Odstranění Putina, nová vláda a lustrace Rusů. V Polsku se uskutečnil sjezd ruských opozičních politiků, kteří se staví proti současnému kremelskému režimu. Hlásí se o svou politickou legitimitu, jejich vyhlídky jsou ale horší, než jaké má politický projekt mezinárodně respektované představitelky běloruské opozice Svjatlany Cichanouské.
Zkraje listopadu se do paláce Polské akademii věd ve vesnici Jablonna severně od Varšavy na několik dní sjeli představitelé ruské politické emigrace. Lépe řečeno, její levicově orientovaná část okolo bývalého poslance ruské Státní dumy Ilji Ponomarjova.
Spolu s ním se akce zúčastnil jeho bývalý kolega z poslaneckého klubu Spravedlivé Rusko Gennadij Gudkov, někdejší advokát Pussy Riot Mark Fejgin, právnička a dřívější členka ruské komunistické strany Jelena Lukjanovova či někteří ruští protikremelští zastupitelé.
Cílem shromáždění, jež se shodou okolností uskutečnilo mezi ruským státním svátkem oslavujícím vyhnání polských interventů z Moskvy a výročím bolševické revoluce, bylo nabídnout Rusku a mezinárodnímu společenství alternativu budoucího vývoje země. Ruska demokratického, bezpečného pro své sousedy a možná i rozdroleného.
Lustraci politiků i represivních složek by se měla vyhnout osoba, jež předá Putina mezinárodnímu tribunálu nebo ho sprovodí ze světa.
Ruští opozičníci čas neztráceli a schválili si nejen dokument, který má být příští ruskou ústavou, ale zároveň „cestovní mapu“, podle níž bude postupovat nová vláda, až přijde k moci.
Lidé okolo Ponomarjova plánují rozpustit všechny orgány putinovského režimu, osvobodit politické vězně, postavit válečné zločince před mezinárodní tribunál, ale také například poskytnout národům Ruské federace právo na sebeurčení.
Největší kontroverze mezi účastníky vyvolal návrh zákona o lustraci. Dokument předpokládá prověřit poslance Státní dumy posledních dvou funkčních období, tedy ty, kteří v dolní komoře ruského parlamentu zasedají od roku 2016. A rovněž jejich kolegy senátory či příslušníky všech silových a represivních orgánů.
Prověrce by v postputinovském demokratickém Rusku měli rovněž čelit všichni ti, kteří veřejně podporovali ruskou válku proti Ukrajině. Tyto osoby by měly být nejen zbaveny aktivního i pasivního volebního práva, rovněž by jim mělo být zakázáno působit ve státní sféře.
Lustraci by se naopak měla vyhnout osoba, která předá Vladimira Putina mezinárodnímu tribunálu nebo ho sprovodí ze světa. Mnozí delegáti poslední bod považovali za nezákonný.
Čtěte také: Zatímco nad Chersonem zavlály ukrajinské vlajky, z Ruska se ozývají první hlasy požadující smrt Putina
Sjezd vyzval ve svém prohlášení „západní spojence z protiputinovské koalice“, aby přestali Vladimira Putina vnímat jako zástupce Rusů. „Je to podvodník, bandita, vrah a fašista. Takoví lidé nemají národnost. Dávno si uzurpoval moc terorem a spiknutím, a dále nemůže být považován za legitimní hlavu Ruské federace,“ domnívají se představitelé ruské opozice.
Naopak o vlastní legitimitě účastníci sjezdu nepochybují. Své právo zastupovat Rusy opírají o někdejší poslanecký a zastupitelský mandát. Ponomarjov působil ve Státní dumě v období 2007–2014, Gudkov od začátku tisíciletí do roku 2012, Fejgin v letech 1994 a 1995. Přičemž ve Sjezdu lidových poslanců – jak ruská opozice svou akci nazvala – nelze nevidět nejen politické ambice, ale i jistý historický přesah. Sjezd odkazuje na režimem povolené demokratizační hnutí na sklonku Sovětského svazu. Šlo o jakýsi zárodek tolerovaného parlamentarismu v éře perestrojky.
Z marketingového hlediska má Ponomarjov a jeho lidé splněno na jedničku. Teď už zbývá jen maličkost: přijít k moci v Rusku.
Na tehdejším Sjezdu lidových poslanců odstartoval politickou kariéru disident, laureát Nobelovy ceny míru Andrej Sacharov, lidskoprávní aktivistka Galina Starovojtova, ale také první starosta Petrohradu Anatolij Sobčak, díky kterému se do politiky dostal Vladimir Putin. Voxpot minulý týden přinesl portrét jeho kontroverzní dcery, známé novinářky Ksenije Sobčak.
V květnu 1990 byl na Sjezdu lidových poslanců zvolen předsedou Nejvyššího sovětu Ruska Boris Jelcin a o několik týdnů později začal odpočet konce sovětského impéria.
Cestovní mapa jak řídit Rusko by tu byla. Náznak kontinuity také. Symbolická legitimita rovněž. Z marketingového hlediska má Ponomarjov a jeho lidé splněno na jedničku. Teď už zbývá jen maličkost: přijít k moci v Rusku.
Opozice má nabito
V ruském opozičním táboru je těsno. Ani ne měsíc po Sjezdu lidových poslanců se v litevském Vilniusu uskuteční Protiválečná konference Fóra svobodného Ruska, řízeného šachovým velmistrem a Putinovým odpůrcem Garrim Kasparovem.
Na přelomu listopadu a prosince budou ruští opozičníci jako zmíněny Kasparov, exposlanec Státní dumy a syn Genadije Gudkova Dmitrij, někdejší šéf opozičního hnutí Svaz pravicových sil Leonid Gozman, známý ruský ekonom Vladislav Inozemcev a další rovněž přemýšlet a hovořit o pádu nynějšího režimu a postputinovském Rusku.
A bezesporu obě ruské opoziční organizace budou mezi sebou soupeřit v nekompromisnosti vůči Kremlu.
Fórum svobodného Ruska, založené v březnu 2016, sdružuje většinu významných představitelů ruské opozice a posledních několik let si drželo renomé nesmiřitelných protivníků Vladimira Putina. V prosinci 2017 pak jeho členové vytvořili takzvaný Putinův seznam – rozsáhlou databázi osob, které „nesou zodpovědnost za vytvoření a fungování systému uzurpace moci a potlačení občanských svobod v Rusku“.
Po únorovém ruském vpádu na Ukrajinu Fórum vyzvalo k vytvoření široké mezinárodní protiputinovské koalice a k co nejsilnějším sankcím vůči Kremlu, včetně těch proti ruskému energetickému sektoru. Zároveň členové této organizace podpořili zesílení přítomnosti Severoatlantické aliance ve východní Evropě. Kontroverzi ale vyvolala iniciativa Fóra o vytvoření zvláštního dokladu pro Rusy, kteří nesouhlasí s Putinovou válkou proti Ukrajině. Tento průkaz by měl vlastníka ochránit před sankcemi a restrikcemi v zahraničí.
Můžeme spekulovat, jestli šlo o ambiciózní pokus vytvořit ruským oligarchům podmínky k emigraci, a tím i oslabit Putinův režim, nebo paniku mezi opozičníky, kteří se obávali národnostní diskriminace na Západě.
Netřeba arbitrů z Moskvy. Jsme pro dialog jen s těmi, kteří podporují právo zotročených národů na založení nezávislých států.
Na bázi Fóra vznikl koncem letošního srpna Ruský protiválečný výbor. Jeho členy se stali dříve nesmiřitelní političtí konkurenti: Garri Kasparov, někdejší nejbohatší Rus a Putinův na svobodě žijící úhlavní nepřítel Michail Chodorkovskij a Ljubov Sobol, blízká spolupracovnice vězněného předáka ruské opozice Alexeje Navalného (o něm již Voxpot na jaře psal).
O své zájmy se hlásí i aktivisté národů žijících v Ruské federaci a toužících po nezávislosti. Letos v létě byla založena Liga svobodných národů, sdružující hnutí Baškirů, Burjatů, ingrijských Finů, Kalmyků, Tatarů a Mordvinců. Koncem července letošního roku Praha hostila Fórum svobodných národů Ruska, v němž se Liga svobodných národů aktivně angažuje.
Mimo tyto organizace existuje široké spektrum opozičních hnutí emigrantů v ruských diasporách v jednotlivých evropských zemích.
Odpor proti lidovým poslancům
Mohlo by se zdát, že Ponomarjův Sjezd lidových poslanců získal před svými opozičními kolegy náskok: má projekt postputinovské ústavy a prezentuje se jako orgán založený na vůli ruských voličů, kteří kdysi jeho představitelům dali hlas ve volbách, pro Rusko tradičně neférových.
Sjezd však čelí hned několika zásadním problémům. Ostatní opoziční organizace ho v konkurenčním prostředí neuznávají, natož pak coby teoreticky nadřazenější projekt. Fórum svobodné Rusko na Sjezd nijak nereagovalo. Pravděpodobně kvůli napjatým vztahům mezi Ponomarjovem a Kasparovem. Naopak Liga svobodných národů se vůči Sjezdu vymezila ještě před jeho zahájením. „Nepotřebujeme arbitry z Moskvy – ani vládní, ani opoziční. Jsme pro dialog a kontakt pouze s těmi, kteří veřejně podporují právo zotročených národů na vytvoření nezávislých států,“ uvádí Liga.
Čtěte také: Ruská Paris Hilton je zpět doma. Putinova chráněnkyně i kritička Sobčak stále něčím šokuje
Odmítavou pozici zastávají i některá ruská aktivistická uskupení v Polsku. Ve svém prohlášení poukázali na to, že představitelé Sjezdu nejsou zvolenými zástupci ruského protiválečného a demokratického hnutí. Podle nich vlivní představitelé ruské opozice jako Ljubov Sobol či někdejší předseda opoziční strany Demokratická volba Vladimir Milov nikdy nedostali mandát od voličů proto, že jim Kreml bránil účastnit se voleb.
Sjezd lidových poslanců zároveň čelí vnitřnímu pnutí. Zastupitelka z Voroněžské oblasti Nina Beljajeva, která se podílela na vypracování zákona o lustraci, obvinila Ponomarjova, že dokument upravil podle svého a vedení Sjezdu ji znemožnilo se akce zúčastnit. Po jejím skončení podala na Ponomarjova kvůli pomluvě trestní oznámení. Záležitost bude řešit lotyšská policie.
Problematické je i schválení postputinovské ústavy a dalších dokumentů Sjezdu. Hlasování o klíčových aktech se zúčastnil minimální počet delegátů. O nové ústavě rozhodovalo pouze 24 zúčastněných Sjezdu z celkových 47.
Problém ruské opozice v zahraničí spočívá v mezinárodním uznání. Nemá takovou váhu jako běloruská představitelka Svjatlana Cichanouská.
Zásadním problémem je i to, že Sjezd lidových poslanců, jako ve skutečnosti všechny zahraniční organizace ruské opozice, nemá žádnou podstatnou podporu u obyvatel Ruska. Přestože průzkumy veřejného mínění u Rusů indikují jisté protiválečné nálady (podle ruské nezávislé sociologické agentury Levada Centr 57 % respondentů si přeje zahájení mírových jednání s Ukrajinou), stěží je lze spojovat s aktivitami opozice nebo sympatiemi k ní.
Sporná je i role Ilji Ponomarjova. Někdejší poslanec ruské Státní dumy za kremelskou kvaziopoziční partaj Spravedlivé Rusko se do širšího povědomí opozičně orientovaných Rusů dostal jako spoluorganizátor prodemokratických masových protestů v Moskvě v letech 2011–2012. V červnu 2014 pak kvůli politickému pronásledování opustil Rusko. Ještě předtím stihl jako jediný ruský poslanec hlasovat proti ruské anexi ukrajinského Krymu.
Čtěte také: Z uklízečky třídní učitelkou. I tak se žije na Ruskem anektovaných územích
Ponomarjov posledních několik let žije na Ukrajině. Po vypuknutí ruské války proti této zemi vystupuje jako politický zástupce ozbrojeného odporu proti Kremlu. Aktivně propaguje Legii Svoboda Ruska, která bojuje na straně ukrajinské armády a má být složena z dezertérů ruské armády a ruských a běloruských dobrovolníků. Není však jasné, jestli se tato vojenská formace skutečně účastní bojů na ukrajinské frontě.
Letos v srpnu po atentátu na propagandistku Darju Duginovou se Ponomarjov nechal slyšet, že její smrt má na svědomí Národní republikánská armáda. Má jít o odbojovou skupinu Rusů usilující ve své vlasti o násilné svržení Putinova režimu. Deník New York Times v říjnu uvedl, že za atentátem na Duginovou má stát Ukrajina.
Sjezd lidových poslanců je spojován s osobními politickými ambicemi Ponomarjova.
Problém ruské opozice v zahraničí spočívá v mezinárodním uznání. Přestože Garri Kasparov či Michail Chodorkovskij jsou respektované osobnosti a ruská opozice má jisté sympatie u západních politiků, jejich váha je mnohem nižší, než jakou má představitelka běloruské opozice Svjatlana Cichanouská a její alternativní kabinet. A nic na tom nezměnil ani ambiciózní Sjezd lidových poslanců.
Do jisté míry za tím může být fragmentace zahraničního hnutí ruské opozice, ale spíš pochyby o tom, že má skutečný potenciál být tou silou, která po pádu Putinova režimu přijde v Rusku k moci.
