Masivní dezinformační kampaně očerňující západní státy, nájemní žoldáci, prodej zbraní nebo slibování jaderných elektráren. I takto se snaží Rusko upevňovat své postavení v Africe. Daří se mu pak zejména tam, kde Evropa selhává. Jak vypadá zhoubný vliv Kremlu na nejchudším kontinentu?
Uprostřed jásajícího davu stojí černé obrněné vozidlo. S úsměvem z něho mává nový vůdce Burkina Fasa v červeném baretu. Lidé kolem mávají vlajkami složenými z červené, modré a bílé barvy. Jsou čisté a nejspíš strojově vyrobené. Jsou to vlajky Ruské federace.
Proč je ale drží v rukou obyvatelé vzdálené západoafrické země? Stejně jako jiné mocnosti má i Rusko s Afrikou své plány, byť s odlišnou strategií. Jsou to právě státy jako Burkina Faso, v nichž vře nenávist vůči bývalým kolonialistům. A právě to ruskému přístupu svědčí. Prsty Moskvy jsou ale mnohem delší.
Čtěte také: Burkina Faso: Další vojenský puč, tentokrát s ruskými vlajkami a gratulací od wagnerovců
#BurkinaFaso le capitaine Traoré triomphant au milieu de foule à #Ouagadougou pic.twitter.com/d5QB6H2RhD
— Wassim Nasr (@SimNasr) October 2, 2022
Průvodci nám mohou být zelení mužíčci – tedy maskovaní vojáci v neoznačených uniformách. Ti se poprvé objevili na Ukrajině v roce 2014 v době ruské anexe Krymu. O rok později pomocí nich Kreml podpořil syrského prezidenta Bašára al-Asada a pomohl mu porazit lidové povstání. Vše samozřejmě neoficiálně, protože v Sýrii to byli kontraktoři žoldnéřské skupiny Wagner Group.
Moskva se tak naučila, že může tímto způsobem podporovat sužované autokraty a posilovat svou geopolitickou pozici. Předchozí příklady se staly prvními realizacemi z nové příručky ruské zahraniční politiky v Africe.
V roce 2017 pak byl oním trápeným diktátorem Omar al-Bašír, prezident Súdánu, který požádal Rusko o pomoc. Rok na to vypukly rozsáhlé protesty proti jeho vládě a uniklé dokumenty naznačovaly, že wagnerovci radili Bašírovi jak potlačit disent. V ulicích Chartúmu, tamní metropole, byli dokonce spatřeni rusky mluvící žoldáci. Nakonec byl prezident odstraněn armádou. Moskva však na celém svém angažmá netratila – získala cenné těžební koncese od třetího největšího producenta zlata na kontinentu.
Rusko staví na předešlém africkém angažmá svého předchůdce a tento příběh dokáže dobře prodávat. Těží i z toho, že nebylo koloniální velmocí.
Další převrat otřásl Súdánem v roce 2021. A přesně tohle je prostředí, ve kterém se daří ruským zájmům, v němž přežívají jako paraziti a živí se na neštěstí druhých. Objevil se tedy vzorec: nedemokratické, zkorumpované režimy jsou vůči predátorským zájmům Ruska obzvlášť zranitelné.
Nyní jsou to zejména země Sahelu jako třeba Mali, které uvázly v užším hledáčku Kremlu. Po celá léta bojuje region s džihádistickým povstáním. Tisíce vojáků bývalé koloniální mocnosti Francie nedokázaly násilí zastavit a Paříž oznámila stažení svých sil. Uvolněné místo se tak snaží obsadit Rusové a jejich wagnerovci.
Za jejich přítomnost platí tamní obyvatelé velmi vysokou cenu. V Mali jsou žoldnéři nařčeni z napomáhání masakru, při kterém v březnu 2022 zemřelo nejméně 300 lidí. Ve Středoafrické republice (SAR), jedné z nejchudších zemí světa, jsou obviněni z mučení, vražd a znásilnění.
Přístup Kremlu k Africe se ale neomezuje pouze na soukromé vojenské společnosti. Putinovi stratégové rozjeli a rozjíždějí na africkém kontinentu mnohem větší divadlo, které má posílit status Ruska jako světové velmoci. Notně se přitom opírají také o společné dějiny.
Ruská Afrika na sovětských základech
„Mnozí dnes hovořili o nové etapě, nové kvalitě vztahů mezi Ruskem a Afrikou. S tím nemohu než souhlasit,“ řekl ruský prezident na závěr prvního summitu Rusko-Afrika v říjnu 2019. „Tato nová etapa, nová kvalita musí být založena na společných hodnotách. Sdílíme podporu spravedlnosti, rovnosti a respektu k právu národů rozhodovat o své vlastní budoucnosti,“ pronesl tehdy v Soči a dodal, že tohoto postoje se bude Rusko držet i při koordinaci svého úsilí v rámci mezinárodních formátů. „Spojíme se v zájmu stability na africkém kontinentu,“ zdůraznil.
Summitu Putin předsedal spolu s egyptským prezidentem Abd al-Fattáhem as-Sísím. Podepsány na něm byly vojensko-technické dohody s více než 20 africkými státy a Moskva si také zajistila lukrativní těžební a jaderné kontrakty na kontinentu. Ze strany Kremlu bylo slíbeno mnoho, avšak méně se naplnilo. Celá akce byla postavena na narativu antiimperialismu a faktu, že Rusko nebylo koloniální velmocí. Velkou pomocí v pronikání Moskvy do Afriky jsou pak zdánlivé úspěchy Sovětského svazu.
Čtěte také: Ruští žoldáci v Mali aneb Prodloužená ruka Kremlu bez zlatých orlů na rukávu
„Rusko jednoznačně staví na předešlém angažmá svého předchůdce a tento příběh dokáže dobře prodávat,“ potvrzuje pro Voxpot politický geograf Bohumil Doboš z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Těží podle něj i z toho, že v koloniálním období nebylo s Afrikou krom velvyslanectví v etiopské Addis Abebě v kontaktu.
Nicméně Sovětský svaz podporoval mnoho z nově nezávislých afrických států a vžil se do role spojence tamních vůdců. Z africké perspektivy byla ale tato úzká spolupráce dvousečnou zbraní. Na jedné straně se tu v postkoloniálním období objevila síla udržující autonomii mladých států, na straně druhé však byli afričtí lídři svědky toho, jak snadno mohou být zatažení do soutěže supervelmocí.
Jenže Sověti nefigurovali pouze v zemích, kde probíhaly „proxy wars“ se Spojenými státy, nýbrž opravdu podporovali africké odtržení od kolonialismu – samozřejmě hledajíce výhody pro sebe. Příkladem může být osvobozenecká válka v Mosambiku, která začala v roce 1964. Sovětský svaz tehdy poskytoval vybavení a výcvik, aby pomohl Frontě za osvobození Mosambiku v boji proti Portugalcům. I v důsledku toho se objevilo ztotožňování neokoloniálního a imperialistického vlivu se Západem.
Tam, kde jde jen o lokální účast, třeba v SAR, jsou všichni spokojeni. Prezident má hlídanou metropoli a žoldáci si můžou těžit diamanty a zlato.
Rusko nadále prosazuje narativ o respektování suverenity afrických zemí a zároveň roubuje své současné aktivity přímo na domnělé sovětské úspěchy. Příkladem může být vystupování bývalého petrohradského policisty s vazbami na ruskou zpravodajskou službu FSB Valerije Zacharova, který v roce 2017 převzal roli hlavního bezpečnostního poradce prezidenta Středoafrické republiky. Na dotaz novinářů ohledně ruských aktivit v zemi odpověděl: „Všechno, co zde vidíte a co má nějakou hodnotu, bylo vytvořeno za prezidenta Bokassy s podporou Sovětského svazu.“
Mezi přístupem SSSR a Ruska můžeme ale najít dva velké rozdíly. Zatímco Sovětský svaz přímo intervenoval v zemích, kde měly Spojené státy a jejich spojenci silné zájmy, nedá se v nejbližší době podle Doboše od současného Kremlu něco podobného očekávat. „Dekolonizace proběhla a vyvolání takových konfliktů by bylo mnohem těžší,“ vysvětluje. Svoje zájmy tak Moskva prosazuje bez oficiálního posvěcení.
Druhým rozdílem je to, že Rusko dnes používá mnohem méně státocentrický přístup. Příkladem takového pojetí jsou právě zmiňovaní zelení mužíčci. Žoldáci Wagner Group provádějí velkou část polovojenských a politických operací, které může Moskva kdykoli popřít. Jejich šéf Jevgenij Prigožin realizuje ruské zájmy prostřednictvím sítě, které se říká „Společnost“.
Ruská pavučina kolem elit
Jak se ale Rusko pomocí Prigožina a jeho sítě kontaktů dostává do vysokých pater africké politiky? K pochopení nám může hezky posloužit právě příklad z výše uvedených zemí, který rozkryl The African Report. V září 2017 Francie uvedla, že dodá středoafrickým ozbrojeným silám 1500 kalašnikovů, které zabavily u pobřeží Somálska. Jenže na SAR se vztahovalo zbrojní embargo OSN a dodání musela schválit Rada bezpečnosti. Moskva tedy využila právo veta a postavila se proti.
Paříž proto diskrétně poradila prezidentovi SAR Faustinu-Archangeovi Touadérovi, aby se s Ruskem pokusil vyjednávat. Po schůzce s ministrem zahraničních věcí Sergejem Lavrovem Kreml souhlasil se zrušením veta. Kontakt, kde Rusové tahají za delší stranu provazu, byl navázán.
Dohoda zahrnovala vytvoření ruské těžební společnosti v SAR nebo provozování letiště v regionu. V říjnu 2017 tak byla založena firma Lobaye Invest spolu s dceřinou společností Sewa Security Services, jež zajišťuje její bezpečnost. Následující rok pak ministr dolů SAR udělil Rusům povolení k průzkumu a těžbě.
Generálním ředitelem společnosti se stal Jevgenij Chodotov, který byl stejně jako Zacharov policistou v Petrohradě. Ten také vedl firmu M-Finans, která působí jménem Concordu, ruské společnosti považované za hub aktivit Prigožina. Spojení je na světě. Následně svou roli v regionu wagnerovci stvrdili i díky angažmá v Súdánu.
Málo peněz, hodně hluku
Může se zdát, že wagnerovci sami o sobě stačí, ale to je velmi daleko od pravdy. Navíc tito žoldnéři ani celé Rusko na větší boje v Africe jednoduše nemají. „Wagnerovci se snaží tvářit jako elita, která dokáže vyřešit africké konflikty, ale tak to není,“ vysvětluje Doboš. „To se projevilo v Mosambiku, kam byla jejich malá skupina vyslána. Úplně pohořeli, asi 15 nebo 17 jich bylo popraveno, a nakonec se stáhli,“ ilustruje na příkladu.
Tedy tam, kde musí Rusko působit jako silná vojenská velmoc, se to nedaří, ale tam, kde je víceméně potřeba jenom chránit hlavní město jako v SAR, jsou všichni spokojení. „Prezident má hlídané hlavní město a žoldáci si můžou těžit diamanty a zlato,“ podtrhuje Doboš.
Čtěte také: „Obsluhoval jsem vládce Kremlu.“ Cesta nadwagnerovce Prigožina od hromad párků k hromadám mrtvol
Důležitým tématem, jež se do ruského působení v Africe promítá, byla na summitu v Soči ekonomika. Předjednány tam byly dohody v hodnotě 12,5 miliard dolarů – například na bojové vrtulníky pro Nigérii, jadernou elektrárnu pro Etiopii či logistické centrum pro Eritreu. Nyní v době, kdy se Moskva snaží vyhnout mezinárodní izolaci, nabývají ruské ekonomické projekty v Africe obzvlášť na významu.
Jenže to je dost možná jen další oblast, kde Kreml své silné postavení pouze předstírá. Rusko zatím v Africe přispívá méně než jedním procentem z přímých zahraničních investic, které do této části světa tečou ze zahraničí. Je to tedy založené na obchodu? Jen na velice skromném. Ten činí pouhých 14 miliard dolarů. Pro srovnání africký obchod s EU dosahuje 295 miliard dolarů. Ruský vývoz do Afriky je navíc sedmkrát vyšší, než co země z tohoto kontinentu doveze. Z celkového afrického vývozu tvoří ten do Ruska pouhých 0,4 %. Pochází zejména z Egypta, Alžírska, Maroka a Jižní Afriky.
Krom zmíněných dohod se Putin na summitu v Soči zavázal, že do pěti let zdvojnásobí úroveň obchodu s Afrikou, ten přitom každoročně klesá. To ilustruje ruský vzorec přemrštěných slibů, jejichž reálnost shazují dosavadní nedostatečné výsledky, pokud jde o ekonomické závazky v Africe. Navzdory tomu je však Moskva bude nadále propagovat.
Někteří stoupenci panafrikanismu dnes zneužívají ideje tohoto antirasistického a antikolonialistického hnutí k ospravedlnění války na Ukrajině.
Nejpodstatnější však je, že Afrika je ze 30 % závislá na ruských dodávkách obilí. Celkově kontinent spoléhá na dovoz 63 % svých potřeb pšenice. To se bude s narůstající populací zvyšovat. A prim hraje Rusko v prodeji vojenského vybavení. Jeho zbraně se prodávají minimálně do 14 afrických zemí.
Kreml také deklaroval svůj zájem investovat do africké ropy a plynu, ale většina z těchto projektů se neuskutečnila. Někteří analytici si proto začali myslet, že šlo pouze o hru jak udržet africké komodity mimo trh.
Největší dovozce dezinformací
Rusové drží ještě v něčem první příčku. Je to dodávání pečlivě navržených dezinformačních kampaní. Kreml tak na kontinent v posledních letech napumpoval množství nepravdivých a zavádějících příspěvků, které mají podporovat ruský příběh a nálady namířené proti Západu.
A bohužel, jedná-li se zrovna o Afriku, provozovatelé sociálních sítí jsou nedostupnější než kdekoli jinde na světě. Nedávno Facebook odmítl odstranit koordinované stránky trollů působící v Sahelu, přestože mají všechny znaky ruských dezinformací.
„Ruští a další externí i domácí aktéři aktivně využívají sítě jako Facebook, Twitter, Telegram a TikTok k záměrnému narušování informačního prostředí,“ uvádí jasně report americké instituce Africa Center for Strategic Studies. „Dezinformace jsou snahou podkopat suverenitu lidu v Africe,“ píší výzkumníci.
Typické příspěvky zvané Russosphère (Ruská sféra) obviňují Paříž z moderního kolonialismu, velebí Vladimira Putina a Wagner Group, kam se často snaží nabírat kontraktory. Média sponzorovaná Kremlem, zejména televize RT (dříve známá jako Russia Today) a Sputnik, jsou na celém kontinentu stále oblíbenější. Navíc až 4000 online zpravodajských webů v Africe přebírá obsah z proruských médií. Podle nezávislého think-tanku South African Institute of International Affairs je to dáno poptávkou Afričanů po zpravodajství ze svého kontinentu, kterému vycházejí zmíněná média vstříc.
Čtěte také: „Černí Rusové“ jako potrava pro děla. Wagner Group rekrutuje vězně ze Středoafrické republiky
Ruská propaganda tak zahltila internet, který v Africe používá stále více lidí. Počet uživatelů v subsaharských oblastech v poslední době dramaticky vzrostl – ze čtyř milionů v roce 2009 na 522 milionů o deset let později.
Na sociálních sítích se pak proruské účty chytají zejména narativů z okruhu panafrikanistů. Jde o myšlenkový proud z počátku 20. století, jenž v nejširším pojetí usiluje o sjednocení všech lidí afrického původu proti rasismu a kolonialismu. Dnes jeho někteří stoupenci zneužívají tyto ideje k ospravedlnění války na Ukrajině. Jedním z nich je i influencer Kémi Séba.
Jen několik hodin po začátku ruské invaze Séba na Facebooku tvrdil, že se Moskva „snaží znovu dobýt ruská území“. Další známá influencerka Nathalie Yamb poznamenala, že Ukrajina je „plná neonacistů“ a že je Kyjev zodpovědný za vyvolání konfliktu. A s poukazem na pokrytectví západních zemí naskakují do téhle rozjeté propagandistické mašinerie další nové tváře.
Generál Muhoozi Kainerugaba, syn ugandského prezidenta a pravděpodobně šéf twitterového účtu země, napsal 28. února, že „většina lidí (kteří nejsou bílí) podporuje postoj Ruska na Ukrajině“. To naznačuje politický posun vlády v Kampale blíže k Moskvě, přičemž tento východoafrický stát se stává stále více autoritářským.
The majority of mankind (that are non-white) support Russia's stand in Ukraine.Putin is absolutely right! When the USSR parked nuclear armed missiles in Cuba in 1962 the West was ready to blow up the world over it. Now when NATO does the same they expect Russia to do differently?
— Muhoozi Kainerugaba (@mkainerugaba) February 28, 2022
Kdo to myslí s Afrikou vážně
Je patrné, že Rusko využívá v Africe k prosazení svých zájmů lektvar smíchaný z mnoha přísad. Jeho užití je navíc dosti nahodilé, přestože se objevuje hlavně v institucionálně slabších státech. Například v Jihoafrické republice (JAR), kde od roku 1994 probíhají volby, které vyhrává značně zkorumpovaný Africký národní kongres. Právě toho pak Moskva dokáže využít ve svůj prospěch.
Tam, kde se dá spojit s vůdcem či elitou, pronikají ruské prsty velmi snadno. To může být znepokojující snad ještě více než ekonomické vpády Číny, které mají viditelnou stopu a nedají se tak dobře skrýt. A přestože o udržitelnosti vlivu Kremlu v Africe lze z popsaných důvodů pochybovat, svým současným úsilím může spíš získat než ztratit.
I když Moskva není v Africe v žádném případě jediným relevantním vnějším aktérem a třeba s čínskými investicemi se nemůže rovnat, praktikovaný model založený na získávání si elit jí občas dovolí vystoupit z její váhové kategorie. Hlavním faktorem umožňující ruský vliv na třetím největším kontinentu je selhání Západu v politickém i vojenském smyslu. Jestliže brzy nedojde k nápravě, ruská nízkonákladová strategie získá nové příležitosti.
