Deník The New York Times dal dohromady seznam slov, která „mizí pod Trumpovou administrativou“. Možná i vágní titulek přispěl k tomu, že šíření článku provází mnoho zkreslení a zmatku. Co skutečně zakazují americké úřady?
Seznam je kompilátem poskládaným The New York Times na základě různých vládních dokumentů, které se redakci dostaly do rukou. Postihuje mnoho různých změněných nařízení – nejviditelněji se týkají slov, které pod vedením Donalda Trumpa mizí z vládních webů a osnov amerických veřejných škol.
„V dalších případech doporučil management federálních agentur opatrnost při používání těchto termínů, aniž by zavedl jejich úplný zákaz,“ upřesňuje deník.
O jaká slova jde?
The New York Times uvádí necelé dvě stovky konkrétních slov a výrazů, kterých se zákazy mají týkat. Nejčastěji jde o termíny spjaté s rasovou a sexuální diverzitou a globální změnou klimatu.
Na seznamu tedy najdete pojmy jako „LGBT“, „klimatická krize“ a „původní Američan“. Zároveň obsahuje abstraktnější slovní spojení typu „různorodá komunita“ nebo prostě „klima“. A pochopitelně nesmí chybět ani „Mexický záliv“, který Trump nechal překřtít na Americký.
O co naopak nejde?
Nejedná se o jednotný seznam plošně zakázaných slov. Stejně tak nezakazuje užívání uvedených termínů řadovým Američanům – jedná se o interní regule amerických úřadů pro jejich vlastní komunikaci.
„Všechny prezidentské administrativy mění jazyk používaný v oficiálních sděleních tak, aby odrážel jejich vlastní politiku. Je to v jejich pravomoci,“ připomínají The New York Times.
Jsou obavy z cenzury oprávněné?
V posledních dnech je seznam na sociálních sítích hojně rámován jako plošný zákaz užívání daných slov ve veřejném prostoru. Nic takového se neděje a v praxi jde rozhodně o menší drama.
To zároveň neznamená, že by změny neměly reálný dopad. Některé příklady jsou relativně komické. Ke smazání z vládních webů byly například navrženy fotografie bombardéru Enola Gay, který shodil atomovou bombu na Hirošimu. Nic naplat, že slovo „Gay“ je jménem matky jednoho z pilotů.
U mnoha případů ale úsměv tuhne. Federální Středisko pro kontrolu a prevenci nemocí přišlo o klíčové datasety, což může mít přímý dopad na veřejné zdraví. Podobně zasažená jsou data Národního úřad pro oceán a atmosféru, Agentury pro ochranu životního prostředí a ministerstva energetiky, které mohou mít obdobný vliv ve sféře výzkumu klimatu.
Na dopad zákazů si zároveň stěžují i lidé z amerických tajných služeb.
Je v USA ohrožena svoboda projevu?
Jakkoliv se Donald Trump a jeho republikánská strana v uplynulých letech rádi stylizují do ochránců svobody projevu, jejich kroky často míří opačným směrem. Interní nařízení amerických úřadů mohou mít přímý dopad především na prostředí amerických veřejných škol.
Navazují tak na tažení především proti knihám tematizujícím rasové nerovnosti a LGBTQ diskriminaci ve školních knihovnách. Mimo státní instituce je situace komplexnější. Svobodu projevu ve Spojených státech chrání především první dodatek americké stavy a série judikátů především ze 60. a 70. let.
Aby došlo k významnému propadu tamní ochrany svobody slova, musely by nejprve s největší pravděpodobností tyto precedenty padnout, podobně jako tomu učinil americký Nejvyšší soud před třemi lety v interrupčním případě Dobbs v. Jackson Women’s Health Organization.
Trumpova administrativa navíc pokouší meze amerických zákonů a ústavy v mnoha sférách – včetně dosud pevně zavedených ústavních práv, nebo pravomocí Bílého domu. Aktuálním dramatickým příkladem je zadržení propalestinského aktivisty Mahmouda Khalila.
Čtěte také: Vůdce amerických studentských protestů zatčen. Bude deportován za názor?
Soudní pře o jeho potenciální deportaci už v tuto chvíli začaly a mohou mít velký dopad na budoucnost ochrany svobody projevu v USA.
Vrací se USA do minulosti?
Spojené státy nebyly vždy baštou bezbřehé svobody projevu, za kterou se ústy svých zastupitelů rády označují. Počátek studené války provázela éra takzvaného McCarthismu.
Jakkoliv jeho středobodem byl sněmovní výbor pro „neamerickou činnost“ a paralelní ideologické tažení senátora Joea McCarthyho, část omezování svobod nevycházela přímo z Washingtonu.
Nechvalně proslulé hollywoodské blacklisty na základě názorů připravily o práci celou řadu herců a filmařů. Nebyly dílem vládní politiky, ale autocenzury amerického filmového průmyslu.
Nešlo zdaleka o jedinou éru omezování svobody projevu ve Spojených státech. Druhou polovinu 19. století provázely vlny cenzury na základě zákona limitujícího šíření „obscénní“ literatury. Státy amerického Jihu pak ve stejné době tvrdě potlačovaly výuku o tamní historii otrokářství.
