Korunovací krále Karla III. se znovu otevřelo téma koloniální historie Velké Británie. A s ním i jedna aktuální otázka: Nejsou monarchie přežitek, jenž stojí daňové poplatníky moc peněz? Severské královské rodiny ale ukazují, že jde být monarchou a zároveň jít s dobou.
„Operace, kterou jsem letos prodělala, mě donutila se zamyslet nad budoucností a otázkou, kdy přenechat zodpovědnost nové generaci. Rozhodla jsem se, že teď je ten správný čas. Přenechám trůn svému synovi, korunnímu princi Frederikovi,“ oznámila dánská královna Margrethe II. svou abdikaci v hojně sledovaném silvestrovském proslovu.
Zpráva v poslední den roku 2023 obletěla média i mimo Dánsko. A 14. ledna, tedy přesně 52 let od korunovace jeho matky, se korunní princ Frederik stane králem Frederikem X.
I když se ve skandinávských společnostech během 20. století mnohé změnilo, instituce monarchie byla konstantou, která vytvářela stabilitu a kontinuitu.
Právě nastupující dánský panovník započne vlnu nastupující mladé generace evropských monarchů, která už nevyrůstala v tolik konzervativním prostředí, a je proto mnohem blíž občanům. Třeba konkrétně Frederik, vystudovaný politolog z Univerzity v Aarhusu, se dlouhodobě věnuje udržitelné dánské energii a boji s klimatickou změnou.
V Evropě se momentálně nachází deset monarchií, v nichž panovník není volen, ale trůn získává podle dědičného práva. Jde například o skandinávské země (kromě Finska), kde zároveň udržují levicovou politiku, jež není elitářství příliš nakloněna. Přesto se ve Švédsku, Norsku ani Dánsku neozývá žádný významnější hlas volající po republice.
Princ Frederik s chotí Mary Elizabeth v roce 2018 / Zdroj: Shutterstock/Gints Ivuskans
Královské rodiny ale mají své příznivce i odpůrce. Na jedné straně se vznáší argument přežitku, a hlavně plýtvání veřejnými financemi, na straně druhé se však mluví také o symboličnosti a nadstraničnosti. A právě to je podle spisovatele a odborníka na norskou monarchii Toreho Rema z Univerzity v Oslu důvodem, proč se monarchie udržely právě v Dánsku nebo Norsku.
„I když se ve skandinávských společnostech během 20. století mnohé změnilo, královská rodina, instituce monarchie, byla konstantou, která vytvářela stabilitu a kontinuitu,“ říká v rozhovoru pro Voxpot autor.
Rem své tvrzení dokládá na příkladu norské královské rodiny a tamní sociální demokracie, která v zemi, stejně jako v celé Skandinávii, patří mezi nejsilnější a nejdéle vládnoucí strany. Sbližování těchto dvou zdánlivě neslučitelných uskupení začalo krátce před druhou světovou válkou, jež pak vztah ještě upevnila a posílila.
„Po vítězném konci války, během níž byl král Haakon VII. nesmírně důležitým symbolem v exilu, nebylo možné ani pomyslet na jiný systém než monarchii,“ dodává spisovatel.
Král z tramvaje
Haakonův syn Olav V. si potom popularitu zajistil tím, že se nezavíral za zdi královského paláce, ale snažil se být Norům nablízku.
S tím se pojí v zemi oblíbená historka z roku 1973, kdy obyvatele sužovala inflace a ropná krize. Pro většinu z nich tak bylo poměrně složité jezdit do hor a věnovat se tam v Norsku oblíbenému lyžování. Královské rodiny se nedostatek logicky nedotkl, Olav V. chtěl nicméně poukázat na to, že s lidem soucítí, a na svah jel tramvají. Situaci dokládá fotografie, kde revizorovi překládá svůj lístek jako důkaz, že nejde na černo.
Stejná teze spojená s rolí královské rodiny za války se dá aplikovat i na Spojené království, v němž se ale u moci drží spíše konzervativci, nebo na sociálně demokratické Dánsko. „Po válce šli panovníci pozvolna s dobou, a modernizovali tak své monarchie způsobem, který byl pro národy těchto zemí přijatelný,“ vysvětluje Rem popularitu skandinávských království.
Mezi modernizaci monarchie v Dánsku patřilo i to, že v 70. letech na trůn poprvé nastoupila žena, což si vyžádalo změnu ústavy. Královna Margrethe II. je hlavou státu dodnes, v současnosti jde o jedinou evropskou korunovanou ženu a zároveň o nejdéle vládnoucí dánskou panovnici. Přestože nemá téměř žádné pravomoci, v zemi je oblíbená – drtivá většina tamních obyvatel je pro zachování monarchie.
Zeštíhlování monarchie je způsobem, jak udržet systém v zemi, v níž elitářství nemá místo.
„Svou roli určitě hraje i její v mnoha ohledech specifická osobnost, což se Dánům líbí. Je ukázkou dobrého morálního vůdce. Každoročně na Nový rok promlouvá k národu a její vystoupení mívá velmi vysokou sledovanost. Vždy řekne něco povzbudivého,“ říká pro Voxpot dánský velvyslanec v Praze Søren Kelstrup. Připomíná pak, že královna mimo jiné ilustrovala dánské vydání Pána prstenů nebo navrhla kostýmy pro národní baletní soubor.
Dánská monarchie patří v Evropě k těm nejoblíbenějším – přes 76 procent Dánů současné státní zřízení podporuje a svůj podíl na tom jistě má obliba odcházející Margrethe II. Nástup prince Frederika na trůn ale popularitu královské rodiny neohrozí – naopak. Podle průzkumu společnosti Epinion vnímá 84 procent Dánů prince Frederika, budoucího krále Frederika X., pozitivně.
Ještě větší oblibě se ovšem těší jeho manželka, princezna Mary Donaldson, která je původem z Austrálie. Popularitu jí v nové vlasti zajistila i její dlouhodobá angažovanost v různých společenských problémech.
„Celkem rychle přišla na to, jak se stát Dánkou a začlenit se do společnosti. Hodně se angažuje například v prevenci proti šikaně na školách. Mary a Frederik jsou velmi oblíbeným párem, ale samozřejmě – jak se jim bude dařit jako králi a královně, to ukáže čas,“ doplňuje Kelstrup.
Štíhlostí do 21. století
Královské rodiny bývají hojně kritizovány hlavně za plýtvání veřejnými financemi. Jejich odpůrci argumentují tím, že na potřeby dvora daňoví poplatníci vynaloží finance, jež mohly být použity jinak a efektivněji.
K velmi příznivému počinu z hlediska státního rozpočtu se tak loni rozhodla právě Margreth II., když odebrala veškeré tituly svému mladšímu synu Joachimovi, stejně jako jeho současné i bývalé manželce a jejich dětem.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Dánská levicová premiérka Mette Frederiksen posílá „velkou a srdečnou gratulaci“ královně Margrethe II. k jejím 83. narozeninám a raduje se, že se již panovnice zotavuje po operaci zad.
Královna tento krok zdůvodnila primárně tím, že chce, aby její vnoučata žila co nejnormálnější život místo zlaté klece. Vedle toho ale zužování královské rodiny pomáhá státním financím.
Podobně se už v roce 2019 zachoval švédský král ve vztahu k vnoučatům od nejmladší dcery, přičemž sousední Norsko jde v tomto příkladem ještě mnohem déle. Titul mají vedle krále s královnou pouze jejich prvorozený syn a jejich prvorozená vnučka, tedy přímí následníci trůnu.
[sklik_201461
Podle Toreho Rema je právě zeštíhlování monarchie způsobem, jak udržet systém v zemi, kde elitářství nemá místo. „Ve Skandinávii se silnými rovnostářskými tradicemi by měli prostě vystupovat jako obyčejní lidé. To byl úspěšný recept tamních monarchií od druhé světové války.“
Spisovatel k tomu však dodává, že by si panovníci měli být vědomi svého postavení a v případě potřeby musejí být schopni hrát odtažitější role, jak se daří třeba dánské královně nebo norskému králi.
Čtěte také: Všichni královnu Alžbětu neoplakávají. Co připomíná rok po své smrti
Švédský král Karl XVI. Gustaf v září oslavil 50 let na trůnu a stal se tak nejdéle vládnoucím monarchou v zemi. Za ta léta ale stihl pár kontroverzí – od nevěry až po nedávnou renovaci bazénu, která stála daňové poplatníky 744 000 švédských korun (zhruba 1,6 milionu českých korun).
Princezna pro liberály
Většina odborníků se shoduje na tom, že se obraz švédské královské rodiny vylepší, až na trůn usedne korunní princezna Viktorie.
„Má mnohem přístupnější a modernější image než král, který je kritizován za odtažitost a je spojován s elitami a s několika skandály. Viktorie je mnohem lidštější, čímž si na svou stranu naklání i liberály inklinující k republikánskému smýšlení,“ vysvětluje Tore Rem.
Princezna coby mladá žena, jež několikrát veřejně podpořila třeba LGBTQ osoby nebo promluvila o psychickém zdraví, je podle spisovatele oblíbená i mezi skupinou, která s monarchií názorově nesouzní.
Tendence korunních princů a princezen je taková, že když se dostanou blíže k trůnu, svá dosavadní témata zmírní.
Princezna Viktorie byla jednou z prvních veřejných osobností, které promluvily o stále tabuizovaném tématu duševního zdraví. V rozhovoru pro švédskou televizi se svěřila se svým bojem s anorexií, který ji provázel během dospívání.
„Každý bojuje po svém. Pro mě je anorexie kapitola, kterou jsem naštěstí dokázala nechat za sebou. Ale úzkost, kterou jsem měla, tu pořád je. Naštěstí už jsem se naučila s ní zacházet, chtělo to ale čas,“ popsala následnice trůnu svůj životní zápas, který se rozhodla přetavit v pomoc ostatním. Jak sama poznamenává, tato zkušenost jí pomáhá být více empatickou ve chvíli, kdy se stýká s těmi nejzranitelnějšími.
Čtěte také: Evropu dohání koloniální minulost. Do omluv a odškodnění se jí ale příliš nechce
To ostatně potvrzuje i její podpora queer lidí, a to nejen těch ve Švédsku – jedné z nejtolerantnějších zemí co se vztahových orientací týče.
„My jsme tady ve Švédsku ušli už dlouhou cestu. Jsou ale státy, kde lidé stále musejí skrývat svou identitu. Kde jsou perzekvováni, zavíráni, či dokonce vražděni. To je pro mě naprosto nepředstavitelné,“ řekla princezna ve svém proslovu, jímž v roce 2020 zahajovala stockholmský Pride festival.
Zároveň princezna Viktorie upozornila na to, že i v tolerantním Švédsku jsou lidé, které pro jejich orientaci či identitu nepřijímá rodina, setkávají se s předsudky nebo diskriminací. „Těm, kteří mají strach být sami sebou nebo je to pro ně složité, bych chtěla vzkázat jediné – máte právo být tím, kým jste, a spousta z nás stojí za vámi. Já za vámi stojím.“
A že nezůstává v podpoře pouze u slov ukázala, když se stala první členkou královské rodiny, která navštívila centrum zaměřené na pomoc LGBTQ lidem. Konkrétně šlo o sídlo největší queer organizace RFSL, jež se stala nejsilnějším hlasem za prosazení manželství pro stejnopohlavní páry ještě před rokem 2013, kdy byly tyto sňatky v zemi uzákoněny.
Since long, Crown Princess Victoria has demonstrated a strong and sustainted commitment to the human rights of #LGBTI persons. Accompanied by HRH Prince Daniel, she recently paid a visit to #RFSL to follow up on their work. Picture by @Kungahuset https://t.co/djFfCY6fUp pic.twitter.com/2rqeWunzKj
— Irina Schoulgin Nyoni (@sweambHR) January 31, 2020
Podle slov ředitelky centra návštěva proběhla na vlastní žádost princezny, neboť se chtěla dozvědět, jaké problémy sužují LGBTQ komunitu ve Švédsku. Přestože by královská rodina měla stát mimo politiku, jde o jasný signál, který vyslala nacionalistickým hnutím.
Čtěte také: Švédští demokraté chtějí přehodnotit vztahy s EU, do debaty vrací téma swexitu
Tore Rem nicméně upozorňuje na fakt, že touha otevírat různá témata, jež mohou společnost rozdělovat nebo se zdát kontroverzní, může postupem času upadat. A to jak u Viktorie, tak u britského prince Williama, který se vedle duševního zdraví zajímá i o otázky spojené s ekologií.
„Tendence korunních princů a princezen je taková, že když se dostanou blíže k trůnu, svá dosavadní témata zmírní. To je nepochybně případ norského korunního prince Haakona, který se dříve vyjadřoval k různým liberálním otázkám otevřeněji,“ míní spisovatel Rem. Dnes se norský korunní princ věnuje hlavně technologii.
Republikánské tendence se ale ve Skandinávii téměř neprojevují. Z relevantních stran má zrušení monarchie v programu pouze postkomunistická strana Levice, která není ani v jedné ze zemí příliš silná, a navíc kvůli téměř nulové poptávce tento bod ani příliš neotevírá.
„Považuji za velmi nepravděpodobné, že by některá politická strana začala prosazovat zrušení monarchie. Průzkumy veřejného mínění ukazují silnou podporu tomuto státnímu zřízení. A taky existují naléhavější záležitosti, jako je třeba klimatická krize,“ uzavírá Tore Rem.
