Evropská unie před třemi lety zhubla o jednu zemi. Velké Británii se po letech vyjednávání a neshod podařilo na konci ledna roku 2020 odejít z unijního bloku. Udělat historický krok, který si podle referenda o brexitu přálo 52 % Britů. Jak je na tom ostrovní království nyní?
Westminster Square, jedenáct hodin večer, 31. ledna 2020. Náměstí je nacpané až do posledního plácku, atmosféra z většiny euforická. Zatímco přes den se zde – i jinde v Londýně a dalších městech – konaly akce na oslavu či protest proti brexitu, večer patří jeho příznivcům. Na pódiu hraje evergreen We Are the Champions a v jedenáct, tedy o půlnoci bruselského času, lidé odpočítávají vteřiny do odchodu z Evropské unie. Nadšení je hmatatelné, právě se děje historie, které jsem byla očitým svědkem.
Od vítězného momentu probrexitového tábora dělí Spojené království tři roky – euforie z rozpuštění vazeb na Evropskou unii znatelně zeslábla.
„Stydím se za to, že jsem pro brexit hlasovala,“ řekla BBC v anglickém Stratford-upon-Avonu jedna z hlasujících pro odchod z EU. „Byli jsme evidentně vystaveni tolika lžím…, byla to taková chyba. (…) Stalo se toho tolik. Všichni ti lidé, kteří ze země museli odejít, všechny ty zdravotní sestry a lékaři, nemluvě o těch nákladních autech na dálnici… Je toho prostě hodně,“ vyjmenovala Britka.
Řada ekonomů má po třech letech jasno – brexit podle nich vedle pandemie přispěl i k ekonomickému propadu, jemuž Británie nyní čelí.
Ne každý se k situaci staví s takovým zklamáním – panuje nicméně přesvědčení, že brexit nepřinesl to, co sliboval. Ať už kvůli tomu, že šlo o plané řeči, nebo třeba proto, že se britský kabinet nezasadil o to, aby plány skutečně naplnil. Třeba že půjde o jednoduchý proces, převzetí plné kontroly nad Spojeným královstvím i ekonomický boom nebo zastavení imigrace.
„Slíbili nám plejádu zákonů ohledně EU, to se nestalo. Slíbili vlastní, britskou listinu práv – ani k tomu nedošlo. Kdyby tyto věci naplnili, myslím si, že by země nyní byla ve zcela jiné, lepší pozici,“ uvedl příznivce brexitu a Konzervativní strany Richard.
Politická scéna prošla za poslední rok několika výraznými otřesy, Británie se navíc ocitla v ekonomické krizi a ke stávkám se uchylují pracovníci z různých oborů z veřejného i soukromého sektoru. Ať už mají lidé názor jakýkoliv, nežijí v zemi, kterou jim před pár lety toryové v kampani před referendem vykreslili.
Zpět do brexitových časů
Konzervativci hledali roky způsob, jak odchodu z EU dosáhnout. Otěže po neúspěšné expremiérce Therese May převzal v létě 2019 její kolega Boris Johnson, který v předčasných parlamentních volbách na konci téhož roku slíbil, že brexit dokončí. Chvíli dokonce hrozilo, že dojde na odchod bez dohody, tedy bez přechodného období.
Z „Get Brexit Done“ udělal Johnson heslo předvolební kampaně a na voliče zapůsobil svým specifickým, lehce neotesaným charismatem. Z pozice – nyní už bývalého – šéfa britského kabinetu nakonec zpřetrhání vazeb na Evropskou unii skutečně dokončil. I když s několikaměsíčním zpožděním. „Raději bych byl mrtvý v příkopu,“ vyjádřil se přitom v září 2019 s typickou teatrálností k otázce, zda brexit neodložit.
Bývalý britský premiér a horlivý zastánce brexitu Boris Johnson / Foto: Number 10 / Flickr / CC BY-NC-ND 2.0
Johnsonovi se nakonec podařilo (respektive jeho vyjednavačům) vyjednat „rozvodovou smlouvy“ s EU a už o pár týdnů později, na konci ledna 2020, Británie z Unie po 47 letech vyvést.
Díky dohodě měli Britové v rámci takzvaného přechodného období do konce roku čas na zavedení potřebných změn, a hlavně na dořešení brexitové dohody 2.0, která se týká zejména obchodních vztahů EU se Spojeným královstvím. K jejímu dokončení došlo jako zázrakem na Štědrý den 2020 a do nového roku se Britové probudili už bez vazeb na Unii.
Šlo to ale ztuha. Mezi EU a Británií zůstala po horečných vyjednáváních obchodní smlouvy hořká pachuť, která ubírala na důvěryhodnosti vyjádřením nejvyšších představitelů obou stran o tom, že mezi nimi panují vřelé vztahy.
Neshody se mimochodem mezi Bruselem a Londýnem objevují doposud. Ať už kvůli severoirskému protokolu, který britský kabinet stále pořádně nedořešil a překážkou pro hladký průběh brexitu je od samého začátku, nebo kvůli imigraci přes Lamanšský kanál. V době nejsilnějších vln pandemie covidu-19 zase kontroverze vyvolávala otázka vakcín.
Problémy? Ekonomika, migrace, Severní Irsko
Právě koronavirová pandemie je faktorem, který jasný náhled na dopady brexitu na Británii trochu zamlžuje. Expremiér Johnson při britském odchodu z EU tvrdil, že má země konečně možnost naplnit svůj potenciál. Řada ekonomů má ale po třech letech jasno – brexit podle nich vedle pandemie přispěl i k ekonomickému propadu, kterému Spojené království nyní čelí.
„Šlo o závažné snížení ekonomické výkonnosti. Pokud do spolupráce v rámci obchodu, investic a migrace se svým největším obchodním partnerem (EU) postavíte překážky, pocítíte pak velký náraz, co se objemu obchodů, investic a HDP týče,“ podotkl John Springford z think-tanku Centre for European Reform.
Spojené království řeší nedostatek pracovní síly, konkrétně 330 tisíc chybějících pracovníků, který nepokryl ani loňský příval migrantů.
Ze skupiny G7 byla Británie loni v září poslední zemí, které se nedařilo vrátit svou ekonomiku i nezaměstnanost do předpandemického stavu. „Je příliš brzy na to, abychom posoudili dlouhodobé dopady brexitu. Ale dosavadní důkazy ukazují, že (britské ekonomice) ublížil,“ shrnuje magazín The Economist.
Brexit se tak kvůli recesi a neuspokojivému ekonomickému růstu znovu dostává do agendy britského kabinetu, který v posledních letech zaměstnávaly zejména covid-19 a válka na Ukrajině. Médii probleskla na podzim zpráva, že by Británie mohla vyjednat s Unií dohodu à la Švýcarsko. To sice není členem EU, ale patří mezi její největší obchodní partnery.
Premiér Rishi Sunak však takovou možnost zamítl – a podle britských odborníků země ani není v pozici, kdy by mohla podobnou věc vyjednat.
Jedním z hnacích motorů brexitu byla i rostoucí nelibost britské veřejnosti vůči imigrantům a volnému pohybu osob, který v Evropské unii funguje. Ačkoliv Johnsonova vláda představila imigrační bodový systém a své brány pendlujícím Evropanům skoro zavřela, ukočírovat tuhle přirozenou lidskou potřebu, respektive ji „drasticky omezit“, se jí nepodařilo.
Do Velké Británie se přesouvají rekordní počty lidí. V období mezi červnem 2021 a červnem 2022 úřady zaznamenaly skoro trojnásobný počet registrovaných imigrantů (504 tisíc) oproti stejnému období v předchozím roce (173 tisíc). Nejvíce osob teď přichází z nečlenských států EU, desítky tisíc navíc nelegálně připlouvají přes Lamanšský kanál.
[infobox id=”2″]
Potlačená imigrace z EU navíc přinesla komplikace. Spojené království řeší nedostatek pracovní síly, konkrétně 330 tisíc chybějících pracovníků, který nepokryl ani loňský příval migrantů. Velká poptávka je po skladnících i lidech, kteří by pracovali v dopravním sektoru, a brexit zatížil i zdravotnictví.
Čtěte také: Stávkující Británie: Lidé řekli dost, protestují železničáři i zdravotníci
Dalším z mnoha dílčích, ale zásadních problémů je zmiňovaný severoirský protokol. Ten Londýn s Bruselem nikdy pořádně nedořešily a paseku začal dělat prakticky hned po odchodu Británie z EU. A to jak mezi ostrovním státem a evropským blokem, tak i v samotném Severním Irsku, které si po dekádách krvavého občanského konfliktu udržuje křehký mír.
Unie i Velká Británie se nyní shodnou na tom, že severoirský protokol v nynější podobě jednoduše nefunguje. V loňském roce britský kabinet kvůli tomu představil návrh legislativy, která by porušila znění brexitové dohody, na což Evropská komise reagovala právními kroky.
Nicméně: nyní strany jednají o novém návrhu, který má řešit problémy, které se s protokolem pojí. Zrušit chtějí celní kontrolu většiny zboží, které proudí do Severního Irska ze zbytku Velké Británie. Londýn také tlačí na to, aby byl Soudní dvůr EU zbaven rozhodovací role v případě sporů týkajících se dohody.
Dvě třetiny Britů by podpořily referendum o znovupřipojení své země k Evropské unii.
Podle serveru Politico se vyjednavači blíží k závěru své diplomatické partie – akorát včas, neoficiální lhůtou je totiž dubnové 25. výročí Velkopáteční mírové dohody. Dosažení shody se ovšem nejspíš neobejde bez ústupků premiéra Sunaka vůči euroskeptickému táboru uvnitř jeho vlastní (tedy Konzervativní) strany. Jde o další z mnoha kompromisů, které šéf kabinetu musel za svou několikaměsíční vládu zatím udělat.
Návrat do náruče Evropy?
Brexit prostě není tím, co tváře z kampaní týmů Vote Leave nebo Leave.EU – od Borise Johnsona po Nigela Farage – slibovaly. A to ani zdaleka, což koneckonců dokládají i výsledky průzkumů veřejného mínění z posledních měsíců.
V brexitovém referendu, které se konalo v červnu před sedmi lety, získal rozvod s unijním blokem těsnou většinu – 51,89 % voličů. Například průzkum agentury YouGov z loňského listopadu ukázal, že lidé, kteří hlasovali pro setrvání v EU, si za svým názorem stojí v drtivé většině dodnes. A ti, kteří hlasovali pro odchod, svůj názor přehodnocují – každý pátý tehdejší příznivce brexitu by nyní hlasoval proti němu.
Čtěte také: Progresivní silou britské politiky je Labour party. Proč jsou tedy všechny premiérky z konzervativní strany?
Další průzkumy mluví ještě jasněji. Tři roky po brexitu, respektive dva po ukončení přechodného období, by dvě třetiny Britů v budoucnu podpořily referendum o znovupřipojení své země k Evropské unii. Uvedli, že se situace ve Spojeném království zhoršila – ať už jde o kontrolu nad vlastními hranicemi, či stav ekonomiky.
Návrat do EU ale ve skutečnosti vůbec není na stole, přinejmenším ne v tuto chvíli. Zaznívá občasně pouze velmi slabým hláskem ze Skotska, které touží po nezávislosti – ani ta ale nebude v blízké budoucnosti reálnou možností.
O opětovném začlenění se do evropského bloku koneckonců nemluví ani Labouristická strana, která nyní vede v průzkumech veřejného mínění. Je samozřejmě otázkou, kam se ostrovní země posune v příštích dvou letech. A kdo ji po vyhlížených parlamentních volbách v dalších pěti letech povede.
Podívejte se také na naši reportáž ze Severního Irska o dopadech brexitu:
