevyhýbá, jen vystupujícím respondentům produkční tým zřejmě pozapomněl říct, že se jedná o film o jednom muži.
V rakouských médiích následně zazněly lehce iritované reakce zpovídaných novinářů nebo i dřívějšího kancléře z konkurenční strany SPÖ, kteří se vymezovali vůči tomu, že neměli ponětí, v jakém druhu filmu budou zobrazeni. Přišli si trochu obelháni neutrálně znějícím požadavkem na dokument od mezinárodní streamovací platformy.
Snímek „Kurz. Der Film“ je pak korunovaný závěrečným sdělením filmu. „Já jsem ty smsky sice napsal, ale když si je přečtete pozorně, tak jsem v nich vždycky jen na něco reagoval,“ tvrdí s upřeným pohledem do kamery jako vždy perfektně upravený Sebastian Kurz.
Zatímco nekritický film věnovaný exkancléři byl promítán v síti multiplexových kin a kolovaly zvěsti, že i přes nákup prázdných sedadel produkční firmou se potýká s nepříliš vysokými návštěvnickými čísly, artová kina nabízela něco jiného. Respektive zcela jiný dokument o Kurzovi.
Ve filmu Projekt Ballhausplatz známého rakouského režiséra Kurta Langbeina ale vyjádření samotného Kurze chybí. I proto ve výsledku vyznívá trochu jednostranně. Je jednoznačně kritičtější k celé „éře Kurz“ a dopodrobna rozebírá všechny skandály a „morální přešlapy“ této desetileté politické kariéry. V čele s řešením migrační politiky. Protože to, co se ze Sebastiana Kurze stalo, určil především rok 2015 a evropská migrační krize.
Takzvané zavření balkánské stezky byl geniální novotvar, jak ve filmu uvádí sociolog a výzkumník migrace Gerold Kraus. Mělo jít o zakrytí skutečné podstaty věcí – a tou byly násilí represivních složek a rodinné tragédie na zavřených hranicích.
Možná trochu návodně vyznívající dlouhé záběry a celková minutáž věnovaná Kurzovu řešení migrační krize z roku 2015, ale to vyváží geniálně zpracovaná sekvence postupného rozebírání černého auta značky Hummer až na ty nejposlednější částečky. „Vykuchaný“ vůz působí stejně komicky a nepatřičně jako celá Kurzova klika bez přístupu k moci.
Třetím filmem o Kurzovi, o němž se mluvilo ještě před probíhajícím soudním řízením, je snímek „Sebastian Kurz – Pravda“. Dokument natočil poněkud kontroverzní chorvatský režisér Jakov Sedlar (tvořil například propagandistické filmy pro prezidenta Franjo Tudjmana). Scénář napsala autorka oficiálního Kurzova životopisu Judith Grohmannová.
Podle režiséra bylo záměrem filmu „Sebastian Kurz – Pravda“ ukázat Rakousku a světu, „jak velký politický talent byl zničen intrikami politických odpůrců a nenávistí médií“. Dokument nebyl uveden v kinech, ale na videoplatformě Vimeo za 9,90 € a dal by se ve zkratce považovat za „ódu na Sebastiane Kurze“.
Příprava terénu pro comeback?
Když aktuální soudní řízení dopadne pro Sebastiana Kurze dobře, signál, který bývalý kancléř vyšle směrem k veřejnosti, bude jasný. Bude chtít být zase viděn a možná bude usilovat o návrat nejen do politiky, ale nejlépe rovnou na její výsluní. To je ostatně předtucha většiny rakouských novinářů. Kdyby Kurze vídeňský soud očistil, je to jako naleštěná startovací dráha pro jeho politický návrat.
Považuji za velmi povážlivé, že se stále častěji podnikají pokusy dělat politiku trestními oznámeními.
Nicméně by se nemělo zapomínat, že Sebastian Kurz sice byl v roce 2017 nejmladším kancléřem, ale byl to i on, kdo do vládní koalice přizval krajně pravicové Svobodné. A také ten, kdo zadával a nechával publikovat v bulvárním deníku Österreich a jiných titulech zfalšované, nebo alespoň přikrášlené průzkumy veřejného mínění ve svůj prospěch.
Konečně byl to také kancléř, za jehož vlády vydal kabinet 22 milionů eur ročně za to, aby byl v určitých médiích dobře reprezentován. A systém takzvaného message controllingu tak dotáhl téměř k dokonalosti.
Čtěte také: Politický chaos v Kolumbii nekončí. Zatčení se nevyhnul ani prezidentův syn
Sebastian Kurz posunul rakouské lidovce doprava a přetvořil si stranu v podstatě na míru. Ale s ohledem na udržitelnost této pozice ji tím spíše poškodil. Nastartoval sice „novou a tyrkysovou“ ÖVP, ta však bez své někdejší hvězdy a se spoustou pachutí z různých podezření ale v současné době ztrácí dech.
Dokonce natolik, že se reálně spekuluje o tom, jestli celý proces Sebastiana Kurze není jenom předkrmem k jeho velkému politickému comebacku. Jak v debatním pořadu na rakouské ORF ve shodě přemýšleli šéfredaktorové a šéfredaktorky tamních velkých deníků, „rozhodně to nemůžeme vyloučit“.
Voliči by byli pro
Dokonce podle aktuálních průzkumů, které si nechal zpracovat časopis Profil, by si Kurzův návrat do politiky přálo celých 60 % voličů strany ÖVP. Což je nepoměrně větší podíl než mezi voliči všech ostatních rakouských politických stran.
Nicméně se zdá, že skalní příznivci strany lidové už Kurzovi dávno odpustili. To, jestli neodejde od soudu s rozsudkem odnětí svobody na tři roky, ale ukáže až aktuální soudní proces, jenž bude mít v polovině listopadu své pokračování. A do konce roku snad i své rozuzlení.
Prozatím Sebastian Kurz zůstává věrný heslu, že nejlepší obranou je útok, a tvrdí: „Považuji za velmi povážlivé, že se stále častěji podnikají pokusy dělat politiku trestními oznámeními.“
V den zahájení procesu předstoupil před novináře a hýřil optimismem. Jako důvod svého obvinění vidí to, že ho „opozice chtěla zničit“. Což je opět velmi šikovné otočení narativu. Ve skutečnosti ale jde v současném soudním řízení o to, že soud musí dokázat jeho vinu – a ne Sebastian Kurz svoji nevinu.
