Ruská agrese na Ukrajině už trvá více jak dvacet měsíců a na brzké zakončení konfliktu to zatím nevypadá. Existuje nějaká šance, že Rusové přestanou v blízké budoucnosti Putinovo válečné tažení hromadně podporovat? Téma Voxpot tentokrát podrobně rozebíral se sociologem Denisem Volkovem.
Přes 35 tisíc. Zhruba tolik zabitých ruských vojáků si podle podrobné investigativy serverů BBC a Mediazony vyžádal krvavý konflikt na Ukrajině. Další oběti přitom přibývají každý den, stejně tak jako počet těch, kteří se kvůli těžkému zranění jen stěží vrátí do normálního života.
Do toho Rusko už přes rok a půl čelí největšímu množství sankcí na světě. Ty se projevují nedostatkem západního zboží, vysokou inflací, nemožností cestovat na Západ a z toho všeho plynoucím odlivem vědců i řady talentových lidí.
Navzdory citelným důsledkům však podpora Putinovy takzvané „speciální vojenské operace“ mezi Rusy neklesá a podle sociologického centra Levada stabilně osciluje okolo 75 procent. Kolik toho jsou ještě obyvatelé největší země světa schopni svému vedení odpustit? A nezačaly se konečně v ruské společnosti formovat protiválečné nálady, o nichž nedávno psal ruský nezávislý server Vjorstka? O tom jsme si povídali s ruským sociologem z nezávislého centra Levada Denisem Volkovem.
Socioložka Jelena Koněva na jaře napsala, že existují současně dvě Ruska. Jedno mnohem větší, které pevně stojí za Putinem i jeho vojenským angažmá na Ukrajině, a druhé silně protiválečně naladěné. Na kolik jsou tyto dva tábory po více jak 20 měsících invaze na Ukrajinu stabilní? Proměňují se nějak počty jejich podporovatelů, nebo naopak zůstávají konzistentní?
Obecně řečeno se počty mění jen minimálně. Takzvaná operace na Ukrajině už trvá dlouho, každý se tak přiklonil k nějaké pozici a od ní se příliš neodchyluje.
Poslední průzkum provedený naším centrem ukázal, že vojenské akce v sousední zemi v říjnu podporovalo zhruba 76 procent Rusů, tedy o zhruba tři procenta více než v září. Vidíme tu tedy dokonce mírné navýšení. Ale pozor, je třeba chápat, že tato hodnota představuje horní hranici. Skálopevně přesvědčené proválečné jádro čítá jen zhruba 20 procent a jejich počet se příliš nemění. Zbylých 50 procent představují lidé, kteří v průzkumech uvádějí, že stojí především na straně „našich“ chlapců a důvěřují zkrátka prezidentovi a vládě.
Ani tábor odpůrců se příliš v průběhu posledního roku a půl neměnil. Stabilně se k němu hlásí zhruba pětina Rusů a nezaznamenáváme zatím, že by jejich počet nějak stoupal. Jedná se zpravidla o dlouhodobé kritiky politiky Vladimira Putina, více prozápadně a moderně smýšlející, žijící hlavně ve městech.
Čtěte také: Rusofobie, dvojí metr, zánik Ruska: Jaké jsou důvody „liberálních“ Rusů pro podporu války?
Kdo tvoří tvrdé jádro přívrženců války?
Jedná se zejména o muže staršího věku, kteří se řadí k dlouholetým Putinovým podporovatelům. Vedle toho je spojuje i fakt, že jim vzhledem k věku už nehrozí případný odchod na frontu.
Bavíme-li se ještě o podpoře takzvané „operace“, neměli bychom zapomínat na ještě jeden faktor. Tím je zájem o započetí mírových jednání. S ním by souhlasil každý druhý Rus. Ukazuje to, že polovina lidí – nehledě na to, komu fandí – už chce, aby všechno skončilo. Celou situací jsou zkrátka unavení.
Liší se podpora války v závislosti na regionech? Nyní nemyslím rozdělení město/venkov, ale spíše třeba různé etnické republiky vs. zbytek Ruska. Jak to vypadá z hlediska podpory například v republikách, kde se ve větší míře mobilizovalo?
Většina našich průzkumů regionální faktor příliš nezohledňuje. Z toho, co jsem viděl, se ale postoje k takzvané „speciální operaci“ napříč celou zemí víceméně podobají a jestli se někde liší, tak pouze o pár procent.
Pohraniční oblasti byly proti Ukrajině negativně nastaveny ještě před konfliktem.
Bavíme-li se o regionech severního Kavkazu a východosibiřských republikách jako Tuva a Burjatsko, v nichž se ve větším měřítku mobilizovalo, ani tam nespatřujeme více odpůrců vojenských akcí na Ukrajině. Vysvětluji si to zejména špatnou ekonomickou situací. Vstup do armády je tam vnímán jako dobře honorované povolání a šance, jak se zabezpečit. I po smrti vojáka jeho rodina dále dostává různé finanční kompenzace.
Jaká je v tomto ohledu situace v příhraničních oblastech s Ukrajinou?
Tam je podpora ještě vyšší. Konflikt se už do pohraničí nějakým způsobem přelil a nutno podotknout, že tyto oblasti byly poměrně negativně nastaveny proti Ukrajině ještě před událostmi z 24. února. Pravdou sice zůstává, že řada tamních obyvatel má na Ukrajině příbuzné, z našich průzkumů ale vyplývá, že tento faktor nemá příliš velký vliv na to, zda lidé s „operací“ souhlasí, či nikoliv. Nynější situace mezi oběma zeměmi tyto nálady ještě posílila, stejně tak zvýšila podporu Kremlu.
Odvod na frontu? Hlavně beze mě
Známá ruská publicistka a psycholožka Ljudmila Petranovskaja nedávno ve svém rozhovoru pro server Vjorstka řekla, že se podle ní v ruské společnosti pomalu formuje antiválečný konsenzus. Nikoliv ve smyslu, že by lidé byli ochotni jít demonstrovat, ale že na ten konflikt pomalu změní pohled. Vidíte jako sociolog záblesky takového jevu? Třeba navyšující se nespokojeností mezi lidmi? Nebo se jedná jen o zbožné přání liberálně protirežimně orientovaných lidí?
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
