Před pár dny se do Ruska vrátila Ksenija Sobčak. Známá opoziční novinářka nejprve koncem října ze země uprchla kvůli údajnému obvinění z podílu na vydírání. Nyní je zpět. Její návrat a pokračování v novinářské činnosti – v době, kdy režim stále ostřeji vystupuje proti svým odpůrcům –, vzbuzuje velké otazníky.
Kamkoli počátkem nového tisíciletí Ksenija Sobčak přišla, tam bylo veselo. Její přítomnost slibovala, že se rozjede party, jaká se ve vysokých kruzích sluší a patří. Smyslné až lascivní módní výstřelky, arogance, hlasitá hudba, drahý alkohol, tanec na stole, případně rovnou na klíně nějakého dobře zaopatřeného oligarchy.
Zatímco velká část Rusů se tehdy ještě vzpamatovávala z „chudých a hladových“ 90. let, moskevská nejvyšší smetánka si užívala život plnými doušky za přítomnosti těch největších materiálních výdobytků. Sotva dvacetiletá blondýnka, dcera vlivných a finančně zaopatřených rodičů, do této podivné skvadry zapadla jako ryba do vody.
Netrvalo dlouho a Ksenija už nezdobila jen večírky milionářů, ale i televizní obrazovky nejsledovanějších zábavných estrád. Ruský bulvár si ji postupně zamiloval a díky jejímu okázalému a luxusnímu způsobu života také překřtil. Na ruskou „Paris Hilton.“
Do Litvy a zase zpět
Avšak jak to v životě už bývá, časy i lidé se mění. Někdejší královna mejdanů a moderátorka přihlouplých reality show je dnes v Putinově impériu jednou z mála zbylých novinářek, které tvrdě tepají do kremelského režimu. Ostatní opoziční politici, žurnalisti, aktivisté a koneckonců všichni hlasití kritici z Ruska utekli, nebo v horším případě skončili za mřížemi. Ještě před pár dny to přitom vypadalo, že jejich řady na Západě rozšíří i Sobčak.
Koncem října se totiž objevily fotky, jak překračuje běloruskou hranici směrem do Litvy. Důvodem jejího nečekaného úprku se mělo stát podezření z podílu na vydírání. Výstrahou pak mohlo být náhlé zadržení jejího marketingového ředitele Kirilla Suchanova, kterého úřady stíhají právě kvůli údajnému vydírání vysoce postavených státních činitelů přes sociální síť Telegram.
Jak se později ukázalo, Ksenija se na svůj útěk řádně připravovala. Několik týdnů předem si obstarala izraelské občanství, a když už to vypadalo, že ruská policie zaklepe na její dveře co nevidět, koupila si pro jistotu letenky do Dubaje i Turecka, aby zmátla úřady, a zemi v bezpečí opustila.
Kseniji zajistilo přátelství Putina s jejím otcem podstatně výhodnější status, než jakého mohli dosáhnout jiní opoziční aktivisté a novináři.
Jenže – světe, div se –, ani ne čtrnáct dní po ostře propíraném odchodu je hvězdná novinářka zpět ve své domovině.
Status podezřelé osoby náhle změnily orgány moci na roli svědka, a Ksenija si tak nadále vesele točí interview o tom, do jakých pekelných hlubin táhne Putin Rusko. Takovou devízou se dnes může pochlubit málokdo. Ilustruje to pouze to, jakému výsadnímu postavení se ve skutečnosti Ksenija u nejvyššího vedení země těší. Její život je však mnohem více než jen poněkud nevšedním příběhem jedné opoziční novinářky. V lecčem je spíše světskou kronikou postsovětského Ruska.
Dětství s Putinem
Ksenija Analijevna Sobčak (domácky nazývaná Ksjuša) spatřila světlo světa v listopadu 1981. Narodila se do vzdělané a dobře situované rodiny v tehdejším Leningradě (dnes Sankt-Petěrburg).
Už první léta jejího života naznačovala, že tato dívka někde na periferii společnosti rozhodně neskončí. Důraz na vzdělání a pečlivě upravený zevnějšek, pravidelné návštěvy divadel a galerií, výtvarná studia i lekce baletu. Tím vším rodiče Kseniji od mala zahrnovali.
Nebylo divu. Matka Ljudmila Narusovová, vystudovaná historička, se po pádu Sovětského svazu stala političkou a dosud zasedá v Radě federace, horní komoře ruského parlamentu. Politicky ještě mnohem významnější osobností byl Ksenijin otec Anatolij Sobčak. První postsovětský, demokraticky zvolený primátor Petrohradu a předseda Ústavodárného shromáždění. V něm měl i díky svému právnickému vzdělání velký podíl na tvorbě nových zákonů. Ne nadarmo se proto pro ústavu Ruské federace ujala přezdívka „Sobčakova ústava“.
Do pamětí se však Sobčak vryl díky někomu jinému. Byl tím, kdo přivedl bývalého agenta KGB Vladimira Putina do politiky. Tedy přesněji řečeno na zkorumpovanou petrohradskou radnici, kde byla budoucímu prezidentovi svěřena důležitá funkce předsedy zahraničního výboru.
Čtěte také: Margarita Simonjan: Od dětství mezi krysami až na vrchol kremelské propagandy
Právě Sobčak je považován za Putinova hlavního mentora, pod jehož vedením se nynější vládce Kremlu zorientoval v politice a veškeré špíně, jež se s ní v Rusku pojí. Jak ukazují dobová svědectví, mezi oběma muži nepanoval pouze čistě pracovní vztah. Putin se čas od času objevoval ve společnosti Sobčakových i mimo zaměstnání. Účastnil se třeba i křtu tehdy dvanáctileté Ksenije a dalších neformálních setkání.
Samotná Ksenija se později odpovědím na všetečné otázky ohledně svých známostí s Putinem vyhýbala, jak mohla. Je ovšem jasné, že přátelství Putina s jejím otcem jí do budoucna v Kremlu zajistilo podstatně výhodnější status, než jakého mohli dosáhnout jiní opoziční aktivisté a novináři.
Vysoká inteligence, ambice a sebevědomí na rozdávání představovaly dobré předpoklady pro kariéru v diplomacii nebo politice.
Život světské lvice
Po skončení střední školy proto Ksjuša zamířila studovat mezinárodní vztahy nejprve na Petrohradskou univerzitu, později na prestižní Moskevský státní institut mezinárodních vztahů (MGIMO). Končit podle jejích slov „někde na úřadě“ ovšem nechtěla.
„Nestačilo by mi, kdybych po absolvování MGIMO šla dělat pátého asistenta šestému atašé na ministerstvu zahraničí nebo odjet do nějaké země na velvyslanectví. To mě nezajímá,“ komentovala své profesní nároky.
O tom, jak sbalit milionáře, napsala Ksenija později knihu postavenou zřejmě i na vlastních bohatých zkušenostech.
Místo kariéry diplomatky se tak ještě jako studentka posledních ročníků naplno vrhla do televizního průmyslu, který nabízel vše, co zbožňovala: Zábavu, peníze a popularitu.
Zde teprve začala její sláva strmě stoupat ke hvězdám. Na federálních kanálech pak po roce 2004 moderovala řadu nenáročných zábavných pořadů – od různých reality show typu ruské verze Big Brother až po kulinářské i jiné estrády.
Vedle svého velkolepého televizního angažmá plnila Sobčak titulní stránky bulvárních plátků i díky bouřlivému soukromému životu, který ráda sdílela s médii. Libovala si zejména v o dost starších a dobře zaopatřených byznysmenech. Ostatně o tom, jak sbalit milionáře, napsala později knihu postavenou zřejmě i na vlastních bohatých zkušenostech. Vrcholem její posedlosti být ve středu pozornosti pak byla reality show s názvem „Blondýnka v čokoládě“ s příznačným podtitulkem „Život světské lvice“. Ovšemže šlo o ni samotnou.
Z celebrity aktivistkou
Její sláva coby „celebritky“ vystoupala k výšinám a patrně nebyl v té době v Rusku člověka, který by neznal jméno Ksenija Sobčak. To se ovšem nedá říct o její oblíbenosti. Ruská redaktorka Sonja Noreman ji později charakterizovala slovy: „Je pro ni důležité být ve středu pozornosti, je egocentrická, povrchní, neempatická a má sklony k hysterii.“
Vyjmenovaným osobnostním rysům odpovídá i série různých skandálů a nepochopitelných reakcí, jimiž je Sobčak pověstná. V roce 2016 se třeba během letu agresivně dožadovala personálu paluby letadla, aby ji kvůli zpoždění okamžitě vysadil na zemi. Její mnohdy hvězdné manýry, povýšenecké a arogantní chování jí zajistily u nemalé části ruské společnosti nálepku protivné, nesympatické osoby, na kterou později doplácela i jako aktivistka a žurnalistka.
Aktivní účasti na protivládních protestech, zadržení policií, razie v bytě – i toto byla nová realita života slavné hvězdy.
Léta strávená před kamerou v nablýskaném světě celebrit však postupem času Kseniji omrzela. Ve šlépějích svého otce začala okolo roku 2010 svůj zájem více směřovat do politického dění a veřejných záležitostí. Nové náplni přizpůsobila rovněž šatník. Tytam byly krátké sukně, třpytivé topy a výrazný make-up.
Nyní tu stála docela jiná Ksenija Sobčak, doslova k nepoznání od té minulé: Sofistikovaná mladá intelektuálka v brýlích a střídmém elegantním oblečení, která zámožné partnery vyměnila za opozičního politika a neustále trestně stíhaného aktivistu Ilju Jašina. Coby jeho doprovod se začala objevovat i na protistátních demonstracích.
Na protestu proti falzifikaci voleb do Státní dumy, který se konal v prosinci 2011 v Moskvě, již vystupovala jako jeden z řečníků. I přes rázný a emocemi nabitý projev si tehdy vysloužila od účastníků pískot a řev: „Odejdi!“ Sobčak to ovšem neodradilo a do své nové životní role se ponořila se vší sobě vlastní vervou.
Hned zkraje roku 2012 spustila na stanici NTV Rossija diskusní pořad „Gosdep“. Po odvysílání prvního dílu s podtitulem „Kam nás vede Putin“ byla talk show k „překvapení“ všech zrušena. Sobčak v ní tedy pokračovala na youtubovém kanále. Vstup do veřejného života, a především ostrá kritika vládní moci si začaly vybírat svou daň. Slavná moderátorka během pár měsíců přišla o všechny smlouvy na účinkování na státních kanálech.
Započala tedy novou pracovní etapu v nezávislé televizi Dožď, kde s hosty rozebírala palčivé otázky Ruska. A postupně si zde začala budovat image liberální demokratky. Aktivní účasti na protivládních protestech, zadržení policií, razie v bytě – i toto byla nová realita života slavné hvězdy. Zdaleka ne každý ji však roli bojovnice za svobodu a demokracii věřil.
Čtěte také: Odpadlice úplně pro všechny: Vzestup a pád Natálie Poklonské, hrdinky „krymského jara“
Kseniji v novinářské dráze až příliš doháněla pověst jejích rodičů. Vždyť to byl sám Anatolij Sobčak, kdo přivedl Putina do politiky. Plnou důvěryhodnost nevzbuzovala ani její matka, dlouholetá senátorka Ludmila Narusovová, o níž bylo známé, že udržuje dobré vztahy se současným ministrem obrany Sergejem Šojguem.
Ksjuša prezidentkou?
Kreml bližší vztah k mladé Sobčak nikdy nezastíral. Na novinářských konferencích s ruským prezidentem ji Putin i jeho mluvčí Dmitrij Peskov obvykle oslovovali podomácku „Ksjušo“ a celkově s ní vedli neformální dialog.
Sobčak rovněž nikdy nečelila takovému nátlaku jako jiní opoziční aktivisté či žurnalisté. „Ona si může chodit, kde chce, a nic se jí nestane,“ rozčiloval se v jednom ze svých projevů známý ruský nacionalista Vladimir Žirinovskyj. Objevovaly se čím dál častěji otázky, zda mladá novinářka nesedí ve skutečnosti na dvou židlích, a nepomáhá tím Kremlu vytvářet dojem, že mají ruští opoziční novináři v rámci své práce poměrně široký prostor.
„Myslím si, že už je léta Putinovým trojským koněm uvnitř ruské opozice, které na jedné straně dodává neseriózní a skandální charakter, a na druhé straně často nakloní zbytek kritiků k nějakému kompromisu,“ popsal svůj pohled na Kseniji ruský opoziční politik Daniil Konstantinov.
Důvěru Sobčak příliš nevzbuzovala ani svým horentním majetkem, k němuž člověk v Rusku přijde jen těžko „čistou“ cestou, bez napojení na státní aparát. V roce 2021 v rozhovoru s Dmitrijem Tolstjakovem přiznala, že měsíčně vydělává zhruba 24 milionů rublů. Příjmy jí zajišťuje především reklama, blogování a další podnikatelské aktivity.
Navalnyj obvinil na prezidentku kandidující Sobčak z toho, že za vstup do volebního ringu získala od ruské vrchnosti tučný obnos peněz.
Jestliže Sobčak část liberální společnosti její prodemokratické antirežimní naladění příliš nevěřila, tak po listopadu 2017 musela přijít o iluze definitivně. Kontroverzní novinářka, oblečená v modré košili, totiž tehdy z prostředí své kuchyně oznámila kandidaturu na prezidentku Ruské federace. „Chci vrátit možnost hlasovat proti všem. Je to náš mírný a legitimní způsob vyjádřit se,“ vzkazovala svým potencionálním voličům. Její rozhodnutí „postavit se Putinovi“ však nepotěšilo řadu opozičních politiků a aktivistů, včetně klíčové postavy Alexeje Navalného, jemuž ostatně úřady kandidaturu zatrhly.
Podle jeho slov tak Sobčak porušila nepsané pravidlo protirežimního boje, jímž je bojkot voleb, a zapojila se do kremelské hry. Putin potřeboval alespoň jednoho protikandidáta z řad takzvané opozice, který by v očích veřejnosti dal volebnímu klání větší důvěryhodnost. Ksenija se ziskem 1,68 % hlasů se této role podle Navalného zhostila na výbornou. Později novinářku dokonce obvinil z toho, že za svůj vstup do volebního ringu získala od ruské vrchnosti nemalý finanční obnos, což Sobčak následně rezolutně odmítla.
Putinova agentka?
Následující scénář už je nám dobře známý. Putin drtivě volby vyhrál a utáhl šroubky ještě dvakrát silněji. Navalného organizace byly prohlášeny za extremistické a perzekuci úřadů čelilo stále více dalších lidskoprávních subjektů i nezávislých médií. Mnoho lidí z těchto kruhů – zbaveno veškerých nadějí – si proto raději začalo balit kufry.
Šířily se dokonce zvěsti o tom, že Sobčak vyslal na Západ sám Kreml, aby se infiltrovala mezi ruskou prozápadní emigraci.
Jestliže někdo s odjezdem přece jen otálel, definitivním prozřením se stal únorový útok na Ukrajinu. Rusko tehdy houfně opouštěl každý, kdo se proti režimu hlasitěji vymezoval. Ksenija však dál v zemi zůstávala, a co víc, směle pokračovala ve vydělávání ohromných sum. I přesto, že anexi Krymu v roce 2014 a obecně ruské vměšování do ukrajinských záležitostí veřejně a nevybíravě kritizovala.
Ukrajinský server Hroši vyčíslil její výdělek jen za poslední dva roky na 295 milionů rublů. V obrovské kupě peněz se promítají tržby z pronájmů nemovitostí, soukromého byznysu a dalších projektů.
Její útěk z Ruska na konci října proto mnozí příliš vážně nebrali, a šířily se dokonce zvěsti o tom, že Sobčak vyslal na Západ sám Kreml, aby se infiltrovala mezi ruskou prozápadní emigraci. Šéfredaktor Echa Moskvy a věhlasný novinář Alexej Venediktov však takové dohady odmítl.
Podle Venediktova to byly právě její pořady natáčené v Rusku, které nesmyslnou válku na Ukrajině i mobilizaci ostře kritizovaly, a vyvolávaly tak čím dál větší pochyby mezi „nerozhodnými“ diváky. Pro představu její youtubový kanál „Ostorožno Sobčak“ (Opatrně Sobčak) odebírá více jak 3,21 milionu lidí, což není zanedbatelný dosah. Venediktov se proto domnívá, že Kreml měl pádný důvod k tomu nepohodlnou Kseniji „uklidit“ do zahraničí.
Návrat Sobčak do Ruska proto překvapil jak její odpůrce, tak příznivce. Politolog Valerij Solověj je například přesvědčen, že novinářka musela získat záruky od samotného nejvyššího vedení země, že se jí doma nic nestane a nebude postavena před soud. V opačném případě, jak připomíná, by se vracel jen šílenec. O speciální dohodě mezi Sobčak a Kremlem pak mluví i žurnalista Artěmij Trojickij.
Čtěte také: Ve stínu války: Navalnému hrozí až 13 let vězení, opět pod zástěrkou zpronevěry
„Ksenija Sobčak už nebude sedět na dvou židlích a provokovat společnost. Postupně se bude z veřejného prostoru stahovat, až z něj úplně zmizí,“ předpovídá Trojickij a dodává, že se kontroverzní žurnalistka pravděpodobně uchytí v méně exponovaném oboru, třeba v divadelní sféře.
Bude ovšem taková perspektiva osobnosti typu Sobčak stačit? Spekulací se kolem téhle prominentní osobnosti a jejího dalšího působení rojí více než dost. Odpovědi na ně přinese až budoucnost.
