Vrátí se Donald Trump do Bílého domu? To se dozvíme až příští týden. Už teď si ale můžete přečíst o muži, bez jehož vlivu by Trump nebyl tím, kým je dnes. Právník Roy Cohn je jednou z nejbizarnějších pozapomenutých postaviček nedávné americké historie.
„Tohle je fotka Donalda a mě. Říká tu: Roy je můj nejlepší přítel,“ chlubí se v televizním rozhovoru z 80. let Roy Cohn. Opálený právník ukazuje na kameru zarámovanou fotku a dopis, ve kterém mu Donald Trump děkuje za to, jak ho zastupoval v případě týkajícím se proslulé Trump Tower.
Cohnův vztah s Trumpem je předmětem aktuálního filmu The Apprentice: Příběh Trumpa. Ve snímku právníka skvěle hraje Jeremy Strong, kterého české publikum může znát jako Kendalla Roye ze seriálu Succession.
Jakkoliv je letošní film vtahujícím úvodem do osobnosti člověka, který pomáhal vytvarovat Trumpa do podoby, v jaké ho známe, nutně jen klouže po povrchu.
Cohn se sice nedožil ani šedesáti let, ale během svého života toho stihl mnoho a postupně se stal jedním z nejmocnějších lidí ve Spojených státech. Jeho vlastní bratranec David Marcus ho označuje za „ztělesněné zlo“.
V Cohnových společenských a pracovních kruzích se potkávali politici včetně prezidentů i jejich nájemní asistenti pro špinavou práci, šéfové newyorské mafie, výtvarní umělci a také kupa novinářů. Jeho bizarní a temný život proto stojí za připomenutí i mimo spojitost s Donaldem Trumpem.
Vymodlený trest smrti
Cohn se narodil v Bronxu na konci 20. let jako syn vlivného soudce. A jeho širší rodina mu skýtala velkou škálu možných osudů.
Prastrýc založil úspěšnou firmu vyrábějící vláčky pro modelové železnice, blíže příbuzný strýc byl šéfem newyorské banky. Toho ale semlela hospodářská krize a skončil v tamní proslulé věznici Sing Sing. Dle mnoha lidí z Cohnova okolí byla právě tato strýcova potupa velkou životní motivací – takovou bezmoc nechtěl Roy nikdy zažít.
Ve 40. letech vystudoval práva a jeho kariéra už v útlém věku nabrala ostrý spád. Ve Spojených státech začínala druhá vlna paniky okolo inflitrace státní správy komunisty a Cohn se na ní svezl snad jako nikdo jiný.
Brzy se dostal k procesu s manželi Rosenbergovými.
Mladý právník si našel práci jako asistent newyorského státního zástupce a rychle si udělal jméno na procesech s lidmi obviněnými ze špionáže pro Sovětský svaz. Brzy se dostal k případu, který patří k nejvzpomínanějším: procesu s manželi Ethel a Juliem Rosenbergovými.
Případ je kontroverzní dodnes. V jeho jádru šlo o obvinění, že manželé dodali Sovětům klíčové informace o americkém jaderném programu a dopomohli jim tak k sestavení vlastní atomové bomby. Soud skončil popravou Rosenbergových.
Fakta ohledně procesu jsou dodnes vcelku mlhavá. Mnoho lidí už dnes nepochybuje, že Julius byl skutečně špiónem. Prokurátorský tým, jehož byl Cohn členem, to však věděl jen díky odposlechům ze sovětské ambasády, které u soudu nemohli přiznat. Rosenberga tak usvědčili falešnými důkazy – včetně křivých výpovědí podaných pod nátlakem.
„Falešně usvědčili vinného člověka,“ shrnoval to později Cohnův známý, neméně kontroverzní právník Alan Derschowitz.
Kromě toho velmi pravděpodobně usvědčili i člověka nevinného. Juliova manželka Ethel podle všeho do špionáže zapojena nebyla. Dle pozdějších zjištění navíc informace, které měl Julius předat Sovětům, nebyly pro jejich jaderný program až tak klíčové, za jaké je prokurátoři vydávali.
Rudolevandulový bojovník
Rudá i levandulová panika
McCarthyho tvrdé antikomunistiské tažení se zapsalo pod jeho jménem jako „mccarthysmus“. V širším smyslu se ale v USA mluvilo o takzvané „rudé panice“ – tedy morální panice z inflitrace Spojených států a především jejich státní správy komunisty. Tu ale doprovázela i panika „levandulová“: strach z homosexuálů.
Mnohdy byla obhajovaná tak, že homosexualita představuje pro úředníky bezpečnostní riziko. Ve Spojených státech byla tehdy homosexualita vyloženě kriminalizována a dle logiky McCarthyho a jeho stoupenců byli proto lidé s jinou orientaci vydíratelní například Sověty. Řešit to dekriminalizací zjevně nepřipadalo v úvahu.
O Cohnově ultrakonzervativní reputaci už brzy nikdo nepochyboval. „Jeho představa o seškrtání sociálních dávek je zabít žebráka,“ cituje novinář Burton Hersh jednoho z Cohnových přátel ve své knize o nevraživosti mezi klanem Kennedyů a ředitelem FBI, J. Edgarem Hooverem.
Čtěte také: Roger Stone: Špinavá práce všeho druhu od Nixona po Trumpa
Hoover si Cohna všiml díky jeho účasti na procesu s Rosenbergovými. Podle Hershe ředitel FBI Cohnovi řekl, ať mu osobně zavolá, kdykoliv by měl zajímavé informace.
Roy a Edgar se oslovovali křestními jmény, vídali se i mimo své pracovní výměny a dávali si dary. A taky ho Hoover doporučil jeho příštímu zaměstnavateli: senátorovi Joeu McCarthymu.
Podle novináře Davida Talbota a jeho knihy Devil's Chessboard měl Hoover na McCarthyho celé šanony materiálu „plné znepokojivých skazek o McCarthyho zvyku opile ošahávat prsa a zadky mladých slečen“.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu.
Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
