Nejbohatší muž světa si dal v Římě dostaveníčko s hvězdami evropské krajní pravice, kde mluvili o důležitosti rodičovství i migraci. Místní politická reprezentace i Musk ukázali přehlídku pokrytectví, která shrnuje jejich „prorodinnou politiku“.
„Italská, japonská a francouzská kultura můžou zmizet. Hrozí nám, že tyto země přestanou existovat.“ Autorem tohoto výroku není umělá inteligence, které někdo zadal, ať generuje apokalyptické slogany pro pravicové politiky, ale nejbohatší muž světa – Elon Musk.
Vzhledem k tomu, že se majitel Tesly a Twitteru se svými politickými názory už nějakou dobu netají, samotný obsah nepřekvapí. Mnohem zajímavější je fakt, že Musk svá varování pronášel v Římě na politickém festivalu Atreju, který pořádá mládežnická organizace italské vládnoucí strany Bratři Itálie premiéry Giorgii Meloni.
Elon Musk sarà ospite di Atreju a Roma questo sabato. Il tycoon ha accettato l’invito della presidente del Consiglio Giorgia Meloni https://t.co/6kyLIXJx0F
— RaiNews (@RaiNews) December 12, 2023
Spolu s tím, jak postfašistická partaj stoupala do nejvyšších pater italské politiky, rostla i prestiž této akce. V minulosti ji už navštívili například Viktor Orbán nebo Steve Bannon, bývalý poradce Donalda Trumpa. Ale zdaleka nejsilnější „line-up“ zažila až letos.
V Římě si mikrofon podávali britský premiér Rishi Sunak, lídr krajně pravicového španělského Voxu Santiago Abascal nebo třeba albánský předseda vlády Edi Rama, do jehož země chce Itálie podle nedávné dohody „přesídlovat“ žadatele o azyl – v rozporu s mezinárodním i albánským právem.
Největší hvězdou byl ale právě Musk. Nemluvil přitom o kolonizaci Marsu, implantaci čipů do mozku ani jiném ze svých „disruptivních nápadů“, ale o starém dobrém dělání dětí. „Moje rada pro všechny lidi i vládnoucí politiky zní: Ujistěte se, že máte dost dětí, abyste stvořili novou generaci,“ pronesl majitel Tesly a Twitteru (nebo X, chcete-li) v souladu se svými staršími vyjádřeními.
Na tradiční rodině mu záleží natolik, že jich má hned několik. Se třemi různými ženami má 11 dětí.
Na svém twitterovém účtu se přitom rád prezentuje jako rozjívený teenager, který vyzývá jiné miliardáře k zápasům v kleci a tím získává body u své oddané fanouškovské základny „rozhněvaných mladých mužů“.
Tuhle image si rád přenáší i do fyzické reality. Naposledy to ukázal třeba na byznysové konferenci, kde silácky „poslal někam“ firmy, které na jeho sociální síti nechtějí inzerovat kvůli Muskově legitimizaci konspiračních teorií.
Otec roku
Aby zapůsobil na své nové evropské přátele, Musk navlékl jinou masku – milujícího otce. Na pódium, kde později mluvil o „důležitosti demografie“, přišel v náručí se svým tříletým synem jménem X AE A-12.
Elon Musk sul palco di Atreju con uno dei suoi 11 figli: «Per gli ambientalisti la natalità è un male» https://t.co/k7VElFPfVl pic.twitter.com/KPI5CzVNNr
— IlSole24ORE (@sole24ore) December 16, 2023
Vůči Muskovi se dá vznést stejná poznámka, která platí pro podezřele dlouhou řadu vysoce postavených konzervativců: na tradiční rodině mu záleží natolik, že jich má hned několik. Se třemi různými ženami má 11 dětí a v duchu kultu maximální efektivity při tom dokonce „multitaskuje“.
V listopadu 2021 se mu narodila dvojčata, která počal s Shivon Zilis, svojí zaměstnankyní ve společnosti Starlink. Jen o pár týdnů později přišla na svět druhá dcera, kterou měl se zpěvačkou Grimes.
Rozebírat jeho rodinou historii sice může působit bulvárně, ale do veřejné debaty ji zatáhl sám Musk tím, že kapitalizuje na své otcovské identitě. Po víkendovém vystoupení se synem v politické debatě se Musk nechal vyfotit, jak spolu chodí po památkách. Svoje syny už dříve přivedl na diplomatická jednání, kdy mu mohla „identita otce“ přijít vhod – loni v létě s nimi pózoval během návštěvy papeže.
Čtěte také: Odporem k genderu se východní Evropa vymezuje vůči Západu, tvrdí polské výzkumnice
Tématu rodičovství se pak věnují i celé pasáže v Muskově autorizované biografii od Waltera Isaacsona. „Dbá na to, aby s dětmi trávil kvalitní čas,“ píše na základě Isaacsonovy biografie magazín Esquire.
Na individuální úrovni se pak lze ušklíbnout nad patriarchálním dvojitým standardem. Zatímco žen se ve veřejném prostoru všichni úzkostlivě ptají na to, jak zvládají skloubit kariéru a děti, mužům se extaticky gratuluje za provedení běžného rodičovského úkonu. Muska pak na Twitteru dokonce označují za vzor, protože „ukázal ostatním rodičům, že je v pohodě brát děti na pracovní cesty“.
Musk se ve svém životopise prsí tím, že dává svým dětem kvalitní čas a pozornost, nepřekvapivě ale nemluví o každodenní péči. Kdo by měl taky čas na přebalování, když vlastníte pět korporací s tisíci zaměstnanců, ale stejně potřebujete všechno obsesivně mikromanagovat. „Pracuju celý den, pak jdu domů a hraju simulátor práce,“ pochlubil se miliardář dříve na Twitteru.
Pravidla pro všechny – kromě Elona
Pokud Musk nasadil pro své nové evropské přátele masku milujícího otce, ještě větší prohnutí páteře proběhlo ze strany italské pravice. Ta si v rámci útoků na queer lidi vytyčila za jeden z hlavních nepřátelských cílů tzv. surogátní mateřství. Italským senátem například prošel zákon, který jej označuje za „univerzální zločin“.
Nikdo z přítomných politiků, kteří mají jinak plná ústa řečí o cizincích nedodržujících naše pravidla, ale neměl kuráž tohle vysvětlit Muskovi – jehož dvě děti porodila právě surogátní matka.
Když se na to novináři zeptali Mattea Salviniho, předsedy druhé nejsilnější koaliční strany, nejdříve předstíral, že otázku neslyší. „Bavili jsme se o něčem jiném,“ odpověděl nakonec. Stočit řeč jinam ale nebylo obtížné, notovat si mohli třeba u potlačování práv zaměstnanců a odborových organizací.
Musk má ve svých firmách dlouhou historii ilegálního potlačování odborů. V Itálii zase probíhala 15. prosince generální stávka proti novému státnímu rozpočtu. Salvini ale z pozice ministra dopravy zakázal pracujícím v dopravě stávkovat více než 4 hodiny denně. „V demokratické historii naší země se ještě nikdy nestalo, že vláda omezila právo na stávku,“ kritizoval rozhodnutí šéf odborového svazu CGIL Maurizio Landini.
Hlavně symbolické děti
Kromě zmíněné surogace ale Muskův přístup k rodičovství zapadá do širšího rámce rodinné politiky, kterou prosazují Muskovi političtí spojenci za Atlantikem i ostatní hvězdy z pódia v Římě.
Santiago Abascal ze španělského Voxu i Giorgia Meloni ve svých posledních volebních kampaních prosazovali omezení přístupu k interrupcím. Meloni po vstupu do úřadu svoje výroky z kampaně mírnila – nejspíš i proto, že toho už moc omezit nejde. V Itálii totiž celou řadu nemocnic provozuje katolická církev, interrupce poskytují jen tři z deseti gynekoložek a legislativa přináší celou řadu překážek. Lidskoprávní organizace tak přístup k této zdravotní péči označují jako „tíživý labyrint“.
Zatímco Meloni vychází z prostředí (post)fašistického aktivismu v ulicích Říma, Sunak pracoval jako investiční bankéř
V myšlenkovém a bohužel i reálném světě konzervativců pak na tolik vzývaném „lidském životě“ záleží jen do doby, než opustí stěny porodnice. Meloni před volbami sice slibovala větší kapacity jeslí a školek, v reálu zatím ale jen osekala sociální dávky, které pomáhaly nízkopříjmovým rodinám či matkám samoživitelkám.
„Rozpor Meloni a globální pravice spočívá v tom, že na jedné straně volají po vyšší porodnosti, ale zároveň brání ekonomiku, ve které záleží víc na majetku než na práci. To strukturálně vede k menšímu počtu dětí, aby se uchovalo dědictví,“ komentoval italský politolog Paolo Gerbaudo.
Čtěte také: Nedožité padesátiny Roe vs. Wade: Boj o reprodukční svobodu dál hýbe americkými městy
Děti pro Muska i Meloni představují ultimátní symbol dobra, dokud zůstávají na abstraktní úrovni. Konkrétní každodenní péče už ale představuje jakýsi nepříjemný přílepek. Musk si s dětmi stráví jenom „kvalitní čas“, Meloni jim ve státním rozpočtu nechá drobné až po tom, co v přepočtu miliardu korun z rozpočtu ministerstva práce a sociálních věcí přesměruje na financování migrační dohody s Albánií.
Přátelství fašistů s konzervativci na rasových základech
Téma migrace se pochopitelně v Atreju vznášelo nad všemi vystoupeními. Meloni sice přiznala, že v této oblasti zatím nepostupuje tak rychle, jak by chtěla, ale zároveň se pochlubila příslibem albánského řešení spolu s tamním předsedou vlády.
K jednání za zavřenými dveřmi se k nim pak do trojice přidal i britský premiér Sunak. Jeho vláda se pokouší navzdory vlastnímu ústavnímu soudu prosadit podobnou migrační dohodu, jež by umožňovala žadatele o azyl posílat do třetí země – v britském případě Rwandy.
Čtěte také: Postfašistické odpovědi na migraci. Jak italská vláda (ne)řeší svoje královské téma
Kromě výměny praktických tipů o tom, jak provádět deportace, představuje jeho návštěva důležitý spojující moment. Zatímco Meloni vychází z prostředí (post)fašistického aktivismu v ulicích Říma, Sunak pracoval jako investiční bankéř a jeho strana se pořád hlásí k odkazu distingovaného britského konzervativismu, který rekrutuje svoje kádry převážně na elitních soukromých školách.
„Přichází z odlišných politických tradic, ale našli společnou řeč v tématu, které charakterizuje dnešní konzervativní frontu – útoky na právní stát v oblasti migračního práva. To všechno v době, kdy je migrace jako fenomén na vzestupu,“ shrnul opoziční italský politik Riccardo Magi.
O migraci mluvil v Římě i Musk. Navrhl zvýšit „legální migraci, ale ukončit tu ilegální“. Stěhování lidí podle něj ale nemůže vyřešit demografický problém, kterému čelí rozvinuté země jako právě Itálie.
Právě migrace dodává další rozměr obsesi porodností v zemích globálního severu. Ukazuje, že více než reálné stárnutí populace jim vadí, že se nerodí dost našich, tedy bílých dětí. V této oblasti politiky Meloni a spol. tak můžeme pozorovat tu nejvýraznější kontinuitu s fašismem první poloviny dvacátého století.
„Epochální panika o ‚barevné světové revoluci‘ a ‚přílivu barevných‘ byla zárodkem nástupu fašismu po první světové válce. Ta se proměnila od dnešních narativů o nahrazení, substituci nebo kulturní sebevraždě, které sdílí masoví střelci a evropští premiéři,“ píše v knize Pozdní fašismus italský filozof Alberto Toscano.
Po víkendu v Římě se k nim oficiálně přidal i nejbohatší člověk na světě.
