Nová finská vláda slibovala změnu. Za necelé tři měsíce ale místo programu řešila hlavně kauzy spojené s rasismem. Všechny jdou na vrub ministrům za Pravé Finy. Náročné finské léto se proto podepsalo i na volebních preferencích.
Když koncem června nastoupila vláda Petteriho Orpa, složená z jeho Národní koalice, Pravých Finů, Švédské lidové strany a Křesťanských demokratů, zdálo se, že po éře levicové sociální demokracie nastává v zemi nová kapitola. Premiér sliboval svědomitější nakládání s veřejnými financemi, a tak média začala nové koalici přezdívat „úsporná čtyřka“.
Už ale samotné sestavování vlády způsobilo u mnohých voličů zklamání. Trvalo skoro dva a půl měsíce, což je druhá nejdelší doba od konce války. Na vině byla především kontroverzní pověst krajně pravicových Pravých Finů (Perussuomalaiset; PS), jež vadila hlavně Švédské lidové straně (SFP).
Strana zastávající práva švédské minority už měla s Pravými Finy v minulosti spory, například ohledně povinné výuky švédštiny na školách. Proti účasti SFP ve vládě se navíc vymezila i její mládežnická organizace, která k tomu upozorňovala také na neshody v oblasti klimatu.
Podle dnešních měřítek jsem určitě používala špatný humor – mimochodem, stále ho používám, jako většina lidí, které znám.
Všem čtyřem vládním stranám se ale nakonec podařilo najít kompromis a zkraje léta Finsko nabylo novou pravicovou vládu. Její představitelé se délku vyjednávání snažili ukázat jako výhodu. „Vzali jsme si čas a věříme, že se nám to vyplatí,“ avizoval Orpo po představení programu s tím, že neuspěchané hledání konsenzu všechny přítomné semklo.
Problémy ale přišly dřív, než by to i nejzatvrzelejší kritici čekali. Trvalo totiž jen deset dní, než došlo k první výměně ministrů. Vilhelm Junnila, šéf rezortu hospodářství za PS, sklidil kritiku za používání nacistických symbolů. Konkrétně šlo o čísla 14, 88 nebo slovo „plyn“ jako volební slogan během kampaně v roce 2019.
Junnilu, a s ním i celý nastupující kabinet, kritizoval také v zemi populární prezident Sauli Niinistö s tím, že celá situace je ostudná. Předsedkyně Pravých Finů Riikka Purra vyhrožovala, že pokud bude Junnilovi vyslovena nedůvěra, její strana z vlády odejde. Na hlasování nakonec nedošlo, Junnila odstoupil z funkce sám a dobrovolně. Tím ale rasistické skandály nekončí.
Dneska už bych to nenapsala
Pár dní na to čelila výzvám k rezignaci i samotná lídryně Pravých Finů Rikka Purra, jež v Orpově kabinetu zastává post ministryně financí. Na povrch totiž vyplynuly komentáře, které psala kolem roku 2008 na blog svého předchůdce Jussiho Hala-ahy. Přistěhovalce z Blízkého východu v nich označovala za turecké opice, používala n-word, a nezřídka se dopouštěla i nabádání ke zločinům z nenávisti – třeba k vystřílení přistěhovalců.
Čtěte také: Finsko má novou vládu „úsporné čtyřky“. Chce krátit příspěvek na bydlení i nemocenskou
Po výzvách odpůrců k rezignaci Purra sdělila, že takové výrazy, i když řada z nich prý byla vytržena z kontextu, by už dnes nepoužila, nicméně dodala, že rezignovat neplánuje. „Podle dnešních měřítek jsem určitě používala špatný humor – mimochodem, stále ho používám, jako většina lidí, které znám.“
Samo za sebe mluví i to, že oficiálním kandidátem Pravých Finů do prezidentských voleb, jež zemi čekají příští rok, je právě zmiňovaný bývalý předseda Jussi Halla-aho. Ten je ve stranické historii poměrně významnou postavou. Na protest proti jeho zvolení do čela PS v roce 2017 ukončilo členství 19 poslanců, včetně Tima Soiniho, pod jehož vedením zažila strana historické úspěchy, a dokonce poprvé usedla ve vládě centristy Juhy Sipilä.
Vedle spolustraníků měli s novým předsedou problém i koaliční partneři, proto tehdy Pravé Finy ve vládě nahradila strana Modrá reforma, kterou založil právě Soini po svém odchodu.
A proč je vlastně Halla-aho vnímaný jako kontroverzní osobnost? Primárním důvodem byl již jeho zmiňovaný blog Scripta, kam od roku 2003 přidává své komentáře na různá politická témata. Nejčastěji však píše o migraci a situaci na Blízkém východě.
Na svém blogu Halla-aho zveřejnil i výzvu k řešení řeckých dluhů pomocí vojenské junty, načež měl na popud Soiniho pozastavené členství ve straně. Kvůli vybraným textům dokonce i čelil trestnímu stíhání pro obvinění z rasismu.
Média přišla s odhalením, že nově jmenovaný ministr Rydman používal v roce 2016 v komunikaci se svou tehdejší přítelkyní rasistické nadávky.
Dvě závažné kauzy s rasistickým podtextem během prvních tří týdnů vládnutí donutily zbytek Orpova kabinetu jednat. Rozhodl se tedy jmenovat pracovní skupinu, jejímž posláním má být předkládání konkrétních návrhů, jak podporovat rovnost a větší inkluzi ve Finsku. Podle deníku Helsingin Sanomat tak chtěl premiér Pravé Finy přimět k tomu, aby se zavázali k vymýcení své kontroverzní pověsti.
Sexuální obtěžování a rasistické nadávky
Těžko ale říct, jestli opatření pomohla. Vládu stihla, i po jmenování pracovní skupiny, ještě jedna rasistická kauza. Tentokrát šlo o Willeho Rydmana, který převzal po Junnilově rezignaci ministerstvo hospodářství. Sám už má za sebou skandál z minulosti, kdy Helsingin Sanomat přinesl svědectví žen, vůči nimž se měl dopustit sexuálního obtěžování. Navíc za pomoci zneužití moci, kterou tehdy jako poslanec měl.
Finský ministr hospodářství Wille Rydman je spojován se sexuálním obtěžováním, zneužitím moci a rasismem / Foto: Ville Paasimaa / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
V té době byl Rydman členem Národní koalice. Její tehdejší lídr Petteri Orpo ale po zveřejnění článku prohlásil, že Rydman ztratil jeho důvěru. Politik tedy své členství ve straně zrušil a přidal se k Pravým Finům, za které je tedy nyní i ve vládě.
Ministři byli sice vyměněni, ale, jak se zanedlouho ukázalo, problém zůstal. Krátce po nástupu Rydmana do funkce totiž média, konkrétně opět Helsingin Sanomat, přišla s odhalením, že v roce 2016 používal v komunikaci se svojí tehdejší přítelkyní rasistické nadávky.
„Přestože šlo o soukromou konverzaci, za žádných okolností nemůžeme takové způsoby vyjadřování tolerovat. Nechci, aby ministři mojí vlády měli jakékoliv sklony k rasismu,“ okomentoval už třetí kauzu za necelé tři měsíce premiér Petteri Orpo. K incidentu navíc došlo opět v době, kdy byl Rydman členem jeho strany. Voličům došla trpělivost.
Čtěte také: Praví Finové chtějí zachránit Finsko. Před švédštinou i odstupující premiérkou Sannou Marin
Vedle voličů ale došla trpělivost i zbytku finských zákonodárců, a kabinet tak krátce po svém jmenování čelil hlasování o důvěře. Vedle vlády jako celku se také rozhodovalo o akceptovatelnosti Purry i Rydmana, všichni ale hlasování ustáli. Nicméně voliči už tak tolerantní nejsou a ve volebních preferencích dávají najevo svoje zklamání.
Kdyby se parlamentní volby konaly dneska, vyhrála by sociální demokracie, která byla v dubnu třetí. Přestože i této straně po výměně na vedoucím postu, kdy Sannu Marin nahradil Antti Lindman, klesly preference, stále se drží na vrcholu.
Suuri kunnia tulla valituksi SDP:n uudeksi puheenjohtajaksi. Valinta tehtiin ensimmäistä kertaa jäsenten täydellä mandaatilla. Syvä kiitollisuus ja nöyryys tehtävän edessä. Tästä työ voi alkaa puolueen ja maamme parhaaksi. Tämä kansanliike elää ja on elinvoimainen. @Demarit… pic.twitter.com/sYw0BCDZxF
— Antti Lindtman (@AnttiLindtman) September 1, 2023
Nejbolestivější výsledek vláda zaznamenala právě v srpnu, kdy byly kauzy čerstvé a potenciální voliče ztráceli jak Praví Finové, tak Orpova Národní koalice. Té se aspoň s odstupem měsíce podařilo deficit částečně dohnat, nicméně PS se stále propadají.
Finsko má za sebou opravdu náročné léto, kdy jím během dvou měsíců otřásly tři ministerské kauzy. Na druhou stranu, pokud se nestane nic mimořádného, má kabinet před sebou ještě skoro čtyři roky vládnutí. Může tedy prokázat, že s tak hrubými přešlapy ministrů jedné z koaličních stran je konec. A že ušetřenou energii, kterou spalovalo jejich řešení, raději vloží do naplňování předvolebních slibů.
