Zatímco Vladimir Putin odletěl do Číny sledovat olympijské hry a jednat u toho se svým čínským protějškem o možnostech nového mezinárodního uspořádání, emoce na Ukrajině se pomalu uklidňují. Ne snad proto, že by bylo nebezpečí zažehnáno. Spíš už trvá příliš dlouho na to, aby bylo možné si jej stále připouštět.
„Natálka s Igorem píšou, že jsou na cestě z Kyjeva do Moskvy a celou cestu proti nim jede těžká vojenská technika,“ říká Máša s očima upřenýma do telefonu a nohami skříženými pod sebou na posteli.
„A co s tou informací máme dělat?“ ptá se v křesle na druhém konci místnosti Maxim.
„Nevím, jen předávám, co mi napsali,“ zvedá Máša oči a napije se vína. „Já nechápu, co pořád vysírají,“ odsekne hned nato na účet ruských vojáků na hranicích.
Koukám na Twitter. Vytvořil jsem si seznam účtů, které se věnují vyhledávání a shromažďování informací z otevřených zdrojů k současné eskalaci. Podle nového tweetu letí pět těžkých transportních Iljušinů IL-76 ruského letectva a jeden další z Putinovy osobní Ruské gardy ze Sibiře směrem na západ. Podle autora tweetu míří nejspíš k ukrajinské hranici. Podobných informací se objevují poslední dny tisíce. Některé se ukážou jako planý poplach, jiné se potvrdí a k už připraveným vojákům a technice na hranici se přidají další.
„Koupil jsem si kompas, malé rádio a hodinky. Ono se to může hodit, i když z toho nakonec nic nebude,“ vypráví Maxim, jak si začal připravovat evakuační kufr. Nejzákladnější potřeby pro případ, že by bylo nutné se zvednout a odejít. O evakuačním kufru mi povídala o den dřív u večeře i Marianna. Marianna pracuje v jednom kyjevském think-tanku, který připravuje expertízu pro evropskou integraci Ukrajiny.
Čtěte také: Čekání na válku: Začíná měsíc, ve kterém se rozhodne o osudu Evropy
„Jeden čas o tom psala všechna média – jak si připravit evakuační kufr, co v něm mít a jak se chovat, když začne invaze. Nejvíc toho bylo asi před měsícem. Poprvé jsem se podívala i na mapu, abych věděla, kde jsou kolem mojí práce a domu bombové kryty,“ říkala s tím, že se podle ní napětí už trochu uvolnilo. „Celé to trvá už moc dlouho a tak se tu lidé naučili žít a nemyslet na to, že v jeden moment může začít válka,“ vysvětluje. „Co můžeme dělat – pracujeme a u toho čekáme, co se stane.“
I když podle ní největší napětí přešlo, její kamarádi dál vstupují do dobrovolnických jednotek teritoriální obrany, které by měly v případě invaze zajišťovat pořádek a případně vést partizánský boj ve městech. Právě ten se v Kyjevě diskutuje nejčastěji jako způsob, jak odstrašit Rusko od plnohodnotné invaze. Při pohledu na videa z těchto cvičení běhá člověku mráz po zádech. Nejde si totiž nepoložit otázku, jak můžou narychlo vycvičení obránci dopadnout při střetu s profesionální armádou, která je navíc v přesile.
Bez okupace to nepůjde
Před týdnem se začaly objevovat informace z okolí amerických tajných služeb, podle kterých Rusko na těžce vyzbrojenou hranici začalo dodávat už i zásoby krve k ošetřování svých raněných vojáků. Velká většina analytiků se do té doby shodovala, že krev k ošetření raněných na ruské straně hranice bude poslední známkou, že je invaze na spadnutí.
Ihned nato se ze ozvaly další hlasy ze Středoafrické republiky, podle kterých se nezvykle velké množství profesionálních ruských žoldáků ze zdejší základny Wagnerovy skupiny začalo přesouvat směrem k Ukrajině.
„Stejně mi nedává smysl, čeho chce Putin dosáhnout. Nemůže si jen tak přijít, vyměnit vládu a zase odjet. Není tu na to loajální obyvatelstvo, které bylo na Krymu nebo na Donbase,“ rozmlouvá se Maxim. Spolu s Mášou a několika dalšími přáteli už jednu ruskou okupaci zažili. Před osmi lety se přestěhovali z Krymu do Kyjeva právě v důsledku anexe poloostrova.
„Aby to tu mohl držet, muselo by jít o plnohodnotnou okupaci. Zákaz vycházení po desáté večer, vojáci na každém rohu a do toho by přišel stejně každou chvíli teroristický útok, střelba,“ zamýšlí se.
Jeho slova podporuje i lednový průzkum Razumkova centra, podle kterého je téměř 45 procent Ukrajinců připraveno bránit zemi třeba i se zbraní v ruce. Stejné číslo má za to, že hrozba invaze je reálná.
Ohledně toho, zda Rusko zaútočí nebo ne, panuje obrovské množství dohadů. Fakt je ale ten, že argumenty pro jednu i druhou variantu se zásadně nevyvíjí přinejmenším od konce minulého roku. Na odpovědi se pak neshodnou ani experti z blízkého okolí Kremlu. Z Ukrajiny pak proudí do světa denně stovky nových reportáží o situaci v zemi, ale žádná z nich nedělá odpověď na otázku ohledně budoucnosti snazší.
Zatímco Putin spí
Ať letošní zima skončí jakkoli, s více než stovkou tisíc vojáků ze všech koutů země a množstvím techniky od tanků až po balistické střely Iskander se zdá, že armáda na hranici už ani nemůže být víc připravená.
V posledních týdnech se zároveň vyjádřily všechny významné země, které v konfliktu stojí na straně Ukrajiny, jakou reakci může Rusko z jejich strany očekávat. Většinou šlo o podporu Ukrajiny zbraněmi, informacemi nebo sankcemi proti Rusku. Ty kvůli jejich plánovanému rozsahu a ničivosti začali ve Spojených státech v narážce na slavnou bombu nazývat matkou všech sankcí.
Kdyby byly opravdu ničivé sankce na zemi uvaleny, muselo by Rusko zřejmě co nejrychleji přeorientovat svou ekonomiku na Čínu. Vzájemný obchod sice roste posledních dvacet let raketovým tempem a Čína je už teď největším jednotlivým obchodním partnerem Ruska, vzájemná výměna ale stále ani zdaleka nedosahuje výměny mezi Ruskem a Evropskou unií.
Putin si vybral olympijské hry jako ideální příležitost, kde bude moct se svým „starým přítelem“, jak jejich vztah v prosinci pojmenoval Si Ťin-pching, probrat i ty nejkomplexnější otázky. Podle oficiálního webu Kremlu mají oba státníci v plánu za těchto pět dní probrat širokou škálu témat od obchodních záležitostí, energetiky, financí a investic až po bezpečnostní otázky na mezinárodní i regionální úrovni.
Čtěte také: Ruští žoldáci v Mali aneb Prodloužená ruka Kremlu bez zlatých orlů na rukávu
Máša na chvíli odhlédne od telefonu. „Já jsem slyšela, že nám Češi nabízí útočiště pro ženy a děti,“ podívá se na mě. Trochu se divím, že tady to vyjádření ministryně obrany Jany Černochové zaznamenali. „V tom případě jsme v pohodě,“ podívá se Olga na Dianu, která sedí kousek od ní na posteli. Zasměje se. „No ale co bude s Maxem?“
„Za mě je teď největší problém v tom, že aby se mnou mohl jet Keks, musí mít očkování, které se dělá měsíc,“ zaměří se Alexej na svou rezavou kočku, která s ním zažila i odchod z Krymu. „Očkování trvá měsíc, já jsem s ním začal před dvěma týdny, takže musím doufat, že Putin počká ještě dva týdny, až bude po olympiádě,“ zasměje se nahlas.
Mezi řečí se dívám na Flightradar, jestli je Putinův prezidentský Iljušin Il-96 ještě pořád na letišti v Pekingu. Pořád tam stojí. Měl by tam být až do úterý, kdy se Putin plánuje vrátit z olympiády zpět do Ruska.
Blíží se půlnoc a my popíjíme víno na bytě jen pár kroků od Zlaté brány – jedné ze tří městských bran Kyjeva z doby Kyjevské Rusi. O šest časových pásem dál se bude nejspíš za chvíli probouzet Vladimir Putin. Následující dny bude trávit se svým čínským spojencem a kromě společného sledování olympijských sportů bude zřejmě také hledat podporu pro to, aby kolébka ruské státnosti, jak Ukrajinu vnímá, neodešla nadobro z orbitu Ruska směrem na západ a Rusko nezůstalo izolovanou zemí na samém okraji Evropy. Jak to dopadne zatím stále nikdo neví.
