Oděsa – Ruští vojáci svévolně vězní ukrajinské civilisty. Vyšetřovatelé a stráže je pak mučí, vyhrožují jim a někteří vězni dokonce v zajetí zemřou. Kolik civilistů Rusko drží v zajetí není přesně jisté. Lilija Pšeničnaja, kterou ruské síly vinily ze špionáže, byla ve vězení 60 dní. Svůj příběh popsala serveru Al-Jazeera.
Byl konec srpna minulého roku a Ukrajina se už více než šest měsíců bránila invazi ze strany Ruska. A Lilija Pšeničnaja, krejčová, tou dobou čelila obvinění ze špionáže. Trest měla vykonávat v Doněcku – 500 kilometrů od jejího rodného Chersonu – který je ovládaný v tuto dobu separatisty.
Jeden z vyšetřovatelů jí předal protokol a chtěl, aby ho svobodná matka podepsala. Švadlena se ale ohradila. „Řekla jsem mu: ‚Proč bych to podepisovala? Necítím se vinna,“ uvedla pro Al-Jazeeru. Vyšetřovatel ji požádal, aby jednoduše napsala, že „četla protokol“.
Čtyři měsíce před tím vším se Pšeničnaje podařilo poslat svou patnáctiletou dceru do Oděsy. V polovině července pak svobodná matka pomáhala v evangelickém kostele poblíž činžovního domu, ve kterém žije. Čtyři ruští vojáci ji tenkrát zadrželi, zavázali jí oči a vzali do vyšetřovací vazby. Nikdo jí nikdy nevysvětlil, proč k zadržení došlo. Policisté jí ani neseznámili s případnými důkazy.
„Nejdelší výslech byl o ničem,“ svěřila se. Dva ruští důstojníci se jí vyptávali na účes a zajímalo je, jestli se účastnice bohoslužeb v jejím kostele musejí zakrývat vlasy. Pak Pšeničnaju ujistili, že jí „za pár dní“ propustí. To se ale nestalo.
Náhodné věznění civilistů
Podobně jako ostatní vězněné ženy není Pšeničnaja politickou aktivistkou, státní úřednicí ani policistkou. Nikdy neposílala ukrajinským silám pomocí špendlíků na Googlu mapách polohu ruských vojáků nebo skladů zbraní.
Většina žen, se kterými sdílela celu, se ve vězení ocitla „prakticky náhodou“ a čelila absurdním obviněním. „Realitní makléřka, která neustále trpěla záchvaty paniky byla po chvíli propuštěna, podobně jako apolitická žena, kterou zadrželi v restauraci,“ popsala Pšeničnaja. Ve vězení potkala i vyděšenou šestnáctiletou dívku, rovněž obviněnou ze špionáže. Rusové ji zadrželi když si na lavičce v parku fotila selfie.
Švadlena popisovala příběhy mnoha lidí, kteří si prošli podobným procesem jako ona. „Když jedna žena vezla svou matku z onkologie, zastavila auto vedle vlaku převážejícího tanky a munici. Opilí ruští vojáci ji požádali, aby jim koupila minerálku. Neměla hotovost – a tak ji označili za ‚špiona’,“ uvedla.
Ve vězení skončil i dvaasedmdesátiletý farmář, který si domů vezl dobytek. Muž byl obviněn z toho, že na ruská vozidla údajně nastražil sledovače. „Uvězní vás a zapomenou,“ řekla Pšeničnaja v Oděse. Do tohoto města se přestěhovala loni v listopadu po osvobození Chersonu. „Nevěděla jsem, jak se chovat, jak se jim připomenout.“
Analytik z Kyjeva Aleksej Kušč pro Al-Jazeeru uvedl, že „99 procent“ zadržených Ukrajinců bylo vězněno svévolně. Tuto praxi pak přirovnal k opričníkům – nespoutané milici založené ruským carem Ivanem Hrozným, která věznila lidi proto, aby se doznali k proviněním, která nikdy nespáchali. „Pokud se někdo při mučení obviňuje, pak je potenciálně vinen,“ dodal Kušč.
Podobný styl věznění se na Ukrajině děje už od roku 2014, kdy Moskvou podporovaní separatisté v Doněcku a Luhansku nahnali stovky lidí do provizorních koncentračních táborů známých jako „suterény“.
„Lidé zadržení za drobné nebo vymyšlené přestupky, byli vězněni měsíce. Museli vykonávat nucené práce a část vězňů se stala obětí sexuálního násilí,“ popisoval Nikolaj Mitročin, historik z německé Brémské univerzity.
Separatisté přinutili zadržené kopat zákopy poblíž předních linií, a pak se je pokusili „prodat“ příbuzným nebo přátelům za výkupné. Přeživší uvedli, že vězni neměli přístup k právníkům, čas trávili v izolaci a byli mučeni elektrickým proudem. Někteří týrání nepřežili.
Mučení „trvá hodiny, ztratíte pojem o čase a nejstrašnější je, že ho nemůžete zastavit,“ řekl v roce 2021 Ihor Kozlovský, náboženský učenec obviněný ze „špionáže“. Někteří ze zadržených byli odsouzeni k smrti v souladu se stalinistickou „ústavou“ přijatou separatistickými státy.
Podle Mitročina se teď tato praxe objevuje v oblastech, které Rusko vloni okupovalo. Rusové se bojí ukrajinských tajných agentů. V realitě to ale znamená, že vězní mnoho civilistů neoprávněně a zbytečně.
Ukrajinská organizace pro lidská práva Media Initiative for Human Rights v polovině dubna uvedla, že identifikovala téměř tisíc civilistů, kteří jsou drženi na více než 100 místech v okupovaných oblastech a v Rusku. Skutečné číslo je podle organizace mnohem vyšší.
Zajistit návrat zajatým civilistům je náročné
Pšeničnaja strávila ve vězení 60 dní a často se cítila zoufalá a zapomenutá. Pastor a farníci z jejího kostela byli příliš vystrašení, aby ji hledali, natož aby organizovali petici za její propuštění. Soused jí jednou poslal balíček s čerstvými koláči, řízky, nůžkami na nehty a zrcátkem. Stráže ale všechno vzaly.
I když všechny ženy uvězněné s Pšeničnajou byly proukrajinské, jen velmi málo z nich udělalo něco, co by okupantům skutečně uškodilo. I tak jim vyšetřovatelé vyhrožovali, vyslýchali je a mučili.
Šlo například o ředitelku školy, která odmítla učit podle ruských osnov. Policistku, která si ponechala služební zbraň poté, co odmítla spolupracovat s Ruskem dosazenou „administrativou“. Jiný zadržený příslušník bezpečnostních sborů měl po celém těle modřiny a po každém výslechu omdléval, popsala švadlena.
Vyšetřovatelé policistce řekli, že její osmiletou dceru „rozporcují“ a pak jí předají „kousek denně“. „Babičce dítěte se naštěstí podařilo dostat ji z Chersonu pryč,“ dodala Pšeničnaja.
V listopadu Rusové z města sice odešli, některé zajatce si ale vzali s sebou. Zadržení civilisté jsou podle Media Initiative for Human Rights běžně přesouváni na anektovaný Krym nebo do Ruska, kde jsou vězněni i na místech jako je východní sibiřské město Irkutsk.
Moskva podle organizace odmítá poskytovat informace o těchto civilistech. Zároveň k nim ani neumožňuje přístup skupinám na ochranu lidských práv nebo mezinárodním pozorovatelům. A zatímco ukrajinští váleční zajatci jsou na seznamu a pravidelně dochází k jejich výměnám, získat zpět zajaté civilisty je mnohem těžší.
„Opravdu pochybujeme, že Rusko vrátí civilisty,“ řekla Anastasija Pantelejevová na tiskové konferenci v polovině dubna. Pšeničnaja si myslí, že měla štěstí. Důstojník ruské rozvědky, který ji v dubnu vyslýchal, si ji totiž oblíbil a zajistil její propuštění v polovině října.
Jakmile byla ve svém bytě, bála se odejít. Nikdo jí nevrátil telefon, a tak ztratila kontakt s většinou lidí, které znala. Teprve po listopadovém osvobození Chersonu odjela s kočkou Feyou a šicím strojem do Oděsy za svou dcerou.
Zpráva vznikla s podporou Nadačního fondu pro nezávislou žurnalistiku.
Autor: Barbora Kučerová
Přečetli jste si víkendovou zprávu. Kromě těch Voxpot nabízí každý den propracované reportáže i analýzy. Chcete vědět víc? Pojďte sem
[other_banner_1]