Polsko-ukrajinské vztahy opět zažívají turbulentní období. Nynější diplomatickou roztržku vyvolal svými slovy ohledně Volyňského masakru ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba. Jak reaguje Varšava?
„Ukrajinci dělají PR a diplomacii v sovětském stylu: zacházejí s tebou jako s děvkou,“ opřel se nezvykle ostře do napadeného souseda novinář Łukasz Warzecha ze serveru Do Rzeczy.
Nebyl na mediálním poli rozhodně jediným, kdo použil peprnější slovník.
Mezi Varšavou a Kyjevem to v posledních dnech opět pořádně vře. O rozruch se tentokrát postaral šéf ukrajinské diplomacie Dmytro Kuleba. Ten minulý týden zavítal na pozvání varšavského starosty Rafala Trzaskowského do severopolského Olštýnu, kde se konala debatní akce „Budoucnost Polska“. Na ní během diskuze s polským protějškem Radoslawem Sikorským odpovídal Kuleba na otázky veřejnosti.
Varšava přirovnává Volyňský masakr ke genocidě a dlouhodobě požaduje od Ukrajiny omluvu, Kyjev se těchto kroků zdráhá a spíše poukazuje na tehdejší zločiny páchané Poláky.
Jedna z účastnic mu položila dotaz, kdy bude moct Polsko konečně provést exhumaci obětí genocidy na Volyni. V sále se záhy ozval burácivý potlesk. Následná slova ukrajinského ministra zahraničí už takové ovace a souhlasné přikyvování rozhodně nevzbudila. Místo přímé odpovědi se politik pustil do vlastního historického exkurzu.
„Víte, co to byla operace Visla, a víte, že všichni tito Ukrajinci byli násilně vyhnáni z ukrajinských území, aby žili na různých místech v Polsku, včetně Olštýnu?“ obrátil se Kuleba na ženu, jež mu zadala otázku. Následně všechny vyzval, aby přenechali minulost historikům a společně se vrhli na tvoření budoucnosti.
Volyňský masakr
Jedná se o označení masových etnických čistek v letech 1943–1944 spáchaných na území Volyně (dnes západní Ukrajina). Ty byly v první řadě namířeny proti tamnímu polskému a židovskému obyvatelstvu. Ukrajinskými nacionalistickými jednotkami UPA a OUN s podporou tamního ukrajinského obyvatelstva bylo při čistkách podle historiků zavražděno nejméně 60 tisíc lidí.
Místo toho však ukrajinský politik vyvolal mezi Poláky masové pobouření a dokonce jednu z dosud největších diplomatických roztržek. Za obzvlášť drzé a skandální považuje řada polských politiků a komentátorů označení polských oblastí – konkrétně Lublinskou, Podkarpatskou a Malopolskou – za ukrajinská území. Později svá slova změkčil a vysvětlil, že měl na mysli oblasti, jež byly historicky osídleny Ukrajinci, jeho výrok si už ale žil svým životem.
Polsko jako stopka ke členství
Podle expremiérky Beaty Szydlo se jednalo o bezprecedentní událost v polsko-ukrajinských vztazích. „Po více než dvou letech záchrany Ukrajiny vojenskou technikou a jakoukoli další podporou se ukrajinské úřady chovají k Polsku s opovržením a drzostí,“ uvedla na síti X.
Pořádnou sprchu kritiky schytal i šéf polské diplomacie Radoslaw Sikorski, jenž v tu chvíli zrovna seděl vedle Kuleby. Poslanec za konzervativní stranu Právo a spravedlnost Janusz Kowalski následně vyzval k jeho odvolání z postu. Toto úterý si ale Sikorski svou pověst zřejmě vylepšil.
Vzkázal totiž veřejně Kyjevu, že Varšava má páky na to, aby blokovala vstup Ukrajiny do Evropské Unie, například v okamžiku, kdy sousední země neposkytne Polsku k exhumaci těla z Volyně. Tím podle zdroje z diplomatické komunity posunul eskalaci ve vzájemných vztazích na zcela novou úroveň. Ještě nikdy se obě strany takovým způsobem nevydíraly, navíc v otázce členství v Unii, která je pro Ukrajince obzvlášť citlivá.
Operace Visla
Označuje velkou přesídlovací operaci v roce 1947, kdy bylo zhruba půl milionu obyvatel, zejména etnických Ukrajinců, deportováno z jihovýchodního a východního Polska do všech koutů země. Cílem operace byla v prvé řadě likvidace ukrajinských nacionalistických jednotek OUN a UPA. V té druhé pak větší rozmělnění ukrajinského obyvatelstva do všech koutů země.
Jak ukazuje zkušenost, téma bude zřejmě ještě nějakou dobu rezonovat, pak ale jako vždy zapadne. Po nějakém čase však opět vybublá na povrch, uvedl zdroj z diplomatické komunity. Řešení svízelné situace se navíc nenabízí. Volyňský masakr hyzdí polsko-ukrajinské vztahy už 80 let. Cestě k usmíření brání absence vzájemné diskuze, neporozumění i prosazování vlastní pravdy. Zatímco Varšava přirovnává Volyňský masakr ke genocidě a dlouhodobě požaduje od Ukrajiny omluvu, Kyjev se těchto kroků zdráhá a spíše poukazuje na tehdejší zločiny páchané Poláky.
Čtěte také: 80 let od masakrů na Volyni: I přes sbližování obou zemí Polsko na omluvu od Ukrajiny stále čeká
Definitivní udobření v tomto ohledu nepřinesla ani ruská invaze, během níž se projevilo Polsko jako klíčový spojenec Ukrajiny. Letitý konflikt nadále přiživují na obou stranách především politici a silných frází navzdory trvající válce na Ukrajině v poslední době ještě přibývá.
Nejsou to ani dva měsíce od toho, kdy rozruch pro změnu způsobil historik a poslanec ukrajinské Národní Rady Volodymyr Vjatrovyč. Ten v den 11. července, kdy si Poláci připomínají výročí takzvané krvavé neděle, která je považována za vyvrcholení Volyňského masakru, opět zkritizoval Polsko za jednostranný přístup a zpochybnil počty obětí. Tím rozpoutal očekávaně lavinu kritiky a zjitřené emoce na polské straně. Lekne se nakonec Ukrajina polských výhružek a nebude dráždit hada bosou nohou?
