Sami máme málo. Bude mít extrémní počasí v Indii vliv na globální potravinovou bezpečnost?

„Jen jeden pytel rýže na rodinu!“ varovaly mnohé americké supermarkety minulý víkend. Reagovaly tak na nájezdy tamějších Indů, kteří začali hromadně skupovat zásoby rýže v místních obchodech. Paniku mezi nimi vyvolalo prohlášení indické vlády, že s okamžitou platností zastavuje vývoz jiné rýže než basmati.

Zákaz zavedený ve čtvrtek 20. července večer podle představitelů země „zajistí na indickém trhu dostatečnou dostupnost bílé rýže jiných druhů než basmati“ a povede ke snížení cen pro domácí spotřebitele. Ty v poslední době stoupaly naprosto bezprecedentně. Mezinárodní prodej indické rýže meziročně vzrostl o 35 %, což jen za poslední měsíc přispělo k 3% nárůstu domácích cen. 

Podle údajů indického ministerstva pro spotřebitelské záležitosti, potraviny a veřejnou distribuci dnes platí lidé v Indii za rýži o 11,5 % více než před rokem. Podle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) dokonce celosvětový index cen rýže za poslední rok vzrostl o 13,9 % a dosáhl dvouletého maxima. 

#India bans rice exports, sparking chaos Panic inside for rice in America.

Look at the chaos amongst NRI’s for buying rice stock in USA 🇺🇸 #RiceBan pic.twitter.com/AG21Yqw70d

— Amitabh Chaudhary (@MithilaWaala) July 22, 2023

Světový lídr v problémech

Kroky indické vlády přišly prakticky okamžitě poté, co Rusko odstoupilo od rok staré černomořské obilné iniciativy zprostředkované OSN, která zaručovala bezpečnou plavbu přes Černé moře pro plavidla převážející obiloviny zejména z Ukrajiny. To vyvolalo nové obavy z celosvětové potravinové krize. Indie je totiž největším světovým exportérem rýže, vyváží ji do více než 140 zemí. Mezi její hlavní odběratele patří Angola, Benin, Džibuti, Guinea, Kamerun, Keňa či Pobřeží slonoviny, ale také indičtí sousedé Bangladéš a Nepál.

Ačkoli máme nejlidnatější světovou zemi nejvíce spojenou právě s odrůdou basmati, ta ve skutečnosti tvoří jen malou část jejího exportu. V roce 2022 Indie vyvezla 17,86 milionu tun jiné rýže než basmati, z toho 10,3 milionu tun bílé rýže. Celkově indické dodávky rýže dosáhly v roce 2022 rekordních 22,2 milionu tun, což je více než 40 % světového vývozu. Objem indického exportu v loňském roce dokonce převyšoval součet dodávek dalších čtyř největších světových vývozců této obiloviny – Thajska, Vietnamu, Pákistánu a Spojených států.

Panické nakupování a křečkování bývá výsadou především zámožnějších společenských vrstev, jež si mohou dovolit kupovat potravin více nebo za vyšší ceny.

Příliš suché léto, příliš deštivý monzun

Nedávný krok indické vlády není prvním výstřelem svého druhu. Už v září 2022 Indie zakázala vývoz zlomkové rýže a na vývoz dalších druhů uvalila 20% clo. O něco dříve také omezila vývoz pšenice – poté, co její úrodu nepříznivě ovlivnilo nebývale horké a suché počasí. Bezprostředním důvodem pro letošní omezení jsou pak silné monzunové deště, které trápí zejména severní Indii. To vše poté, co Indie zaznamenala nadprůměrně teplé a suché léto – na subkontinentu trvá od března do května –, které plodinám rovněž neprospělo.

Koho se teď zákaz vývozu dotkne nejvíc? Panické nakupování a křečkování, které jsme zmínili v úvodu, bývá výsadou především zámožnějších společenských vrstev, jež si mohou dovolit kupovat potravin více nebo za vyšší ceny. Na výkyvy cen naopak doplácejí ti chudší – v tomto případě africké země. Například v Beninu, který je největším africkým dovozcem rýže, jsou v současnosti domácí ceny potravin o 40 % vyšší než na začátku roku 2020, kdy začala globální inflace potravin zrychlovat. V Indii naopak ceny pravděpodobně klesnou a tamní obchodníci na zákazu prodělají. 

Země, kterou v současnosti trápí nadměrná inflace v hodnotě 7 %, řeší potravinovou bezpečnost už od začátku koronavirové pandemie. Přebytky, které Indie dlouhodobě držela, totiž z velké části padly na takzvaný Premiérův plán potravinové bezpečnosti pro chudé – Pradhán mantrí garíb kalján anna jódžná. Program zavedený na konci března 2020 rozšiřuje zavedený systém veřejné distribuce a zajišťuje těm nejpotřebnějším každý měsíc 5 kg obilí a 1 kg luštěnin na osobu nad rámec jejich běžného přídělu.

Aby toho nebylo málo, na indickém trhu současně chybí další základní potravina, a to rajčata, která se přidávají takřka do všech jídel. Podle oficiálních údajů se jejich cena od května do poloviny července zvýšila nejméně třikrát. Kilo rajčat dnes v Indii průměrně stojí přes 100 rupií, někde se však prodávají i za 250. Obrovský nárůst cen a klesající kvalita vedly k tomu, že je indické franšízy řetězců jako McDonald’s nebo Subway přestaly dávat do svých sendvičů.

„Současný nárůst cen rajčat je ve skutečnosti důsledkem nesezónních dešťů během března, dubna a května v oblastech pěstování, zejména v okolí města Kólár v Karnátace, kde je největší trh s rajčaty v zemi,“ řekl pro BBC zemědělský ekonom Ašók Gulátí. Mimořádně silné deště, které na začátku července zasáhly severní Indii, pak situaci ještě zhorší.

Ironií osudu je, že ani ne před dvěma měsíci zemědělci v Nášiku vysypali bedny rajčat na silnici poté, co se ceny na velkoobchodním trhu propadly vinou nízké poptávky na 2–3 rupie za kilogram. Podobně protestovali zemědělci i letos v březnu kvůli nízkým výkupním cenám cibule.

Boj s klimatem

Jen těžko lze popírat, že hlavním viníkem současné neúrody je klimatická změna. Tu ale mají indičtí farmáři a pěstitelé sami jen pramalou šanci zvrátit. I když v Česku rádi hovoříme o tom, že nejlidnatější země světa patří mezi hlavní znečišťovatelé planety, realita je trochu jiná. Indie sice patří ke státům se silně zdevastovaným životním prostředím, avšak se svou šestinou světové populace reálně vypouští jen necelých 7 procent planetárních emisí oxidu uhličitého a její historický kumulativní podíl je ještě dvakrát menší.

To ale neznamená, že by indické zemědělství ke klimatickým změnám nepřispívalo vůbec. Slavná zelená revoluce, během níž Indie v 60. a 70. letech zásadně zvýšila produktivitu, totiž nespočívala pouze v intenzifikaci zemědělství a zavedení výnosnějších odrůd rýže a pšenice, ale také v zavedení dotací na levnou elektrickou energii.

Indie, a zejména její severní část, tak sice díky zelené revoluci docílila potravinové (či přesněji kalorické) soběstačnosti, ta je ale draze vykoupena importem umělých hnojiv a dlouhodobě neudržitelným odčerpáváním spodních vod. Dovozem ropných produktů pro pohon traktorů a zavlažovacích čerpadel se navíc indické zemědělství proměnilo ve významného producenta skleníkových plynů.

A tím problém nekončí. Osiva výnosnějších odrůd totiž nejsou přizpůsobena místním klimatickým podmínkám. K udržení jejich rentability je tak potřeba ještě více hnojiv a ještě intenzivnější zavlažování.

„Když je špatný stav půdy a osivu se v klimatických podmínkách nedaří, jak si vůbec můžete myslet, že tyto plodiny přežijí vlnu veder?“ říká pro časopis Outlook Róhin Kumár, vedoucí zemědělských kampaní v Greenpeace India. „Když se zvýší teploty, ztrácíte vodu, kterou už v zemi máte. Indické zemědělství je závislé na dešti. Pokud se změní srážkové cykly, úrodu to zničí,“ dodává.

Optimistické nejsou ani odhady ministerstva zemědělství. Podle nich se vinou klimatických změn sníží v roce 2050 výnosy pšenice o 19,3 % a v roce 2080 dokonce o 40 %. Výnosy kukuřice by pak ve stejném období mohly klesnout až o 18 až 23 %.

Čtětě také: Indičtí farmáři vyhráli bitvu s vládou. Nyní je však čeká válka s celým zemědělstvím

Příliš mnoho obilí

Jako nejdůležitější úkol současnosti se tedy jeví indické zemědělství na klimatické změny připravit. Ašók Gulátí například dlouhodobě hovoří o vytvoření účinných hodnotových řetězců, tedy zefektivnění všech procesů, kterými plodiny projdou od zasetí až na talíře koncových spotřebitelů.

U zeleniny se nabízí podpořit uskladňování plodin tak, aby to umožnilo překlenout špatnou sezónu a vyrovnat výkyvy trhu. U rajčat, která se kazí mimořádně rychle, by to kromě jiných pobídek znamenalo také snížit DPH na rajčatový protlak. Indické zemědělství se totiž dlouhodobě potýká s nedostatkem kvalitních skladišť na ovoce a zeleninu, což nepřímo tlačí farmáře soustředit se raději na obiloviny.

 

 

Jednostranné zaměření na rýži a pšenici však nakonec neprospívá nikomu. Tyto dvě upřednostňované obiloviny sice mají vysokou kalorickou hodnotu, ale zabírají místo dalším důležitým plodinám – například luštěninám nebo olejninám, které Indie musí dovážet. Jednotvárný jídelníček s převahou obilovin tak ve výsledku způsobuje, že potravin je sice v zemi dostatek, ale zároveň až čtvrtina obyvatel trpí podvýživou nebo chudokrevností.

„Současná běžná skladba plodin je škodlivá pro naše zdraví. Musíme odhlédnout od zjednodušujících představ, že otázka potravinové bezpečnosti je jen o tom, jak všechny nakrmit,“ říká socioložka Ričá Kumár z Indického technologického ústavu v Dillí. Stejně důležité jako množství vyprodukovaných potravin jsou totiž i jejich distribuce a rozmanitost.

Zachrání nás proso?

Na tom, že je nutné pozměnit skladbu pěstovaných plodin, se shodují ekologové, agronomové i technokraté z indické ústřední vlády, na jejíž popud byl také rok 2023 vyhlášen mezinárodním rokem prosa. Tradiční a nenáročná travina, která se ze 40 procent pěstuje právě v Indii, nabízí oproti rýži nebo pšenici vyšší nutriční hodnotu. 

V posledních měsících tak můžeme vidět, jak indické ministerstvo zemědělství pořádá nejrůznější akce s cílem znovu dostat tuto obilovinu do obecného povědomí. Letos v květnu například proběhla soutěž ve vaření z prosa i na indické ambasádě v Praze.

Odrůdy prosa, kterých se jen v Indii pěstuje devět, podle vědeckých studií vykazují kromě vysokých výživových hodnot také menší náročnost na vodu než pšenice. Navzdory vyšší udržitelnosti však proso vykazuje mnohem nižší výnosy. Kromě návratu k této tradiční plodině tedy bude nutné také dále zefektivnit její pěstování.

Jedno je ale jisté: podobně jako se u nás debatuje o snížení živočišné výroby, v Indii je cestou k udržitelnosti návrat k větší diverzifikaci pěstovaných plodin. „Pokud si uvědomíme, že dnes máme stále šanci rozhodnout, co budeme jíst a jak to budeme pěstovat, nemusíme se obávat. Když změníme naše stravovací návyky a model zemědělství, budoucnost se nakrmí sama,“ uzavírá Ričá Kumár optimisticky.