Někde se život pomalu vrátil do zaběhnutých kolejí, jinde zbyly jen trosky. Téměř dva roky války se podepsaly i na tváři ukrajinských měst, která zabrali Rusové. Voxpot přináší jejich přehled.
Kdysi platila za ospalé periferní městečko, přes které se jezdilo do Doněcku. Ještě v roce 2013 se pyšnila monstrózním chrámem se zlatavými kopulemi a stabilní populací okolo deseti tisíc obyvatel. O deset let později už v Marjince nezbylo ani jedno.
Východoukrajinské město bylo při dobývání ruskými vojáky kompletně srovnáno se zemí a počet obyvatel spadl téměř na nulu. Oficiálně v něm totiž nezůstal ani jeden obyvatel, což ovšem nelze brát doslova. Podobně devastující osud jako více než 150 let starou Marjinku potkal řadu dalších ukrajinských měst ležících na linii dotyku.
Kostely, divadla, nemocnice či sídliště se proměnily v nesourodou směsici sutin, špíny a skla, mnohé domy pak i v důsledku bojů v pohřebiště. Minulost byla pod nánosem prachu a střeliva nenávratně udusána do země, budoucnost zatím visí v nedohlednu.
Ne každé město, do něhož v posledních dvou letech vstoupila noha ruského vojáka, ale vypadá takto žalostně. O některá z nich se vedly jen minimální boje. Na jiných se sice bombardování podepsalo fatálně, Moskva se je však snaží usilovně rekonstruovat a přetvářet k obrazu svému. Zaměřuje se přitom zejména na ty v Doněcké oblasti, do nichž posílá nejen horentní sumy, ale ve velkém i stavební inženýry, dělníky a dobrovolníky. Výsadní místo v tomto ohledu patří jednoznačně Mariupolu, kam Rusko posílá kolosální investice ve snaze zajistit si přízeň a poslušnost tamních obyvatel. Ostatní dobytá města se ve srovnání s ním zatím musí smířit s poněkud skromnějšími dary.
Správa Doněcké lidové republiky slibovala, že Bachmut pozvedne z ruin, o potřebné obnově si však zatím jeho obyvatelé mohou nechat jen zdát.
Ve všech se pak Kreml snaží o jedno: dát tamním Ukrajincům jasně najevo, kdo je ten pravý „osvoboditel“. Ruské vlajky, obří billboardy s propagandistickými slogany i památníky padlým ruským vojákům se tak staly jejich běžnou součástí.
Fotografie okupovaných měst – 13 obrázků
Bachmut
Doněcká oblast; okolo 70 tisíc obyvatel v roce 2020
Jestliže v Marjince dobyté v prosinci nezůstala v důsledku bojů pomalu cihla na cihle, v nedalekém Bachmutu vypadá situace bohužel podobně beznadějně. Město v Doněcké oblasti, jemuž okupanti neřeknou jinak než sovětským názvem Artěmovsk, bylo dříve po celé zemi proslulé těžbou kamenné soli či potravinářským průmyslem. Zato dnes si ho Ukrajinci spojují s jednou z nejdelších bitev téměř dva roky trvající invaze.
O Bachmut se bojovalo prakticky od začátku války až do loňského května, kdy Rusko vjelo do města téměř srovnaného se zemí. Dnes to v něm ale nevypadá o moc lépe. Správa Doněcké lidové republiky (DLR) sice zpočátku slibovala, že jej pozvedne z ruin, o potřebné obnově si však zatím místní obyvatelé mohou nechat jen zdát.
„V současnosti ostřelování města dělostřelectvem ukrajinských sil neumožňuje zahájit ani práce na odminování,“ zchladila v září všechny naděje na brzkou revitalizaci hlava DNR Denis Pušilin. Dodal pak, že rozsáhlejší opravy se v Bachmutu rozběhnou nejdřív v letošním roce. Na oplátku za toto zdržení by se ovšem podle Pušilinova poradce Jana Gagina mělo město dočkat kompletního znovuobnovení.
Mariupol
Doněcká oblast; okolo 450 tisíc obyvatel v roce 2017
Až do února 2022 platil za přitažlivou letní destinaci s mnoha plážemi u Azovského moře a malebnou historickou zástavbou v centru města. Po brutálním ostřelování a tříměsíčním obléhání ruskou armádou se však stal spíše synonymem utrpení, jaké nemělo v Evropě od druhé světové války obdoby. Hovoří o tom i značné množství obětí, jež mnohdy zemřely hladem a které se doposud ani nepodařilo spočítat, i na 90 % zničených budov.
Navzdory tomu však dnes plní Mariupol videa řady tamních bloggerů i přední stránky ruského tisku. Proč? Důvod je prostý. Z přístavního města se Moskva rozhodla vybudovat zbrusu novou metropoli, jež v sobě nezapře nádech dávných imperiálních dob.
„Klenot Donbasu“ – tak Mariupol nazývá Denis Pušilin a obřími finančními injekcemi si zároveň naklání místní obyvatelstvo. Přeměnu města aktivně využívá i k propagandistickým účelům aneb „všichni se podívejte, jak zvelebujeme osvobozená území“. Částky, které sem Kreml sune, se počítají v řádech mnoha miliard rublů.
Čtěte také: Deníky z Ukrajiny: Střílím i ty, co se vzdávají. Zářezy si radši ani nepočítám
Nově postavená sídliště Něvskij a Vostočnyj, školy, školky, parky, obchodní centra… A taky dvě velké moderní nemocnice, z nichž jedna se má stát ústředním zdravotnickým zařízením pro celý Donbas.
To vše stihla Moskva za více než 18 měsíců okupace ve městě vybudovat a nezapomíná se svými výsledky i patřičně chlubit. Nejen v Rusku, ale i na Západě, kde se své „znovuzrození“ Mariupolu snaží v rámci výstav propagovat. S expozicí, o tom, jak „osvoboditelé” město horlivě opravují, přišli organizátoři například začátkem roku v italské Modeně, avšak nakonec nepochodili a vysloužili si kritiku.
Novou prosklenou dominantu Mariupolu se zrcadlovým efektem dozdobí obří fontána a ruské trikolóry.
S velkolepými plány přitom Kreml v jihoukrajinském přístavu zdaleka nekončí a na slavnostní přestřihnutí pásky tam čeká ještě řada megalomanských projektů.
Plán obnovy města si Kreml stanovil na tři roky. Do té doby by ho rád proměnil ve výkladní skříň svého „osvobození“ Ukrajiny. Masivní výstavba se tedy nezastavuje a podílí se na ní více než 30 tisíc dělníků z Ruska a ze středoasijských zemí.
V následujících měsících se například dočká dokončení Nachymovo námořní učiliště, v němž se začnou na svou dráhu připravovat budoucí příslušníci ruské flotily.
A že se mají na co těšit. Už nynější kolosální výstavba školy na březích Azovského moře naznačuje, že se bude jednat o novou architektonickou dominantu města. Bude složená z několika prosklených objektů, jež dohromady vytvoří zrcadlový efekt. Celý komplex pak ještě dozdobí obří fontána, stejně jako ruské trikolóry. Aby toho nebylo málo, letos by se měl otevřít i krytý zimní stadion či vlakové nádraží.
Masivní investice vyvolávají dojem, jako by si Moskva vůbec nepřipouštěla variantu, že by Mariupol mohli znovudobýt Ukrajinci. Dokonce v něm vesele prodává byty Rusům. A částečně se jí dle ukrajinské městské správy i Centra národního odporu daří. Do bývalého letoviska již takto měl Kreml k listopadu 2023 navést desítky tisíc lidí především z chudších regionů a severního Kavkazu. Podle poradce starosty města Petra Andrušenka by Moskva v horizontu několika let ráda viděla v Mariupolu dominantně ruské obyvatelstvo.
Volnovacha
Doněcká oblast, okolo 20 tisíc obyvatel v roce 2020
Štědré finanční injekce neproudí jen do Mariupolu, ale též do nedaleké Volnovachy nacházející se na půli cesty mezi ním a Doněckem. Za zhruba 17 měsíců okupace města v něm mělo Rusko údajně obnovit více než 40 významných objektů, včetně pravoslavného kostela, nemocnice, 14 škol a devíti školek. Tvrdí to alespoň regionální noviny severoruského města Jarmal, které se na obnově Volnovachy podílí.
Soudě minimálně dle videozáznamů, k rozsáhlým rekonstrukcím skutečně dochází. A nejen to, ruští stavbaři se rozhodli jasně ukázat, kdo městečko zvedá z ruin, a některé opravené obytné domy obložili v barvách ruské státní vlajky.
Na druhou stranu – mnoho jiných možností doněcké správě nezbývalo. Regionální centrum, jež před válkou bývalo domovem zhruba 20 tisíců lidí, boje těžce zasáhly. Do poloviny března, kdy do Volnovachy vstoupily jednotky doněckých separatistů, bylo údajně srovnáno se zemí 85 % domů.
Melitopol
Záporožská oblast, okolo 150 tisíc obyvatel v roce 2021
Zatímco radikální přestavbu Mariupolu horlivě sdílí na sociálních sítích velké ruské společnosti, včetně Vojensko-stavebního komplexu Ministerstva obrany, o Melitopolu se toho ví překvapivě málo. Přitom právě tohle 150tisícové město ležící v Záporožské oblasti zabraly invazní síly již na konci února 2022.
Vřelého uvítání se jim tu ovšem nedostalo. Ba naopak. Příchod Rusů doprovázely velké protesty místních obyvatel, již se dokonce pokoušeli zabránit vjezdu invazních vojsk svými těly. Marně. Moskva zde záhy po příchodu našla „své lidi“, mezi nimi i cílevědomou a Kremlu loajální Halynu Danylčenko.
Vedle ruských vlajek a vojensko-vlasteneckých akcí ale v Melitopolu stavební boom nevidíme. Až na nový obelisk k výročí osvobození města od nacistů.
Dlouholetá regionální politička, jež se před invazí ostře vymezovala proti politice Kyjeva, neváhala a chopila se nové životní šance. Ani ne tři týdny po obsazení Melitopolu vesele usedla do křesla starostky a Rusům výraznou měrou pomohla město posunout směrem k východnímu „bratrovi“.
Ihned po svém nástupu prohlásila, že ruší městskou radu a místo ní zakládá Výbor lidových zástupců. O pár měsíců později se už s vervou pustila do likvidace ukrajinské kultury. V souladu s tímto záměrem také oznámila, že z ústřední knihovny budou staženy „veškeré knihy propagující nacionalistické myšlenky“ a v regálech zůstanou jen ty, které vyprávějí „objektivní pravdu“.
Vedle ruských vlajek a občasných vojensko-vlasteneckých akcí však v Melitopolu zatím stavební boom nevidíme. V jeho centru pouze loni v květnu přibyl dvacetimetrový obelisk k 80. výročí osvobození města od nacistů. Od října se ovšem může Melitopol pochlubit ještě jednou novou dominantou – monumentálním muzeem „Rusko – moje historie“. Jak už název napovídá, Tarase Ševčenka ani Lesju Ukrajinku zde nečekejte.
Čtěte také: Konec proseb o zbraně: Ukrajina se chce s českou pomocí stát zbrojařskou velmocí
Plochu více než pěti tisíc metrů čtverečních tu vyplňují ruští literární klasici a imperiální vládci. A na co se zde tedy mohou návštěvníci těšit? „Snažíme se lidem zprostředkovat, že Rusko je jedna velká země, se kterou jsme všichni historicky a duchovně spjati,“ řekl portálu Rossijskaja Gazeta ředitel muzea Andrej Maslov. A že na pořadu dne je akcí víc než hodně – výstavy věnované moderním událostem, hrdinům SSSR i regionálním umělcům.
Lysyčansk
Luhanská oblast, okolo 100 tisíc obyvatel v roce 2017
Brutální ostřelování a útoky postihly tohle město nacházející se na samé hranici Donbasu hned dvakrát. Poprvé již v roce 2014, kdy jej dobyly jednotky takzvané Luhanské lidové republiky (LLR). Ty tehdy Lysyčansk držely celé tři měsíce, dokud nad ním na konci července 2014 opět nezavlála modro-žlutá vlajka.
Boje se mu nevyhnuly ani v roce 2022, kdy se stal Lysyčansk posledním velkým městem Luhanské oblasti obsazeným Rusy. Nedlouho poté přišla Moskva s oznámením, že „osvobodila“ celou Luhanskou oblast.
Navzdory dlouhému obléhání se však na tomto regionálním centru ve srovnání s dalšími městy v regionu – zejména Popasnou, Rubižnem či Severodoněckem – podepsala válka o něco méně. I tak tu ale rozsáhlé škody na zástavbě natropila. Ruský server Komsomolskaja pravda uvedl, že město bylo zničeno „jen“ ze zhruba 60 %.
Nevstoupí-li v příštích měsících do Berďansku ukrajinská armáda, lze očekávat, že se po letovisku začne promenádovat stále více ruských rekreantů.
Jak informují ukrajinské zdroje, oproti Mariupolu či Volnovaše se tu však okupanti do velkých oprav příliš neženou. To ostatně dokazuje i fakt, že se tu žádnými novými stavbami ruské kanály nechlubí.
Obnovu Lysyčansku dostal na starosti Tatarstán. Konkrétně by se na ní měl podílet tamní ministr pro výstavbu, architekturu a bydlení Marat Ajzatulin. Ten loni v říjnu zničené východoukrajinské město osobně navštívil a přislíbil velkolepé projekty včetně nových bytových domů.
Berďansk
Záporožská oblast, zhruba 113 tisíc obyvatel v roce 2021
Dlouhé pláže táhnoucí se podél Azovského moře, písek, duny, nespočet vodních atrakcí, vůně jihu… Právě to se většině Ukrajinců vybaví v souvislosti s přímořským letoviskem Berďansk v Záporožské oblasti. Poslední dva roky se ovšem jeho přednostmi jen stěží mohli nasytit.
Město se nachází pod ruskou správou již od 28. února 2022, těžké boje a obléhání se mu však vyhnuly. Na první pohled tak tento kdysi ráj letních radovánek vypadá stejně jako před invazí. Přibyly jen ruské vlajky, nápisy či cenovky v rublech.
Vše ostatní se zdánlivě vrátilo překvapivě brzy do starých kolejí. Bary, restaurace, místní aquapark či hotelové rezorty již v létě 2022 hlásily otevřeno. Svědčí o tom alespoň četná videa proruských bloggerů dovádějících na místních tobogánech či slunících se u bazénu.
Čtěte také: Výchova vzorných Rusů. „Putinův pionýr“ už pohltil miliony dětí
V jedné věci je to teď tady ale přece jen trochu jinak. Ulice a pláže ve srovnání s předválečnou érou zejí prázdnotou. Řada původních, především proukrajinsky založených obyvatel odešla. Tradiční turisty z Kyjeva a Charkova sice částečně nahradili dovolenkáři z donbaských „lidových republik“, jejich počet však ani zdaleka nedosahuje potřebné úrovně.
Nevstoupí-li v následujících měsících do Berďansku ukrajinská armáda, lze dle ruského serveru tourdom.ru očekávat, že se po letovisku začne promenádovat čím dál více ruských rekreantů. Město se totiž nachází na přímé trase z pevninského Ruska na Krym. Oproti nedalekému Mariupolu zůstalo navíc prakticky nezasažené vojenskými akcemi.
