Do odpovědi na otázku, zda bude mít Francie opět prezidenta, nebo poprvé prezidentku, zbývají už jen tři dny. Oba kandidáti se nyní přetahují hlavně o voliče neúspěšných kolegů a také o ty nerozhodnuté. Zaměřují se proto i na témata, jež v kampaních před prvním kolem nehrála prim. Mnoho Francouzů ale bude volit menší zlo a rozhněvaná společnost se jen tak někam nevytratí.
„Ani Macron, ani Le Pen,“ je slyšet v poločase prezidentských voleb ve Francii. Pronáší to zejména mladší voliči, kteří tím dávají najevo svoje zděšení z obou kandidátů. „Mnoho mladých lidí má pocit, že jejich hlasy nejsou vyslyšeny a hlavní obavy byly během kampaně ignorovány,“ uvedl k tomu odborník na volební návyky z Univerzity v Lille Tristan Haute.
Mladí se přitom snažili na témata, která je zajímají, upozorňovat. V tomto duchu se dokonce před prvním kolem konal ve francouzských městech protestní pochod. „Nejsou zde jen klimatičtí aktivisté, ale také antirasistické nebo feministické organizace,“ popsal Voxpotu předvolební demonstraci Lali Afwerki.
Debata o klimatické krizi a jejím řešení by před druhým kolem mohla zmobilizovat hodně voličů.
Lali byl na ulici společně s organizací Antiracisme et Solidarité, bojující proti rasismu a v těchto volbách zejména proti krajní pravici. Tohoto obřího pochodu se neštítily využít ani žluté vesty. Ty se hned na začátku prodraly dopředu, aby to vypadalo, že vše vedou. Nebylo jich však tolik, aby dokázaly přebít účastníky s transparenty týkajícími se ochrany klimatu.
Žluté vesty na klimatickém protestu v Paříži / Foto: Filip Brychta/Voxpot
Také na ně se zaměřili zbylí dva kandidáti ve dvoutýdenní kampani před druhým kolem. Bojují tím zejména o voliče zeleného kandidáta Yannicka Jadota (4,6 %) a levicového Jeana-Luca Mélenchona (22 %). V neposlední řadě i o to, aby lidé z podobných akcí vůbec k volbám přišli nebo neodevzdali nevyplněný lístek.
Jasně, že jsme zelení, hlasy ale chceme i červené
Před prvním kolem, jak pro Voxpot poznamenal odborník Francouzského institut mezinárodních vztahů Marc-Antoine Eyl Mazzega, nehrála změna klimatu téměř žádnou roli. „Debaty se soustředily na kupní sílu, migraci a celkově na kampaň vrhl stín šok z ruské války,“ řekl.
Jenže druhé kolo dost často funguje jako volba menšího zla a vyřazení kandidáta, kterého daný volič nemá rád více než toho druhého. A tak teď o klimatu slyšíme v posledních dnech od finalistů, jimiž jsou Emmanuel Macron a Marine Le Pen, stále častěji. S tím, že by veřejná diskuse o klimatické krizi a jejím řešení mohla zmobilizovat hodně voličů, souhlasí i Mazzega. „Jenže politici jsou stále paralyzováni hnutím žlutých vest,“ dodal.
Čtěte také: Macron s Le Pen ve finále: O budoucí Evropě se rozhoduje na francouzském venkově
Právě jejich stoupence vyhánějí ve velkém do ulic vysoké životní náklady. Ty jsou také hlavním tématem letošních voleb. Le Pen chce proto zrušit daň z příjmů pro všechny pod třicet let, případně snížit DPH na pohonné hmoty na 5,5 %. Mimo jiné chce i privatizovat veřejnoprávní vysílání zrušením koncesionářského poplatku, jenž činí 138 eur.
Macron naproti tomu říká, že vláda již utratila miliardy na zastropování účtů za energie a navrhuje, aby zaměstnavatelé měli možnost dát svým pracovníkům nezdaněný bonus ve výši až 6000 eur. A také on chce zrušit koncesionářské poplatky. Hnutí francouzských podniků (MEDEF) tvrdí, že Macronova politika je lepší pro růst a zaměstnanost. O politice Le Pen pak soudí, že zavede Francii do slepé uličky.
VIDEO: 🇫🇷 French elections: Thousands march against Macron, Le Pen
People in Paris protest against presidential candidates Emmanuel Macron and Marine Le Pen during a national mobilisation eight days before the election second round #presidentielles2022 pic.twitter.com/TpXN8H2lDu
— AFP News Agency (@AFP) April 16, 2022
Taková debata ale ne každému voliči stačí. A přestože mluvení o úsporách energie a v této souvislosti i změně chování je docela riskantní, protože velká část obyvatel nižší střední třídy je naštvaná, vypadá to, že kandidáti si vypočítali možné přínosy.
A tak se Macron minulý čtvrtek vydal do Le Havru, kde navštívil větrné elektrárny. Dokonce navštívil lokální rádio. Tato místa byla dříve útočištěm spíše Le Pen, ale je na tom vidět, že do „nové kampaně“, jak své další tažení prezident po postupu nazval, investuje mnohem více času. Do éteru slíbil, že do roku 2040 zakáže jednorázové plasty a podpoří obnovitelné zdroje energie.
Ostatně na ekologickou notu nyní Macron hraje velmi hlasitě a program protikandidátky považuje za zcela nezelený. Trvá na tom, že s Jadotem a Mélenchonem sdílí „společnou půdu v oblasti ekologie, uhlíkové neutrality do roku 2050 a respektování Pařížské dohody, zatímco projekt krajní pravice tyto cíle popírá“.
Francouzi ztrácejí víru v politiku. Jsme tady, protože chceme protestovat proti celým volbám.
Tomu se samozřejmě Le Pen brání. Europoslanec Národního sdružení (strany vedené prezidentskou kandidátkou) Jordan Bardella proto prohlásil, že „hlas pro Marine Le Pen je hlasem pro klima“. „Nejlepší způsob jak chránit planetu je zastavit velký pohyb světa,“ myslí si. Tím naráží na celkovou vizi své lídryně, jež brojí proti dopadům globalizace.
Její podporovatelé také připomínají zprávu nezávislého poradního orgánu pro vládu Vysoká rada pro klima, která uvádí, že Macron udělal příliš málo pro urychlení snižování emisí skleníkových plynů v zemi. Navíc místo toho, aby ustoupil od jaderné energie, slibuje ambiciózní program 14 nových reaktorů do roku 2050. V tom souzní s Le Pen a zvyšuje rozzlobení jeho levicových odpůrců.
Většina občanů se ale podle Mazzegy dívá na nové jaderné reaktory pozitivně. „Francouzi jsou stále lehce vyděšeni výbuchem v jaderné elektrárně Flamanville v roce 2017, ale ve stavbách britské Hinkley Point C a finské Olkiluoto už mohou spatřit poučení“.
Laïcité v ohrožení
Lali byl ale na protestu hlavně z jiného důvodu. Ze strachu z extrémní pravice. Za ni považuje i Le Pen, přestože se v posledních letech snažila posunout víc do středu. „Jsme tu pro všechny lidi, kteří zde chtějí žít, ale kvůli xenofobii a rasismu je jim to upíráno,“ popsal. „Chceme lidská práva pro všechny.“
Le Pen potom v kampani slíbila, že zakáže nošení hidžábu na veřejnosti. Podle ní je to „islamistická uniforma“ a symbol protizápadní muslimské víry. Náboženská svoboda se nakonec po prvním kole ukázala jako další klíčové téma. Ve Francii se to nicméně dalo čekat, protože jsou zde napjaté vztahy s islámem kvůli koloniální historii a několika teroristickým útokům v posledních letech. Zároveň je to země s největší muslimskou populací v západní Evropě.
Čtěte také: Prezidenta bohatých, či cestu do extrému? Volební dilema Francouzů může přinést překvapení
Ani Macron však není vysněným kandidátem těchto lidí. Rozhněval si je například legislativou k boji proti tomu, co nazývá „islamistickým separatismem“. Tento loni schválený zákon byl použit k uzavření některých mešit a islámských sdružení obviněných z podpory radikalismu. Mimochodem tím určitě přilákal nějaké pravicové voliče – šťastná náhoda.
Jenže nyní ví, že bude potřebovat muslimskou komunitu a soustředí se na ni podobně jako na levici. V odpověď na incident Le Pen, kterou konfrontovala žena s otázkou „Co dělá šátek v politice?“, se nezdráhal během kampaně Francouzsku v hidžábu oslovit sám.
„Jste feministka? Jste pro rovnost mužů a žen?“ zeptal se jí. Žena odpověděla na obé kladně a Macron v narážce na Le Pen ponesl, že je to „nejlepší odpověď na všechny hlouposti, které stále slýchá“. Jeho cíl je jasný – vždyť asi 70 % muslimů hlasovalo v prvním kole pro Jeana-Luca Mélenchona.
Le voile est un uniforme imposé par les islamistes. Je veux faire reculer les islamistes et pour cela il faut interdire le voile dans l’espace public. #2022LeDébat #MarinePrésidente #DébatMacronLePen pic.twitter.com/FJxc5e5kGt
— Marine Le Pen (@MLP_officiel) April 20, 2022
Le Penovou navrhovaný zákaz nošení šátku by zapadl k zákonům, které ve Francii nedovolují nošení okázalých náboženských symbolů ve školách. Podobně jako státním zaměstnancům není umožněno nosit v práci například nikáb.
Macron svou soupeřku obvinil z porušování základů takzvaného laïcité a v rozhovoru minulý týden řekl, že Le Pen pak bude muset odmítnout i „kříže a další symboly“, jinak to způsobí mezi věřícími diskriminaci. „Je to uniforma ideologie, ne náboženství,“ oponovala Le Pen. „Zákaz je založen na boji proti islamistickým ideologiím.“
Jenže zda toto přiláká voliče k Macronovi, není vůbec jasné. Mnoho voličů totiž uvedlo, že se 24. dubna zdrží hlasování.
Zloba, která může otočit stůl
„Francouzi prostě ztrácejí víru v politiku,“ vysvětlil mladší pár Voxpotu poté, co pomáhal stavět barikádu na jedné z demonstrací. „Jsme tady, protože chceme protestovat proti celým volbám.“ Také se svěřili s tím, že pokud jejich kandidát, který aspoň trochu stojí za vhození hlasu, nepostoupí do druhého kola, volit nepůjdou.
A takových lidí je v zemi galského kohouta stále více. Frédéric Gonthier, politolog z univerzity Science Po, popsal, že „Francie je v Evropě státem s největším počtem nespokojených voličů. Je jich 35 %“. Varuje ale, že nesmí být zaměněno odmítnutí politiky za kritiku politického systému. Francouzi tak podle něho mají tendenci hlasovat pro politiky, u nichž existuje největší pravděpodobnost, že změní politiku.
Důsledkem pokřiveného politického systému Francie se stává parlament, který je naprosto impotentní.
Ve Francii tak nacházíme nezájem i extrémy. Gonthier pak upozorňuje na velký vztek, který je v zemi patrný. „Jedna motivace voličů by ale mohla hrát větší roli, než se očekávalo, a je dost opomíjena. Je to potřeba otočit stůl,“ zdůrazňuje. To by, jak dále upozorňuje, mohlo přimět voliče, kteří absentovali v kole prvním, aby hodili hlas Le Pen, protože se cítí opovrhováni.
Podle Gonthiera pak překvapení ve volbách skutečně může nastat. „Lidové výbuchy u volebních uren nelze vyloučit, když je dána příležitost právě obrátit ten stůl“. A touha po větší změně se ukazuje i mezi mladými voliči.
Foto: Lorie Shaull / Wikimedia Commons / CC BY 2.0
Profesor na univerzitě v Montpellier a dlouholetý zastánce šesté republiky Paul Alliès řekl, že rostoucí neúčast ve volbách a stále násilnější protesty jsou důsledkem dysfunkčního systému, který vkládá příliš mnoho moci a pozornosti lidí do postavy prezidenta. „Důsledkem tohoto pokřiveného systému se stává parlament, který je naprosto impotentní“.
Takové tendence jsou ve Francii patrné již nějakou dobu. Jako nedostatky páté republiky lidé často uvádějí prezidenty vládnoucí z „věže ze slonoviny“, kteří se nikomu nezodpovídají, nebo parlament zbavený pravomocí a iniciativy. Mnohdy je pak kritizován i volební systém jako takový. Ten se podle kritiků snaží legitimizovat rozsáhlé pravomoci tím, že vítěz má alespoň 50 % hlasů.
Francouzské volby je proto dobré sledovat i z tohoto pohledu. Nejen jako ohrožení jednotnosti EU a silného zastoupení Evropy v integrovaném velení NATO či Radě bezpečnosti OSN. Země často hraje roli politické laboratoře, jejíž výstupy signalizují širší mezinárodní změny. Velká podpora antisystémových kandidátů může tedy znamenat trend. A proto možná právě nyní, ve Francii, můžeme pozorovat nebezpečný odklon od zastupitelské demokracie.
Podívejte se také na naši reportáž o hnutí žlutých vest ve Francii:
