Demonstrace

13. 06. 2023, 03:28

Ruská „pátá kolona“ v Německu šlape jako dobře promazaný stroj

Tereza Chaloupková

Letošní i loňské oslavy konce druhé světové války opět ukázaly, že v Německu funguje poměrně silná ruská „pátá kolona“. Ta je navíc na rozdíl od té české poměrně hlasitá a agresivní. Zatímco u nás hlásají prokremelský narativ hlavně Češi, v Německu to jsou tamní Rusové. A nejsou v tom zdaleka sami.

Německé výraz pro pestrou směsici „bunte Mischnug“ je asi nejlepším vysvětlením toho, kdo jsou lidé stojící v takzvané ruské páté koloně v Německu. Jen namátkou – najdete tam zástupce pravicové extremistické scény, příznivce návratu německého císařství, levicové aktivisty či bývalé i aktivní politiky radikálně pravicové parlamentní strany Alternativa pro Německo (AfD). Dále lidi považující se za pravověrné pacifisty, a konečně i hodně původně ruských občanů, kteří se v SRN usadili.

Vedle kontroverzní Sahry Wagenknecht z uskupení Die Linke, jejíž profil Voxpot publikoval na konci března, je veřejně známou tváří proruského diskurzu v Německu také aktivistka Elena Kolbasnikova. Její příběh by byl snad jen o kapku méně zajímavý, kdyby se nenarodila jako Ukrajinka v Dnipru. Během soudního přelíčení, které se minulý týden konalo v Kolíně nad Rýnem, mávala na kamery svým ukrajinským pasem. Společně s manželem Maxem Schlundem neboli Rostislavem Tesljukem, jak zní jeho rodné jméno, pak v tomto městě svolává protestní akce – s požadavky, aby německá vláda přestala vyzbrojovat Ukrajinu a uzavřela s Moskvou mír.

Podobně jako u české dezinformátorky Jany Peterkové přelíčení s Kolbasnikovou vyvolalo nejen vášně, ale i pořádný nepořádek v soudní síni.

To, z čeho byla nyní shledána vinnou, je schvalování zločinů války. Myšlena je samozřejmě ruská agresivní válka proti Ukrajině, trvající už od roku 2014. Kolbasnikova jako organizátorka a řečnice demonstrace z loňského května odešla od soudu s pokutou 900 eur.rozhovoru pro Bild.TV si pustila pusu až moc „na špacír“. Ovšem podle toho, co zaznívá z úst účastníků podobných setkání, nebyla ještě zdaleka tak radikální.

Elena Kolbasnikova přišla ke kolínskému soudu s Davidovou hvězdou v barvách ruské trikolory, přilepenou na hrudi pomocí izolepy. Možná by se jí i někomu zželelo, ale co doložili reportéři Reuters ve svém článku, tato žena už loni velmi aktivně podporovala ruskou armádu, a to dokonce tak, že spolu s manželem odjela na východ Ukrajiny.

„Převedli jsme 500 eur pro 42. motostřeleckou divizi Ruské federace na nákup vysílaček, sluchátek a radiotelefonů,“ uvedla aktivistka v soukromé skupině na platformě WhatsApp ve zprávě, kterou viděla agentura Reuters. Kolbasnikova a Schlund údajně předali peníze, jež prý získali od svých příznivců, ruskému důstojníkovi Dmitriji Tkačevovi v jihoruském Rostově na Donu, když se vraceli z cesty na ukrajinský Donbas. Alespoň to je verze, kterou agentuře Reuters sdělil Tkačev.

Čtěte také: Německá politička vyzývá k míru. Místo toho ale aktivizuje oba okraje politického spektra

Donbaský region je z velké části pod kontrolou Ruska. Podle německých zákonů hrozí každému, u koho se zjistí porušení sankcí, trest odnětí svobody až na pět let. Nařízení EU z 25. února 2022 zakazuje dodávky nebo financování nákupu určitého zboží pro ruskou armádu. Seznam produktů, na které se vztahuje, zahrnuje i „rádiové vybavení“. Letenky do Moskvy získali Kolbasnikova se Schlundem přes berlínskou pobočku ruské státní kulturní agentury Rossotrudnichestvo. Tu v této souvislosti už prošetřuje berlínská policie.

Podobně jako u odsouzené české dezinformátorky Jany Peterkové přelíčení s Kolbasnikovou vzbudilo nejenom vášně, ale vyvolalo i pořádný nepořádek v soudní síni. A němečtí novináři nepředpokládají, že by to byl první a poslední podobný proces. Ruská „mírová“ fronta nevysílá žádný signál, že by chtěla být zticha ani do budoucna.

Lepidlo proruských protestů

Dá se mluvit o nevkusu, pohrdání fakty, patosu či nostalgii po Sovětském svazu, ale i o určitém činu ochrany vlastní identity. Ne nadarmo v oficiálním odůvodnění svolání demonstrace stojí formulace „za konec diskriminace rusky mluvících obyvatel a propagandy na školách“.

Z tohoto zvolání lze vycítit, že aktivní účastníci demonstrací tím nemyslí své domnělé spoluobčany na východní Ukrajině, Donbase a v Doněcku a jejich právo na žití své ruské identity, ale myslí tím hlavně sami sebe. A jako všudypřítomnou antiruskou „propagandu“ vnímají pojmenovávání ruských válečných činů na Ukrajině pravými jmény.

Nápisy a výkřiky jako Amis go home jako by byly bernou mincí a společenským lepidlem všech proruských protestů.

Dalo by se pochopit, že může být nepříjemné stydět se za tu část svého já, za kterou člověk úplně nemůže. A také to, že takový jedinec po společnosti chce, aby byl s touto svou odlišností přijímán, a ne za ni dehonestován. Ale obranný mechanismus, jakým původní ruští občané v Německu čelí tomuto nepříjemnému pocitu, a prostředky, ke kterým sahají, se zdají být vysoce rizikové. A právě v té rizikovosti pro demokracii se hrdí Rusové žijící v Německu potkávají s německými pravicovými radikály, s alternativními vyznavači konspiračních teorií, a dokonce někdy i s bývalými aktivními politiky NDR, jako je Egon Krenz.

To, co může vnějšímu pozorovateli na tomto průniku alternativních směrů připadat zajímavé, je, že se často potkává i s dřívějšími odpůrci očkování proti koronaviru. A také s dalším společným jmenovatelem – odporem k USA a NATO. Nápisy či výkřiky jako „Amis go home“ a „Američani tady nemají co dělat“ jako by byly bernou mincí a společenským lepidlem všech proruských protestů.

„Mí Rusové mi rozumějí“

Němčina používá příznačný název pro tuto skupinu lidí: „Putinversteher“ – lidé, kteří Putinovi rozumí. Na mnohých záběrech televize Spiegel TV, která reportérsky téma proruských demonstrací v Německu poměrně poctivě pokrývá, se dá vyslechnout mnohé.

Příznivci ruského prezidenta na dotaz, co si o něm myslí, odpovídají mnohdy zcela nepokrytě upřímně. Tak jako třeba bývalý ruský voják a aktivista pořádající prokremelské demonstrace (spolu s Kolbasnikovou) Alexej Simin televizi Spiegel TV.

„Putin má srdce na svém místě, pro svou zem, pro své lidi. Utěšuje chudé. Může si sednout k jednomu stolu s normálními lidmi, jako jsme my, povídá si s nimi. Může společně s nimi jíst, pít a objímat se. Je to láskyplný člověk,“ pronáší Simin hrdě.

Co na tom, že Vladimir Putin nesedí u jednoho stolu a neobjímá se ani s francouzským prezidentem, kterého by ještě možná mohl brát jako sobě rovného. Natož pak s „obyčejnými“ ruskými lidmi, kteří by neprošli alespoň nějakou základní bezpečnostní prověrkou.

Čtěte také: Tvrdé potrestání Ruska? Vinu nese i NATO, je přesvědčena skoro polovina Němců

O co víc se Putinovi nedaří na bitevním poli, o to víc boduje na poli dezinformačním – a padá to na úrodnou půdu. Například právě v Německu, kde podle loňské zprávy Německého statistického úřadu žilo k 31. prosinci 2020 na 235 tisíc ruských občanů. To z nich dělá v SRN devátou nejzastoupenější skupinu obyvatel, což odpovídá asi 2,2 % celkového počtu cizinců. Ukrajinských občanů před vypuknutím invaze žilo v Německu 135 tisíc, tedy 1,3 %.

V hybridní informační válce tedy vůbec nemusí být propagandistické cílení na komunity Rusů v zahraničí co do účinku okrajové, spíše naopak. Německo se sice po měsících váhání stalo s USA nejvýraznějším vojenským podporovatelem Ukrajiny v současném konfliktu, ale semínka do ruskojazyčného podhoubí tam byla zaseta mnohem dřív. A nyní se sklízí ovoce.

Nová německá „mírová“ fronta

Pro zdařilou proruskou propagandu v Německu jsou důležité také Putinovy fankluby. Nejméně 27 německých kanálů na Telegramu s celkem 1,5 milionu odběratelů šíří kremelské zprávy, zjistila agentura Reuters v analýze, kterou uvádí do kontextu NTV. Jeden z kanálů se skutečně jmenuje „Putinův fanklub“ a provozuje ho jistý Wjatscheslaw Seewald v Bavorsku. Seewald, považovaný za antisemitského konspirátora, je aktivní také na Youtube, kde šíří videa s názvy jako „Proč chtějí zničit Němce?“ nebo „Putinův nový světový řád – pozvánka na webinář“.

Dalším příkladem aktivního proruského propagandisty je Jan Riedel, motocyklový nadšenec z východního Německa, který předsedá spolku „Německo-ruských duší“. Riedel a jeho skupina na sociálních sítích téměř denně zveřejňují fotografie, které podle nich ukazují následky ukrajinských dělostřeleckých útoků na domy a civilní infrastrukturu v oblasti Donbasu. Podle agentury Reuters skupina spolupracuje také s organizací Patrioti Nového Ruska. Ruští nacionalisté totiž nazývají území na jihu a východě Ukrajiny Novým Ruskem (Novorossija).

Existují fake-Židi. Ti neočkovaní, to jsou praví Židé. Naočkovaní jsou fake-Židi. A Zelenskyj je takový falešný Žid!

Konečně můžeme zmínit i v Česku známé Noční vlky, motorkářský klub, který přijel na letošní oslavu konce války 9. května do Berlína k Sovětskému válečnému památníku, největšímu svého druhu v Německu. U památníku však byly zvláštním nařízením zakázány jakékoliv vlajky a symboly, které by propagovaly ruskou federaci, což se potkávalo s opakovanou nevolí a agresí.

Čtěte také: Pučisté v Německu: „zmatený“ princ, vzhlížení k Rusku i zrada armádních elit. A česká paralela?

Otázka, proč je právě v Německu proruská komunita tak hlasitá a nebojí se projevit, se nedá zodpovědět čistě matematickým vyčíslením v zemi žijících Rusů. Určitě to má co dělat i s kulturou občanského aktivismu, který je právě v Německu, na rozdíl třeba od Ruska, už řadu let pěstován. Zároveň se ale zřejmě potkává i s německou potřebou vyhnutí se válečnému konfliktu a s otázkou tak trochu sporného a vymodleného německého pacifismu.

Otazník nad německým pacifismem

Dokonce Jürgen Habermas, světoznámý sociolog, neomarxistický teoretik a představitel Frankfurtské školy vyzýval ve své eseji pro deník Die Zeit k míru a k vyjednávání s Ruskem. A i když sociolog zcela racionálně navrhuje kompromis, který „zachovává tvář“, tedy návrat ke „statu quo“ před 24. únorem 2022, jeho argumentace vychází z absolutní neznalosti východní Evropy, jak poukazují někteří komentátoři.

Čistě jako intelektuální pozice má tendence ke smíru určitě své místo ve veřejné debatě nejen v Německu, ale to, jak „mír s Ruskem“ propagují představitelé takzvané „mírové fronty“, nemá s intelektuální polemikou nic společného. Na jejich plakátech stojí výkřiky jako „raději 100 hodin neúspěšného vyjednávání, než 1 minuta střílení“ či „vyjednávání místo tanků“, za vrchol pak lze považovat výrok „raději Hitler než Scholz“.

Korunu všemu pak dodává i hlasitý projev muže protestujícího před Bundestagem 14. května, tedy v den, kdy přijíždí na návštěvu ukrajinský prezident Zelenskyj: „Existují fake-Židi. Ti neočkovaní, to jsou praví Židé. Naočkovaní jsou fake-Židi. A Zelenskyj je takový falešný Žid!“

Načež opodál stojící mladé ženě ujede pravá ruka a ve chvilkovém omámení se snaží z nacistického pozdravu, za který ji zanedlouho vyslýchá přítomná policie, udělat prsty symbol vítězného véčka. O bizarní vyjádření ve světě „těch, kteří Putinovi rozumí“ opravdu není nouze.

Text vznikl s podporou Nadačního fondu pro nezávislou žurnalistiku.

Tereza Chaloupková

Více článků od autora