Už je to přes dva měsíce, co údajní ázerbájdžánští ekologičtí aktivisté zablokovali Lačinský koridor – jedinou cestu spojující Arménii s Náhorním Karabachem. Jerevan za blokádu viní vládu v Baku, ta nařčení odmítá. Tvrdí dokonce, že aktivisté cestu ani neblokují. Mezitím ale karabašská média ukazují prázdné regály v supermarketech i nemocniční poličky na léky.
„Ovoce je pro mě teď sen,“ vyprávěla na konci ledna 82letá Victoria novinářům Marutu Vanjanovi a Ani Avetijan o aktuální situaci v městečku Čartar v Náhorním Karabachu.
Tohle čtyřtisícové město bojuje s nedostatkem potravin, léků i pohonných hmot. Důvodem je už přes dva měsíce dlouhá blokáda Lačinského koridoru skupinkou Ázerbájdžánců označujících se za ekologické aktivisty. Do oblasti tak byly výrazně omezeny dodávky potřebných zásob z Arménie.
Mapa Lačinského koridoru / Zdroj: Golden / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
„Zastavme ekocidu“
Ázerbájdžánci s nápisy jako „Zastavme ekocidu“ nebo „Planeta sama sebe nezachrání“ obsadili asi 30 metrů této jediné cesty spojující Arménii a Karabach 12. prosince, údajně kvůli ilegální těžbě v regionu. Protestující tvrdí, že karabašští Arménci nelegálně těží zlato a měď v dolech Kašen (Damirli) a Drmbon (Qizibulag).
„Přijel jsem, protože mě vždycky zajímala ochrana přírody v Karabachu a protože ji musíme chránit,“ vysvětlil důvod své přítomnosti 34letý Abbas Panahov novinářům Gabrielu Galvinovi a Louise Guillot. Jiní novinářům tvrdí, že Arménci nelegální těžbou ničili karabašskou přírodu, pověstnou svou úrodnou půdou i zelenými kopci, přes 30 let a že je potřeba s tím konečně něco udělat.
Kvůli nedostatku jídla musely karabašské úřady zavést přídělový systém na některé druhy potravin.
Zatímco ázerbájdžánská média o protestujících referují jako o reprezentantech nevládních ekologických organizací, Jerevan a Stěpanakert tvrdí, že jsou napojeni na vládu v Baku. Arménskou verzi potvrzují i svědectví novinářů přímo z místa. Většina z protestujících jim otevřeně přiznává, že za ekologii takto bojuje poprvé a že jsou zástupci organizací či asociací z jiných odvětví. Reportéři nezávislého ázerbájdžánského média Mikroskop zjistili, že většina organizací, které se blokády účastní, nedávno vyhrála vládní tendry na propagaci Ázerbájdžánu.
Bez podpory vlády je v Ázerbájdžánu protestovat v podstatě nemožné. Země je vedena autoritářem Ilhamem Alijevem, který má akce organizované občanskou společností rád pod kontrolou. Do oblasti blokády je navíc ze zákona zapotřebí speciální povolení od úřadů v Baku, což naznačuje, že bez oficiálního schválení by se aktivisté na cestu dostali jen těžko.
Někteří spojení s vládou dokonce otevřeně přiznávají. „Ministerstvo ekologie a přírodních zdrojů tu připravilo stany,“ potvrdila hned první den blokády Narmina Garibova ázerbájdžánskému médiu Report.az.
Ruští mírotvorci míří k Lačinskému koridoru / Foto: Mil.ru / Wikimedia Commons / CC BY 4.0
Prázdné regály
Baku tvrdí, že protestující ve skutečnosti koridor neblokují. Poukazuje hlavně na to, že koridorem regulérně projíždějí sanitky, vozidla Mezinárodního červeného kříže a ruských mírotvorců přivážejících pomoc. Tyto dodávky ale údajně nestačí. Náhorní Karabach je totiž do velké míry závislý na dovozu potravin a léků z Arménie.
Kvůli nedostatku jídla musely úřady zavést přídělový systém na některé druhy potravin. Oficiální statistiky Náhorního Karabachu navíc tvrdí, že kvůli chybějícím zásobám musely některé menší podniky zavřít, následkem čehož přišlo během blokády o práci přes 5000 lidí. Problémy mají údajně také školy, některé musely dokonce přerušit výuku.
Čtěte také: Znesvářený Kavkaz opět hoří: Schyluje se k další válce mezi Ázerbájdžánem a Arménií?
Velkou komplikací je i nouze o pohonné hmoty, které Karabach také převážně dováží z Arménie. Lidé z malých měst jsou tak odřízlí od zbytku regionu, což jim komplikuje přístup ke zdravotní péči, potravinám i vzdělání.
Kardiolog Vardan Laljan ze Stěpanakertu například míval měsíčně okolo 30–40 pacientů, za první měsíc blokády jich ale viděl jen šest. Když už se pacientům podaří k doktoru Laljanu přijet, přichází problém s nedostatkem léků a nástrojů. „Děláme momentálně tak 10 % operací, protože nemáme dost potřebných nástrojů,“ vysvětlit doktor Amnesty International.
Kromě mnohem výhodnější geopolitické pozice má Ázerbájdžán zásadní převahu nad Arménií i co se týče velikosti, vybavenosti a organizace armády.
Dalším problémem je nedostatek energií. Obyvatelé městečka Čartar například nemají elektřinu ani plyn. „Nemůžeme děti nechat v nemocnici, protože ji nemáme čím vytopit,“ popsala situaci novinářům Marutu Vanjanovi a Ani Avetisjan tamní lékařka Hasmik Ghahramanjan. Podle Stěpanakertu byl totiž na začátku ledna na území kontrolované Ázerbájdžánem poničen kabel přivádějící elektřinu z Arménie. Baku navíc za dobu blokády několikrát odřízlo Karabach od zásob plynu, údajně kvůli technickým problémům spojených s nízkými teplotami.
Apely z EU a USA i role spojenců
Momentálně nikdo neví, kdy a jestli vůbec blokáda skončí. Na Ázerbájdžán apelovaly snad už všechny západní mocnosti. Evropská unie v lednu přijala výzvu Baku, aby Lačinský koridor otevřelo. Stát urgovali i ministři zahraničí USA, Německa nebo Francie. Zatím ale apely nepomohly.
Vláda jednak pokračuje v tvrzení, že aktivisté koridor neblokují, jednak tvrdí, že za nepokoji nestojí a nemůže ovlivnit, kdy skončí. Zároveň ale naznačuje, že protest bude pokračovat do doby, než bude zastavena nelegální těžba. Prozatím to vypadá, že jsou aktivisté připraveni zůstat na místě zůstat dlouho. Na Lačinském koridoru si vytvořili solidní zázemí. Mají stany, dodávky jídla i místa, kde se zahřát. To, že teploty klesají pod nulu a okolní hory jsou pokryté sněhem, zřejmě nikomu nevadí.
Obyvatelé Náhorního Karabachu i Arménie mají strach, že ve skutečnosti Ázerbájdžánci plánují na cestě zůstat a že důvod blokády je spíš politický než ekologický. Ostatně, někteří protestující sami přiznali, že pro ně tahle akce není jen o přírodě.
„Přišli jsme, protože naše země nás volá, museli jsme podpořit naše bratry,“ odpověděl Abulfat Hajizade, vedoucí Ázerbájdžánské asociace karate, na otázku webu Report.az , proč se k protestu připojil. Jiní zas byli spatřeni s nacionalistickými cedulemi jako „Karabach je Ázerbájdžán“ nebo „Největší voják je náš voják.“
Arménské obavy pak podporuje skutečnost, že de facto vláda Náhorního Karabachu na konci prosince pozastavila provoz jednoho z dolů, o nichž protestující tvrdí, že slouží k ilegální těžbě, a požádala OSN o inspekci. Na tento krok aktivisté nijak nezareagovali.
Z Baku navíc opakovaně zní tvrzení, že Arméni koridor používali na převoz zbraní, což také posiluje domněnku, že starost o životní prostředí není jedinou motivací. Přestože nelegální pašování zbraní i nespokojenost s těžbou v regionu mohou být reálné důvody, mnoho nasvědčuje tomu, že Baku blokádu využívá jako nástroj k tomu, aby v otázce Náhorního Karabachu dosáhlo svého.
Čtěte také: Arménie vs. Ázerbájdžán: Válka nikdy neskončila, mírový proces nikdy neexistoval
Momentální geopolitická situace hraje Ázerbájdžánu do karet. Nejenže ruská invaze na Ukrajinu odlákala pozornost Kremlu, ale zároveň odhalila mezery v arménsko-ruských vztazích a zásadně omezila možnost Moskvy Arménii bránit. Ruská invaze navíc dramaticky zvýšila atraktivitu ázerbájdžánského plynu. V létě 2022 prezident Alijev podepsal dohodu s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen o zdvojnásobení dodávek plynu do EU.
Kromě mnohem výhodnější geopolitické pozice má Ázerbájdžán zásadní převahu nad Arménií i co se týče velikosti, vybavenosti a organizace armády. Na svojí straně má pak i významného partnera – Ankaru. Turecká a ázerbájdžánská armáda spolu často pořádají cvičení a prezident Erdogan svého spojence podporuje i dodávkami zbraní a zpravodajských informací.
Baku zvyšuje tlak
Baku ví, že je v mnohem lepší pozici, a snaží se situace využít. Blokáda může být přímým krokem k tomu, aby Ázerbájdžán převzal kontrolu nad celým regionem, který momentálně mocensky ovládá zhruba ze třetiny. A tímto záměrem se Alijev ani netají – ostatně právě kontrola a status Náhorního Karabachu jsou centrálním bodem celého konfliktu. Jerevan je sice ochoten uznat ázerbádjžánskou suverenitu na celém jeho mezinárodně uznávaném území, požaduje ale speciální práva pro arménské obyvatele. Baku však přiznat karabašským Arménům speciální status nebo privilegia odmítá.
Rozhodnutí EU zahájit dvouletou monitorovací misi znamená, že Brusel je připraven hrát v regionu prominentnější roli a balancovat Moskvu.
Jerevan a Stěpanakert momentálně argumentují, že cílem blokády je motivovat co nejvíc Arménů k odchodu z regionu. Toto tvrzení podporují i poznámky ázerbájdžánského prezidenta. „Arméni v Karabachu musejí pochopit, že jejich budoucnost leží v integraci Ázerbájdžánem,“ řekl Alijev na začátku ledna a dodal, že „kdo nechce žít pod ázerbájdžánskou vlajkou, může odejít“. Podle arménského Ministerstva zahraničních věcí proto Baku koridor po nějaké době na čas otevře, aby mohli lidé odejít. Potom ho opět zablokuje.
Baku zároveň blokádou zvyšuje tlak na Arménii i v tom, aby udělala ústupek v otázce vystavění takzvaného Zangezurského koridoru, který by spojil Ázerbájdžán s jeho exklávou Nachičevan a který by protínal teritorium Arménie podél její hranice s Íránem. Baku tvrdí, že Jerevan tento koridor v minulosti schválil v dohodě o příměří z roku 2020, když se zavázal, že bude garantovat bezpečnost ázerbájdžánských cest. Arménie tento výklad popírá a podporu projektu kategoricky odmítá. Pro Ázerbájdžán je ovšem tento koridor zásadní. V lednu prezident Alijev řekl, že Zangezurský koridor bude, „ať se to Arménii líbí, nebo ne.“
Zangezurský koridor (zelená šipka v dolní části mapy) by propojil Ázerbájdžán s Nachičevanem – svou exklávou v Arménii / Zdroj: Mapeh / Wikimedia Commons / CC BY-SA 4.0
Ruští mírotvůrci selhávají
Blokáda Lačinského koridoru poukazuje na upadající roli Ruska v regionu. Jeho mírotvůrci, kteří toto strategické území hlídají, nebyli schopni blokádě zabránit, ani ji ukončit. Pasivita ruských vojáků i Moskvy popudila nejen Armény žijící v Karabachu, ale i v Arménii, jejíž bezpečnost Kreml oficiálně garantuje. Začátkem ledna asi 100 lidí protestovalo před ruskou základnou v arménském městě Gjumri. Kritika vojáků je ale slyšet i z těch nejvyšších pozic, například od premiéra Arménie Nikoly Pašinjana. Ten sice pranýřuje převážně Ruskem vedenou Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, ale vyjádřil pochybnosti i o působnosti Putinových mírotvůrců.
Čtěte také: Konflikty ve stínu ruské invaze: Moskva ztrácí kontrolu nad státy v postsovětském prostoru
Oslabenou pozici Ruska využívají i další mezinárodní aktéři, kteří se momentálně pokoušejí zvýšit svůj vliv v regionu. Jedním z nich je Evropská unie. Ta nejenže zintenzivnila snahu vyjednat mírovou dohodu, ale na konci ledna oznámila monitorovací misi na hranici Arménie s Ázerbájdžánem. Rozhodnutí zahájit toto dvouleté angažmá znamená, že Brusel je připraven hrát v regionu prominentnější roli a balancovat Moskvu. Mise také snižuje riziko eskalace na hranicích, které jsou dalším bolavým bodem arménsko-ázerbájdžánských vztahů.
Blokáda Lačinského koridoru je další kapitola tohoto velmi komplexního konfliktu. Najít jeho řešení se nedaří již více než 30 let a (nejen) poslední dva roky potvrdily, že dohoda o příměří nestačí. Co se bude dít dál, je teď hlavně v rukou prezidenta Alijeva. Lze ale předpokládat, že mír a stabilita jsou momentálně v nedohlednu. I pokud se Arménii a Ázerbjádžánu podaří mírovou dohodu podepsat, hluboké šrámy na jejich vzájemných vztazích podpořené událostmi, jako je blokáda Lačinského koridoru, se jen tak nezahojí.
