Slovenská povolební kocovina. O nové vládě rozhodnou Ficovi černí koně uvnitř Hlasu

„Směr Praha–Forenc,“ hlásí obrazovka na nástupišti zbrusu nového autobusového nádraží v Bratislavě. Pod ní postává v pondělí odpoledne s kelímkem kávy několik lidí čekajících na spoj do české metropole.

Uvidíme, kolik se mezi nimi najde Slováků, jež nevydýchali vítězství Roberta Fica v sobotních parlamentních volbách a míří rovnou do emigrace. Alespoň to si v tu chvíli s velkou dávkou nadsázky pomyslím, zatímco se ploužím s kufrem, batohem a pořádnými kruhy pod očima k nástupišti.

Kandidátku třetí strany v pořadí nakonec hodili do urny lidé, pro které byla Ficova vyostřená předvolební kampaň už poněkud přes čáru.

Na místě však zjišťuji, že to s exodem Slováků zase tak horké nebude. Jakmile se otevřou dveře autobusu, nahrnou se do něj totiž převážně anglicky a arabsky mluvící turisté. Za nimi trpělivě čeká přece jen jedna místní obyvatelka obklopená zavazadly. S mladou brunetkou se ihned dávám do řeči a společně si tak krátíme několik zbývajících minut do odjezdu.

Představuje se mi jako Martina a je původem z Bratislavy, ale již před pár lety zakotvila kvůli práci v Praze.

Pozitiva a povzbuzení

Do rodného města tentokrát přijela především odvolit a se spokojeností se rozhodně do českého domova nevrací. I ona patří mezi voliče liberálního Progresívneho Slovenska, jehož baštou je právě Bratislava.

„Dopadlo to šíleně, do poslední chvíle jsem doufala, že to nakonec PS dá,“ svěřuje se mi s tím, že úsměv na tváři jí alespoň vykouzlil totální propadák nacionalistické Republiky. Její hlasy totiž bravurně vyluxoval vítězný Smer-SD a skončila tak těsně před branami do parlamentu.

Vícero pozitiv na volebním výsledku nevidí ani Peter. Třicetiletého podnikatele původem z východoslovenského Svidníku zastavuji ve čtvrti Ružinov ještě během svého pobytu u našich sousedů.

„Vyhrála agrese a nenávist,“ glosuje výsledky a dodává, že si zatím počká, k jakým politickým krokům se Fico nakonec uchýlí. Jestliže by svou ostrou rétoriku nakonec přece jen proměnil ve skutečnost a začal tedy oklešťovat nezávislost justice, omezil svobodu médií či zahájil boj proti nevládním organizacím, uvažoval by Petr dokonce o myšlence sbalit kufry a odejít do zahraničí.

Čtěte také: PULS | Fico jako „stabilita“, nebo „hrozba“? Slovensko možná ovládne krajní pravice

O tom, že v premiérském křesle opět usedne Robert Fico s podporou HLASu-SD a Slovenskej národnej strany (SNS), v Bratislavě nikdo příliš nepochybuje. Variantu, že by snad zemi vedl lídr druhého nejsilnějšího subjektu, hnutí PS, Michal Šimečka nebo předseda HLASu Peter Pellegrini považuje za pravděpodobnou jen minimum lidí.

Nedělní atmosféru zklamání a rozčarování, jež slovenskou metropoli po zveřejnění vítěze voleb ovládla, začíná v pondělí nahrazovat jakési smíření. Veřejně známí odborníci, kteří před volbami přirovnávali případnou výhru Smeru k hotové apokalypse a konci demokracie, nyní svou rétoriku mírní. Podtrhují pozitivní momenty a uchylují se k frázím typu „hůře než za Mečiara nebude“.

Antivaxeři a konspirátoři do vlády

„Nečekal jsem takový úspěch progresivistů. Na slovenské poměry dostali poměrně dost hlasů,“ podělil se o své dojmy s Voxpotem sociolog Juraj Buzalka a dodal, že volby mimo jiné ukázaly, že tamní společnost není v rámci populace tak hluboce polarizovaná, jak se o ní často tvrdí.

„Většina voličů nepodpořila strany otevřeně antimoderního reakcionářství fašizoidního typu jako třeba Smer-SD a další nacionalistické subjekty,“ míní a jako příklad uvádí překvapivě vysoký výsledek hnutí OĽANO a strany HLAS-SD.

Kandidátku třetí strany v pořadí nakonec hodili do urny lidé, pro které byla Ficova vyostřená předvolební kampaň, jejímž evergreenem se staly slovní útoky na prezidentku, už poněkud přes čáru.

Tím ovšem nejen Buzalkovy optimistické závěry končí. Rozdané karty totiž hrají nejvíce do not právě bývalému trojnásobnému premiérovi. Nejenže s přehledem ovládl celé volební klání a progresivisty nechal za sebou s odstupem skoro pěti procent, ale ještě k tomu do parlamentu prolezl s odřenýma ušima jeho přirozený spojenec – otevřeně proruská populistická SNS.

„To je snad ještě větší průšvih, než kdyby se tam dostala Republika,“ komentuje sklesle úspěch SNS člen mladých progresivistů postávající během volební noci před štábem PS.

Bez Pellegriniho strany kabinet vznikne stěží. Není divu, že tak HLAS nechává svými prohlášeními veřejnost v napjatém očekávání.

„Kdyby do Národní rady prošla Republika, měl by to Smer při sestavování vlády těžší. Strana HLAS totiž před volbami avizovala, že odmítne vstoupit do koalice s tímto nacionalistickým uskupením,“ vysvětluje mi mladík a poukazuje na to, že v případě SNS žádné podobně razantní oznámení nepadlo.

Národovci ušli od časů svého porevolučního zakladatele Jána Sloty pořádný kus cesty a z jasně čitelné strany se proměnili v jakýsi slepenec, který svou bizarností leckdy směle předběhne i Republiku. A tím hlavním, nad čím všichni kroutí nevěřícně hlavou, jsou jeho samotní reprezentanti.

Kromě předsedy Andreje Danka, jenž bývá propojován s kauzou Kočner nebo se svými dřívějšími pochybnými cestami do Ruska, není nikdo z devíti dalších nově zvolených poslanců členem strany. Jedná se přitom o výkladní skříň vskutku obskurních postav, od bývalých členů Kotlebovců až po homofoby či konspirátory. Jako jeden příklad za všechny může sloužit Martina Šimkovičová.

HLAS v sevření Smeru

Bývalá hvězda Markízy s pečlivě upravenými blonďatými loknami a vášní pro módu v současnosti moderuje youtubový kanál s názvem Televízia Slovan. Na něm se za dobu jeho existence již vystřídala pestrá paleta hostů, mezi kterými nechyběl ani Marián Kotleba či známá tvář antivaxerské scény Katarína Boková.

„Nedovedu si představit, že se s SNS v takovém složení dá normálně vládnout. Fico potřebuje především spolehlivého partnera pro vytvoření stabilní vlády, což z mého pohledu dnešní národovci nejsou,“ přibližuje Buzalka nelehkou pozici Smeru. Do koalice s ním se totiž kromě SNS nikdo nehrne. Ani ten, s kým by Fico vládl nejraději, tedy alternativní sociální demokracie na slovenské politické scéně HLAS-SD.

Čtěte také: Nepredstaviteľné sa zrejme stane skutočnosťou: Slovensku budú vládnuť smeráci alebo progresívci

Právě tato strana představuje nyní pomyslný jazýček na vahách. Na ní závisí, kam se země v příštích čtyřech letech bude ubírat. Může se nechat zlanařit Smerem a doplnit vládní koalici společně s ním a SNS, anebo si ke spolupráci raději vybrat progresivisty a menší středopravicové subjekty. A že se oba tábory v následujících dnech budou snažit, seč jim budou stačit síly, aby HLAS přetáhly na svou stranu.

Bez Pellegriniho strany ostatně vládní kabinet vznikne stěží. Není divu, že se tak zatím HLAS hřeje na výsluní mediálního zájmu a nechává svými vágními prohlášeními veřejnost v napjatém očekávání.

Progresivisté jsou jen pro Bratislavu, nedívají se vůbec na regiony. Chtějí zvyšovat ceny.

Známý slovenský politolog Grigorij Mesežnikov, kterého Voxpot oslovil, má ovšem jasno. Jinou variantu než trojkoalici Smeru, HLASu a SNS jako pravděpodobnou nevidí. Vedle programové blízkosti prvních dvou stran má totiž Fico v rukávu několik es, kterými může podle potřeb předsedou Hlasu manipulovat.

Pomoct mu v tom mohou takzvaní černí koně Smeru uvnitř HLASu, tedy politici, kteří by se velmi rádi viděli ve vládě s Ficem. K těm největším se podle Buzalky například řadí exministryně vnitra Denisa Saková či bývalý Ficův tiskový mluvčí Erik Tomáš. Případnou spolupráci HLASu a Smeru na vládní úrovni, jak upozorňuje Mesežnikov, spíše očekávají i Pellegriniho voliči.

Pellegrini premiérem?

Ti by příklon k progresivistům naopak mohli vnímat jako zradu. Strana sice zpočátku kampaně vystupovala prozápadně a odmítala vládu s Robertem Ficem, jenže poté, co její preferenční křivka zamířila do nížin, svou rétoriku pozměnila a začala zdůrazňovat především nutnost stability a vymezovat se proti „plánovaným experimentům“ PS.

Tento postoj sdílí i postarší pár Jana a Josef z malého městečka Šurany v Nitranském kraji, který letos volil HLAS poprvé. I když se od Fica kvůli jeho agresivním slovním výpadům již oba odvrátili, pořád je pro ně přijatelnější koalice s ním než s PS. „Progresivisté jsou jen pro Bratislavu, nedívají se vůbec na regiony. Chtějí zvyšovat ceny,“ míní Jana, která si do volební místnosti pomáhá berlí.

Podobně jako ona, nebo ještě mnohem razantněji, smýšlí ve městě většina lidí, které v den hlasování oslovujeme. „Jedině Smer a SNS. Řekněte to všude. Já se za to nestydím,“ volá na mě Eva v růžové bundě, již doprovází malá dcera a manžel. Následně se stejně jako Jana vytasí s oblíbenou LGBTQ a gender ideologií, u níž se zdá, že děsí voliče v regionech víc než samotná inflace. Případnou vládu progresivistů by podle svých slov s manželem nepřekousli.

Je otázkou, zda jim ale spokojenost přinesou právě probíhající rokování. Pellegrini totiž neskrývá sebevědomí a dobře si uvědomuje svou výhodnou pozici. Spekuluje se dokonce o tom, že by mu výměnou za to, že s nimi vstoupí do vlády, mohli Smer i progresivisté nabídnout premiérský post. Předseda PS Michal Šimečka už avizoval, že udělá všechno pro to, aby nevládl Robert Fico. Podaří se mu najít premiérský kompromis s Petrem Pellegrinim?