Nejen v Maďarsku, ale i v sousedním Srbsku se budou o víkendu sčítat volební lístky, a to hned třikrát. Jeho obyvatelé rozhodnou o novém prezidentovi i parlamentu, navíc tu proběhnou také komunální volby. Jaká je situace v zemi, kde se po vpádu Rusů na Ukrajinu manifestovalo na podporu Moskvy a kde už deset let vládne politik se sklony k autoritářství?
„V Srbsku se říká, že jen oslové svůj názor nikdy nemění,“ reagoval nedávno prezident Aleksandar Vučić na slova svých kritiků o tom, že jeho stanoviska se často střídají a výrazně liší. A nejde nejspíš o nějaké momentální rozmary – ve skutečnosti své kroky zřejmě pečlivě promýšlí, aby nedal žádný prostor opozici.
Na podzim před dvěma lety, hned po svém vítězství ve volbách do Národního shromáždění, oznámil Vučić datum dalších, předčasných parlamentních voleb, které měly být původně až v roce 2024. Tehdy se ještě ani nestačila zformovat nová vláda. Odborníci to považovali za taktický krok, jakým chtěl Vučić posílit legitimitu své administrativy. „Vyzývám občany Srbska, aby se zúčastnili voleb, abychom jako země ukázali naši demokratickou kapacitu,“ deklaroval letos v únoru po rozpuštění parlamentu prezident.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
I přes Vučićova slova o demokracii ale předvolební boj není svobodný ani férový, naznačuje opozice. Ta tvrdí, že vláda sváží etnické Srby ze sousední Bosny a nabízí jim narychlo srbské občanství – jedinou podmínkou je, aby volili stranu prezidenta. Navíc se zdá, že stát záměrně znemožňuje srbským Albáncům volit – zneplatňuje jejich adresy, což je následně vymaže ze seznamů voličů. A to se nepochybně může odrazit i na albánské politické reprezentaci ve vedení země.
„Vučićova vládnoucí strana našla novou podvratnou taktiku, snaží se prodloužit své desetileté období u moci a zajistit, aby volby zůstaly jakékoliv, ne však svobodné a spravedlivé,“ upozorňuje novinář Aleks Eror.
Kdo je Aleksandar Vučić a jak vypadá situace v Srbsku před nedělním otevřením volebních místností?
Političtí molochové
O křesla v parlamentu se uchází celkem 18 stran, o prezidentské místo pak osm kandidátů. Odhaduje se, že Vučić a jeho Srbská pokroková strana (SPS) opět vyhrají. Prezident je u moci už deset let a jde o páté volby, ve kterých kandiduje.
Od roku 2012 se z Vučiće i jeho vlády staly „političtí molochové“, jak je označuje Aleks Eror. Při každých volbách má autoritářský prezident větší náskok před opozicí. Jeho koalice získala v parlamentu pohodlnou většinu.
Za dobu, co je tento muž u moci, se však lidem život nezlepšil. Míra inflace je nejvyšší od roku 2014, vládní dluh se za posledních deset let téměř zdvojnásobil a korupce a organizovaný zločin jsou běžnou součástí politické scény.
Objevují se pochybnosti o tom, do jaké míry budou nedělní volby svobodné. Naopak o tom, kdo volby vyhraje, moc pochybností není.
Šéf mise Evropské sítě organizací pro sledování voleb (ENEMO) v Srbsku Pierre Peytier předložil na konci března zprávu o situaci v zemi. Uvedl, že se objevují zprávy o tlaku na voliče a zneužívání státních zdrojů i politických funkcí.
Za vše mluví příklady, které uvádí nezisková organizace Freedom House. V posledních letech se Vučićova Srbská pokroková strana snažila přesvědčit mnoho lokálních politiků, aby s ní uzavřeli spojenectví nebo po volbách dokonce změnili stranickou příslušnost. Při volebních kampaních SPS využívala veřejnou dopravu k přepravování svých stoupenců na politická shromáždění. Straničtí představitelé pak nutili státní zaměstnance, aby ve volbách v červnu 2020 podpořili SPS. Zastrašovali také voliče tím, že za nimi hromadně chodili domů a žádali je o hlas pro Vučićovu stranu. Ta následně získala kontrolu nad většinou srbských měst a obcí.
Volby v Srbsku i financování volebních kampaní navíc bývají často netransparentní. Kvůli zhoršující se politické situaci v zemi se loni delegace Evropské unie pokusila prosadit některé změny volebních zákonů tak, aby byl celý proces demokratičtější. Opoziční lídři ale i tak tvrdí, že svobodné hlasování v Srbsku stále zaručené není. A srbská společnost je navíc výrazně rozdělená.
Objevují se pochybnosti o tom, do jaké míry budou nedělní volby svobodné. Naopak o tom, kdo volby vyhraje, moc pochybností není.
Nacionalista prezidentem
Současný srbský vůdce má za sebou dlouhou politickou kariéru. Během nacionalistického režimu Slobodana Miloševiče, který vládl Srbsku v letech 1991–2000, zastával funkci ministra informací. V této době byl přijat mediální zákon, který ukončil fungování několika novin i televizních kanálů s prozápadní orientací, což vyvolalo protesty novinářů i opozice.
Býval také v ultranacionalistické Srbské radikální straně, v roce 2008 pak přešel do Srbské pokrokové strany. Jako slogan používá sousloví „Mír a stabilita“ a slibuje rozvoj infrastruktury a ekonomický růst.
V roce 2014 se stal Vučić premiérem a o tři roky později vyhrál prezidentské volby. Média píší o tom, že jako by opisoval od svého souseda Orbána – v průběhu let totiž Srbsko proměnil v zemi, která je na půl cesty mezi demokratickým a autoritářským režimem. Demokratické procesy tu sice nejsou naprostým podvodem, všichni ale předem vědí, kdo vyhraje.
Svými autoritářskými tendencemi Vučić proměňuje Srbsko v neliberální demokracii, kde drží veškerou moc on, popisuje politický analytik Boban Stojanović. Umlčuje kritiku a opozici. A dobře ví, co dělá. I využití předčasných voleb je pouhá kalkulace, politický nástroj jak zničit opozici a posílit svou legitimitu.
„Stálým hlasováním se snaží vytvořit dojem, že je nepřekonatelný, což vyčerpává a demoralizuje opoziční voliče i aktivisty,“ vysvětluje Stojanović. Aleksandar Vučić podobný postup opakuje už od roku 2014.
Proruská média
K posílení svého vlivu Vučić využívá srbský tisk. Státní tituly prodal oligarchům, kteří jsou mu loajální, a podporu soukromých sdělovacích prostředků si zajistil tím, že nabídl jejich majitelům půjčky s nízkým úrokem. Instituce, které mají být nezávislé, jako je Regulační úřad pro elektronická média nebo soudy, jsou obsazené stranickými a provládními kandidáty. „Řídí balkánskou zemi železnou pěstí,“ píše o srbském vůdci novinářka Sanja Kljajic.
Podle neziskové organizace Freedom House svoboda srbských médií stále klesá. Platforma uvádí, že Srbsko je jen „částečně svobodnou“ zemí a upozorňuje, že během posledních deseti let tu výrazně upadá míra demokracie.
Bulvární tituly často ovlivňují politické názory srbské veřejnosti. K Vučićovi mají blízko, a také slouží jako hlásná trouba prokremelských názorů. A právě příklon k Rusku je v Srbsku velkým veřejným tématem.
Balanc mezi Moskvou a Západem
V Bělehradě se snad jako v jediném evropském městě manifestovalo na podporu Ruska poté, co vtrhlo na Ukrajinu. A není ani divu, Putin má v Srbsku dlouhodobou podporu. „Tohle je o záchraně lidstva. Jde o boj mezi dobrem a zlem. A víme, díky bohu, že matka Rus vyhraje,“ řekl agentuře Reuters starší muž s ruskou vlajkou, který se začátkem března účastnil jednoho z pochodů v srbském hlavním městě.
Srbský prezident se však snaží udržovat dobrý vztah i s Evropskou unií. Jako by seděl na dvou židlích – chce mít obojí. Srbsko stojí o členství v EU a o podporu od NATO, ale také o ruskou energii, na níž je závislé.
Vztahy obou zemí sílí už od rozpadu Jugoslávie. Rusko odsoudilo bombardování svého slovanského bratra v roce 1999 a odmítlo nezávislost Kosova o devět let později. Putin je tu vítán jako přítel jak ze strany některých politiků, tak i částí veřejnosti. Výzkum z roku 2021 ukázal, že až dvě třetiny Srbů mají na Putina pozitivní názor.
„Každý politik se bojí, že kdyby udělal něco, co by bylo vnímáno jako protiruské, rozzlobilo by to značnou část jeho voličů,“ komentoval nálady v zemi Vuk Vuksanović, analytik z Bělehradského centra pro bezpečnostní politiku.
Ruská invaze ale dostala Srbsko do sporu se Západem, protože se odmítlo připojit k jeho sankcím uvaleným na Moskvu. AirSerbia navýšila množství letů do Ruska poté, co EU uzavřela svůj vzdušný prostor ruským strojům. Následovala vlna kritiky, že Srbsko těží z války na Ukrajině a na leteckém provozu vydělává. Země sice tyto linky nakonec zrušila a deklarovala, že uznává územní celistvost Ukrajiny, její pozice však stále zůstává nejasná – a stejně tak trvá i závislost na dodávkách ruského plynu.
Váleční zločinci vedou volební kampaň
Opozice i aktivisté kritizují Vučiće nejen kvůli autoritářským sklonům či nejasnému rozkročení mezi EU a Moskvou, ale také proto, že jeho kampaně se účastní odsouzení váleční zločinci, jak upozornila nevládní Iniciativa mládeže za lidská práva.
Generál v důchodu Vladimir Lazarević byl v Haagu odsouzen k 14 letům vězení za deportaci a nelidské zacházení s Albánci během války v Kosovu. Důstojník jugoslávské armády Veselin Šljivančanin dostal deset let vězení za mučení vězňů a spoluúčast na vraždě 260 lidí v chorvatské válce. Bývalý jugoslávský místopředseda vlády Nikola Šainović míval blízko k Miloševičovi. Dostal 18 let vězení za vraždy a deportace Albánců. Tito tři podporují kandidáty Vučićovy koalice.
Další váleční zločinci kandidují přímo ve volbách – třeba Vojislav Šešelj se uchází o křeslo v parlamentu. Jde o předsedu ultranacionalistické, krajně pravicové Srbské radikální strany (SRS), jenž Vučiće v letošních volbách podporuje. SRS je silně protizápadní a v 90. letech byla dokonce popisovaná jako neofašistická. V dubnu 2018 Šešelje odsoudil tribunál v Haagu k deseti letům vězení za podněcování válečných zločinů proti etnickým Chorvatům. Jako odsouzený by podle zákona neměl být poslancem, stejně ale kandiduje.
Vlny protestů
Mohlo by se zdát, že většina veřejnosti Vučićovo vládnutí schvaluje, přesto tu často probíhají protesty proti němu i jeho vládě. Hned poté, co srbský autoritář vyhrál v roce 2017 prezidentské volby, se v Bělehradu začalo demonstrovat. „Zloději, ukradl jsi hlasy!“ volali lidé. Tisíce nespokojených Srbů pochodovaly nejen Bělehradem, ale městy po celé zemi. Byli zklamaní – Vučić vyhrál s 55 procenty hlasů.
Bojujeme, jak jen můžeme, na sociálních sítích, využíváme každou vteřinu času, který máme.
O rok později vyvolal nepokoje zase útok na vůdce srbské levice Borka Stefanoviće, který měl být podnícen nenávistnými výroky politiků a médií vůči opozici. A demonstrovalo se i před dvěma lety. „Je to diktátor, autokrat, despota,“ spílal jedenatřicetiletý Nikola v roce 2020 během protestů. Jeho kamarád Marko dodal: „Tento muž je největší lhář v historii našeho lidu. Jako prezident, jako předseda vlády… Ani nevíme, co přesně je, má tolik různých rolí.”
Akademici i lidskoprávní aktivisté a opozice už dlouho tvrdí, že Vučić zemi drží zpátky a zpomaluje její vývoj směrem k demokracii a svobodě. Kritizují také Evropskou unii, že je k Vučićovi příliš mírná nejen co se týče jeho autoritářských tendencí, ale i proruských postojů.
Opozice se rozhodla svůj odpor ukázat před dvěma lety tak, že kompletně bojkotovala parlamentní volby. Argumentovala tím, že v Srbsku nebyly podmínky vhodné pro svobodné a spravedlivé hlasování, vláda navíc nesplnila žádný z opozičních požadavků. Vučićova strana tenkrát vyhrála s výsledkem 75 %. Tříprocentní hranici potřebnou pro vstup do srbského parlamentu překročily pouze dvě další strany.
Vučićovi soupeři
Letos se ale opozice voleb účastní. Favoritem parlamentních voleb je sice Vučićova koalice Společně dokážeme vše (Zajedno mozemo sve), proti němu ale stojí blok několika stran Spojené Srbsko (Ujedinjena Srbija) s političkou Marinikou Tepić v čele. Tepić je populární díky tomu, že se snažila odhalit korupční a zločinecké vazby ve Vučićově straně.
O místo v parlamentu se ucházejí také ekologičtí a levicoví kandidáti z hnutí Moramo! (Musíme!). Chtějí efektivnější a rychlejší boj proti znečištění ovzduší a klimatické krizi. Ochrana životního prostředí je pro srbskou veřejnost jedno z důležitých témat – na podzim 2021 se tu ve velkém protestovalo mimo jiné kvůli lithiovému dolu Rio Tinto.
Čtěte také: Lithiová horečka a temná strana udržitelnosti: proč Srbové blokují mosty a silnice
Přestože opoziční kandidáti uvedli, že víkendové volby budou mít daleko ke svobodnému a demokratickému procesu, slíbili, že se Vučićovi postaví. „V celé naší zemi jsou lidé, kteří jsou připravení říct ,dost‘,“ (uvozovky v uvozovkách, tedy ty vnitřní, vždy jednoduché) prohlásila Marinika Tepić. „Společně to dokážeme.”
V prezidentských volbách je pak opozičním kandidátem Zdravko Ponoš, bývalý profesionální voják a generál. V předvolební kampani upozorňuje, jak moc je srbská společnost rozdělená na „nás“ a na „ty ostatní“. Slibuje, že bude prezidentem všech a srbskou veřejnost spojí. Svou kandidaturu označuje jako „vlasteneckou povinnost“. Jenže ani Ponoš nejspíš není pro některé ideálním kandidátem. V minulosti odmítl uznat Kosovo jako nezávislý stát, nesouhlasí se sňatky osob stejného pohlaví nebo připojení země k NATO. A také prohlásil, že „Srbsko nespáchalo ve Srebrenici genocidu“.
Chmurné odhady i pozitivní vyhlídky
Jaké výsledky očekávají odborníci? Politolog z bělehradské univerzity Boban Stojanović, který se zaměřuje také na boj s korupcí, si myslí, že opozice neudělala dost pro to, aby se dostatečně spojila pod jedním silným kandidátem. To může ve výsledku Vučićovi ve volbách pomoci.
Ok, pred sam kraj kampanje smo dobili najjacu poruku 😂😂😂#izbori2022 https://t.co/FIen6ygS0x
— Boban Stojanović (@Radoholicar) March 31, 2022
Rozdělení opozice podle Stojanoviće pramení z toho, že v letech 2000–2012 vedla Srbsko proevropská Demokratická strana, ale pak se rozdělila na různé názorové frakce. „Klíčovým problémem je, že velká část opozice pochází ze stejné strany, takže se domnívám, že tam jsou osobní neshody,“ říká Stojanović. „Nejenže nestojí pospolu, ale také na sebe útočí.“
I prodemokratický novinář Aleks Eror usuzuje, že pro opozičníky bude velmi těžké Vučiće sesadit. Voliči v Srbsku se stávají apatickými a účast jen málokdy přesáhne 50 %. Eror tu ale vidí i několik pozitivních momentů. Opoziční blok doufá, že by mohl uspět v Bělehradě, podle průzkumů je tu totiž populárnější než ve zbytku země.
„Bojujeme, jak jen můžeme, na sociálních sítích, využíváme každou vteřinu času, který máme,“ říká opoziční politik a bývalý starosta Bělehradu Dragan Djilas, který letos kandiduje za koalici Spojené Srbsko. „Jestli to bude stačit v zemi, kde není demokracie, svoboda, volný vstup do médií, kde nás zároveň démonizují… To uvidíme za pár dní.“
Podle novináře Alekse Erora by úspěch v hlavním městě mohl být povzbuzením pro jinak otřesenou volební morálku opozice. Šlo by o možný první krok k tomu začít se chystat na volby následující – a malý zvrat v Bělehradě by tak byl nadějí, že po dlouhých deseti letech by Vučić možná přece jen mohl z prezidentského křesla odejít.
