Často slýcháme, že se Rusko stalo vazalem Číny. Úplně to neodpovídá realitě. Si Ťin-pching udržuje s Vladimirem Putinem vztahy kvůli zdrojům i spojenectví proti Západu. Není to však jednostranné, píše orientalista Michail Korostikov pro Carnegie Politika. Meduza a Voxpot jeho článek převzaly.
Od začátku války se spolupráce mezi Ruskem a Čínou ve všech směrech prohloubila. Moskva se netají tím, že v globální konfrontaci se Západem spoléhá na Peking. Považuje ho za alternativní centrum moci s podobnými zájmy i hodnotami. Obchodní obrat mezi oběma zeměmi loni dosáhl rekordních 190 miliard dolarů a v prvním čtvrtletí letošního roku (mezikvartálně) se zvýšil o dalších 39 %.
Prudce vzrostl také vývoz ruských surovin do Číny. Opačným směrem se zase dováží domácí spotřebiče, stavební technika, mobilní telefony, auta a obrovské množství dalších věcí.
Nerovnováha jim nebrání vést s Pekingem desetileté pohraniční konflikty ani udržovat spojenectví s USA nebo EU.
Není divu, že to podněcuje spekulace o vytváření až otrocké podřízenosti Ruska vůči svému sousedovi. Objevují se obavy, že Peking zneužije ekonomické páky a ruskou izolovanost ze strany Západu a udělá z Moskvy poslušnou loutku. Podle zastánců těchto názorů si vynutí ponižující ústupky. Myslí si to jak tvrdí západní kritici Putinova režimu, tak i ruští prováleční ultrapatrioti.
Rozdíl mezi velikostmi obou ekonomik je zjevný, více než desetinásobný. Také kvůli němu se tyto myšlenky silně rozšířily a nad jejich pravdivostí už nikdo moc nedumá. Bližší zkoumání však ukazuje, že závislost rozhodně neproudí jen ze strany Moskvy. V tomto vztahu naopak drží vlastní otěže.
Rusko Číně nenadbíhá
Začněme s nejčastější tezí o ekonomické závislosti, která však při bližším pohledu neobstojí. Podíl Číny na ruském obchodu po rekordním růstu během války dosáhl asi 22 %. Nepochybně jde o velké číslo, není však nijak výjimečné. Stejný podíl má například na obchodu Jižní Koreje. Ta přitom zůstává blízkým spojencem Spojených států a prosazuje zahraniční politiku nepodřízenou Si Ťin-pchingovi.
Ještě silnější pozici (26 %) Čína zastává v zahraničním obchodu Austrálie, která patří mezi členy protičínských spolků AUKUS a Quad. Nemluvě o Tchaj-wanu, kde Peking zajišťuje téměř 40 % objemu vzájemného obchodu. Nedá se však říct, že by díky tomu Tchajwanci zaujímali k tomuto „partnerovi“ přívětivější postoj.
Je pravdou, že Jižní Korea, Austrálie nebo Tchaj-wan narozdíl od Ruska nepodléhají západním sankcím a mají větší volnost při výběru obchodních partnerů. I bez sankcí se ukazuje význam Číny jako nesporného spotřebitele a dodavatele obrovského množství produktů a zdrojů – tak velkou roli v mnoha globálních dodavatelských řetězcích hraje.
Čtěte také: Zbraně, nebo mírová jednání? Nejasná pozice Číny vůči ruské válce na Ukrajině
Dokazuje to případ Austrálie, která v roce 2019 přistoupila k „historicky prvnímu decouplingu“ a kvůli politickým důvodům přerušila s Čínou vazby. Čekal ji však takový pokles exportu, že se od té doby snaží Číňany přesvědčit, aby se vrátili k předešlému systému.
Asijská velmoc teď vystupuje jako obchodní partner asi 120 států, z nichž velká část je k ní ekonomicky připoutaná mnohem víc než Rusko. Tato nerovnováha jim ale nebrání odstoupit od investičních smluv, desetiletí vést s Pekingem pohraniční konflikty ani udržovat spojenectví se Spojenými státy nebo Evropskou Unií.
V případě Ruska musíme zmínit export plynu, jehož flexibilitu silně omezuje závislost na příslušné infrastruktuře. Moskva už si však může vybírat z mnohem širšího okruhu partnerů. Už teď jsou objemy dodávek ruské ropy do Indie (1,7 mil. barelů denně) a malých rozvojových zemí (1,6 mil.) samy o sobě i dohromady porovnatelné s exportem do Číny (2,2 mil.).
Nezávislost nepřímo naznačuje i série trestních řízení proti ruským vědcům, kteří prováděli špionáž pro Čínu.
Co se týče importu, centrem šedého obchodu se kromě asijského hegemona stává i řada dalších zemí: Turecko, Spojené arabské emiráty, Indie či středoasijské státy. Dokážou plně zajistit dodávky potřebného zboží na ruský trh.
Zprostředkujícím zemím nepochybně ztíží práci nové sankční balíčky. Je však těžko představitelné, že zafungují stoprocentně. Vyžadovalo by to pečlivou, mnohaletou práci zahrnující výhrůžky státům, které svou suverenitu řeší více než Peking. Do Ruska může přes Turecko nebo Kazachstán putovat dražší a méně kvalitní zboží, než je to čínské. Ale neznamená to, že pro federaci neexistují alternativy.
Co je za třemi tečkami se doví jen členové Voxpot Klubu. Díky podporovatelům z Voxpot Klubu můžeme posílat naše reportéry do terénu a přinášet vám tak lepší zprávy, než jen to, co nabízí tiskové agentury.
