Derna – Začátkem září došlo v Libyi k ničivým povodním, během kterých se ztratilo a zahynulo mnoho lidí. Měsíc po tragédii se ze země stáhla většina mezinárodních záchranných týmů, libyjští potápěči ale pokračují ve své misi. Jejich úkolem je najít v moři těla pohřešovaných. Už tak náročná práce je ale s postupem času čím dál těžší, popisuje server Al-Jazeera.
Potápěč libyjské pobřežní hlídky Bašír Saqra El-Hassi viděl v modrých vodách Středozemního moře v Derně mnohé. Dodnes ho ale pronásleduje pohled na dětská těla s prázdnými očními důlky a vyčnívajícími kostmi.
Kvůli bouři Daniel se nad Dernou začátkem září protrhly dvě přehrady, což způsobilo ničivé povodně, které smetly mnoho budov a zničily celé čtvrti. Dvaačtyřicetiletý potápěč libyjské pobřežní hlídky serveru Al-Jazeera popsal, jak probíhá vytahování těl, která zůstala po záplavách v moři.
„Nemůžu si pomoct, ale když vytahuji utopené děti, myslím během toho na ty svoje,“ řekl El-Hassi pro zpravodajský server. Když to dopověděl, připojil se k diskuzi i jeho kolega. „Jedno z těl uvízlo pod sutinami budovy a požíraly ho ryby. Byl to příšerný pohled, těžko se mi o tom mluví,“ okomentoval jeden ze svých nejhorších zážitků.
Mrtvoly se ve vodě rozkládají
El-Hassi a jeho kolega patří k oddílu, který má za úkol najít pohřešovaná těla poté, co zemi opustilo mnoho mezinárodních týmů. Z Libye odešli například námořní potápěči z Egypta, Turecka nebo Malty.
Ve vodě je ale ještě mnoho těl. „To dole bych přirovnal k městu. Rozhodně tomu tak bylo dřív, protože tam bylo ještě víc mrtvol. Ale pořád je tam dole město,“ popsal potápěč.
El-Hassi je v Derně od prvních dnů katastrofy. „Mise byla zpočátku jednodušší, protože těla nebyla porušená. Teď se ale rozkládají,“ vysvětlil potápěč. Podle něj jde už o závod s časem – hlavní je vytáhnout co nejvíce těl dřív, než se úplně rozpadnou.
Zkušený potápěč se již dříve účastnil pátracích misí, ale nic ho prý nepřipravilo na to, co viděl po zářijových povodních. „Ze všech mých zkušeností s potápěčskými misemi při vyzvedávání těl žadatelů o azyl, kteří se utopili v moři, byla tato zdaleka nejtěžší,“ svěřil se.
Potápěči se před svými každodenními misemi navzájem podporují. Všichni totiž znají tíhu pohledu na smrt. Pracují navíc daleko od svých rodin. El-Hassi se proto snaží před každým ponorem mluvit se svou ženou a dětmi, které nevidí i několik dní. „Cítím strach a úzkost. Tahle zkušenost mě hluboce zasáhla. Neustále myslím na svou rodinu a na to, co by se stalo, kdyby právě je potkal takhle strašný osud,“ přiznal.
Potápěči prohledávají i vozidla
Je tu další den a El-Hassi a jeho tým se připravují na hledání dalších obětí. Když se potápěči chystají hledat další těla obětí povodní, dbají na to, aby měli plnou kyslíkovou nádrž. Ta jim totiž umožní co nejdelší pobyt pod vodou. Někteří potápěči se ale potápějí i bez kyslíku – díky tomu jsou pod vodou rychlejší a lépe se jim manévruje.
S kapitánem týmu pak projdou místa potápění, kde budou hledat další těla. Během jednoho ponoru označili sedm potopených vozidel, která je potřeba zkontrolovat. Voda je totiž vyplavila do moře a nikdo v nich zatím nepátral.
Po vyčerpávajícím dni na moři se potápěči vracejí do přístavu Mina v Derně. „Auta, která jsme dnes prohlédli, byla prázdná. Zítra, pokud to vlny a počasí dovolí, zkontrolujeme další místo,“ řekl El-Hassi. I když je jeho práce psychicky i fyzicky náročná, vnímá ji jako poslání, kterému z celého srdce věří. Všichni potápěči se shodují, že jejich hlavním úkolem je pomoci rodinám uzavřít tragédii a pochovat jejich blízké.
Autorka: Barbora Kučerová, Foto: Shutterstock
Přečetli jste si víkendovou zprávu. Kromě těch Voxpot nabízí každý den propracované reportáže i analýzy. Chcete vědět víc? Pojďte sem.
[other_banner_1]