Ropný gigant Shell oznámil prodej aktiv v deltě Nigeru. Snaží se tím vyhnout zodpovědnosti za enormní znečištění, které v oblasti způsobil. Množí se také žaloby a společnost se bojí nepříznivých rozsudků. Prodej ale neznamená úplný odchod, jenom právní zbavení se viny.
Když se Livinus Zabbey jednoho rána probudil, nevěřil svým očím. Na celém jeho pozemku byla ropa. Zatímco v kreslené pohádce by se hlavní postava začala radovat, v realitě to pro nigerijského farmáře znamenalo jen zkázu.
Těžba ropy v deltě Nigeru
V deltě Nigeru těží ropu firmy v čele se společnostmi Shell, Eni, Chevron, Total a ExxonMobil. Podle zprávy guvernéra nigerijského státu Bayelsa vypustily v průběhu padesáti let desetkrát až patnáctkrát více ropy než havárie tankeru Exxon Valdez. Oblast je pleněna nadnárodními společnostmi dlouhá léta. Počínaje palmovým olejem v 17. století přes neregulovanou těžbu dřeva až po příchod ropného průmyslu.
Zabbey se živil chovem kuřat a pěstováním hrušek. „Měl jsem kolem 300 kusů drůbeže, ale jakmile se jich dotkl únik ropy, tak je to zabilo,“ říká farmář novinářům ze serveru Sahara Reporters.
Nigerijský region v deltě Nigeru je ropou extrémně znečištěn. Místní rodiny mají kvůli tomu nedostatek nezávadné vody.
Na jeho pozemek se vyplavila černá tekutina z děravého ropovodu patřícímu dceřiné společnosti Shellu. Černé zlato zničilo zemědělskou půdu, vodní život a kontaminovalo pitnou vodu i vzduch. Únik Zabbeyovi znečistil 3900 metrů čtverečních půdy. Celkově se ale vylilo mnoho tisíců barelů ropy.
Shellu trvalo přes týden, než se o poškozený ropovod začal zajímat. A takových incidentů má za sebou britsko-nizozemská společnost mnoho. Rozsáhlé oblasti delty Nigeru, ve které se nachází také dům Livinuse Zabbeyho, těžba ropy zamořila a vytvořila pustinu nevhodnou pro život.
V půlce ledna tohoto roku pak Shell oznámil, že prodá svou společnost The Shell Petroleum Development Company of Nigeria Limited (SPDC) společnosti Renaissance. Toto stažení z delty Nigeru ale vyvolalo vztek a pobouření.
Čtěte také: Vlajky Belgie a USA v plamenech. Boje v Kongu můžou přerůst ve válku
Renaissance Africa Energy Company
Společnost Renaissance je konsorcium pěti firem zahrnující čtyři průzkumné a těžební společnosti se sídlem v Nigérii (ND Western, Aradel Energy, First E&P, Waltersmith) a mezinárodní energetickou skupinu Petrolin se sídlem v Ženevě, která se zabývá průzkumem, těžbou a obchodováním s ropou.
Mnozí aktivisté i někteří politici se obávají, že jakmile společnost odejde, smete ze sebe veškerou zodpovědnost za poškození, které způsobila. „Shellu by se povedl výjimečný Houdiniho kousek,“ komentuje to ředitelka Centra pro výzkum nadnárodních korporací (Somo) Audrey Gaughran.
Soudy se vlečou, ropa teče
Za to, aby se ropná společnost postavila k problémům, které vytvořila, čelem, bojuje i král komunity Ogale Emere Godwin Bebe Okpabi. „Než se společnost Shell stáhne, musí přijmout veškerou odpovědnost za ty obrovské škody, které způsobila,“ uvádí.
Ogale je nigerijský region v deltě Nigeru, který je ropou extrémně znečištěn. Děti i jejich celé rodiny onemocní, jen co se pokusí v místní vodě umýt – nedej bože se z ní napijí. Komunita závislá na rybolovu již nemá co lovit, protože znečištění všechno zabilo.
V roce 2011 Program OSN pro životní prostředí uvedl, že hrozba pro veřejné zdraví si žádá „pohotovou akci“ a pokud čištění začne ihned, bude trvat 30 let. To se ale nikdy nestalo. Shell odmítl spolupracovat a situace se jen zhoršila.
Lidé jsou stále více nemocní a častěji umírají. Podle studie z roku 2017 je například u kojenců v deltě Nigeru dvakrát vyšší pravděpodobnost, že zemřou v prvním měsíce života, pokud jejich matky žijí v blízkosti unikající ropy. Ta přitom může odkapávat nepozorovaně potrubím v zemi.
Za posledních dvanáct let došlo k 55 velkým únikům ropy. V posledních pěti dekádách jich pak bylo nejméně sedm tisíc. Amnesty International označila deltu Nigeru za „jedno z nejvíce znečištěných míst na planetě“. „Voda je tak špinavá, že ji nemůžeme pít,“ potvrzuje král Okpabi.
Místní se ale snaží bránit. Lidé, které Okpabi vede, nedávno vyhráli soud ve Velké Británii. Ten jim umožnil podat žalobu na společnost Shell za porušení jejich práva na čisté životní prostředí.
Předtím, v roce 2021, Nejvyšší soud Spojeného království rozhodl, že Shell právně odpovídá za znečištění způsobené jeho nigerijskou dceřinou společností. Ropná firma ale tvrdila, že jakýkoli právní nárok musí být vznesen do pěti let od jakéhokoli konkrétního úniku, a to i v případě, že nikdy nedošlo k nápravě. Shell také tvrdil, že pouze nigerijské regulační orgány mají pravomoc jej donutit k čištění.
Žaloby od obyvatel delty Nigeru proti ropnému gigantovi přibývají – v řízení jich je více než deset tisíc.
„Drtivá většina úniků byla způsobena nezákonnými zásahy třetích stran, včetně sabotáže ropovodů, nelegálním tankováním a dalšími formami krádeží ropy,“ bránila se mluvčí společnosti Tara Lemayová ve vyjádření pro web The Intercept.
Ogoni 9
Ogoni 9 byla skupina devíti aktivistů z regionu Ogoni, kteří se postavili proti praktikám ropné společnosti Shell v oblasti delty Nigeru. Nejvýraznější byl publicista Ken Saro-Wiwa, jehož hnutí bojovalo za spravedlnost pomocí nenásilného odporu. Nakonec všech devět kritiků stanulo před soudem. Proces se konal za vlády vojenského diktátora Sani Abachy a aktivisté byli odsouzeni k smrti. Oběsili je 10. listopadu 1995. Svědci později hovořili o tom, že je Shell podplatil, aby obvinili aktivisty z vražd.
Domoci se spravedlnosti se snaží oběti znečištění také v Haagu, kde ropný gigant sídlí. Potom, co Nejvyšší soud USA řekl, že nad Shellem nemá jurisdikci, se tam obrátily například vdovy po aktivistech skupiny Ogoni 9.
V roce 2017 tak podaly žalobu v Nizozemsku. Jejich první vítězství přišlo, když soud uznal právní příslušnost proti společnosti. Následně během slyšení mnoho svědků vypovědělo, že je Shell podplatil, aby členy Ogoni 9 nepravdivě obvinili z vražd.
Nakonec ale v roce 2022 soud vydal pro žalobkyně zdrcující rozhodnutí. Podle něj ve vraždě aktivistů nelze „přesvědčivě prokázat zapojení Shellu“.
Čtěte také: Nigerijská „facka“, zbraně i nosorožci. Jak premiér Fiala vracel Česko do Afriky
Často pak Shell jednoduše vyplatí žalobce a raději ani nenechá soud rozhodnout. Minulý rok v lednu takto „dal“ patnáct milionů eur komunitám v Nigérii postiženým několika úniky ropy a v roce 2014 urovnal spor s více než patnácti tisíci rybáři tím, že jim vyplatil 55 milionů liber. Obé jsou ale pro mega společnost malé ztráty.
Nicméně žaloby od obyvatel delty Nigeru proti ropnému gigantovi se množí – v řízení jich je více než deset tisíc – a rozhodl se proto z oblasti „odejít“. Prodejem pevninských ropných polí se tak pokouší vyhnout jakémukoli závazku katastrofu řešit.
Výzkumná organizace Somo ve své poslední zprávě obviňuje Shell z toho, že se snaží vyhnout odpovědnosti navzdory miliardám dolarů, které na ropě z tohoto regionu vydělal.
Nigérie má sice právní požadavky, aby společnosti vyčleňovaly finance na své budoucí vyřazení z provozu a nápravu škod, ale neexistuje žádný způsob, jak zjistit, kolik peněz na to firmy vymezily.
„Shellu nesmí být dovoleno, aby z tohoto nejsymboličtějšího případu nespravedlivé energetické transformace prostě odešel,“ tvrdí jasně ředitelka Somo Audrey Gaughran.
Mafiánské praktiky
Jenže podle výzkumníků Andyho Rowella a Jamesa Marriotta z projektu Oil Change společnost vlastně tak úplně neodejde. „Jak už to u Shellu bývá, nic není takové, jaké se zdá,“ píší.
Hodnota prodávaných aktiv se odhaduje na 2,8 miliardy amerických dolarů. Shell nejprve obdrží 1,3 miliardy a po dokončení prodeje dalších 1,1 miliardy. A zde přichází háček. Shell totiž poskytne kupujícím půjčku až do výše 1,2 miliardy, aby jim pomohl koupit podíl ve vlastní dceřiné společnosti SPDC.
Shell svou odpovědnost odmítá. Pokud by totiž přiznal vinu, musel by řešit problémy jako zdravotní potíže obyvatel.
Kromě toho „společnost Shell poskytne v budoucích letech další finanční prostředky ve výši až 1,3 miliardy amerických dolarů na financování SPDC,“ píše se v prohlášení společnosti.
Noví majitelé přitom nemají o peníze nouzi. Například Petrolin – jedna z firem v konsorciu Renaissance – vlastní podíl v Seplat Energy, což je devátá nejhodnotnější společnost na nigerijské burze, jejíž hodnota dosahuje stovek milionů dolarů.
Rowell s Marriottem takový obchod ilustrují na koupi domu. „Pokud vám někdo půjčí peníze na jeho koupi, je věřitel stejným vlastníkem nemovitosti jako vy, dokud půjčku nesplatíte“ vysvětlují.
Došlo tedy k veřejnému prodeji, ale Shell fakticky stále vlastní části podniku. Realita pak bude stále více skryta zkoumání, protože půjde o interní záležitosti a podmínky půjčky budou zahaleny mantrou „obchodního tajemství“.
Business as usual
Prodej pevninských ropných plošin v deltě Nigeru mohly také uspíšit obavy z verdiktů, které nutí Shell řešit klimatickou krizi. V roce 2021 totiž okresní soud v Haagu shledal společnost odpovědnou za způsobení nebezpečné změny klimatu.
Rozhodl, že ropná společnost musí do roku 2030 snížit emise o 45 % oproti těm v roce 2019. Shell se nicméně rozhodl odvolat a celé řízení natahuje.
Byl to tedy jistě historický verdikt, ale společnosti jako Renaissance se sídlem v Nigérii budou proti takovým rozsudkům imunní.
Čtěte také: Svět přichází o lesy. Zachrání nás příběh muže, který zastavil poušť?
Před zodpovědností se Shell zuby nehty brání a vychází mu to. Pokud by totiž přiznal svou vinu nebo tak nechal rozhodnout soud, musel by řešit problémy jako zdravotní potíže obyvatel, úmrtí novorozenců, znečištění tisíců kilometrů čtverečních země, zapříčiněné záplavy, eroze půdy a další.
Prodej je tedy hlavně další krok Shellu k vyhnutí se právní odpovědnosti. Znečišťování tak bude pokračovat a zákazníci budou u loga žluté mušle stále zastavovat a utrácet za benzín či naftu.
