Možné zapojení ruských žoldáků v Mali vyvolává ostré reakce a obavy zejména Francie a EU. V zemi se také po nedávném puči snaží udržet u moci vojenská vláda, a nebojí se pro to obětovat bezpečí a blaho svých občanů. Komu hraje do karet podezření o výskytu vojáků „Putinova šéfkuchaře“ a je znepokojení Západu na místě?
K posílení vlivu a posunutí svých zájmů správným směrem často není potřeba tisíce vojáků, stačí jich jen pár. Skvělé potom je, pokud nejsou s nikým oficiálně spojeni. Takové služby lze hledat zejména u moderních žoldáků. Ti nejkontroverznější z nich jsou nejspíš z takových důvodů v Mali a vyvolávají ostré reakce na mezinárodní scéně.
Nedávné fotografie ozbrojenců, kteří mohou být příslušníky ruských soukromých vojenských společností (PMC), vyvolaly velké otázky a přidaly další důvod ke kritice současné malijské vojenské vlády. Ta nyní čelí sankcím od Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS), jehož členské země uzavřely s Mali hranice a jsou připraveny aktivovat své ozbrojené síly. Vyhrocené dění vyvolalo velké protesty podporovatelů současné vlády v hlavním městě země Bamaku.
Everything's interesting in #Mali 🇲🇱 The demonstration rarely brings together so many people at Independence Square in #Bamako. A huge number of #Malian and #Russian flags, as well as posters against #France and the #ECOWAS.#NoMore pic.twitter.com/7EWggqhpGT
— Idris M. Sanusi (@IdrisSanusiNG) January 18, 2022
Sankce jsou důsledkem odvolání voleb plánovaných na únor. Podle současné vojenské vlády si situace žádá čtyřleté přechodné období. A jelikož většina zboží putuje do Mali ze států ECOWAS, pocítí sankce i běžní lidé, přestože neplatí pro potraviny a zdravotní materiál.
Nelibost však budí i zmiňovaní ruští žoldáci. Francie, Německo i Evropská unie daly jasně najevo svou nespokojenost a hrozí pozastavením podpory a přerušením bojů s místními džihádisty. Často zmiňovanou společností, ze které mohou nájemní vojáci být, je Wagner Group. Tato oficiálně neexistující organizace (ruská legislativa vznik privátních vojenských útvarů neumožňuje) je provázána s Kremlem, který ji často využívá v rámci hybridní války a v Africe již na mnoha místech působí.
Puč za pučem
K poslednímu vládnímu převratu, který Mali zažilo, došlo loni v květnu. Od vyhlášení nezávislosti v roce 1960 se jednalo o již pátý puč. Ten čtvrtý přitom proběhl v srpnu 2020, kdy vygradovaly protesty proti tehdejšímu demokraticky zvolenému prezidentovi Ibrahimovi Boubacaru Keitovi. Vůdcem vojenského převratu se stal plukovník Assimi Goita.
Následujících devět měsíců pak byla u moci přechodná civilní vláda, dokud ji nesesadil Goita dalším pučem. Tentokrát se vlády ujal on sám a oznámil, že brzy uskuteční volby. Nejprve avizoval, že dodrží jejich dříve sjednaný termín, tedy únor 2022, ale později od toho ustoupil.
Pro působení vagnerovců v Mali hovoří i to, že u vesnice Bandiagara byly natočeny ledabyle zasypané utržené končetiny bělocha ve vojenské uniformě.
Vojenská vláda si tak chce udržet moc v Mali minimálně až do roku 2026. „Návrh na čtyřletý přechod je vtip,“ komentoval to vysoký úředník z Ghany, která nyní ECOWAS předsedá. Nyní byly navíc vyhlídky na návrat k demokracii zakaleny možným příchodem „vagnerovců“, kteří už mají za sebou porušování lidských práv včetně účasti na mimosoudních popravách a mučení.
Neexistuje, a co když tu je
V současné době Mali spolupráci s Wagner Group popírá, ale objevily se signály, které na možný příjezd žoldáků ukazují. Faktem je, že ruští vojáci mají cvičit malijské síly na základně ve městě Timbuktu, kterou opustily minulý měsíc francouzské jednotky. To bylo součástí strategického stahování Francie v oblasti Sahelu. Jak velký podíl mohou na této základně tvořit kontraktoři, není známo. Stejně tak se neví, zda jsou z Wagner Group nebo jiné ruské PMC. Nejčastější spekulace mluví o 350 osobách, ale objevují se i odhady čítající tisíc žoldáků.
Předpoklad, že se jedná o vagnerovce, podporuje krom zmíněných fotografií například let ruského dopravního armádního stroje, který mířil do Bamaka z Benghází v Libyi. Tam vagnerovci podporovali síly vedené Chalífou Haftarem. Tu-154 patřilo k 233. letce ruského letectva. A podle CNN ruské ministerstvo obrany již dříve podepsalo se společností patřící ruskému oligarchovi Jevgeniji Prigožinovi, napojenému na Wagner Group, smlouvu o využívání dopravních strojů této letky.
Čtěte také: Z komunisty džihádistou: Příběh povstalce, který stojí za nejvlivnější frakcí al-Káidy
Že je přítomnost ozbrojenců Wagner Group realitou, tvrdí v rozhovoru pro Hlas Ameriky generál Stephen J. Townsend, velitel United States Africa Command (AFRICOM), a nepřímo i generální tajemník OSN António Guterres.
Dalším nepřímým důkazem o výskytu kontraktorů je, že se na místě, kde byl jejich konvoj napaden sahelskou odnoží al-Káidy, našly cigarety libyjské značky. Následně byly na místě tohoto střetu u vesnice Bandiagara natočeny ledabyle zasypané utržené končetiny člověka světlé pleti, který měl vojenskou uniformu. Takové nepietní zacházení s ostatky také spíše ukazuje na kontraktory, protože pravidelná armáda se od dob poznamenaných podobným barbarstvím značně posunula.
#Mali une partie de la vidéo (3:28) tournée par des jihadistes #JNIM #AQMI après l’IED qui a frappé opératifs russes & FAMa, une main et un pied d’un homme blanc sont déterrés. Visiblement enterré à la hâte et on remarque les cigarettes HP de provenance libyenne pic.twitter.com/QDHwwA4w44
— Wassim Nasr (@SimNasr) January 12, 2022
Pravdou je, že malijská vláda otevřeně deklarovala vůli si žoldáky najmout. To vedlo k odsuzujícímu prohlášení patnácti evropských států a Kanady. „Hluboce litujeme, že se malijské přechodné orgány rozhodly použít již tak nedostatečné veřejné prostředky na placení zahraničních žoldáků namísto podpory malijských ozbrojených sil a veřejných služeb,“ stojí ve zprávě. I toto může odkazovat na obavy ze služeb Wagner Group.
Evropa v Sahelu zůstává
V Mali působí mimo jiné i výcviková mise EUTM, které se účastní i čeští vojáci, přičemž od června 2020 do ledna 2021 jí naše země velela, dokud tuto roli nepředala Španělům. S dohady o možném výskytu vagnerovců se objevila také otázka pokračování této evropské mise.
Minulý rok totiž EU přerušila výcvikovou misi ve Středoafrické republice a poslala domů sedmdesát evropských instruktorů. Důvodem byla údajná „kontrola“ ozbrojených složek vagnerovci, kdy vedle činností evropských instruktorů cvičili místní síly i trenéři Wagner Group.
EU ale zatím odejít z Afriky neplánuje. Potvrdil to šéf unijní diplomacie Josep Borrell po jednáních ministrů zahraničí EU v Brestu. „Chceme zůstat angažovaní v Mali, chceme zůstat angažovaní v Sahelu, ale nemělo by to být za každou cenu,“ připustila pochybnosti francouzská ministryně obrany Florence Parly. „Nevidíme žádné známky pokroku,“ dodal Borrell a oznámil, že EU uvalí sankce v souladu s ECOWAS. Na to 16. ledna malijský ministr zahraničí Abdoulaye Diop prohlásil, že bude usilovat o revizi dohod, na jejichž základě vojáci vedení Francií v jeho zemi působí.
Každopádně již minulý rok v létě bylo zahájeno přeskupení zahraničních misí a cíl absolutní porážky džihádu byl opuštěn. Jednotky Operace Barkhane se tak například stáhly ze severu Mali a snaží se zabránit expanzi „džihádu mečem“ na jihovýchod, k čemuž již několik let dochází.
Čtěte také: Další puč v Súdánu: Generál Burhán hraje o to, zda ho svět uzná jako nového vůdce
Evropské státy a EU nicméně zůstávají dominantním hráčem v oblasti bezpečnosti a rozvoje Sahelu. Jeden z hlavních důvodů příchodu Wagner Group tak může být snaha oslabit vliv Západu v regionu. Tím se dostáváme k tomu, co odlišuje vagnerovce od jiných žoldáků dnešní doby.
Putinův šéfkuchař v Africe
Wagner Group by se také dala kategorizovat jako provládní paramilitární jednotka. Jejím klíčovým faktorem potom je, že formálně není zapojena do ruských státních struktur, a to dokonce ani komerčních. To Moskvě umožňuje dávat od ní ruce pryč, ale mnoho expertů se domnívá, že si vybírá zakázky s požehnáním Kremlu.
Jak už bylo zmíněno, se skupinou je spojován oligarcha Jevgenij Prigožin, jehož příběh by se dal nazvat ruským snem. V roce 1990, poté co si odseděl devět let ve vězení, si otevřel stánek s párky v rohlíku. Následně investoval do řetězce supermarketů, a nakonec otevřel restauraci, kde obsluhoval ruského prezidenta Vladimira Putina. Díky kontaktům dostával zakázky ve vojenském stravování a vysloužil si přezdívku „Putinův šéfkuchař“.
Přítomnost ruskojazyčných ozbrojenců v Mali umocňuje schopnost ruské diplomacie vnášet chaos do nejednotné politiky Západu.
Propojení Wagner Group s vysokým vedením Ruska je tedy známý fakt a existují ukazatele, že Putin této své „prodloužené ruky“ využívá k rozšíření zahraniční politiky. Působení vagnerovců v Mali by mohlo Kremlu přinést další vlivnou klientskou entitu, vést k destabilizaci, z níž lze obvinit Západ, a posílit tak pošramocený velmocenský vliv. Taktéž pro vojenskou vládu v Bamaku je to výhodná politická hra, která povede minimálně k dočasnému posílení na domácí scéně, kde je francouzská vojenská intervence dlouhodobě nepopulární.
Samozřejmou součástí hybridního boje je šíření dezinformací a fake news. To je velmi častý problém sahelských sociálních sítí, které se v tomto duchu opírají i o informace oficiálních médií, jako jsou Sputnik nebo Russia Today, v Mali velmi populárních. Vše dohromady má pak za následek, že sankce ECOWAS a EU jsou interpretovány jako prvek přetrvávajícího vlivu Francie. Napjatá situace vygradovala 20. ledna, kdy byl zablokován francouzský konvoj za vykřikování hesel jako „Ať žije spolupráce Mali s Ruskem!“.
🇬🇳#Mali #Bamako a convoy of the Barkhane force from #Gao to #Menaka was blocked by the youth of #Ansongo. The crowd who chanted "Down with France", "Long live Mali Russia cooperation", after several hours of negotiations without follow-up the French were obliged return to base. pic.twitter.com/BQfTokcQn1
— Gabrian (@511ZGS) January 20, 2022
Ekonomická i politická kořist
Přítomnost ruskojazyčných ozbrojenců v Mali, ať už žoldáků nebo oficiálních vojáků, je nutné chápat spíše v politickém kontextu. Ruská vojenská přítomnost má totiž již nyní dva důležité politické aspekty. Za prvé posílí současnou vládu Mali v jí loajálních teritoriích. Za druhé umocňuje schopnost ruské diplomacie vnášet chaos do nejednotné politiky Západu, navíc tak v této části Afriky získává i oddaného přítele.
V souvislosti s možným zapojením privátních bojových společností je nutno zmínit i další podstatnou věc. Vztah Kremlu s ruskými žoldnéři může být složitější, s více vrstvami, které nemají vyplout na povrch. V každém případě povaha fungování těchto ozbrojených oddílů umožňuje státům držet si od nich odstup, který by u přiznaných jednotek nebyl možný.
A pravdou také zůstává, že Moskva využívala PMC primárně k cílení na státy bohaté na zdroje a zároveň se slabou správou věcí veřejných, jako jsou Súdán, Středoafrická republika, Mosambik či Madagaskar. Přestože se v těchto zemích úkoly PMC případ od případu lišily, v každé z nich Rusko vyměnilo vojenskou a bezpečnostní podporu za ekonomické zisky a politický vliv.
