Německá obchodní mise ohrožuje několikaleté evropské úsilí o sebevědomější přístup k Číně. Radost z ní musí mít nejen Si Ťin-pching, ale i Vladimir Putin.
Německý kancléř Olaf Scholz je v doprovodu podnikatelské mise na jednodenní návštěvě Číny. Jde o vůbec první osobní setkání vysoce postaveného západního státníka se Si Ťin-pchingem poté, co si na říjnovém sjezdu upevnil svoji pozici neohroženého vládce Číny.
Scholzova cesta vyvolává kritiku nejen v samotném Německu a v Evropě, ale i jinde ve světě. Otevřený dopis Scholzovi adresovalo například 186 čínských intelektuálů a disidentů žijících po celém světě, mezi kterými jsou i bývalí vůdci studentských protestů na náměstí Nebeského klidu v Pekingu v roce 1989. Kancléře v dopise od návštěvy Pekingu odrazovali, protože se Čína podle nich pod vedením Si Ťin-pchinga „vyvinula v diktaturu nacistického typu“.
Scholzovy kroky v uplynulých týdnech snahu o posílení Evropské pozice ohrožují a vrací vývoj zpět.
Čína se skutečně za vlády Si Ťin-pchinga výrazně změnila. Vnitrostranickými čistkami se zbavil veškeré opozice a všechnu moc zkoncentroval do vlastních rukou. Peking za jeho vlády utužuje kontrolu a dohled nad obyvatelstvem a bezprecedentním způsobem porušuje lidská práva etnických a náboženských menšin nejen v autonomní oblasti Sin-ťiang.
Na mezinárodní scéně se Čína profilovala jako země nabízející alternativu ke stávajícímu mezinárodnímu uspořádání a její zahraniční a bezpečnostní politika působí stále agresivněji. Letos v únoru při příležitosti konání olympijských her v Pekingu uzavřel Si spojenectví s Vladimirem Putinem a Čína následně odmítla odsoudit ruskou agresi vůči Ukrajině. V srpnu pak čínská armáda uspořádala v reakci na návštěvu předsedkyně amerického Kongresu Nancy Pelosi na Tchaj-wanu největší vojenské manévry v okolí ostrova od 90. let.
Po pandemii koronaviru se Čína nejeví už ani jako spolehlivý obchodní partner. Zahraniční společnosti v Číně čelí značným rizikům, jak ukázaly nejen nekonečné lockdowny, ale i případy ekonomického nátlaku. Čína bere zahraniční společnosti jako rukojmí, přes která tlačí na vlády jejich domovských zemí. Své o tom vědí litevské firmy, jejichž zboží zůstalo v čínských přístavech poté, co litevská vláda umožnila Tchaj-wanu otevřít zastupitelský úřad ve Vilniusu.
Čtěte také: Vládce Číny Si Ťin-pching zůstává. Kdo jsou jeho nejbližší muži
Čína se navíc netají tím, že do budoucna usiluje o ekonomickou nezávislost. Zahraniční společnosti se musí připravit na to, že se je Peking pokusí vytlačit z čínského trhu.
Postoj řady států Evropské unie k Číně se vlivem všech těchto okolností v posledních letech významně proměnil. Vedle debaty o ekonomických přínosech spolupráce s Čínou začala vystupovat do popředí otázka bezpečnosti. Bylo pro to několik důvodů: ohrožení dodavatelských řetězců v případě vypuknutí války v Tchajwanském průlivu, zjevné čínské snahy šířit v Evropě propagandu a dezinformace i rizika obecně spojená se závislostí na autoritářských režimech.
Evropa se proto snaží o lepší koordinaci zahraničních politik členských států vůči Číně. A také o posílení vlastní odolnosti – prověřováním čínských investic mířících do Unie nebo návrhem nástroje poskytujícího členským státům záruky v případě, že by je chtěla jiná velmoc vydírat. (Jde o takzvaný anti-coercion instrument.)
Německá politika vlastního zájmu
Scholzovy kroky v uplynulých týdnech ale tuto snahu o posílení Evropské pozice ohrožují a vrací vývoj zpět ke snaze jednotlivých členských států urvat ve vztazích s Čínou, co jen bude možné. Bez ohledu na Siův autoritářský styl vládnutí i na směřování evropské politiky Scholzova návštěva navazuje na tradici německé politiky vůči Číně, která se po desetiletí zaměřovala hlavně na hospodářskou spolupráci.
Kancléř nevidí, že Wandel durch Handel („změna prostřednictvím obchodu“) už nemůže obstát. Čína se prostřednictvím vzájemné provázanosti německé a čínské ekonomiky nezmění, protože za delší konec provazu už tahá Peking. Je to spíš Německo, které stojí o dobré vztahy za jakoukoli cenu.
Scholzově cestě předcházela ještě jedna kontroverze odhalující rozpolcenost a dost možná i bezradnost německé politiky, pokud jde o Čínu. Před necelým rokem tři německé vládní strany představily koaliční dohodu slibující nový přístup k Číně. Ve vládním plánu odsoudily porušování lidských práv v Sin-ťiangu, vyjádřily znepokojení nad bezpečnostními zásahy Pekingu v Hongkongu a varovaly před agresí vůči Tchaj-wanu. Koalice dále slíbila, že se zasadí o jednotnější evropský přístup k Pekingu a bude s podobně smýšlejícími partnery spolupracovat na snížení strategické závislosti na Číně.
Nejde pouze o ztrátu německé reputace. Scholzovy postoje a kroky mohou mít pro Berlín velmi hmatatelné důsledky.
Navzdory vládnímu plánu však Scholz ignoruje hlasy koaličních partnerů i námitky některých ministerstev a tajných služeb. Minulý týden prosadil odprodej části terminálu v hamburském přístavu čínské společnosti COSCO. Německo na jednu stranu debatuje o snížení strategické závislosti na autoritářském Rusku a zelená ministryně zahraničí Annalena Baerbocková volá po omezení závislosti země na Číně. Na druhou stranu si bývalý starosta Hamburku Scholz prosadil krok, který vydíratelnost Německa z čínské strany naopak ještě zvyšuje. Není proto divu, že Scholzovo rozhodnutí povolit odprodej části hamburského přístavu kritizovaly Spojené státy, strategický partner garantující německou bezpečnost.
Dohoda také ukazuje na bezzubost evropského i německého mechanismu prověřování zahraničních investic. Kancléřství může z politických a ekonomických důvodů stále ignorovat obavy vlastního bezpečnostního aparátu. Při odprodeji terminálu i při dnešní návštěvě Číny jde Scholtzovi v první řadě o německé ekonomické zájmy. V současné ekonomické situaci, po pandemii, v energetické krizi a při zhoršení vztahů s Ruskem, trvá kancléřství na tom, že je třeba udržet s Čínou co nejlepší vztahy co nejdéle.
Ztráta důvěryhodnosti
Scholz je ochoten za svůj postoj k Číně zaplatit. Cena ale může být pro Německo poměrně vysoká. Minulý měsíc se Si Ťin-pching nechal na 20. sjezdu Komunistické strany Číny potřetí potvrdit ve funkci generálního tajemníka, čímž bezprecedentně upevnil svou mocenskou pozici. Čínská propaganda nyní potřebuje šanci prezentovat Siho jako úspěšného státníka nejen v domácí, ale i globální politice. Návštěvu německého kancléře zcela jistě prodá jako projev Scholzovy a nepřímo i evropské podpory Siovy vlády.
Německo cesta poškodí v očích spojenců. Především těch, kteří po začátku ruské invaze se znepokojením sledovali německé kolísání vůči Rusku a jeho nerozhodnou podporu Ukrajiny. Zejména východ Evropské unie vyjadřoval obavy, jestli je Berlín partnerem, kterému by se dalo věřit, pokud jde o střet s autoritářskými režimy. Právě střední a východní Evropa je k Německu historicky obezřetná, bez ohledu na úsilí i kapitál, který do regionu Německo v uplynulých třiceti letech investovalo. Polsko, které se ve vyjednávání nikdy neobávalo použít emoce, v září ostatně oznámilo, že bude po Německu požadovat 6,2 bilionu zlotých (32 bilionů korun) jako reparace za nacistickou okupaci.
Čtěte také: Nenahraditelný kormidelník Si Ťin-pching sjezdem propluje. Ztroskotat může až po něm
Nejde ale pouze o ztrátu německé reputace. Scholzovy postoje a kroky mohou mít pro Berlín velmi hmatatelné důsledky. Například v podobě neochoty spojenců sdílet některé citlivé informace s německými kolegy.
Cesta německého kancléře do Pekingu signalizuje návrat k tradiční německé politice, která staví na piedestal hospodářskou spolupráci. V míře, kterou ještě není možné odhadnout, ovlivní vztahy mezi Čínou a celou Evropskou unií, protože Německo je silným ekonomickým a politickým hráčem v Evropě a jeho kroky ovlivňují směřování Unie.
Řada dalších státníků se nepochybně rozhodne německý příklad následovat. V příštím roce tak můžeme čekat další delegace evropských lídrů a podnikatelů v Pekingu. Jiní politici jako významné gesto naopak zvolí návštěvu Tchaj-wanu. Výsledkem bude omezení evropské schopnosti dohodnout se na jednotném postoji k Číně. Evropské reakce pravděpodobně Číňanům znovu potvrdí, co tuší – že pokud jde o způsob jednání s Čínou, je Evropa stále bezradná.
Scholzova cesta Peking ujistí, že Západ je podplatitelný. Také v něm může utvrzovat dojem, že je nejen nejednotný ale i těžce zasažený ekonomickými dopady pandemie a sankcemi uvalenými na Rusko.
Čína navíc nemusí být jedinou mocností, která si návštěvu takto vyloží. Putin se pochopitelně také dívá.
Článek vznikl ve spolupráci s týmem čínských projektů Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).
