Rwandský vůdce Paul Kagame si zajistil další roky v úřadě – ve volbách získal více než 99 procent hlasů. Západní státy včetně Česka s ním tak mohou nadále spolupracovat a pokračovat přitom v přehlížení jeho autoritářského stylu vládnutí.
Ve Rwandě proběhlo přísně řízené volební cvičení. Za vítěze byl opět prohlášen vůdce země Paul Kagame a jeho kritici tak budou nadále žít ve strachu. Jeho vládnutí podporují i mnohé západní státy, včetně Česka.
Vláda Petra Fialy bude moct pokračovat v zajetých kolejích, kdy si za autoritářským vůdcem jezdí potřásat rukou a navazovat přátelství. A to přesto, že rwandská armáda podporuje konflikt v sousední zemi, kde umírají tisíce nevinných lidí, a kritici režimu mizí doma i v zahraničí.
Za Kagameho úřadování se začalo o malé, ale důležité zemi ve středu kontinentu oprávněně mluvit jako o „Švýcarsku Afriky“ – jenže k tomu pomohly praktiky, které normálně Západ odsuzuje. Proč je tomu u Rwandy jinak?
Poctivá novinařina se nevyplácí
Způsob, jak Kagame řeší problémy, ilustruje příběh dvou rwandských novinářů, kteří se rozhodli prozkoumat tabuizované téma.
V roce 2022 se John Williams Ntwali a Samuel Baker Byansi vydali do sousední Demokratické republiky Kongo (DRK) a zabývali se tam přítomností rwandských vojáků.
Rwanda totiž ve východním Kongu podporuje rebely ze skupiny M23, kteří vraždí civilní obyvatelstvo a plení tuto oblast bohatou na nerostné suroviny. Z dodaných zbraní od Kigali se neštítí střílet ani na vojáky OSN. Vytěžené minerály se pak pašují do Rwandy a prodávají do světa jako rwandské zboží.
Čtěte také: Migranty do Rwandy pošleme. Klidně protiprávně, plánuje Británie
Krátce po publikování článku byl jeden z novinářů – Byansi – zatčen a vyslýchán. Po jeho propuštění mu příznivci vlády nadále vyhrožovali, a proto se rozhodl ze země uprchnout. Jeho kolega naopak zůstal.
O několik měsíců později Ntwali za zvláštních okolností zemřel. Podle oficiálních informací mělo jít o dopravní nehodu. Co přesně se stalo, je ale tabu. I ti nejodvážnější se o tom bojí mluvit.
Oficiálně totiž novinář zemřel 17. ledna 2023. Jeho smrt byla ale oznámena až o dva dny později a s každým novým prohlášením úřadů se měnilo místo i čas jeho „nehody“. Mnoho nevládních organizací pak neúspěšně žádalo o nezávislé vyšetřování.
Ntwali si byl nebezpečí vědom. V roce 2021 řekl deníku La Libre Afrique, že „když jste nezávislý novinář ve Rwandě, v pravém slova smyslu jste kandidátem na vězení“.
Osudy těchto dvou novinářů ukazují, že ve Rwandě jsou některá vyšetřování nemožná. Jejich případy přitom nejsou zdaleka ojedinělé. Odpůrci režimu jsou buď za mřížemi, jako třeba youtuberka Yvonne Idamange, nebo nezvěstní, jako například novinář Cassien Ntamuhaga. A podobný osud stihl i mnoho dalších.
Svoboda tisku ve Rwandě
V roce 2024 se země umístila na 144. místě ze 180 zemí ve světovém indexu svobody tisku Reportérů bez hranic (RSF). „V posledních letech byli novináři, kteří se pokusili šířit citlivé nebo kritické informace prostřednictvím online médií, zejména YouTube, tvrdě odsouzeni,“ uvedla organizace.
Přesto Kagameho režim podporuje mnoho západních zemí. Také zástupci Armády ČR vítají protějšky ze Rwandy v Praze, stejně jako za nimi jezdí do Kigali. Spolupráci si pochvaluje i prezident Petr Pavel. Soudě podle vyjádření obou hlav států – setkali se letos v dubnu – si padli do oka.
Mírové mise OSN jako zbraň vlivu
„Během genocidy to bylo mezinárodní společenství, které nás všechny zklamalo,“ prohlásil Kagame při letošním ceremoniálu k uctění obětí genocidy z roku 1994. Kromě Petra Pavla ho poslouchal bývalý prezident USA Bill Clinton nebo exprezident Francie Nicolas Sarkozy.
Právě Spojené státy a Francii rwandský prezident obviňuje ze zodpovědnosti za masakry, a i takto si vynucuje podporu.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
