Tuaregové vytáhli v Mali do boje proti vojenské juntě. S odchodem mise OSN se bezpečnost v zemi ještě více zhoršuje a na síle získávají džihádisté. Armáda má tak problémů až nad hlavu a stále více je jasné, že Wagnerova skupina moc nezmůže. Rozpadne se Mali?
Na zídce téměř zasypané písečnou dunou sedí bojovníci zahalení klasickým šátkem proti písku. Před nimi jsou vyskládané jejich bojové povozy. Jde o bílé či khaki pickupy, z nichž některé mají na korbě kulomety. Tato linie bojových vozů a jejich pánů se zdá až nekonečná.
🔴 🇲🇱 Mali'de faaliyet gösteren ve kendilerini Azavad olarak adlandıran Arap-Tuareg ayrılıkçı isyancılar, Mali Ordusu ve Wagner birliklerine saldırmak için birliklerini seferber ettiklerini duyurdular. pic.twitter.com/5hvVWV3g5i
— Conflict (@ConflictTR) September 22, 2023
Jde o koalici arabských a berberských kmenů, kterým dominují Tuaregové a nazývá se Koordinace azavadských hnutí (Coordination des mouvements de l’Azawad; CMA). Ti po týdnech zvyšujícího se napětí vyhlásili 11. září válku vojenské juntě v Mali.
CMA v čele s Tuaregy usiluje o autonomii nebo nezávislost na malijském státě. Nyní její představitelé vyzývají všechny obyvatele regionu Azavad, aby „šli do terénu a přispěli k válečnému úsilí“. Cílem má být „ochrana a obrana domovského regionu a za tím účelem ovládnutí celého území“, uvedli vůdci koalice v prohlášení, které poprvé neslo podpis Azavadské národní armády.
Nevyhlásili přitom boj pouze proti vládě v Bamaku, ale i proti všem jejím spojencům. Mezi ně patří i ruská soukromá armáda Wagner Group. A na první ozbrojené střety se nečekalo dlouho – hned druhý den po vyhlášení války obsadili rebelové důležité město na severu země. V něm vyplenili armádní základnu, kde měli zásoby i wagnerovci a před zásahem letectva město opustili.
Odchodem modrých přileb z Mali vzniká vakuum, které se snaží zaplnit všichni. Vláda, rebelové i džihádisté.
To přitom není jediný problém, který vojenskou juntu ohrožuje. Armáda se musí potýkat také s nárůstem násilí džihádistů přidružených k al-Káidě. Její místní odnož Jama’at Nasr al-Islam wal Muslimin (JNIM) nejenže zabijí civilisty, ale nyní také provedla blokádu města Timbuktu.
#Mali (#Sahel) 🇲🇱: #JNIM/#AQIM militants carried out a new attack on the #Timbuktu Airport.
As in the previous attacks, the militants used the #Soviet-made 120-PM-43 'Samovar' (120mm M1943) mortar. pic.twitter.com/zc9PEFUxIC
— War Noir (@war_noir) September 16, 2023
Cena potravin i pohonných hmot navíc neletí vzhůru jen v samotném městě. Postižen je celý region Timbuktu, protože džihádisté napadají každého, kdo má něco cenného. O víkendu pak JNIM město ostřelovalo. Dva lidé zemřeli a pět bylo zraněno.
[infobox id=”2″]
Popsané události odhalují, jak křehká vláda pučistů je a že se opravdu soustředí zejména na udržení pořádku v hlavním městě. Zbytek země vůdci nechávají spíše v chaosu. S odchodem zahraničních partnerů, kteří měli do jisté míry zájem na udržení rovnováhy, se tak Mali propadá do stále větší nestability.
Co se tedy v Mali děje a proč se kmeny vedené Tuaregy rozhodly jít do ozbrojeného konfliktu s armádou? A mohou právě oni porazit džihádisty?
Tuaregové nastartovali vozidla
Situace se vyostřila počátkem letošního srpna. Už tehdy se střetly Malijské armádní síly (FAMa) s rebely u města Ber, asi 50 kilometrů od Timbuktu. Od této přestřelky tu a tam vypukly sporadické boje. Na začátku září pak varoval předseda hnutí Stálého strategického rámce pro mír, bezpečnost a rozvoj (Cadre stratégique permanent pour la paix, la sécurité et le développement; CSP-PSD) malijské úřady před dalším porušování příměří.
Čtěte také: Francie i Česko se stahují z Mali. Nechávají za sebou hořící portréty Macrona i ruské žoldáky
Nakonec se boje rozhořely naplno. Rebelové začali obsazovat města a deklarují cíl ovládnout celé území Azavadu. Mezitím se obě strany navzájem obviňují z neplnění mírové dohody podepsané v Alžíru v roce 2015.
Rozsah Azavadu v hranicích Mali / Wikimedia Commons / CC BY-SA 3.0
Zmíněnou smlouvu uzavřeli pod velkým tlakem mezinárodního mediačního týmu. Ten vedlo Alžírsko a zapojily se do něj i mise OSN MINUSMA, Hospodářské společenství západoafrických států (ECOWAS), Africká unie, EU, USA a Francie. Dohoda měla přinést decentralizaci moci i reorganizaci armády.
Obě strany se shodovaly na tom, že dnes již zesnulý malijský prezident Ibrahim Boubacar Keïta nezvládal dohodu naplňovat. Po jeho svržení se ale podle CMA nic nezměnilo. Ba naopak. Pod vládou Goïtovy junty se prý pomoc směřující na sever země úplně zastavila.
Když pak vojenští důstojníci chystali novou ústavu, měly CMA i další koalice rebelů pocit, že byly odsunuty na vedlejší kolej. Vyzvaly proto k bojkotu referenda o ústavě. To bylo stejně předem rozhodnuté. Jako odvetný krok následně vláda v Bamaku odmítla návrhy na mezinárodní zprostředkování schůzky na neutrální půdě, kterou povstalci iniciovali.
Velký odklon od mírových snah pak znamenal uniklý důvěrný dopis malijského ministra pro usmíření plukovníka Ismaëla Waguého alžírskému diplomatickému sboru. V něm popisuje členy CMA jako „nepřátele míru“. Úřady také začaly tvrdit, že povstalci „neustále porušovali dohodu“, například tím, že prováděli hlídky „bez souhlasu vlády“.
Ilustraci neustálých provokací nabízí incident z letošního 5. dubna. Rebelové ze severu země zrovna ve městech Ber, Massina, Anefis a Kidal připravovali oslavy výročí symbolické deklarace nezávislosti Azavadu z roku 2012. Jelikož jsou však takové iniciativy v rozporu s myšlenou celistvosti národního území Mali, vyslalo Bamaku stíhací letouny, aby proletěly nízko nad městy. Dříve či později tak musel pohár trpělivosti přetéct.
Modré přilby, jděte pryč
Poslední jednotka francouzské vojenské operace Barkhane odešla z území Mali loňského 12. září hodinu po poledni. V roce 2013 její účastníci sice přijeli s fanfárami a lidé je vítali jako zachránce, celé angažmá však skončilo v tichosti a bez srdceryvného loučení. Spolu s Francouzi tehdy odešli i čeští vojáci, kteří se na misi podíleli s dalšími spojenci.
Tehdy to znamenalo nejen velkou ránu francouzské politice v Africe a zahájení trendu zmenšujícího se vlivu Paříže na kontinentu, ale i obavy z větších ztrát na životech kvůli džihádistům z al-Káidy a Islámského státu. Na boj s nimi si vojenská junta pozvala wagnerovce, kteří se zprvu prezentovali jako mnohem schopnější než předchozí návštěvníci.
Bohužel nejenom poslední dny ukazují – s přispěním nedávné smrti šéfa žoldnéřů Jevgenije Prigožina – že lidem wagnerovci nic dobrého nepřinesli. Letos v létě pak padlo rozhodnutí o ukončení mise OSN v Mali (MINUSMA).
Mírové síly OSN mise MINUSMA / Foto: UN Human Rights / Wikimedia Commons / CC BY 3.0
Spojené národy tam měly více než 13 tisíc vojáků. Ani ti ale džihádistické násilí zcela zastavit nedokázali. Vedle tohoto argumentu pak ministr zahraničí Mali zmiňuje „krizi důvěry“. Modré přilby se mají stáhnout do konce roku.
Hned po tomto rozhodnutí experti varovali před vojenskou eskalací. MINUSMA navíc neposkytovala pouze vojáky, ale i práci a vzdělávání v civilním sektoru. „Mise stavěla studny, pomáhala pracovat ženám a angažovala se ve zdravotnictví. Měla celou řadu projektů, které nahradily stát v regionech, kde je relativně slabý,“ řekl pro Deutsche Welle odborník na Sahel z nadace Konrada Adenauera Ulf Laessing.
To ale nic nemění na tom, že bezpečnost všem občanům modré přilby prostě zaručit nedokázaly. Jejich odchodem tak vzniká vakuum, které se snaží zaplnit všichni. Vláda, rebelové i džihádisté.
Repete povstání a touha po sebeurčení
Mnoha lidem by nynější vývoj mohl připomínat rok 2012, kdy došlo k povstání Tuaregů. Ti si přišli marginalizováni a vinili vládu z jejich okrádání a ničení pastvin. Už tehdy byla cílem nezávislost oblasti Azavad. Do karet hrál separatistům fakt, že se do Mali stáhlo obrovské množství žoldáků z Libye.
Rebelové z řad Tuaregů i Arabů se pak severu Mali zmocnili takřka bez odporu. Nakonec ale získala v Azavadu navrch militantní islamistická organizace Ansar Dine (Obránci víry), která zavedla právo šaría a začala ničit památky UNESCO. To nakonec vedlo k návratu francouzských vojáků, kteří s malijskou armádou získali území zpět.
Ozbrojenci z místní odnože al-Káidy si také vybrali osobní loď na řece Niger, na níž zavraždili nejméně 49 pasažérů.
Od té doby ale vládní ozbrojené síly značně posílily své vybavení i lidské zdroje. Velkou převahu jim pak poskytuje letectvo. I to ale nyní zaznamenává ztráty. CMA tvrdí, že nedávno sestřelila letoun SU-25 malijské armády.
Přesto se od posledního velkého povstání na severu země kmeny v poslední době spíše rozhádaly. Rozpadlo se hlavně spojenectví mezi bojovníky za nezávislost a džihádistickými skupinami.
Násilí džihádistů roste
Odchod Evropanů i mise OSN dodal džihádistům v Mali nové odhodlání. Francouzské soustředění se vyloženě na vojenské záležitosti pak hrálo svou roli v politické nestabilitě a země zažila dva po sobě jdoucí převraty. Od doby, kdy se vojenská junta dostala k moci, pak exponenciálně vzrostlo násilí.
Na začátku září JNIM například zabilo desítky civilistů a malijských vojáků v severním Mali. Ozbrojenci z místní odnože al-Káidy si také vybrali osobní loď na řece Niger, na níž zavraždili nejméně 49 pasažérů. A strádání obyvatel města Timbuktu jsem již zmiňoval.
Bojovníci pod vlajkami Islámského státu na hranici Mali a Nigeru / Foto: saharské kotogo / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
Džihádisté také stále častěji útočí na hlavní město. V lepší pozici je rovněž skupina Islámský stát v oblasti velké Sahary (ISSP), která podle expertů OSN zdvojnásobila území, jež v Mali ovládá. Obě organizace mezi sebou běžně bojují, nyní ale přichází zprávy o tom, že uzavřely příměří – dokud mise OSN zcela neodejde.
Optimismus schází
Prognózy dalšího vývoje v Mali tedy nejsou vůbec radostné. Se slabou mezinárodní podporou, kromě juntou oblíbených porušovatelů lidských práv z Ruska, má tento západoafrický stát jen málo nástrojů k zastavení katastrofy.
Čtěte také: Ruští žoldáci v Mali aneb Prodloužená ruka Kremlu bez zlatých orlů na rukávu
JNIM pokračuje v postupu a napadá civilisty, zatímco jeho rivalové z Islámského státu pokračují v budování vlastního džihádistického zřízení. Zdá se také, že se schyluje k otevřené válce s povstaleckými organizacemi na severu.
Možná již brzy uvidíme Bamako obklopené dvěma džihádistickými státečky a na severu země povstání a krvavý boj s malijskou armádou.
