Kyjev – Tisíce Ukrajinců čelí kvůli ruské invazi závažným poraněním. V souvislosti s válkou v zemi navíc rapidně narůstá počet osob, kterým lékaři museli odebrat nějakou končetinu. K amputacím někdy dochází přímo poblíž bojiště, píše BBC.
V první polovině letošního roku přibylo v Kyjevě 15 tisíc lidí, kteří jsou po amputaci. Vychází to z údajů tamního ministerstva zdravotnictví. Není však jasné, kolik procent handicapovaných pochází z řad vojáků, ministerstvo tato čísla totiž nezveřejnilo. Ukrajinské úřady bedlivě hlídají počty obětí, dá se však předpokládat, že většina případů se týká právě vojáků.
Během šesti měsíců má tak Ukrajina více amputovaných, než měla Velká Británie za celých šest let druhé světové války, během které v zemi přišlo o končetiny zhruba 12 tisíc žen a mužů – vojáků. V případě Ukrajiny čísla ještě pravděpodobně porostou. Podle bývalého ministra obrany Oleksije Reznikova je Ukrajina nejzaminovanější zemí na světě.
„Výzva přijata.“
Když byl manžel Aliny Smolenské zraněn, myslela pouze na to, jak se k němu dostat. „Chtěla jsem být s ním, dotýkat se ho a říct mu, že není sám. V těchto situacích člověk potřebuju podporu, chtěla jsem ho držet za ruku,“ řekla.
Když se za manželem do kyjevské nemocnice dostala, zjistila, že to ale není možné. „Viděla jsem, že Andrij nemá ruce. Držela jsem ho proto za nohu a začala jsem s ním mluvit. Řekla jsem mu, ať se nebojí, protože i v drsných chvílích budeme spolu. Jsme rodina,“ popsala Alina.
Andrij ještě pár hodin před tím velel malé průzkumné jednotce na jižní frontě Ukrajiny. Když 27letý mladík vylézal z příkopu, zemi protrhl výbuch. Pak už si pamatuje jen to, že leží v nemocnici:„Myslel jsem, že se mi to zdá. Všechno bylo tak tmavé.“
Muž si po chvíli začal uvědomovat, že nemůže pohnout rukama. Měl také pocit, že mu něco zakrývá oči. Andrij přišel kvůli výbuchu o zrak, z velké části i o sluch a o obě ruce. Jednu mu lékaři amputovali pod loktem, druhou nad loktem. Šrapnel, tedy druh dělostřeleckého střeliva, se mu zaryl hluboko pod kůži, doktoři museli „přestavět“ i jeho tvář.
Po čtyřech měsících je Andrij vysoký, štíhlý a plný humoru. Momentálně chraplá, protože mu doktoři nedávno odstranili dýchací trubice z krku. Vedle něj sedí na lůžku Alina, hlavu má položenou na jeho rameni. Drobná, sedmadvacetiletá blondýnka, je teď skálou svého muže. „Je to hrdinka,“ říká o Alině její manžel.
Sám je prý „vděčný Bohu,“ že unikl jakémukoliv poranění mozku. „Bylo náročné to psychicky překonat. Ale myslím si, že jakmile jsem přijal své nové tělo, začal jsem se cítit dobře. Výzva přijata,“ svěřil se Andrij, který se před válkou živil jako finanční poradce.
Pár chce teď ukázat ostatním, že život jde dál i po zraněních, která jim změnila život. „Uděláme vše pro to, abychom se s tím vypořádali. Chceme ukázat, že všechno je možné,“ dodala Alina.
Ve vytížených nemocnicích neexistuje chaos
Andrij chodí každý den do tělocvičny, kde trénuje asi dvě hodiny denně. Čerpá tu síly na nový boj – chce totiž pomáhat těm, které potkal stejný osud jako jeho. „Ukrajina nikdy neměla tak velký počet amputovaných lidí a těch, kteří jsou zaslepení válkou. A náš lékařský systém na to není v některých ohledech ani připravený. Objevují se tu skutečně složité případy,“ popsal.
Každá mina nebo jakékoliv ostřelování znamenají, že počet amputací na Ukrajině ještě poroste. Sanitky poblíž frontových linií na jihovýchodě převážejí zraněné, často jde i o mladé lidi. Jeden z chlapců je zabalený ve zlaté fólii, aby se zabránilo podchlazení, další má místo nohy obvázaný pahýl. V jeho případě došlo k amputaci přímo poblíž bojiště, jinak by mladík zřejmě nepřežil.
V nemocnicích, ač vytížených, neexistuje chaos ani křik. Zranění lidé mají na horních částech těl čísla, vše probíhá podle zavedených postupů. Místní zdravotníci od začátku války totiž ošetřili minimálně 20 tisíc zraněných vojáků. Jejich počet ale neustále roste.
„Tohle je naše první linie. Děláme, co musíme. Jsou to naši muži, manželé, otcové, synové a bratři,“ řekla BBC anestezioložka Oksana. Na jednotce intenzivní péče leží 38letý Oleksij. Jen před pár dny přišel o obě nohy. „Vzpomínám si, že jsem byl v příkopu a mám pocit, že tam byl nástražný drát. Šlápl jsem na něj. Pak si už pamatuju jen výbuch a to, že se mě přátelé snažili dostat ven,“ popsal osudný moment.
Ředitel tamní nemocnice doktor Serhij přiznal, že se cítí ohromen záplavou zmrzačených vojáků. „Zpravidla se tento pocit dostaví na večer. Když vidíte všechen ten smutek, všechny raněné, kteří dorazí do nemocnice. Během války jsem viděl více než dva tisíce lidí jako je Oleksij,“ svěřil se lékař.
Nová definice ideálu krásy
Před klinikou v Kyjevě kouří několik pacientů a vyprávějí si příběhy o zákopech. Všichni přišli o nohy. Jejich invalidní vozíky tvoří osluněný půlkruh. Jeden říká, že vláda bagatelizuje počet amputovaných. „Je jich minimálně třikrát tolik, než se říká,“ sdělil muž, který si nepřál být jmenován.
Podle něj se úřady bojí přiznat, jak moc je problém rozsáhlý. „Obávají se, že se pak lidé nepřipojí a nebudou bojovat. Chtějí nás ukrýt. Nechtějí, aby lidé věděli, kolik nás ve skutečnosti je,“ dodal. Muž prý od armády stále dostává výplatu, moc peněz to ale není. „Stačí mi to na osm krabiček cigaret,“ popsal.
Podle Olgy Rudnevy, generální ředitelky rehabilitačního centra Superhumans je počet amputovaných lidí výzvou pro celou Ukrajinu. „Rozhodně nejsme jako země připraveni na velké množství osob s postižením na ulici. Lidé se budou muset naučit komunikovat. Bude to trvat roky,“ řekla.
Nové moderní zařízení rehabilitačního centra se nachází v relativním bezpečí západní Ukrajiny. Tam Rudneva se svými kolegy poskytuje péči vojákům i civilistům, kteří přišli o nějakou z končetin.
Olga chce, aby byli lidé po amputaci vidět. Upozorňuje proto na nutnost redefinice ideálu krásy na Ukrajině. „Tohle je náš nový normál. Přišli o své končetiny v boji za Ukrajinu a za naši svobodu,“ řekla.
Autorka: Barbora Kučerová, Foto: Shutterstock
Přečetli jste si víkendovou zprávu. Kromě těch Voxpot nabízí každý den propracované reportáže i analýzy. Chcete vědět víc? Pojďte sem.
[other_banner_1]