Bývalý katalánský premiér Carles Puigdemont z belgického Waterloo rozhoduje o budoucnosti celého Španělska i své vlastní. Dlouholetý přesvědčený separatista se dílem politické náhody znovu dostal na výsluní. Na něm nyní záleží, zda bude mít království novou vládu.
O Carlesu Puigdemontovi se říká, že když ještě pracoval jako novinář a cestoval po světě, na hotelových recepcích málokdy vytahoval svůj španělský pas. Místo něj používal falešný občanský průkaz nezávislého Katalánska. Někdejší lídr tohoto regionu se nechal slyšet, že raději se ubytovával večer, kdy tam pracovali méně zkušení lidé a bylo i menší riziko, že podvod odhalí.
Tato příhoda ilustruje, jak moc si politik už před lety přál, aby se Katalánsko odtrhlo od Španělska a vyhlásilo nezávislost. Puigdemont s tím spojil celou svou politickou kariéru. „Republiku musíte budovat každý den. Musíte si ji zasloužit,“ prohlásil v rozhovoru pro agenturu AFP v roce 2018.
Puigdemont prý v exilu dostával každý týden výhružky a byl terčem pomlouvačných kampaní. A v mobilu objevil špionážní program Pegasus.
V roce 2017 se společně s dalšími separatisty pokusil uspořádat protiústavní a nikým neuznané referendum. Vyvolal tím bouři, která zasáhla celou zemi. Ta se následně ponořila do vůbec nejhlubší krize od přechodu k demokracii po smrti Franciska Franka v roce 1975.
Před španělskou justicí následně utekl do belgického Waterloo, které leží kousek od Bruselu. Těžko by hledal město se symboličtějším názvem. Sám žije v malé vile jen kousek od místa, jež před 208 lety rozhodlo o osudu Napoleona.
Z Waterloo, od Madridu vzdáleného přes 1500 kilometrů, má nyní Puigdemont paradoxně klíčový vliv na následné dění v pyrenejském království. O tom, zda bude mít novou vládu, nebo zda půjdou Španělé k předčasným volbám, rozhodne právě tento muž.
Zbabělec, nebo hrdina?
Šedesátiletý politik, který studoval katalánskou filologii, žije ve Waterloo už téměř šest let. Někteří zastánci nezávislé republiky ho považují za „zbabělce“, který než aby se za své činy zodpovídal u soudu, raději uprchl.
Poukazují na to, že hned devět jeho nejbližších spolupracovníků, kteří se stejně jako on podíleli na přípravě protiústavního referenda, se na rozdíl od něj rozhodlo zůstat a předstoupit před španělskou justici. Od soudu si v roce 2019 odnesli vysoké tresty v rozmezí 9–13 let. Milost jim premiér Pedro Sánchez udělil až v červenci 2021.
Shromáždění za nezávislost Katalánska v den státního svátku tohoto regionu, 11. září 2021, Barcelona / Foto: Shutterstock
Přesto si ale Puigdemont u části separatistů dokázal udržet respekt a podporu. Vyzdvihují zejména to, že sám tento bývalý starosta Girony je dlouholetým a přesvědčeným zastáncem nezávislé republiky. „V Katalánsku se mnoho lidí stalo separatisty kvůli reakcím Madridu. On ale ne, on měl vždy toto přesvědčení,“ řekl o něm Antoni Puigverd, sloupkař listu La Vanguardia, jenž se s katalánským lídrem dlouhodobě přátelí.
Podobně o něm mluví další jeho stoupenci. „Pravděpodobně je jedním z nejvíce přesvědčených lidí (o nutnosti dovést Katalánsko k nezávislosti, pozn. redakce), které jsem kdy poznal,“ poznamenal na jeho adresu novinář Carles Porta, jenž o něm napsal knihu. Oba muži se přátelí od dětství, Porta mu přezdívá „Pugi“. Připomíná, že politik vyrostl na venkově v rodině pekařů, kteří byli zastánci samostatného Katalánska.
José Antich, ředitel deníku El Nacional, o něm zase před několika lety prohlásil, že se příliš nezajímá o ekonomická a třeba ani o sociální témata. „Jeho prioritou je nezávislost, nezávislost, nezávislost,“ vyjádřil pak hlavní cíl tohoto politika.
Lidé, kteří Puigdemonta znají déle, ho popisují jako rozeného stratéga. „Je to člověk, který hodně naslouchá, ale pak se rozhoduje naprosto svobodně,“ dodal na jeho adresu Porta.
Čtěte také: Klíč k nové španělské vládě drží separatisté. Cesta k ní vede přes ústupky
Jak dlouho ještě Puigdemont zůstane ve Waterloo, není jisté. Do Španělska se aktuálně vrátit nemůže. Hrozil by mu tam soud a pravděpodobně vysoký trest za vzpouru.
V jednom ze svých nedávných příspěvků na sociální síti X si stěžoval na to, co označil jako své „zkušenosti s exilem“ – do zahraničí přitom odešel dobrovolně. Tvrdí, že každý týden dostával výhružky, byl terčem pomlouvačných kampaní, objevil sledovací zařízení ve svém autě nebo měl v mobilním telefonu špionážní program Pegasus.
Kdo má klíč k nové vládě
Už několik týdnů politik, který je od roku 2019 europoslancem, zažívá neobvyklý politický comeback. Vděčí za to nečekanému zvratu osudu.
Skrze svou politickou stranu Junts per Catalunya, tedy Společně pro Katalánsko, nyní rozhodne o dalším dění v celém Španělsku. Klíčového hráče z něj udělaly parlamentní volby z letošního 23. července. Ty skončily patem.
Je to, jako byste měli nejhorší volební výsledek, a najednou se objevila Panenka Marie.
Žádná z velkých stran – tedy lidovci (PP) a socialisté (PSOE) – ani s případnými koaličními partnery nemají většinu v parlamentu. Stávající premiér Sánchez novou vládu dokáže sestavit, ale potřebuje k tomu podporu sedmi poslanců právě z Puigdemontovy separatistické strany Junts. A tak někdejší premiér Katalánska znovu zažívá hvězdnou chvíli.
Politologové přitom poukazují na to, že Junts nezískala tolik hlasů, jako se čekalo. „Je to, jako byste měli nejhorší volební výsledek, a najednou se objevila Panenka Marie,“ komentoval to Oriol Bartomeus, politolog z Autonomní univerzity v Barceloně. Puigdemont ani na okamžik nezaváhal a po tomto „zázraku“ se nechal slyšet, že v rozhovorech se Sánchezovými socialisty chce hrát rozhodující roli.
Před několika dny vyložil své karty na stůl. Dobře ví, že v rukou má esa a že jeho požadavky nemusejí být nikterak skromné. Tím vůbec nejdůležitějším je proto vedle zařazení katalánštiny na seznam oficiálních jazyků EU především amnestie. Vztahovat by se měla na všechny lidi, kteří se v roce 2017 podíleli na uspořádání protiústavního referenda. Tedy i na něj, což by znamenalo, že by se mohl z Waterloo bez obav vrátit zpět domů.
Čtěte také: Naučí se Evropa katalánsky? Hra s jazykem separatistů může Sáncheze udržet u moci
Není přesně jasné, kolika lidí by se to přesně dotklo. Organizace Òmnium Cultural, která podporuje nezávislost, jejich počet odhaduje na více než 1400.
Politik si uvědomuje, že nyní je v neobvyklé situaci, jež se může otočit v jeho prospěch. Štěstěna je ale vrtkavá. „Jeden den klíč (ke vládě; pozn. redakce) máte, druhý den už ne,“ napsal na X s tím, že nesmí postupovat příliš neobratně a uspěchaně, ani se bát, že o tuto výhodu přijde.
„Na tuhle chvíli byl vždy připravený,“ komentovala aktuální šance Puigdemonta jeho manželka Marcela Topor, novinářka pocházející z Rumunska. „V politice se kdykoliv může stát cokoliv. Tohle je součástí jeho práce, jeho života,“ řekla pro server Politico.
Neustoupíme ani o milimetr
Proti amnestii pro katalánské lídry a další, kteří se podíleli na chaotickém referendu, se staví část španělské společnosti. Kritici poznamenávají, že právě Puigdemont nadále pokračuje ve slovních výpadech proti Španělsku. V nedávné minulosti ho při různých příležitostech označil za „zkorumpované“, „nedemokratické“ nebo „prohnilé až do základů“.
Politikovi oponenti zdůrazňují, že to byl právě on, kdo přesvědčil další, aby se na podzim 2017 pokusili uspořádat referendum. Ústavní soud ho zakázal s tím, že odporuje Ústavě – ta hraje ve Španělsku zásadní roli. Mnozí lidé ji vnímají jako klíčový dokument na cestě od diktatury generála Franciska Franka k demokracii. I to je jeden z důvodů, proč Puigdemont vyvolává tak silné emoce po celém království.
Rozhovory s mužem, který uprchl před spravedlností, jsou podle lídra lidovců Alberta Núñeze Feijóoa bezprecedentní anomálií.
Proti amnestii vystupuje jak pravice (umírněná a ještě hlasitěji ta krajní), tak i někteří Sánchezovi spolustraníci. Jedním z nich je bývalý dlouholetý premiér Španělska Felipe González. Podle něj by podobný krok znamenal, že se Puigdemont nedopustil ničeho špatného, čímž by fakticky legitimizoval referendum z roku 2017. A mohl ho tedy zase zopakovat.
William Chislett, analytik madridského think-tanku Real Instituto Elcano, podotýká, že Puigdemont nepodmínil podporu Sánchezovi vypsáním nového katalánského referenda. „Řekl však, že bude nadále pokračovat v jednostranné snaze o odtržení,“ dodává analytik.
Čtěte také: Schyluje se k Sánchezovu odcházení? Španělský premiér doufá s blížícími se volbami v obrat
Do dramatického dění vstoupil také lídr volebního vítěze – lidovců – Alberto Núñez Feijóo. Ten se tvrdě opřel do socialistů a krajně levicové strany Sumar, jež s Puigdemontem vyjednávají. Podle něj rozhovory s mužem, který uprchl před spravedlností, jsou „bezprecedentní anomálií“.
Poukázal také na to, že je to právě katalánský politik, který navzdory všemu nyní rozhoduje o budoucí vládě. „Kdo tomu velí? Puigdemont. Kdo rozhodne o tom, kdo bude dalším premiérem?“ položil si řečnickou otázku.
Za několik dní se Španělsko možná dočká rozuzlení. Feijóo příští týden předstoupí před parlament a bude se ucházet o jeho důvěru. S nejvyšší pravděpodobností ji nezíská a na řadu tak přijde Sánchez.
Na něm nyní záleží, jak rozehraje svou hru o setrvání v premiérském křesle a zda se dokáže s Puigdemontem přeci jen dohodnout. Katalánci naznačují, že své hlasy nedají zadarmo. Dokládá to i nedávné bojovné zvolání mluvčí Junts Miriam Nogueras ve španělském Kongresu: „Neustoupíme ani o milimetr v obraně Katalánska.“
