Ve Francii roste počet případů, kdy rodiče zasahují do výuky. Učitelé tvrdí, že se bojí o svobodu slova i vlastní bezpečnost. Ve sporech nejde o známky, ale o základní pilíř francouzské republiky – pravidlo sekularismu známé jako laïcité.
Učitelka francouzštiny v prosinci během výuky na škole Jacquese-Cartiera kousek od Paříže ukázala svým žákům slavný obraz ze 17. století – Diana a Aktaión. Myslela, že jim pomůže lépe pochopit text, který s nimi zrovna probírala.
Reakce žáků ale byla jiná, než čekala. Někteří z nich řekli, že obraz je „šokoval“, protože postavy jsou vyobrazeny nahé. Dílo vystavené v Louvru totiž vyobrazuje lovce, jenž překvapí bohyni a několik nymf při koupeli.
Žáci obvinili svou učitelku z rasismu. Domnívali se, že jde z její strany o provokaci, která míří na jejich muslimskou víru, popisuje francouzský deník Le Figaro s odkazem na zdroj ze školy.
Krátce po této hodině se pak žáci ve věku 11 a 12 let sešli s vedením na setkání, kde se probírá život a potíže na škole. Několik z nich zde zvýšilo hlas a řediteli sdělili, že je obraz pohoršil. Doplnili, že učitelka měla „rasistické poznámky“.
O den později pak ředitel školy dostal email od otce jednoho z žáků. Ten se rozhořčil, protože vyučující prý nenechala „jeho syna vyjádřit“, a podá na ni proto stížnost. K té se přidali také další rodiče.
Do školy přijede speciální tým, který má zajistit, že tamní žáci uznávají „hodnoty republiky“.
Několik kolegů se ale za učitelku postavilo. Prohlásili, že sdílí její obavy o bezpečnost a využili francouzského práva, které jim umožňuje v případě strachu o svůj život nebo zdraví nepřijít do práce. Do školy nakonec kvůli vyhrocené situaci dorazil i tehdejší ministr školství a nyní premiér Gabriel Attal.
Někteří francouzští kantoři se nijak netají tím, že se někdy kvůli svému povolání bojí. Naráží tak hlavně na případ Samuela Patyho, učitele dějepisu a zeměpisu, jenž v roce 2020 v rámci výuky ukázal žákům karikatury proroka Mohameda. Následně ho zavraždil mladý islamista čečenského původu.
Zločin otřásl celou zemí i proto, že vzdělávací zařízení mají zásadní roli ve francouzské tradici laïcité, což je tamní verze sekularismu – tedy oddělení náboženství od státní a politické sféry. „Republikánská škola je tak základem laického státu, který má být přístupný všem dětem nehledě na to, jestli jsou věřící, nebo ne,“ říká pro Voxpot Eva Svobodová, politoložka z Ústavu politologie FF UK.
Problémy s kolonialismem, holocaustem i plaváním
Učitelka ze školy ve městě Issou chtěla původně podat stížnost kvůli pomluvě, nakonec tak neučinila. Požádala ale o ochranu. Žáci, kteří ji obvinili z rasismu a islamofobie, se nakonec omluvili. Atmosféra na škole byla přitom napjatá již od začátku školního roku, protože „rodiče dětí systematicky zpochybňovali obsah výuky a školní tresty,“ sdělil školní úřad.
Stížnost na učitelku kvůli obrazu ze 17. století byla pro mnohé tamní pedagogy „poslední kapkou“, řekla k tomu Sophie Venetitay, šéfka odborového svazu Snes-FSU, který zastupuje pedagogy. Ti si podle ní stěžovali na „nedostatek podpory“, přestože vedení poslali „několik upozornění“.
Čtěte také: Diskriminace, rasismus, přehlížení. Komu ve Francii přetekl pohár trpělivosti?
Učitelé pak v reakci poslali rodičům email, ve kterém oznamují, že nepřijdou do výuky kvůli napjaté situaci. V něm popsali, že čelí ve svém každodenním pracovním životě „výraznému nepohodlí“ a „nárůstu v případech násilí“.
Do školy pak přijel i tehdejší ministr školství Attal. Školáky, kteří očernili učitelku, podle jeho slov čeká disciplinární řízení. Attal také doplnil, že do učeben v Issou přijede speciální tým, který by měl zajistit, že tamní žáci uznávají „hodnoty (francouzské) republiky“.
Takových případů, kdy rodiče zpochybňují obsah výuky nebo do ní – podle kantorů příliš – zasahují, v poslední době přibývá. „Týká se to řady různých situací, kdy například stovky mladých dívek odmítají sportovat, především pak chodit na plavání,“ říká pro Voxpot Deborah Caquet, šéfka organizace Les Clionautes, která sdružuje vyučující historie a zeměpisu. Podle ní se objevují také situace, kdy žáci mají odpor k určitým kapitolám z historie. „Tedy třeba k výuce o holocaustu, otroctví nebo kolonizaci, nebo v občanské výchově při probírání laïcité,“ vyjmenovává.
Případ v Issou však zůstává výjimečný, i když ne zcela ojedinělý. „Kombinace protestu s pokusem několika žáků očernit učitele a následnou stížností rodičů se objevuje vzácněji,“ říká Caquet. Jedním dechem ale dodává, že počet podobných událostí přesto roste. A to je podle ní znepokujující, protože stejné důvody vedly k vraždě učitele Patyho.
Čtěte také: 3 důvody, proč už Evropu neděsí útoky islamistů. A může jejich teror opět vzplanout?
Právě s tím, co předcházelo jeho vraždě, začali srovnávat svoji situaci i pedagogové v Issou. „Patyho případ způsobil vyučujícím ve Francii velké trauma,“ doplňuje Caquet.
Nedávno se přitom konal soud s několika teenagery za jejich podíl na této vraždě. Jedna dívka si odnesla trest za to, že lhala o dění ve třídě během výuky. Další pak za peníze pomohli vrahovi identifikovat tohoto učitele. Dostali tresty v rozmezí od 14 měsíců do dvou let, které jsou buď podmíněné, nebo si je odsedí v domácím vězení s elektronickým náramkem.
Autocenzura za katedrou
Vyučující tvrdí, že do výuky čím dál tím více zasahují rodiče, kteří zpochybňují její obsah. Ještě před několika lety přitom vedení škol rozdávalo rodičům letáky s návodem, jak kontaktovat školního ombudsmana a protestovat proti výuce v případě, že by s její úrovní nebyli spokojeni. „Vyslali jsme tím ale špatný signál,“ myslí si Agnès Andersen, šéfka odborů zastupující školní ředitele. Podle ní by měl stát zasáhnout a výrazněji se postavit za pedagogy.
Podle Caquet se učitelé v situacích podobných té v Issou obávají reakce právě ze strany vedení, ale také inspekce a v některých případech i kolegů. „Učitel se tak dostane do situace, kdy se musí obhajovat a prokazovat, že jednal v dobré vůli. A to není jednoduché, když vás žáci z něčeho obviní a ještě do toho zasáhnou rodiče. Jak máme dokázat, že se nestalo něco, co nám vytýkají?“ pokládá řečnickou otázku.
Pokud učitel pracuje v jedné škole delší dobu, může ho ochránit jeho dlouholetá dobrá pověst. U mladých, začínajících vyučujících je to ale jiné.
Nejčastěji si „dávají pozor“ kantoři dějepisu a zeměpisu, konkrétně 64 procent z nich.
Škola Jacquese-Cartiera v Issou však není jediná, kde se pedagogové bouří proti pracovním podmínkám. Kousek od ní, ve městě Mantes-la-Jolie, ve škole Georgese Clemenceaua, se v uplynulých dnech odehrála podobná situace. Rodiče si ve skupině na WhatsAppu stěžovali na obsah lekce mediální výchovy, ve které se mluvilo o aktuálním konfliktu mezi Izraelem a palestinským ozbrojeným hnutím Hamás.
V něm vyjádřili pobouření, že Hamás byl v časopise pro děti a mladistvé Mon Quotidien označen za „teroristickou organizaci“. Ředitel školy se pak sešel s rodiči, aby situaci uklidnil. Některým učitelům to ale nestačilo. Kvůli obavám proto využili svého práva a několik dnů nenastoupili k výuce.
Čtěte také: Nepokoje ve Francii slábnou, ale země je stále v pohotovosti. Změní ji smrt Nahela Merzouka?
Ve Francii žije vůbec největší židovská komunita v Evropě a třetí největší na světě po Izraeli a USA. Současně je domovem největší muslimské menšiny na starém kontinentu. „Po útoku ze 7. října měli žáci hodně otázek a chtěli pochopit, co se stalo: Co je to Hamás? Je to teroristická organizace? Proč došlo k tomuto útoku?“ vysvětluje Caquet.
Podle ní se debata o dění v této oblasti společně s bombardováním Gazy a invazí izraelské armády vyhrotila. „Dění ve škole odráží to, co se děje ve světě dospělých. Například ministerstvo vnitra upozornilo na zvýšení počtu antisemitských činů,“ dodává.
Přibývá také případů, kdy se učitelé uchylují k autocenzuře a výuku některých témat jako třeba holocaust do určité míry upozaďují.
Průzkum společnosti Ifop z prosince 2022 ukazuje, že 56 procent vyučujících připustilo autocenzuru, aby se „vyhnuli incidentům“. Ještě před vraždou Samuela Patyho to přitom platilo „jen“ pro zhruba třetinu učitelů. Nejčastěji si „dávají pozor“ kantoři dějepisu a zeměpisu, konkrétně 64 procent z nich.
Že se podobná autocenzura částečně objevuje, přiznává také Caquet. „Neznamená to ale, že by učitel nedělal svoji práci,“ upozorňuje. V případě, že části osnov jsou nepovinné, tak kantoři podle ní vybírají ta nejméně problematická témata. „A pokud se během vyučování objeví otázky na aktuální dění, tak má vždy právo neodpovědět a tuto konverzaci uzavřít,“ doplňuje.
„Osamocení, které řada z učitelů prožívá, je širší. Netýká se to jen kulturních otázek, ale i socioekonomických. Probíhá tam také dlouhodobý konflikt o peníze,“ doplňuje k tomu politoložka Svobodová. V porovnání s průměrnou mzdou jsou totiž jejich platy nízké.
Už žádné abáje
Francouzské školy se tak opakovaně stávají místem, které testuje pravidlo laïcité. Vůbec naposledy to bylo viditelné na začátku letošního školního roku, kdy tamní ministerstvo školství rozšířilo seznam náboženských symbolů, jež na jejich neutrální půdu nepatří, o abáje. To je dlouhý oděv s volným střihem, který nejčastěji nosí ženy na běžném oblečení a jež zahaluje celou siluetu. Obvykle jej doplňují ještě o šátky hidžáby zakrývající vlasy a krk.
Exministr školství Attal tak navázal na předchozí zákazy. Od roku 2004 nesmí žáci a studenti základních a středních škol nosit „ostentativní“ náboženské symboly, mezi něž patří právě hidžáby, kříže nebo jarmulky.
Politoložka Svobodová z FF UK poukazuje na to, že v některých případech mají na rozhodnutí o volbě oděvu do školy vliv rodiče. Jindy ale ne. „Sociologické studie ukazují, že to může být individuální rozhodnutí, které se děje navzdory rodičům. Jde tak například o teenagerskou revoltu,“ doplňuje.
Během prvního školního dne přišlo v celé Francii do třídy v abáji na 300 dívek. Většina z nich souhlasila s tím, že se převleče a přijde v jiném oblečení. „Jen“ 67 z nich to odmítlo a školy je poslaly domů. Zákaz tohoto oděvu tak nevyvolal žádné větší reakce.
Ve Francii přesto roste počet případů, kdy žáci a studenti porušují zásady a do školy si berou jiné „ostentativní“ náboženské symboly. V minulém školním roce jejich počet poskočil o 150 procent na 4700. To se celkem ve Francii dotklo 150 vzdělávacích institucí. Některé se octly „v obtížné situaci“, což znamená, že těchto případů se tam vyskytlo více.
„Po vraždě Samuela Patyho se na sociálních sítích a v některých médiích objevila vlna karikatur z časopisu Charlie Hebdo, a nyní už je nespočet příspěvků s obrazem Diana a Aktaión. Ale budou se vůbec ještě moci využívat v hodinách?“ klade si řečnickou otázku Caquet.
