Podle západních zpravodajských služeb dodávají Moskvě zbraně a munici. V následujících týdnech by měl být rovněž vyslán na Ruskem okupovaná ukrajinská území zvláštní bezpečnostní personál, o jehož úkolu se toho zatím příliš mnoho neví. Řeč je o Severní Koreji – tichém spojenci Ruska v současném krvavém konfliktu na východě Evropy.
„Nepochybuji o tom, že jakákoli vojenská technika, kterou se USA a Západ chlubí, bude tváří v tvář nezdolnému bojovému duchu a síle hrdinné ruské armády a lidu spálena na kusy… S ruskou armádou a ruským lidem jsme vždy v jednom zákopu.“ Tato slova, jak vyšitá z repertoáru vrchních ruských propagandistů, tentokrát pronesla sestra severokorejského diktátora Kim Jo-čong poté, co Washington na konci ledna oznámil svůj záměr dodat Kyjevu moderní bojové tanky.
Krok Bílého domu podle vlivné sestry neodráží nic jiného než „zlověstnou“ snahu Američanů zničit pomocí zástupné války na Ukrajině Rusko a ovládnout tak celý svět.
Severokorejci jako levná pracovní síla
Že by konečně Rusko nalezlo až na pár výjimek ve světě nepřátel a zaprodanců Západu svou spřízněnou duši? „Taková slova podpory jsme už dlouho neslyšeli, je to příjemné. V zákopu je trochu smutno,“ komentoval nadšeně ihned výroky Pchjongjangu redaktor prorežimního serveru Absac Jurij Šumilo. Nutno podotknout, že jeho radostné rozpoložení z toho, že v tom není Rusko samo, byla spíše výjimka.
Jestliže existuje něco, čím KLDR disponuje v nepřeberném množství, pak jsou to zbraně a munice. Jen dělostřeleckých nábojů má desítky milionů.
Prohlášení Kimovy sestry možná zahřálo u srdce někoho v Kremlu, většinu ruské společnosti a spolu s ní proputinovská média však až na ojedinělé výpady nechalo chladnými. Zřejmě i na stálice kremelské propagandy, jakými jsou Vladimir Solovjov, Margarita Simonjan či Olga Skabejeva, je adorace severokorejské podpory příliš velký bizár. Sedět v jednom zákopu zrovna se Severokorejci se totiž příliš nechce ani obyčejným Rusům.
„Chudá nebezpečná země s šíleným systémem a ještě šílenějším diktátorem v čele,“ vyjmenovává pro Voxpot své asociace s tamní oficiální ideologií čučche čtyřicetiletá Jana pocházející z Vladivostoku, zhruba 480 kilometrů vzdáleného od severokorejské hranice. Na otázku, jak Rusové na Dálném východě vnímají samotné Severokorejce, odpovídá, že je má v regionu řada lidí spojené s levnou pracovní silou. „Někdo, kdo vám opraví garáž, ale s kým se jen těžko blíže skamarádíte,“ přibližuje.
Navzdory nepříliš dobré reputaci tohoto východoasijského totalitního režimu u většiny Rusů je KLDR právě jednou z mála zemí, které uznaly nezávislost takzvaných lidových republik Donbasu. Pchjongjang také v OSN hlasoval proti rezoluci odsuzující invazi Ruska do sousední země. A nejen to. Minimálně od loňského září dodává největší zemi světa značné množství dělostřelecké munice a raket k vedení války na Ukrajině. Je o tom alespoň hluboce přesvědčeno nejvyšší vedení NATO a Washington.
Munice i pro wagnerovce
Na konci letošního ledna pak přišel Bílý dům s nařčením, že KLDR dokonce zásobuje raketami na frontě i legendární paramilitární skupinu wagnerovců. Své výroky doložil satelitními snímky amerických zpravodajských služeb, na nichž ruské železniční vagony vjíždějí do Severní Koreje, vyzvedávají náklad pěchotních raket a střel a vracejí se zpět do Ruska.
Ze záběrů je dle Washingtonu patrné, že se Pchjongjang snažil vytvořit dojem, že zásilky munice míří na Blízký východ nebo do severní Afriky, a zamaskovat tak skutečný cíl transportu.
Kimův režim očekávatelně jakékoliv zapojení do konfliktu na Ukrajině kategoricky popírá a označuje výroky Američanů za provokaci a snahu co nejvíce pošpinit jejich obraz. Podobně odmítavě se k údajným dodávkám staví i Moskva.
Čtěte také: Nová ruská mobilizace na spadnutí? Kreml může povolat až dva miliony lidí
Severní Korea má sice více než 15 let na základě rezolucí OSN zakázáno prodávat zbraně, ale očividně si s nimi hlavu příliš neláme. Podle americké Agentury pro obranné zpravodajství země nadále zásobuje vojenskými materiálem například Írán, Sýrii nebo Ugandu.
A není se čemu divit. Jestliže existuje něco, čím disponuje KLDR v nepřeberném množství, jsou to právě zbraně a munice. Jen dělostřeleckých nábojů země vlastní desítky milionů a pochlubit se může podle odhadů Mezinárodního institutu strategických studií více než 21 600 dělostřeleckými kanony. To podle serveru Bloomberg představuje sílu, jež by dovedla proměnit „nepřátelský“ jihokorejský Soul v nový Mariupol.
Stará a nepřesná technika
Jenže i přes hrozivou sílu se z vyjádření Bílého domu ke vší smůle Kremlu nezdá, že by Kimova „pomoc“ Rusku nějak významně vytrhla trn z paty. Odborníci se pro server The Diplomat shodují, že okupační armáda se musí spíš smířit se staršími technologiemi, které mají do moderních zbraní západní výroby hodně daleko.
Podle experta z jihokorejské organizace Korea Defense Network Lee Il-woo KLDR do Ruska zřejmě prodává starší náboje, aby je mohla v budoucnu nahradit novějšími kousky. Ty pak najdou uplatnění ve vícenásobných raketových odpalovacích systémech, část z nich pak jako sofistikované rakety na armádních frontových základnách.
S tímto odhadem souhlasí i vedoucí bezpečnostní expert globálního think-tanku Rand Corporation Bruce Bennett. Poznamenává také, že většina údajných dělostřeleckých nábojů vyslaných do Ruska bude patrně jen munice pouze pro ruční zbraně, konkrétně pro pušky AK-47 nebo kulomety.
Zamíří Severokorejci na Donbas? Jsou velmi disciplinovaní, klidní, tišší, nepijí vodku, neobtěžují ženy. Pracují jako traktory 10, 12, 14 hodin denně.
To, jak jsou severokorejské dělostřelecké zbraně „přesné“, bylo podle Bennetta vidět při ostřelování jihokorejského frontového ostrova Jon-pchjong v roce 2010. Tehdy na něj vypálil Pchjongjang 300–400 střel, z nichž pouze 80 zasáhlo svůj cíl a zhruba polovina z nich na pevninu ani nedoletěla.
Každopádně se Rusko zřejmě řídí heslem „lepší něco než nic“. Zato Kimův režim dlouhodobě sužovaný mezinárodními sankcemi si musí z prodeje zbraní Kremlu štěstím mnout ruce. Tamní ekonomika sice během poslední dekády za vlády Kim Čong Una úspěšně rostla, pandemie covidu-19 ji však opět uvrhla do stagnace. Byznys s Moskvou tak Pchjongjangu podle některých pohledů může pomoct nastartovat hospodářský růst, což určitě nepředstavuje zanedbatelný benefit.
„Uzavřel-li by Kreml s KLDR třeba obchod v celkové výši okolo 320 milionů dolarů, zvedlo by se severokorejské HDP o jedno procento,“ uvedl na konci ledna svůj odhad pro agenturu Bloomberg vojenský analytik a znalec severokorejských ozbrojených sil Joost Oliemens. Vycházel při něm zejména ze starších veřejně dostupných dat o objemu tamního hospodářství.
Jaké typy zbraní a munice zřejmě na Putinově „seznamu přání“ nesmí chybět? Podle Oliemense, se bude jednat hlavně o dělostřelecké náboje ráže 122 mm a 152 mm a rakety ráže 122 mm, přičemž cena poslední jmenované položky se před několika lety pohybovala kolem šesti tisíc dolarů. Kolik za náboje a rakety inkasuje Pchjongjang dnes, lze jen hádat.
Vojenské dodávky ovšem nebudou v příštích dvou měsících podle posledních zpráv to jediné, co KLDR Moskvě poskytne. Vypadá to, že se do Ruskem okupovaných částí na Ukrajině podívá vedle zbraní i lidská posila, ovšem v mnohem menším množství, než se původně čekalo. Pchjongjang nejprve v listopadu Kremlu slíbil, že pošle do válečných oblastí spravovaných Ruskem několik stovek svých dělníků, aby je pomohli obnovit.
Severokorejci na Donbase
O tom, že se v případě vyslání stavbařů nejednalo o žádný mediální výplod, ale reálný plán, se vyslovil před zhruba dvěma měsíci pro server polit.ru i přední ruský expert na východní Asii Andrej Laňkov. Tehdy naznačil, že existují důvěryhodné informace skrze ruskou ambasádu v KLDR o tom, že na Donbas v nejbližších měsících přicestují severokorejští stavební inženýři. „Jsou velmi disciplinovaní, klidní, tišší, nepijí vodku, neobtěžují ženy. Pracují jako traktory 10, 12, 14 hodin denně,“ vyjmenoval všemožné výhody severokorejské morálky pro zaměstnavatele Laňkov.
Nyní si ale jejich vyslání Severní Korea zřejmě rozmýšlí, neboť průběh „speciální vojenské operace“ nejde podle původního plánu. „Myslím, že ani naše země nemůže nutit své lidi, aby běhali po nebezpečné zóně a vydělávali peníze, bez ohledu na to, jak jsou ty peníze důležité,“ citoval server Daily NK severokorejský zdroj.
Anebo že by se KLDR snad na poslední chvíli lekla, že by se téměř tisícovka stavbařů na Donbasu nekontrolovatelně rozutekla? I to je možné.
Čtěte také: Jižní Korea se dívá do vesmíru. A z něj zpátky na Zemi, na Kim Čong-una
Po lavírování s dělníky se však Pchjongjang rozhodl uklidnit Moskvu novou nabídkou. Za ní se údajně skrývá vyslání vojenského a bezpečnostního personálu do válečné zóny.
Zpráva, již zveřejnil server Daily NK, se odkazuje na příkaz severokorejské vlády z letošního 20. ledna jejím vojenským a policejním subjektů, aby vytipovaly odpovídající adepty.
Počítá se s tím, že na východní Ukrajinu bude vrženo 300–500 korejských mužů ve věku 19–27 let, přičemž všichni by měli být ženatí, aby se minimalizovaly pokusy o útěk. Úkoly, které budou muži plnit, zatím známé nejsou. Půjde ale spíše o podílení se na rekonstrukci budov a infrastruktury zničené válkou než o přímou účast na vojenských akcích.
Stotisícová armáda KLDR na Ukrajině?
Podle koreanisty Jaromíra Chlady, jehož Voxpot oslovil, by to navíc nebylo poprvé, co by KLDR vyslala své lidi do válečné oblasti. V roce 2013 takto působilo v Sýrii 11–15 severokorejských poradců, kteří měli podle Syrské observatoře pro lidská práva dohlížet třeba na dělostřelce vládní armády. Věrohodné důkazy zahrnující fotografie nebo zprávy o zabitých, zajatých či zraněných Severokorejcích v Sýrii však chybí.
Ještě na začátku loňského srpna dokonce proletěla ruskými státními médii zpráva, že se Kimův režim údajně chystá na Ukrajinu vyslat 100 tisíc vojáků. Jako první přišel s informací na prokremelské stanici Pervyj kanal známý moderátor Igor Korotčenko a rychlostí blesku ji začaly přebírat další média v zemi. Kde tuto tezi autor vzal, se svět dosud nedozvěděl. Poté, co nebylo po Severokorejcích na ukrajinské frontě ani vidu, ani slechu, vysvětlil Korotčenko, že k jejich příjezdu zatím Kreml nedal souhlas.
Simulované záběry raket zasahujících Bílý dům či hořící sochy Svobody jsou oblíbeným doplňkem propagandistických show v KLDR i Rusku.
O tom, zda Moskva skutečně takto štědrou nabídku od Pchjongjangu obdržela, nebo šlo jen o něčí výplod fantazie, se nic neví. Vyslání bezpečnostního personálu čítajícího pár stovek mužů na Donbas však zní každopádně o poznání realističtěji. Vybraní Severokorejci si mohou přijít na celkem slušné peníze, a jestli na takový scénář opravdu dojde, přivezou domů navíc cenné zkušenosti, ať už v podobě vedení bojů proti západním zbraním nebo obnovy rozbombardované silnice.
Čína jako klíčový partner
Ekonomické výhody ovšem nejsou to jediné, co žene KLDR do partnerství s Ruskem. Svou roli zde hraje i ideologická rovina. Aneb, jak prohlásila v lednu Kim Jo-čong, „USA jsou úhlavním zločincem“, což je teze, kterou v současnosti velmi urputně razí i Kreml. Simulované záběry raket zasahujících Bílý dům či sochy svobody ve víru plamenů jsou oblíbeným doplňkem řady propagandistických show v obou zemích. Na druhou stranu svou proruskou rétoriku KLDR ukazuje spíše navenek než svým občanům.
Podle spolupracovníka Korejské nadace Pacific Forum Mitche Shina chce Pchjongjang skrze svou propagandu působit na protiamerické státy a přesvědčit je, že její jaderné programy jsou nechtěným, avšak nezbytným krokem k obraně země před USA a jejich spojenci.
Čtěte také: Proč Rusové vyvolali globální hysterii z jaderné války? Nejspíš jen potřebovali vyklidit Cherson
Rusko-ukrajinským válčením Kimův režim své domácí publikum příliš nezatěžuje. „Víte, co se dočtete o tomto konfliktu v severokorejském tisku? Téměř nic,“ říká v rozhovoru Andrej Laňkov. Podle něj KLDR utnula většinu zahraničního zpravodajství počátkem roku 2020 a až na výjimky se tamní média zaměřují výhradně na vnitřní situaci. „Nic, co by u čtenářů mohlo vzbuzovat hlubší otázky, v novinách poslední tři roky nenajdete. Nynější válka na Ukrajině není pro Severokorejce nikterak klíčové téma,“ vysvětluje expert.
Ani případná totální prohra Ruska na Ukrajině, jež by vedla ke zhroucení Putinova režimu, by navzdory vroucným přáním Soulu a západních zemí nikterak vnitřní stabilitu severokorejského režimu neohrozila. „Rusko nepředstavuje pro KLDR významného ekonomického ani strategického partnera. Z přibližně 90 % tuto roli zastává Čína,“ upřesňuje Chlada. „Myslet si, že po odchodu Putina se severokorejský režim zhroutí, je naprosté nereálné sci-fi.“
Výhodný oboustranný obchod, pragmatické utužení vztahů s Putinovou garniturou a pár vojáků s novými zážitky bude asi tak to jediné, co si KLDR z rusko-ukrajinské války vezme.
